autor: Saline A.
„Pane bože, spal ty jsi vůbec?“ Tom se zhrozil, sotva vešel do Billova pokoje a spatřil svého bratra, zrovna když se chystal zamaskovat obrovské tmavé kruhy pod očima. Noc s Bushidem se na něm podepsala, ale byl rád, že to byly kruhy pod očima, co mu zůstaly na památku, a ne slzy.
„Jo jo, spal, jen jsem si pořádně neodpočinul. Ale doženu to v autě, neboj,“ zářivě se Bill usmál, korektorem šikovně zahlazuje stopy. Měl stoprocentně lepší náladu, takže věděl, že v autě si doopravdy odpočine.
Tom přešel blíž. Zkoumavě Billa studoval, než se usadil vedle něj a šťouchnul do něj. „Máš zdravou barvu v obličeji, i když jsi očividně celou noc nespal, takže musíš být psychicky v pohodě. Co se stalo?“
„Mluvil jsem s Alexem,“ rozhodl se Bill povědět Tomovi alespoň část pravdy. „Hodně mi to pomohlo, jako vždycky. A pak jsem si pustil filmy, nějak jsem nemohl usnout.“
„Je vidět, že vypadáš líp,“ přikývl Tom. „Včera jsi nám na večírku fakt chyběl. Mateo o tobě mluvil se všemi jeho přáteli, furt o tobě básnil.“
„Chudáčku, to ses musel cítit mizerně, viď? Zase ve stínu mé slávy,“ pobaveně Bill zavrtěl hlavou. „Jak ty to celý život děláš, že ti to nevadí? Jsi můj statečn
ý bráška!“
Tom se rozesmál, Billovi rozcuchal vlasy. „Dokud mám víc sexu a zájemkyň o něj než ty, tak se smířím se vším.“
„Jo, tak to budeš mít asi vždycky,“ odfrkl Bill.
„Počkej, jak dlouho už jsi neměl sex?“
„No… Pamatuješ na to moje divoký období, kdy jsem myslel, že mi Anise z hlavy vyžene sex?“ ušklíbl se. Bylo to už víc než půl roku, kdy Bill noc co noc vyrážel do nejrůznějších klubů a dopřával si jednorázových známostí. Trvalo to měsíc, než mu došlo, že tohle rozhodně nefunguje. Během onoho měsíce toho ale stihnul víc než za čtvrt roku s Anisem. „No, tak od té doby jsem s nikým nespal.“
„Ty vole,“ Tom nevěřícně zavrtěl hlavou, sleduje Billa, který už si, nádherně upravený, spěšně balil poslední věci. „To je poměrně dlouho. Nechybí ti to?“
Bill pokrčil rameny. „Chybí, ale znovu už se k tomu vracet nehodlám. Jednorázovky pro mě skončily už tehdy.“
„Nemyslel jsem zrovna jednorázovky. Co Alex?“
Bill si povzdechl. Mohlo ho napadnout, že Tom vytáhne Alexe, vždycky to dělal. Byl tak posedlý představou, že Alexandr Billa spasí, že by udělal cokoliv, jen aby je dal dohromady. Neustále se na něj Billa ptal, domlouval jim schůzky. Bill mu to nemohl zazlívat, chtěl pro něj to nejlepší. Ale Alex sám, přestože Billa … miloval, uznal, že oni dva si souzeni nejsou. Věděl to, ale zastával názor, že společným trávením času nic nezkazí. „S Alexem jsem spal naposledy právě před tím mým měsícem.“
„Hm… A není ti to vůči němu sprostý?“ pozvedl Tom obočí.
„Tome…“ Bill na něj s povzdechem kouknul, než zavřel kufr a posadil se na něj. „Vždyť víš, že já a Alex… Mám ho rád, Tome, vážně mám. Ale on není spasitel.“
„Klape vám to spolu.“
„Jenže my spolu nejsme! Chápe to i Alex, který ke mně chová určité city, tak proč to nemůžeš pochopit i ty?“ zamračil se. „Máme se rádi, to je nepopiratelné. Hodně mi pomohl a za to si ho nikdy nepřestanu vážit, ale nikdy k němu nebudu chovat žádné hlubší city. Vždycky pro mě bude jen opravdu hodně dobrý přítel, se kterým jsem si čas od času užil, a pociťuji k němu jistou náklonnost, ale nic víc, a on to ví. Bere to tak a je s tím v pohodě.“
Tom si prokřupnul prsty a zamračil se ještě víc. „Děláš obrovskou chybu, Bille. Ten chlap by tě na rukou nosil a udělal by pro tebe první poslední. Stačilo by, aby ses mu otevřel.“
„Tomi, ale já nepotřebuju chlapa, který mě bude na rukou nosit. Já potřebuju někoho, koho budu milovat hlavně já. Nechci život s někým, s kým bych byl jen kvůli tomu, že by ke mně byl hodný. To není vztah pro mě, Tome.“
„Proč rovnou neřekneš, že chceš Bushida?“ zavrčel.
„Protože ty to nechceš slyšet,“ povzdechl si Bill. „Ale je to tak, bohužel. Neříkám, že mu teď dám šanci jen proto, že se s Annou rozešli. Jen ti říkám to, co je holý fakt. Jsem z nás dvou ten, kdo věří na osudová setkání, a říkám ti, že s Anisem mě přesně tohle potkalo. Miluju ho a ještě hodně dlouho ho milovat budu, ať už se stane cokoliv. Nelíbí se mi to úplně stejně jako tobě. Taky bych byl radši, kdybych mohl lusknout prsty a zapomenout všechny city k němu. Není to jednoduché, víš? Vrátit se zpátky do města, kde všechno začalo a vidět ho, mluvit s ním. Samozřejmě, že bych byl rád, kdybych s ním mohl mluvit a netoužil vrhnout se mu kolem krku! Ale jakmile zažiješ jednou ten pocit, který jsem zažil s ním, už na to zapomenout nemůžeš, ať si to přeješ sebevíc.“
Tom dlouhou chvíli seděl a mlčky zíral před sebe, než se bez jediného slova zvedl a přešel ke dveřím, kde se k Billovi otočil a se slovy: „Měl by sis někoho zavolat pro ty kufry. Auto čeká dole,“ odešel.
Bill za svým bratrem zůstal v šoku zírat. Nečekal, že by se Tom zvedl a prostě odešel, to se mu vůbec nepodobalo. Ze samého překvapení, a také vzteku, krkolomně posbíral všechny svoje kufry sám a uraženě zamířil k dodávce.
„Děkuju za pomoc, bráško,“ zavrčel, když všechno nacpal do kufru a dosedl naproti Tomovi. „Nečekal jsem, že tvoje ješitnost mě tam nechá samotného!“
„Mohl jsi včera zavolat Bushidovi a říct mu, že odjíždíš. Určitě by ti kufry ochotně odnosil.“
Bill pevně semknul čelist. „Děláš si ze mě srandu, že jo?“ zavrčel a naklonil se k němu. „Můžeš mi sakra vysvětlit, co ti přeskočilo?“
„Co přeskočilo mně?“ zasyčel Tom, sotva otevřel pusu. „Uvědomuješ si vůbec, co všechno tady zahazuješ? Čemu se vystavuješ? Ty si možná nepamatuješ, jak ses cítil po odjezdu z Berlína, ale já si moc dobře pamatuju, jak jsem se kvůli tomu cítil já! Bál jsem se usínat, abych se ráno náhodou nevzbudil, a ty jsi neležel v posteli mrtvý!“ Bill zaraženě zamrkal. Nikdy mu nepřišlo, že by na tom byl zas až tak špatně, že by si vzal život, nikdy na to ani nepomyslel. „S mámou jsme byli zoufalí, Andreas mi každý den volal a ptal se, pokud tě nemohl vidět sám. Bille, plazil ses na úplném dně a já mám teď nečinně přihlížet tomu, jak se vracíš k člověku, který tě do toho dostal?!“
Bill sklopil pohled, dlaněmi si zimomřivě přejel po pažích. Tomova slova ho bolela, ale musel přiznat, že měl pravdu. Věděl, že Tom to s ním myslí dobře, a že se pouze snaží předejít tomu, aby se Bill znovu ocitl na dně. „Omlouvám se.“
„Mně se neomlouvej,“ odfrkl Tom a odvrátil pohled z okna. „Tebe to zabije.“
Nemluvili spolu celou cestu. Hned poté, co se auto dalo do pohybu, si Tom nasadil sluchátka na uši a hudbu si pustil dostatečně nahlas natolik, aby Billovi okamžitě došlo, že s ním nechce mluvit. A jemu to došlo. Chápal ho, protože sám s ním mluvit nechtěl. Nebo spíše nemohl. Poprvé za celou dobu mu došlo, jak příšerně se kvůli němu Tom musel cítit, když ležel doma a sledoval vzorek na záclonách, zatímco si myslel, že Tom si užívá život bez něj a jde dál. Ani jednou jedinkrát ho nenapadlo, že by snad Tom něco z toho dělal kvůli tomu, že byl v depresi z Billovy deprese. Ubližoval svému vlastnímu dvojčeti a ani si toho nevšiml. Byl ten nejsebestřednější člověk na světě. Jak ho vůbec někdo mohl milovat?
Jakmile dorazili na místo, okamžitě vypuklo šílenství. Fanoušci byli všude, doslova. Aby se vůbec dostali do hotelu, řidič musel najet těsně ke vchodu a ochranka jim musela vytvořit cestu skrz vřískající dívky i chlapce. Bill byl vyděšený, na podobné situace nebyl tolik zvyklý jako kdysi, toužil po klidu svého pokoje. Aby si ale mohl odpočinout, musel nejdřív vyřešit s Tomem jejich rozepři.
Když si vybalil alespoň část věcí, oblékl si huňatý svetr a přešel chodbu k Tomovu pokoji. Čekal asi minutu, než se jeho bratr došoural ke dveřím, neochota mu z očí přímo křičela. „Musíme si promluvit, Tome,“ hlesl Bill tiše. S tichým poděkováním proklouzl do pokoje, jen co Tom o kousek poodstoupil, a posadil se doprostřed postele do tureckého sedu. „Za prvé, chci se omluvit. Celou dobu jsem pořád myslel jen na to, jak je mi mizerně a ani jednou mě nenapadlo, jak se cítíš ty. Což je katastrofální, když si vezmu, že jsi se o mě celou dobu tak staral. Hrozně mě to mrzí, Tome, nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Bože, přál bych si, abych věděl, jak se cítíš, dřív.“
„Bille, o tohle mi ale nejde. Nechci, abys cítil výčitky nebo něco podobnýho,“ zabručel Tom. „Chtěl jsem… Já prostě Bushidovi už nevěřím, okay? Myslím si, že ten chlap si absolutně nezaslouží další šanci, protože dostal už dvě, a obě dvě posral. Proč by měl dostat třetí, když doma na tebe čeká chlap, který ti chce snést modré z nebe už jen proto, že dýcháš?“
Bill sklopil pohled, smutně se pousmál. „Víš, mluvil jsem o tom s Alexem. On je… Hrozně zvláštní člověk, mám ho moc rád. A taky ho dost často nechápu,“ přiznal pobaveně. „Ale když jsem s ním mluvil, položil mi otázku. Co když je to moje příležitost jak zjistit, jestli by nám to fungovalo, kdyby nebyla žádná Anna? Tome, nějaký důvod tohle všechno mít musí. Osud nám přihrál do cesty Superstar zrovna v době, kdy se Anis rozešel s Annou. Bože, jestli mi tohle nemá něco říct, tak už nevím co,“ usmál se. „Já vím, že můžu dělat obrovskou chybu. Samozřejmě, že ano, bojím se toho sám dost. A nikdo neříká, že se s ním dám znovu dohromady. Chci jen… Rád bych mu dal šanci ukázat, jaký je z něj člověk. Chci ho poznat.“
„Co když ti znovu zlomí srdce?“
„Podle Alexových slov, mi ho v L.A. znovu spraví…“ zašeptal. „Já vím, že se ti to nelíbí. A naprosto tě chápu. Nežádám po tobě, abys mě v mém šílenství podporoval. Žádám jen, abys mi nebránil…“
Po dlouhém dni plném náročného natáčení, focení, rozhovorů, setkávání se s fanoušky a po horké sprše Bill netoužil po ničem jiném, než po peřinách a dlouhém spánku. Sotva se ale na telefonu zobrazilo Anisovo jméno, rázem zapomněl na únavu a vyčerpání. Ruce se mu rozechvěly touhou, jak moc se těšil, až uslyší jeho hluboký hlas.
„Ahoj maličký.“ Bylo to téměř jako symfonie.
Bill přivřel oči a pousmál se. „Neměl bys už spát?“
„Bille, zlato, je teprve devět hodin.“ Z telefonu se ozval upřímný smích. Bill se zatetelil blahem nad teplem z jeho hlasu, než se zmateně podíval na hodiny. „Hádám, že to byl těžký den?“
„Vzhledem k tomu, že nemám vůbec pojem o čase, tak ano. Bože, myslel jsem, že je už aspoň jedenáct,“ zakňoural. Přikrývku si přehodil přes ramena a s táhlým zívnutím zabořil hlavu do polštáře. Bylo mu tak krásné teplo, mozek se mu pomalu halil oparem spánku. „Nečekal jsem, že zavoláš.“
„Musel jsem ti přeci říct, jak moc ti to dnes slušelo.“
Krátce se tiše zasmál. „Zase jsi mě stalkoval?“
„Potřeboval jsem se ujistit, že jsi v pořádku. A pokud u toho můžu zkontrolovat, jak krásný jsi tentokrát, byl by hřích se o to ochudit.“
„Bushido,“ mladíkova líčka zbarvil ruměnec. „Neměl bys mi říkat takové věci.“
„Proč ne?“
„Protože se ti snažím odolat.“
„Možná je na místě, abych ti řekl, že taková snaha je celkem zbytečná,“ zabroukal Bushido tiše. „Oba víme, že mi nakonec podlehneš.“
Bill se zhluboka nadechl. Se zavřenýma očima si dlouhými prsty prohrábl ještě mokré vlasy a přetočil se na záda. Pár chvil mlčel. „Bushido, já…“ Nebyl si jistý, co má říct. Naštěstí Bushido projevil trochu taktu a poskytl mu čas na rozmyšlenou. „Máš pravdu. Podlehnu ti. Vím to stejně tak jako ty. Ale to pořád neznamená, že ti musím podlehnout trvale. Já… Pořád si nechávám otevřená zadní vrátka. Chci, abys věděl, že pokud ucítím jen náznak zkázy, odejdu. Bez ohlédnutí, bez vysvětlení. Budu pryč a už nikdy nedovolím, aby ses ke mně přiblížil.“
Tentokrát bylo ticho na Bushidově straně telefonu. „Znovu už tě nezraním.“
„Chtěl bych ti znovu věřit,“ zašeptal mladík. „Ale zatím ještě nevěřím. Dobrou noc, Bushido…“
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
STRAŠNĚ MOC PROSÍM! Dáš "To se mi líbí" na odkazech pod tyhle dvě fotky?
http://www.mundo.cz/soutez/kaplicka-irsko
http://www.mundo.cz/soutez/pohled-na-dunmore-head 🙂 moc díky!! 🙂
(podmínka je přihlášení na facebook)
Vlastně se Tomovi nedivím, že se tak zlobí. Bushido už Billovi ublížil a on je ochotný se do toho pustit znovu. Ale tentokrát doufám, že bude trochu zásadový a dodrží, co si předsevzal. To znamená, že nedovolí, aby ho to zase zničilo.
Díky a těším se na pokračování.
Chápu Billa ale Anisovi nevěřím.
Ach joooo, Bill je takove krehke kotatko. Doufam, ze mu Anis opravdu to srdce znovu nezlomi. Saline, prosim prosim, nebud na nej znovu zla 🙂 jinak chapu i Tomovu zlobu, divat se jak nekdo, koho miluje, troi jako zvire… mozna ma pravdu, Bill to zabije pokud ho Ania znovu necha. Takze bud mila a nech je dojit stastneho konce 😛
Dekuji za krasny dil :)))