autor: Darkness069
„Bille? Vypadáš trošku sešle, jsi v pohodě?“ zeptala se Dunja opatrně, když Bill dorazil do kanceláře. Jasně, že na něj byla stále naštvaná kvůli té věci s přítelem ze včerejška, ale uhodla, že teď není ten správný okamžik to zmínit.
„Ahoj, Dunjo, můžeme si prosím promluvit na obědě? Umm… budu v pohodě, doufám.“ Bill pokrčil rameny a byl rád, že ho blondýnka momentálně nezpovídá. Uvědomoval si důsledky toho, co udělal, a trápil se tím. Jeho nálada spadla pod bod mrazu, oblečení a vlasy měl úplně obyčejné, kdyby to měl srovnávat s jinými dny, a skoro na sobě neměl ani žádný makeup. Bez toho, aby bylo něco dalšího řečeno, se rozešel do kanceláře. Nevěnoval moc pozornost tomu, jestli je tam Tom, nebo je místnost prázdná.
„Dobré ráno, Bille, rád vidím, žes přišel… včas?“ Pozdravil ho Tom od svého stolu, jeho hlas se změnil z radostného na starostlivý, když uviděl, v jakém stavu se chlapec nachází. Okamžitě upustil dokumenty, které držel, a zvedl se. Uvažoval, co se děje. Předtím, než stihl udělat další krok, Bill upustil svou tašku vedle sedačky, kde běžně pracoval, a vrhl se mu do náručí. „Bille?“
„Nemluv… jen… jen mě na chvilku drž, prosím?“ požádal Bill a svůj obličej schovával v Tomově saku. Zavřel oči a povzdechl si, když okolo sebe ucítil jeho ruce. Celá váha toho, co se děje a co udělal, na něj dopadla a ubližovala mu. Bill věděl, že se o něj nejspíš druhý muž bojí, ale nemohl se přimět k tomu, aby začal mluvit. Aspoň ne teď.
Tom se ani nehnul, byl zmatený. Ráno tohle nebylo něco, co jako první očekával, a ještě víc ho to mátlo. Nemohl udělat víc, než od něj bylo žádáno, tak omotal ruce opatrně kolem Billa, políbil ho do vlasů a uvažoval, zda mu Bill řekne, co se stalo a co má na srdci. Tom už ani nevěnoval pozornost tomu, že se pro něj Bill stal něčím víc než jen kořistí. Stal se někým, koho Tom chtěl jen pro sebe a začínal to akceptovat, ale problém teď byl získat to, co chce. Věděl, že Billovi není lhostejný, ale naučil se, jak Billova mysl pracuje. Nesnášel skutečnost, že Bill stále všemu odolával jen kvůli tomu zatracenému Listingovi.
Bill se rozplýval nad gestem, které Tom udělal; Tom nějak věděl, co přesně potřebuje, a dal mu to. Tohle bylo to, co se Andreasovi snažil vysvětlit, ale neuspěl. Andreas, jeho bývalý nejlepší přítel, který ho do tohohle dostal, a pak ho zradil, když ho nejvíce potřeboval. A tohle Billovi ublížilo, protože mu blonďák nebyl schopný rozumět nebo ho pochopit, což ho zranilo nejvíc. Bill si přál, aby jej mohl mít zpátky a uvažoval, jestli to vůbec bude možné. To by znamenalo, že se musí Toma vzdát, a všeho, co se mezi nimi stalo, a Bill už si nebyl jistý, jestli by to chtěl.
Předtím než se Tom stihl na něco zeptat, Bill se odtáhl, smutně se usmál a poděkoval mu malým polibkem blízko rtů. Vrátil se ke své pohovce a usadil se na ni, věděl, že musí začít pracovat. Byl tam kvůli praxi a ne kvůli tomu, aby se mohl litovat. Ne, tohle může udělat v soukromí a sám.
Tom stále ještě stál na stejném místě a jen stážistu sledoval. Povzdechl si a šel se posadit zpátky za svůj stůl. Vzpomněl si, že jako dítě si přál mít nějakou schopnost, třeba čtení myšlenek. Teď by se to hodilo.
Další hodiny probíhaly celkem v pohodě, oba se soustředili na svoji práci. Jejich případ bude brzy u soudu a Tom chtěl být připravený na všechny možné nátlaky, které by mohl přijít od právníka protistrany; chtěl být připravený hlavně kvůli své klientce. Podařilo se mu promluvit se ženou i s dětmi a mohl vidět lásku mezi nimi. Věděl, že by bylo nefér odtrhnout je od sebe na základě úsudků úzkostlivých a zaujatých lidí, vycházejících z matoucích slov někoho, kdo má příliš mnoho volného času a bujnou fantazii.
Kolem druhé hodiny se dveře otevřely a v nich stála Dunja s kabelkou v ruce. „Šéfe? Jdu do jídelny na oběd, chtěla jsem dát vědět pro případ, že byste něco potřeboval,“ nabídla a dívala se při tom na Toma. Na moment mrkla Billovým směrem a na chvilku spolu uzamkli pohled.
„To je v pohodě, Dunjo, buď tam, jak dlouho budeš potřebovat, jen pošli Alexe s Cobb salátem a kolou, okej? Kaulitzi, chceš něco?“ zeptal se Tom, aniž by vzhlédl od svých papírů.
Billova mysl by v tu chvíli odpověděla ‚tebe‘, ale to nebylo možné. Zatřepal hlavou, aby tu myšlenku zahnal. „Vlastně… slíbil jsem Dunje, že se k ní připojím na oběd, pokud to nevadí, pane Trümpere.“ Řekl Bill, uložil v počítači všechny potřebné dokumenty a hledal peněženku. Měl docela hlad, takže bylo fajn, že se Dunja ukázala. A vypadala, že je s jeho odpovědí spokojená.
„Co? Oh, to jsem nevěděl. V pohodě, ale nebuď tam moc dlouho. Stále máme práci.“ Řekl Tom, byl trošku překvapen tím, co právě slyšel. Byl zvyklý mít oběd s Billem v kanceláři. Diskrétně Billa sledoval, zatímco ten přikývl, vzal si své věci a odešel z kanceláře s Dunjou. Tom to neřekl nahlas, ale docela se o Billa strachoval, a ještě víc o to, co ho předtím trápilo.
„… a věci mezi námi nejsou dobré. Myslím tím kromě toho základního.“ Řekl Bill potichu a hrál si s jídlem místo toho, aby se díval na dívku před sebou. Z nějakého důvodu se bál, nechtěl vidět její reakci. „Ani ten, kdo by měl být mým nejlepším kamarádem, mi nevěří, když mu řeknu, že Tom není tak hrozný, jak o něm píšou magazíny. Že se se mnou chová jinak, myslí si, že bych měl odsud odejít dřív, než mě Tom více otráví.“ Přiznal a povzdechl si. Nebyl si jistý, proč tohle všechno Dunje říká, ale cítil se dobře, když si o tom mohl promluvit s někým, kdo poslouchá a nebude ho soudit. S někým, kdo není na ničí straně.
„Zní to, jako by měl hodně malou představu o našem šéfovi.“ Řekla Dunja a ukrojila si kousek kuřete. „Ale co ten přítel, kterého máš? Proč ho neopustíš, pokud chceš Toma tak moc? Myslím tím, že jsi řekl, že to mezi vámi v posledních dnech není dobré.“ Zeptala se opatrně.
„Nemůžu to udělat. Jsme spolu už několik let. Nemůžu jen tak zahodit všechno pryč, jako by to nic neznamenalo. A co když to udělám a potom… Tom ztratí zájem a rozhodne se, že toho nejsem hoden? Chci říct, že za chvilku odsud odcházím, že? Jsem tady jen na stáž, a potom odejdu. Jistě si najde někoho, kdo je víc atraktivní, nebo zajímavější než já.“ Povzdechl si Bill a vidličkou zapíchl nevinný kousek salátu.
„Někdy tě jeden risk dostane tam, kam chceš. Nezjistíš to, pokud se nerozhodneš vystoupit ze své zóny a čelit všemu, co ti dělá problémy. Rozumím tomu, že je to těžké, protože ty a Georg máte dlouhou historii, ale nikam to nevede. Podle mého názoru je to ztráta času.“ Řekla Dunja a pokrčila rameny.
„Oh, ty jsi ta, co mluví o riskování, paní chci ojet Gustava, ale neodvážím se,“ odpověděl Bill hravě. Nemohl si to odpustit, byl rád, že jí aspoň tohle může vrátit. Dunju to zaskočilo a začervenala se. Přál si, aby měl kameru a ten perfektní moment mohl natočit.
„Tady ale nemluvíme o mně, pane! A nechci ho ojet, chci říct, sakra, Bille…!“ Řekla Dunja a styděla se víc před svým smějícím se kamarádem. „Drž hubu. Den, kdy skončíš s Tomem, bude ten den, kdy něco zkusím já s Gustavem, ok?“ nabídla a chlapce tím zaskočila.
„Co tím myslíš? Ty víš, že on je jen na rychlovky na jednu noc, nikdy nechce být ve vztahu. Zahrnuje to závazek, city a tak…“ Řekl Bill a pokrčil rameny. Znovu se podíval na své jídlo. Nemohl zahnat ten pocit z představy být v plnohodnotném vztahu se starším mužem, ale musel být realistický: nikdy se to nestane. Co mají teď, bude vše, co kdy budou mít.
„Nevím, Bille. Nikdy jsem ho takhle neviděla a já toho kluka znám od střední školy, takže bych to měla vědět. Můžeš se zeptat Gustava. On ti to taky řekne.“ Okomentovala a v klidu dojedla své jídlo. Přesně ve stejný čas jako Bill. „Tak se pojďme vrátit předtím, než to místo shoří. Jsme pro našeho šéfa životně důležití.“ Zavtipkovala a pokoušela se Billa povzbudit.
Bill se trochu usmál a přikývl, věděl, že už nemá hlad. Zvedl se i s tácem, aby ho mohl cestou ven hodit do odpadkového koše. Dunjina slova mu okupovala mysl. Stále dokola se vracela. Neměla důvod mu lhát, tím si byl jistý, ale věci, které mu řekla, byly těžko uvěřitelné. Cesta do kanceláře byla tichá, měl hodně o čem přemýšlet.
„Dunjo?“ zvolal Bill, než otevřel dveře od kanceláře, ve které pracoval. Cítil se trochu klidněji, když o tom všem s někým mluvil, hlavně protože dostal odpovědi, které potřeboval hned od začátku. Když se na něj sekretářka otočila a podívala se na něj, usmál se trochu. „Děkuju. Díky, že sis mě vyslechla a neodsoudila. Opravdu jsi mi pomohla a vážím si toho.“ Řekl a otevřel dveře, vstoupil do kanceláře, aby pokračoval v práci. Nečekal, že najde staršího muže za počítačem s papíry v ruce, jak přitom zvládá jíst i čokoládový dort.
„Tolik pro zachování linie se salátem, pane Trümpere.“ Bill si nemohl pomoct, ale zavtipkoval. Rozešel se ke stolu pro nějaké dokumenty a možná trochu toho dortu. Normálně není velkým fanouškem čokolády, ale se vším, co se děje, potřebuje trochu sladkého desertu. Možná ho cukr trochu povzbudí.
Tom zvedl zrak od svých papírů. Neslyšel, že by mladší chlapec vstoupil, a ani si nevšiml kousku čokolády, který měl v koutku rtu. „Hej ty tam, vypadáš líp než ráno. Cokoliv Dunja udělala, jsem rád, že to udělala.“ Komentoval a práci odložil stranou. „Pojď sem, chceš dort? Myslím, že je toho pro nás oba dost. Čokoláda, oříšky a na vrchu je třešeň.“ Nabídl. Byl rád, že vidí Billa trochu živějšího než předtím. Deprese opravdu jeho krásné tváři neslušela.
Bill se usmál a přišel k místu, kde seděl jeho šéf. „Normálně čokoládu nemám rád, aspoň ne moc; je to trochu divné. Každý má rád čokoládu.“ Řekl a hledal kapesník, nahnul se přes Toma k jeho rtům a poklepal kapesníkem, kde měl trochu čokolády. „Ale hádám, že trocha nikomu neuškodí.“ Řekl, očistil Tomovi tvář a nahnul se pro plastovou vidličku. Ignoroval Tomův upřený pohled. „Můžu si vzít i tu třešeň?“
Tomovy oči se soustředily na Billa. Dunja určitě něco udělala a on si rozhodně nestěžoval. Jen přikývl na Billovu otázku a stáhl si chlapce do klína. Tohle se mu líbilo víc, než když stál vedle něj. „Pokud tě to nutí se smát, klidně ti koupím celý kartón jakéhokoliv ovoce, jestli chceš.“ Řekl a políbil Billa na krk.
Bill se skoro roztekl na místě. Dunjina slova se znovu vrátila do jeho mysli a on zvažoval, kolik v nich bylo pravdy. „Je to jen další způsob, jak se mi dostat do kalhot, pane Trümpere?“ Snažil se flirtovat a věnoval více pozornosti oříšku na talíři než Tomovi. Cítil na sobě jeho ruce.
„Vlastně ne, ale pokud to vychází, tak si nebudu stěžovat.“ Zamumlal, polibky se z krku přesunul na místo za jeho uchem a rukou zajel pod Billovu košili. Jezdil prstem po té dokonalé kůži a vzpomněl si na tetování, které měl možnost obdivovat a ochutnat. Tom to chtěl udělat znovu tak moc.
Bill trochu zasténal, nebyl schopný odolat tomu, co se mu děje. Muž pod ním našel další jeho citlivé místo a nyní jej nemilosrdně škádlil. Bill se skoro třásl, dort už byl zapomenut a jistý problém se mu začínal ukazovat v kalhotách. „Tome, prosím, nemůžeme…“
„Ano, můžeme. Jsem tady šéf. Můžu jen Dunje říct, že nechci být rušen na hodinu nebo dvě… nebo je to snad pro tebe až moc perverzní, dělat to v kanceláři? Mohl bych tě ohnout přes stůl nebo tě sledovat, jak si mě osedláváš na téhle židli… nebo je tady taky sedačka, je to větší.“ Dal mu Tom pár návrhů a pokračoval na Billově těle. Cítil reakci, kterou z něj dostával, lákal ho čím dál tím víc.
„N-ne, já nemůžu…“ odmítl znovu Bill. Nemohl Tomovi přiznat, že hlavní důvod byl ten, že je rozbolavělý z rána, kdy byl s Georgem. A stále byl přesvědčený o tom, jak moc si tu bolest zasloužil za všechno, co Georgovi způsoboval. Bill si nemohl už nic nalhávat, věděl, že tohle nedělá proto, aby zachránil svůj vztah. Georg byl pro něj velkou součástí života, byl pro něj blízký a on si byl vědom své zodpovědnosti za všechno, podváděl ho s jiným mužem jen pro své vlastní uspokojení. Bill věděl, že všechno s Georgem jde dolů z kopce a nemohl zastavit své činy. Musel vidět, jak všechno skončí.
Tom nebyl schopen přesvědčit Billa, aby s ním měl sex, ale to neznamenalo, že si nemůžou jeden druhého užít. Jeho ruka byla dostatečně šikovná, aby dosáhl na špičku jeho penisu. Bill sténal rozkoší a schovával si tvář v Tomově krku. A z Tomova pohledu stačilo vidět, jak Bill dosáhne svého orgasmu, aby si mohl představit, jak pod ním ten kluk leží a křičí jeho jméno stále dokola.
autor: Darkness069
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 21
Je vidět že Tomovi na Billovi záleží.
Docela se mi líbí, jak se Tom pomalu mění díky vlivu, který na něj Bill má aniž by to tušil. Zpočátku jsem ho považovala za naprostého psychopata 😀
A přestože mám Georga v povídkách obecně ráda, tady je mi nesympatický.
Nezbývá než si přát, aby Bill prozřel a uvědomil se, že štěstí a skutečný život na něj čeká s Tomem.