autor: Zarlina
Takhle to nefunguje
Bill se snažil udržet svůj dech v klidu, zatímco letadlo pomalu zrychlovalo a připravovalo se na vzlétnutí. Nemohl uvěřit, že byl do značné míry přinucen do té věci nastoupit a byl si docela jistý, že dostane infarkt dřív, než dostanou šanci havarovat. Vždycky letadla nenáviděl, ani za celý svůj život nedokázal pochopit, jak se ty velké věci mohly udržet ve vzduchu, a přestože byl většinou tak nějak v pořádku, jakmile už byli ve vzduchu, nikdy do letadla nevkročil, pokud absolutně nemusel.
Nechal oči zavřené po celou dobu, co opouštěli zemi. Cítil, jak jím zběsile proudila krev, srdce mu bilo šílenou rychlostí a při tom se nerovnoměrně nadechoval. Téměř lapal po dechu a každá jeho malá část byla přesvědčena, že se chystá umřít. Mohl cítit, že se už srovnali a že už nebudou dál stoupat, ale stále se ještě neodvažoval otevřít oči. Obvykle mu trvalo nějaký čas, než se uklidnil, jakmile se dostali do vzduchu, a vzápětí už si dělal starosti z přistání.
Jak jen si přál, aby toho rána zůstal doma. Proč proboha měl pocit, že potřebuje nějakou hloupou drahou kávu, když kávovar v jeho bytě fungoval naprosto v pořádku? Takový idiotský nápad, a teď byl uvízlý tady v nějakém kusu létajícího kovu, který by je všechny mohl zabít.
Alespoň by bylo konečně o čem psát, pokud by slavný rapper zemřel při letecké nehodě. Jen škoda, že Bill nebude naživu, aby o tom napsal.
„Takže ty se bojíš výšek, jo?“ Bill se zamračil, když uslyšel známý hlas, ale pomalu otevřel oči a podíval se na rappera, jehož oči byly překvapivě hřejivé. „Omlouvám se, že jsem tě přinutil se mnou letět, kdybych to věděl, vzal bych tě někam jinam.“
„Jo, to určitě,“ odfrkl si Bill a snažil se, aby to znělo o hodně sebevědoměji, než jak se ve skutečnosti cítil. „Vsadím se, že budeš držet tuhle věc ve vzduchu tak dlouho, dokud ti nedám ty zatracené fotky.“
„Nepokoušej mě,“ odpověděl Tom, ale na rtech měl škádlivý úsměv a Bill si z nějakého důvodu začal myslet, že možná bude mít dovoleno si je nechat. „Ale já opravdu chci, abys je smazal.“
„To se nestane,“ zamumlal Bill a cítil se trochu lépe, když měl teď jiné věci, na které mohl myslet. „Ztrácíš čas.“
„No tak,“ povzdechl si Tom a posadil se na sedadlo před Billa. „Můžu ti hodně zaplatit za to, že je smažeš, pravděpodobně víc, než bys normálně vydělal za deset let.“
Bill se zamračil, ale neodpověděl. Místo toho otočil svůj pohled na druhou stranu a nabídku ignoroval.
„Viděl jsem to auto, ve kterém jezdíš,“ pokračoval Tom. „Mohl by sis koupit mnohem hezčí. A dům, velký. S bazénem nebo cokoliv jiného, co bys chtěl. Myslím to vážně, dám ti cokoliv, co chceš.“
„Ani ty si hudbou nedokážeš vydělat tak moc,“ zamumlal Bill a vrhnul po něm rychlým pohledem, než se znovu odvrátil. „A tohle stejně není o penězích.“
„Vždycky je to o penězích,“ zamračil se Tom. „Nakonec je to jediná věc, na které lidem záleží.“
„Mně ne,“ řekl Bill tiše, ale nenabídl vysvětlení a Tom ho ani nežádal. Místo toho chvíli seděli v tichosti a vedle obvyklých zvuků, které vydávalo letící letadlo, bylo slyšet jen škrábání pastelek Tomovy dcery z místa, kde seděla a kreslila něco na několik papírů, o kterých Bill neměl tušení, kde je vzala.
Pravděpodobně pro ni měli spoustu věcí už připravených v letadle, domyslel si. Nemohlo být jednoduché vždy dítě v letadle nějak zabavit, a byl si jistý, že Tom dělal vše, co bylo v jeho silách, aby pokryl veškeré její potřeby, zatímco byli ve vzduchu.
„Nemůžu uvěřit, že o ní nikdo nevěděl,“ řekl Bill tiše spíš sám pro sebe než k Tomovi, zatímco si dívku prohlížel. „Jak se ti ji proboha podařilo udržet v tajnosti?“
„Jsem opatrný,“ Tom pokrčil rameny. „Stejně jako se vším ostatním o mně. Já nechápu, proč se všichni tak zoufale snažíte dovědět se o mně sračky, na kterých doopravdy vůbec nezáleží. Moje hudba je to, co je důležité, to je jediná věc, o kterou byste se měli starat.“
„Takhle to nefunguje,“ zamumlal Bill. „Jakmile jednou získáš fanoušky, každý o tobě chce vědět víc. Je to pro ně důležité, mají pak pocit, že ti jsou bližší.“
„Ale oni nemají mít pocit, že mi jsou bližší,“ řekl Tom se zamračením. „Neznám je, a nikdy se nebudu starat o to, abych je poznal. Jsem rád, že se jim líbí moje hudba, samozřejmě, ale bez ohledu na to, jak moc informací o mně získají, stále mě skutečně nebudou znát, takže jaký to má smysl?“
Bill jen pokrčil rameny, on sám to opravdu nevěděl. Nikdy necítil nutkání znát každý detail o nějaké celebritě, nikdy nebyl součástí nějakého fandomu ani necítil zoufalou potřebu setkat se s někým, koho zbožňoval. Jediný důvod, proč se tak moc snažil dozvědět se vše o lidech, které měl sledovat, byl ten, že to byla jeho práce, ale ve skutečnosti mu na ničem z toho nezáleželo.
Znovu seděli v tichosti. Bill začal přemýšlet, jak dlouho jejich let bude trvat, a jestli vlastně bude do večera opět doma. Nijak zvlášť nechtěl, aby se blížilo přistání, ne teď, když se jeho srdce zklidnilo a on už neměl pocit, že se chystá umřít, ale zároveň doufal, že celý ten výlet bude krátký, aby už to mohl mít za sebou.
Neměl ponětí, jak si Tom mohl myslet, že by na ty fotky někdy změnil názor, ale nezdálo se, jako by měl moc na výběr a prostě bude muset vyslechnout, co mu k tomu chce říct.
Bill se obrátil zpátky k Tomovi a překvapeně mu pohlédl do očí. Opravdu slyšel správně?
„Cože?“
„Tvoje jméno,“ opakoval Tom. „Chci říct, že ty zjevně znáš to moje, takže nebylo by fér, abych já znal tvoje?“
„Jak jsi, sakra, dneska ráno mohl vědět, kde mě najít, když ani neznáš moje jméno?“ Bill byl zmatený.
„Já jsem vlastně nevěděl, kde budeš,“ odpověděl Tom s rozpačitým úsměvem. „Byli jsme na cestě na letiště a najednou jsem tě viděl, jak jsi vyšel z té kavárny. A tak mě napadlo, že tě vezmu s sebou.“
Bill na něj jen zíral, nejistý, co na to odpovědět. Také sám sebe v duchu praštil za to, že si nedal ten druhý šálek kávy, jak to původně plánoval, potom by nevyšel z toho pitomého místa v tak strašně špatnou chvíli. Jeho načasování bylo hrozné.
„Jsem Bill,“ odpověděl nakonec, neviděl důvod, proč to držet v tajnosti. Tom věděl, kde pracuje, a kdyby chtěl znát jméno osoby, která jej neustále pronásleduje, mohl ho snadno získat. „Bill Trümper.“
„Dobře, Bille,“ odpověděl Tom s úsměvem. „Budu prostě předpokládat, že si už tykáme a říkáme křestním jménem, když už mě prakticky rok pronásleduješ.“
„Není to pronásledování,“ bránil se Bill a cítil se tím prohlášením trochu uražený. „Nikdy jsem za tebou nejel domů ani se nesnažil dostat dost blízko, abych slyšel, co říkáš svým přátelům. Jen tě… tak trochu sleduju kolem.“
„Trochu?“ Tom povytáhl obočí a vydal ze sebe tichý smích nad Billovými slovy. „Okay, možná to není pronásledování, ale pořád si myslím, že už jsme dávno za vykáním a celou tou věcí s ´pane´, že?“
„Jo,“ souhlasil Bill, ne proto, že snad souhlasil, že by se znali natolik, aby se oslovovali křestními jmény, ale proto, že nenáviděl, když mu lidé říkali pane Trümpere. Cítil se pak starý a bylo to až příliš pracovní. „Stačí Bill.“
Tom se znovu usmál a Bill na chvíli přemýšlel, o co sakra šlo. Proč ten člověk proboha vypadal tak klidně? Byl si opravdu tak jistý, že Bill nakonec odejde se smazanými fotkami? Pokud ano, pak ho vážně vůbec neznal.
„Za jak dlouho přistaneme?“ Zeptal se.
„Za pár hodin.“
„Tak proč si prostě nepromluvíme tady?“ Podivil se Bill. „Tohle je dost soukromé, ne?“
Tom se podíval na svou dceru a mírně zavrtěl hlavou.
„Ne s ní kolem, jsou tady věci, které nechci, aby slyšela.“
Bill se zamračil, vůbec se mu nelíbilo, jak to znělo, ale neměl jinou možnost, než jen přikývnout. „Tak fajn,“ řekl s pokrčením ramen. „Nevadí, když udělám nějakou práci, zatímco jsme stále ve vzduchu?“
Kývl směrem ke svému laptopu a Tom s malým kývnutím vstal ze sedadla a vrátil se k holčičce, která byla stále zaneprázdněna kreslením.
Bill se natáhl po laptopu, zapnul ho a otevřel nový dokument. Pokud poletí ještě další dvě hodiny, mohl by zatím něco udělat. Nelíbilo se mu ztrácet čas, a cítil, že po zbytek dne bude dost zaneprázdněný, takže proč nevyužít zbytek letu děláním něčeho užitečného.
Koneckonců, měl článek, který potřeboval napsat.
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
skvělej příběh :-)) tokio hotel byla kdysi moje oblíbená kapela 😀
To vypadá moc dobře. Moc moc dobře. Jen tak dál kluci. Řekla bych že míříte správným směrem. Díky Zuzu za překlad.
Skvělé!! 😀 Ale opravdu mě zajímá, jak Tom Billa chce přesvědčit a ještě, aby u toho nebyla jeho dcera…díky za překlad a těším se na další díl. 🙂
Moc jsem zvědava co poví Billovi a jestli ty fotky od Billa dostane.
Jejda, kam s ním ten Tom letí, když mají doletět až za pár hodin? 😀 To ho bere s sebou na tu svou dovolenou, kam měl jet, nebo co?! 😀 Začínám si pomalu a jistě myslet, že asi ano, když to vlastně ani nebylo plánované, jen Tom dostal spontánní nápad. Jsem fakt zvědavá, jestli to tak je, protože jinak si doopravdy neumím představit, proč by jej Tom jen kvůli promluvě bral bůh ví kam!
Zatím je Bill děsně neoblomný, a já si pomalu a jistě začínám myslet, že bude sakra těžké jej přesvědčit, aby fotky nezveřejňoval. A hlavně, dosáhne toho Tom nakonec?
Na jednu stranu Tomovo chránění si soukromí naprosto chápu a jen přikyvuju. Běženě je mi naprosto jedno, co dělá jaká celebrita v soukromí, jestli má rodinu, děti..je mi všechno jedno. Ale pravda, že u TH bych asi těžce nesla to, kdybych nevěděla VŮBEC nic. Jednoduše si to neumím představit..
Moc děkuji za skvělý překlad a těším se na pokračování. 🙂
Zdá se, že Tom je mistr improvizace. Nedivím se, že se Bill proklíná za to kafe. 😀 Jsem zvědavá, co Tom chystá a s čím na Billa vyrukuje.
Díky moc a těším se na pokračování.
Těšim se na pokračování 🙂
som zvedavá čo z Toma vylezie ale zatiaľ je milý a myslím že Billa nepresvedčí o zmazaní fotiek Tom ale skôr náklonnosť k Tomovej dcere a to že Bill jej nebude chcieť ublížiť…
Tom je skvelý, zdá sa úplne v pohode a vyzerá to tak, že sa mu Bill možno aj páči, keby nemal tie jeho fotky. Som strašne zvedavá ako sa mu tvrdohlavca Billa podarí presvedčiť aby tie fotky nezverejňoval. Celkom sa mi páči, že Bill odmieta prachy 🙂
Bill seems to me so wild , I hope Tom wont break him down so soon to delete photos :). I understand why Bill doesnt want money, when I was a child my dream was to be journalist ( so far away from my current profession) . What is Toms plan? Long sexual torturing or what 😀 . I am curious about next episode