autor: Zarlina
Smůla
Bill neměl ponětí, jak se to stalo, ale nějak se mu podařilo nechat si Toma proklouznout mezi prsty a ztratit se, to vše během asi deseti minut. Tom jel po ulici, o které Bill nikdy dříve ani nevěděl, že existovala, a po několika zatáčkách, které pravděpodobně měly zmást tvrdohlavého černovlasého muže, jenž jej následoval, Bill neměl tušení, kde to vůbec je, a černé auto, které sledoval, se mu ztratilo z dohledu.
S hlubokým povzdechem se snažil najít značku, která by mu řekla, jak se dostat zpátky na hlavní silnici a proklínal se za něco tak hloupého, jako sledování rappera, když bylo tak očividné, že dělá vše, aby se ho zbavil. Stejně to nebylo tak, jako by snad pokračoval tam, kam měl namířeno, dokud jej Bill sledoval, ne, pokud to bylo tak tajné, že musel jako idiot jezdit po ulicích, o kterých pravděpodobně žádný normální člověk ani nevěděl, že existovaly, a Bill nesnášel prohru. Nenáviděl ji.
Ulice kolem byly toho druhu, na kterých by nikdy, nikdy neopustil své auto a do značné míry očekával, že mu někdo zablokuje auto se zbraní v ruce nebo něco takového. Byl to ten druh ulice, který jste viděli ve filmech, kde lidé bývali vykradeni nebo zavražděni nebo zmláceni a ponecháni zemřít někde v tmavé uličce.
Musel se odtamtud dostat. Jeho auto možná nebylo to nejdražší na světě, vzhledem k tomu, jak příšerně špatný jeho plat byl, ale v této čtvrti vyčnívalo jako diamant mezi obyčejnými kameny a on se necítil na to, aby kolem zůstal dost dlouho, jen aby zjistil, jestli všechny ty filmy a televizní pořady měly pravdu o tom, jak daleko lidé bez peněz dokážou zajít, jen aby ukradli auto.
S ustaraným zamračením a pevně sevřenými rty auto otočil, zabočil doleva a doufal, že uvidí něco, co bude znát. Bylo stále brzké dopoledne, ale počasí se zřejmě rozhodlo být také proti němu, protože slunce začaly překrývat tmavé mraky a zdálo se být mnohem později, než skutečně bylo.
„Zasraný pitomý rapper,“ zamumlal si Bill pro sebe, jak znovu odbočil doleva a zamračil se, když si uvědomil, že nemá tušení, kde to, kurva, je.
Jediné, co viděl před sebou, byla prázdná silnice, ale aspoň tam nebyly žádné další domy a kousek dál viděl železniční most. To znamenalo, že je v blízkosti železniční trati, a jelikož vlak projížděl přímo centrem města, nemohl být od něj moc daleko. Potřeboval jen najít tu správnou cestu, aby se tam dostal.
Trochu přimhouřil oči a uvědomil si, že tam pod mostem jsou dvě auta. Cítil, jak mu trochu poklesl žaludek a pocit strachu se vrátil. Cesta nebyla dost široká na to, aby se znovu otočil, a necítil se ani na to, aby projel kolem nich, v případě, že by to nakonec byli nějací šílení prodejci drog nebo cokoliv jiného. Místo toho se zastavil a čekal, než odjedou. Byl připraven odtamtud vycouvat, pokud by musel, jeho auto dokázalo jet pěkně rychle i na zpátečku, i když v tomto druhu řízení stál trochu za hovno, ale v případě, že by neměl jinou možnost, by to udělal.
Až poté si uvědomil, že jedno z aut poznává, a zatímco mžoural, aby viděl o něco lépe, sledoval, jak rapper, se kterým se tak usilovně snažil držet krok, vystoupil z auta a široce se usmíval směrem k řidičce druhého auta, která také vystoupila.
Byla to žena, žena s dlouhými blond vlasy. To bylo všechno, co Bill z dálky mohl vidět, ale se zmateným a trochu vzrušeným zvukem, který opustil jeho rty, zvedl svůj fotoaparát, který byl dost drahý na to, aby díky funkci zoom bylo možné nejenom vidět to, co se tam děje, ale také pořídit několik vysoce kvalitních záběrů těch dvou.
Bill tomu nemohl uvěřit, ale Tom skutečně mluvil s tou ženou s lehkým úsměvem na rtech, a hlavou přikyvoval v reakci na to, co říkala. Pak najednou začal hledat něco v kapse, a zatímco Bill horečnatě mačkal spoušť, aby zachytil co nejvíce záběrů, rapper dal ženě malou roličku dolarových bankovek, čímž si od ní vysloužil úlevný úsměv.
Jako by to nebylo dost na to, aby měl Bill o čem psát, něco, co by alespoň mohlo začít nějaké drama a prodat spoustu dalších kopií časopisu, žena otevřela dveře od svého vozu a malá holčička, také blond a pravděpodobně ne starší než šesti, možná sedmiletá, se objevila. Skoro spala a Tom, s tichým smíchem, ji zvedl do náruče a vřele se na ni usmál, než ji umístil na zadní sedadlo svého vozu a vtiskl jí pusu na hlavu, zatímco na něj zamrkala ospalýma očima.
Žena mu věnovala další úsměv, řekla ještě několik slov a poté dala holčičce pusu na čelo a vrátila se do svého vozu, odkud jim zamávala na rozloučenou a odjela, to vše, zatímco Bill dál pořizoval co nejvíce záběrů, co jen mohl.
Tohle, ať už to bylo cokoliv, byl poklad. Už teď mohl cítit celé své tělo, jak se třese vzrušením nad tím, že bude moct zveřejnit něco zajímavého. Ještě neměl tušení, co bude psát, ale jeho mysl pomalu šílela, zatímco zíral na svůj fotoaparát a prohlížel si záběry, které právě pořídil.
Kdyby na to vnesl špatné světlo, vypadalo by to, jako by si Tom to dítě koupil nebo tak něco, ale tomu Bill ve skutečnosti nevěřil. Holčička se na ně oba usmívala a nevypadala ani trošku ustaraně, zatímco mávala na rozloučenou blonďaté ženě.
Mohla to být Tomova sestra? Ale kdo potom byla ta žena? Očividně ne Tomova matka, to bylo jisté. Možná, že to byla jen známá a Tom jí dělal laskavost, když se jí přes víkend postará o dítě. Ale proč by jí pak dával peníze… a neměl snad brzy odjíždět na dovolenou?
Bill byl tak ztracený v myšlenkách, že ani neviděl, jak někdo přišel k jeho autu a překvapeně vyjekl, když mu ten někdo zaklepal na okýnko, jen aby široce zazíral, když nespatřil nikoho jiného než samotného Toma Kaulitze, jak na něj upřeně hledí naštvaným pohledem.
Rapper se k Billovi ještě nikdy dříve nedostal takhle blízko. Nikdy se nestaral dost na to, aby komunikoval s mužem, který jej neustále následoval, a nikdy, ani jednou, nevypadal naštvaně nebo rozzlobeně za fotografie, které Bill pořídil.
Teď vypadal jako obojí a Bill s polknutím trochu stáhl okýnko. Jen dost na to, aby slyšel, co ten člověk mohl chtít, ale ne dost na to, aby dostal šanci mu ublížit něco cokoliv podobného.
„Jak jsi mě, sakra, našel?“
Billovi překvapeně vystřelilo obočí vzhůru. Tuhle otázku nečekal, a nečekal, že Tomův hlas bude tak tichý, tak téměř klidný. To přece vůbec neodpovídalo naštvanému výrazu v jeho tváři a Bill přemýšlel, jestli se ten muž musel ovládat, aby na něj nekřičel, jak pravděpodobně chtěl.
„Ztratil jsem se,“ odpověděl Bill upřímně a lehce pokrčil rameny. „Pak jsem skončil tady a, no, tam jsi byl ty.“
Tom s povzdechem zavrtěl hlavou a pak pohlédl ke svému autu, kde byly stále otevřené dveře v místě, kde seděla ta malá holčička. Nyní se zdála být mnohem více vzhůru, ale Bill odhadoval, že jí Tom řekl, aby zůstala na místě, daleko od toho cizího muže, který je fotí.
„Mohl bys na chvilku vystoupit?“ Zeptal se Tom a jeho žádost byla následována dalším povzdechem. „Rád bych s tebou mluvil.“
Bill obrátil oči v sloup, už teď bylo jasné, co Tom chtěl, aniž by spolu mluvili, ale Bill vážně nevěřil, že by mu Tom ublížil, ne před očima té holčičky, a jelikož mu nevadilo naštvat toho slavného rappera trochu více, rozhodl se, že by mohl vystoupit. Ale nejprve vytáhl paměťovou kartu ze svého fotoaparátu, a zatímco jej Tom sledoval s pevně sevřenými rty, dal ji do přihrádky, kterou zamkl a klíč si zastrčil do velmi těsné kapsy svých džínů. Nemyslel si, že by Tom použil násilí, aby mu to vzal, nebo dokonce ukradl, ale mohl mu to alespoň trochu ztížit v případě, že by to vážně zkusil.
Pak s lehkým úsměvem vystoupil z auta, a jelikož byl stejně vysoký jako Tom, s úsměvem se mu zadíval do očí.
„Jsem venku,“ řekl se zazubením. „Mluv.“
„Ty víš, co chci,“ povzdechl si Tom a znovu se ohlédl na dítě. „Kolik to bude stát, abys ty fotky smazal? Zaplatím, kolik budeš chtít.“
„Nechci tvoje peníze,“ odfrkl si Bill a celá ta situace mu přišla docela zábavná. „Sleduju tě asi rok a nikdy jsem neměl nic, o čem bych mohl psát. Tohle je moje šance konečně trochu zazářit a dát šéfce něco, za co může být šťastná,“ pohlédl zpátky na Toma se vzrušeným zábleskem v očích. „Možná po tomhle budu mít dovoleno sledovat někoho více… zajímavého.“
„No tak,“ řekl Tom tichým hlasem prosebně. „Já opravdu nechci, aby tyhle fotky kdokoliv viděl… Nechci, aby o ní věděli…“ znovu se podíval zpátky k autu.
„Smůla,“ Bill pokrčil rameny a znovu otevřel dveře od svého auta, chystal se odjet. „Povíš mi, kdo to je, nebo dáváš přednost tomu, abych se s lidmi podělil o své vlastní domněnky? Už jich mám spousty a to jsem o tom přemýšlel méně než pět minut.“
Tom se na něj zamračil, očividně nasraný, ale také byl v jeho očích záblesk paniky a on přistoupil o krok blíž k Billovi, který rychle skočil za dveře svého vozu, připraven v případě potřeby naskočit a rychle odjet.
„Prosím,“ řekl druhý muž pokorně. „Prosím, nedělej to. Nemůžou o ní vědět.“
„Takže můj vlastní příběh,“ pokrčil Bill rameny, nezáleželo mu na tom, že nedostal odpověď. Stejně zatraceně dobře tušil, kdo ta holčička je.
Jeho myšlenky byly zodpovězeny, když se ozval tenký hlas volající na muže stojícího vedle něj.
„Tati! Tati, já mám hlad! Můžeme už jet?“
Tom ztěžka polkl a podíval se na Billa prosebnýma očima, očima, které Bill kompletně ignoroval, když naskočil do svého auta se širokým úsměvem.
„Uvidíme se, taťko,“ uchechtl se skrz pootevřené okýnko, a zatímco kompletně ignoroval zvuk toho, jak za ním druhý muž něco křičel, odjel. Projel kolem auta, ve kterém seděla ta malá holčička, a ani se nestaral, jestli vůbec jede správným směrem.
Nakonec dojede k silnicím, které zná a toho večera bude mít příběh jako nikdo jiný. Příběh o Tomovi Kaulitzovi a jeho neznámé dceři.
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
To je hajzlík ten Bill. Mohl mít trochu víc pochopení. Na druhou stranu nechápu proč Tom tají dceru. To není něco za co by se měl stydět. No, všechno se asi brzy dozvíme. Děkuji Zuzu za překlad.
Hajzlik jeden 😀
Chápu, že Bill chce o něčem napsat, že má radost, že zjistil něco, co nikdy nikdo…ale…nechce se mi věřit, že bude až takový hajzl…možná by měl dát Tomovi lepší možnost mu říct svůj příběh a důvody než ten tady u toho auta…nemyslím si, že je Tom takový pokritec, aby se styděl za svou dceru, ale možná se pletu, ale zatím si nechám představu, že tomu tak je a má ke svému chování i jiný důvod – vážnější než svoji pověst apod. Nechám se překvapit, co bude dál..snad nemám přílišná očekávání. 😉😀 Díky za překlad.
Bill je pitomec. Chápu, že je nadšený z toho, že má konečně nějaký pořádný námět na článek, ale co takhle přemýšlet trochu dopředu? Z jednoho článku on ani jeho časopis nebudou žít věčně. Toma si tímhle znepřatelí do konce života a už nikdy z něj nic pořádného nedostane, protože Tom určitě tají svoji dceru před světem proto, aby jí lidi jako Bill dali pokoj…
Bill měl za ty fotky místo peněz chtít exkluzivitu, prostě pravidelný přísun informací, které nemá nikdo jiný a které by mu zajistily stálý zájem čtenářů. A taky by se tím pádem musel s Tomem často stýkat v poněkud osobnější rovině…
Díky za překlad
Nečekala bych, že Bill bude až tak senzacechtivý. Jasně, kdyby pořídil jen fotky a něco k tomu napsal… Dejme tomu, je přece novinář. Ale když ho Tom osobně požádal, dokonce poprosil, aby to nedělal? Opravdu už postrádá svědomí?
No, ještě mu dávám šanci, aby to neposral. Třeba si to ještě rozmyslí, uvidíme.
Díky za parádní překlad, těším se na pokračování.
Doufám že Billovi dojde že Tom svojí dceru netaji jen tak pro nic.
Bill sa zachoval ako debílek, ale chápem, že chce svoju príležitosť, len dúfam, že si uvedomí ako tým môže ublížiť tej malej. Tom asi vie prečo ju nechce prezentovať na verejnosti. Strašne sa teším na pokračovanie. Toto je poviedka, ktorá ma veľmi silno vtiahla do deja a to sme len pri druhej kapitole. Obrovské ďakujem za preklad Zuzu.
Super povídka.
Wow, tak z tohohle mám trošku smíšené pocity. Na jednu stranu Billa chápu. Už rok Toma sleduje a celou dobu nic nevyšťoural..časopis je na tom špatně, určitě chce i on sám zazářit nebo dostat přidáno na platu. Po roce sledování Toma se mu konečně podařilo pořídit nějaké zajímavé záběry, je jasné, že momentálně vidí jen to, že konečně uspěl a vidí všechny ty úspěchy, které by mohl díky tomuhle mít. Na stranu druhou jsem na něj naštvaná, že chce ty fotky dát do tisku. Každopádně..je to jeho práce a na to bychom neměli zapomínat.
Rozhodně jsem zvědavá, jak s těma fotkama nakonec naloží. Já osobně bych asi neměla žaludek na to tohle nechat vytisknou, ještě k tomu když jej Tom prosil, aby to nedělal. Věřím, že Tom dceru neschovává proto, aby si udržel reputaci, ale proto, aby tak malou holčičku nesledovala média. Je totiž dost možné, že na ni budou všichni čekat před školkou či školou a pronáslednovat ji celé dlouhé dny. To samé samozřejmě platí i pro matku Tomovy holčičky. A já chápu, proč to Tom celou dobu tajil.
Rozhodně jsem šíleně zvědavá na další pokračování!
Moc děkuji za překlad! 🙂
no to som nečakala že Tom má dievčatko je milé ale škoda že ho Bill našiel,teraz bude Tom zraniteľný a to nie dobré…dúfam že Bill sa spamätá a fotky nezverejní
Soo Bill is a little mother-fucker,right :D? He is uncompromosing, I symphatize with shy Tom and his little girl. After this very important fact( Toms daughter),I realize Bill should start to study hard how to take care about kids 😀 if you know what I mean 😛 thank you for great part