autor: Muckátko :o*
Na druhém konci světa
Bytem se pro jednou neslo naprosté ticho, které bylo narušováno jen jemnými zvuky, jež vydával zapnutý laptop na pracovním stole, do kterého David zíral už od brzkého rána. Kdyby ho nezačal bolet žaludek, úplně by zapomněl, že se ráno přehouplo do odpoledních hodin, a když už zazdil snídani, měl by svůj žaludek poctít alespoň nějakým obědem. Prázdná lednice a nechuť dojít si nakoupit potraviny, ze kterých by si mohl splácat domácí jídlo, ho přinutila jako vždy zvednout telefon a objednat si něco zvenku. Projížděje všemožné stránky na internetu, se nakláněl na pravou stranu stolu, kde stála papírová krabička s nudlemi z nedaleké čínské restaurace, a ze které pomalu ujídal hůlkami už chladnoucí pokrm, protože ho víc zajímala obrazovka než jeho rychle stydnoucí nezdravý oběd.
S bambusovými hůlkami, ve kterých držel kus kuřecího masa omotaného porcí nudlí, na půl cesty do svých otevřených úst se zastavil, když zezdola uslyšel nějakou ránu. Hodil hůlky i s nabraným soustem zpět do krabičky a vystřelil od stolu ke dveřím. Opatrně je otevřel a nakoukl na chodbu. Nikde nikdo. Podle rozpisu mělo být studio dnes prázdné, proto ho zvuky z dolního patra tolik znepokojily.
Sešel schody k dalším dveřím a potichu je odemkl, aby mohl nahlédnout do prostor, které už patřily ke studiu. Zaslechl jen tiché naštvané mumlání, když strčil hlavu dovnitř. Prošel místností s úmyslem zahnout za roh, když překvapeně vykřikl, jak se střel s druhou osobou.
„Darcy!“ vykřikl naštvaně a chytil se za srdce.
„Davide! Vyděsil jsi mě k smrti!“ vrátila mu stejně zrychleně dýchající Darcy, která se taktéž chytila za hrudník, ve kterém jí bilo adrenalinem napumpované srdce jako o život.
„Co tu děláš?“ díval se David na tu spoušť na zemi.
„Mířila jsem za tebou nahoru, ale zavadila jsem taškou o tyhle krámy a ty popadaly na zem. Proč ty se tu plížíš jako zloděj?“ sehnula se zpět ke krabicím a začala je skládat na původní místo. David vydechl a rozhodl se pomoct.
„Slyšel jsem ránu, tak jsem se šel podívat, jestli se sem někdo nevloupal, nebo… nebo něco horšího,“ naznačil.
„Nebo něco horšího?“ zopakovala Darcy a narovnala se. „Davide, ta tvoje obezřetnost se pomalu mění v naprostou paranoiu,“ upozornila ho.
„To mě ani nepřekvapuje,“ otřel si David čelo a pokynul Darcy, aby ho tedy následovala do bytu. „Dáš si něco k pití? No, vlastně ti můžu nabídnout jen kávu a v lednici je zbytek grepového džusu, myslím,“ uvažoval, zatímco zamykal dveře a ještě s nimi pro jistotu dvakrát zacloumal.
„Jsi tu týden a takhle vypadá tvoje lednice?“ vykoukla Darcy zpoza otevřených dveří. „Hodláš ji prodat, že je úplně prázdná, nebo co?“ natáhla se pro ten zbytek džusu a obsloužila se sama, protože David stál uprostřed chodby a jen se na ni díval.
„Ještě jsem neměl čas nakoupit,“ pokrčil rameny. Ve skutečnosti se spíš chtěl pohybovat na veřejnosti pokud možno co nejméně.
„Vybílená lednice, hektolitry kávy a čína každý den? To si brzo zaděláš na žaludeční potíže,“ upozornila ho.
„Tak to by bylo to nejmenší,“ zamumlal David a vrátil se k pracovnímu stolu. Darcy si povzdychla, podala si židli od jídelního stolu a přisedla si k Davidovi, který jako by rázem zapomněl, že není v bytě sám.
„Hele, já vím, že jsme od tvého příjezdu neměli moc soukromí, proto jsem tady. Chtěla jsem využít toho, že není nikdo ani ve studiu, takže bych ráda věděla, o co jde,“ promluvila k němu trpělivě.
„Darcy, už jsem ti řekl, že ve tvém vlastním zájmu bude lepší, když nebudeš nic vědět a za tím si stojím.“ Žena protočila oči.
„Kdy přiletí Tom?“
„Nepřiletí.“
„Kdy se vracíš za ním?“
„Nevím.“
„Fajn, takže zabil jsi někoho?“
„Samozřejmě, že ne!“ vyhrkl manažer dotčeně.
„Ukradl jsi něco?“
„Ne.“
„Utíkáš před někým?“
„Uhm… tak trochu,“ připustil neochotně.
„Tak trochu nebo ano?“
„Darcy, tahle finta dvaceti otázek nebude fungovat, okay? Prostě jsem tady a nějaký čas zůstanu,“ pronesl David pevným hlasem. Darcy zavrtěla hlavou, ale dál se neptala, i když nechtěla nic jiného. Davida očividně něco trápilo, ne-li pronásledovalo, a ona měla pocit, že se z toho muž před ní brzy zblázní, pokud se někomu nesvěří.
Upila ze svého džusu a nenápadně koukla na monitor laptopu, aby zjistila, co tak David hltá očima. Zamračila se, když si přečetla velký titulek jednoho internetového článku.
„Co to je?“ zamračila se, odstrčila Davidovy ruce a přetočila si laptop k sobě, aby dobře viděla. David jí nebránil. K těm informacím měl přístup kdokoli, takže bylo jen otázkou času, než se k nim dostane i Darcy. „Model a hudební producent Tom Kaulitz platí dvě pokuty za zrušení televizního pořadu a vysílání v rádiu.“ První titulek. „Tom Kaulitz zrušil focení kampaně pro podporu prodeje sportovní obuvi.“ Druhý titulek. „Kaulitz zmizel ze scény veřejného dění beze stopy.“ Bulvár. „Co se děje kolem Toma Kaulitze a jeho záhadného zmizení?“ Další bulvár. „Manažer Toma Kaulitze David Jost spatřen na letišti ve Frankfurtu nad Mohanem, jak opouští zemi bez svého klienta. Konec jejich spolupráce?“ Darcy přečetla hlasitě jen pár z článků, které měl David načtené, a otočila se na něj s jasnou otázkou v očích. „Co se, sakra, děje?“ vyřkla nahlas.
„Děje se to, že jsme v obrovským srabu. To se děje. Myslel jsem, že jim bude trvat déle, než se v tom začnou šťourat,“ povzdychl si David a natočil si laptop zpět k sobě.
„Šťourat v čem?“
„Fajn! Chceš to vědět? Dobře! Ale až tě kvůli těm informacím bude chtít někdo zabít, tak mě v duchu neproklínej, protože sis o to řekla sama,“ vyletěl David jak čertík z krabičky. Celá tahle situace a jeho nervy si zřejmě začínaly vybírat své. „Tom se do něčeho nechtěně namočil a teď je jako svědek pod policejní ochranou. Tak. Tady to máš!“ rozhodil ruce a zase je spráskl zpět podél svého těla.
„Tom je… Tom je… pod policejní ochranou?“ zalapala Darcy po dechu. Věděla, že s Tomem byly občas problémy, ale pletky s policií? To bylo velké sousto i pro něj. „To ale pořád nevysvětluje, proč jsi tady a ne tam s ním.“
„Protože ti, co po něm jdou, by se k němu mohli snažit dostat přese mě. Měl jsem dvě možnosti. Zůstat a nechat se taky někam zavřít, aby mě nenašli, nebo opustit zemi,“ vysvětlil.
„Takže proto jsi tak paranoidní? Bojíš se, že tě najdou i tady?“ vydedukovala.
„Je to možné a díky tomu, že nevíš, kdy přestat strkat nos do cizích věcí, jsi v tom teď namočená taky. Blahopřeju,“ odtušil manažer ironicky a padl na nedalekou pohovku.
Darcy chvíli jen mlčky přejížděla Davidův strnulý obličej, ve kterém byly na první pohled vetknuty starosti, které teď už Darcy uměla pojmenovat a zařadit. Vstala od stolu a sedla si na postranní opěrku, dívajíc se na muže s výšky.
„Co budeš dělat?“
„Myslíš, že kdybych měl nějaký plán, že bych tu jen tak seděl?“ podotkl.
„Je mi jasné, že v tomhle případě jde Tomova kariéra stranou, když mu jde o život, ale všechny ty články? To mu moc nepomůže zůstat inkognito.“
„Já to vím,“ zavrčel muž.
„Co kdyby Tom vydal oficiální prohlášení, ve kterém by médiím sdělil, že se z osobních důvodů na nějakou dobu stahuje do ústraní? Bez otázek, jen holé prohlášení. Média by dostala odpověď, kam zmizel, a přestala by denně vydávat všemožné články s naprosto směšnými spekulacemi. Tom by na chvíli zmizel z povrchu zemského a zprávy o něm by se minimalizovaly, takže by jeho jméno a obličej nebyly denně v bulvárních plátcích na titulních stranách a nezvyšovalo by se tak riziko, že se k němu ti, co ho hledají, dostanou tak rychle,“ navrhla Darcy. David chtěl okamžitě posměšně zareagovat, že si nedovede představit, co všechno by tomuhle nápadu muselo předcházet, ale když nechal Darcyna slova proniknout skrz lebku až do svého mozku, rozevřená ústa zaklapl a dovolil si nad tím zapřemýšlet.
„Za pokus by to možná stálo, ale je to šílený,“ připustil David.
„Můžeš se spojit s Tomem a promluvit si s ním o tom?“
„Absolutně ne. Ten policajt nám řekl, že může tu a tam zajistit, aby se k Tomovi dostala moje korespondence, ale jasně nás upozornil, že ty dopisy projdou několika páry rukou a obsah si přečte několik párů očí, takže by bylo snazší rovnou napsat tomu kapitánovi, který by to pak později přetlumočil Tomovi.“
„Ale uvažovat by se o tom dalo, nebo ne?“
„To jo, ale i tak je to běh na dlouhou trať. Když si představím, co všechno se bude muset zařídit, než se to uskuteční. Policie bude muset vybrat místo, zajistit ho, rozmístit svoje lidi všude kolem a teprve pak budeme moct vydat prohlášení, že se tehdy a tehdy uskuteční tisková konference tam a tam. Pak tam Toma budou muset přepravit a být neustále ve střehu, a pokud ti zmetci už vědí, že jde o Toma, a vědí, co je Tom zač, můžeme vzít jed na to, že tam budou, aby využili jedinečnou možnost, jak ho dostat, takže to bude obrovské riziko, a je taky klidně možné, že policie to rovnou zamítne,“ zauvažoval David.
„Nebo toho sobecky využijí ve svůj prospěch,“ odfrkla si Darcy.
„V jakém smyslu?“
„Bude to past, při které Toma využijí jako volavku. Nastrčí ho jako oběť a počkají, kdo se na té tiskovce ukáže. Klec spadne a oni budou mít alespoň něco, od čeho se budou moct odpíchnout.“ David začal umíněně vrtět hlavou.
„Možná bychom to mohli zmáknout videokonferencí nebo prostě vydám prohlášení i za Toma.“
„To ničemu nepomůže. Pořád budou spekulovat o tom, proč není Tom s tebou a budou se pídit po tom, co na tvoje prohlášení říká Tom. Budou chtít nějaké jeho stanovisko, aby o sobě dal vědět, takže to nic nevyřeší. Dříve či později se bude muset stát něco zásadního. Víš, že tohle vyšetřování, kdy stojí police na začátku s prázdnýma rukama, se může táhnout roky a roky. Oni nebudou zbytečně spěchat, aby mohli Toma pustit. Jim nezáleží na tom, že tím trpí jeho kariéra a osobní život. Jde jim jen o jejich zájmy, takže být tebou, tomu kapitánovi bych napsala a zkusila mu to navrhnout. Za to nic nedáš. Buď to odmítne, nebo vylepší,“ pokrčila rameny. Manažer si promnul obličej oběma dlaněmi a nešťastně zasténal.
„Dobře já – dám to nějak dohromady a zkusím se spojit s tím kapitánem. Uvidíme, co na to řekne,“ svolil nakonec.
„Fajn. Já tě nechám, aby sis to promyslel, a dojdu ti zatím na nákup, jinak umřeš hlady dřív, než zvedneš telefon,“ mrkla Darcy a zvedla se.
„Darcy?“ zavolal na ni David.
„Nějaké speciální požadavky?“ pozvedla obočí.
„Ne, to ne, jen… díky. Díky za to, že alespoň někdo je schopný uvažovat s chladnou hlavou a promiň, že jsem na tebe křičel,“ omluvil se upřímně.
„To nic. Já to chápu. Celou dobu to dusíš v sobě, takže bylo jen otázkou času, kdy bouchneš a vypustíš to ze sebe. Dej se do práce,“ popohnala ho. „Čím dříve s tím pohneme, tím dříve dostaneme Toma zpátky!“ zahalekala vyzývavě a optimisticky se usmála. David pokýval hlavou a nezbylo mu nic jiného, než kousíček toho optimismu s Darcy sdílet, protože to bylo to jediné, co ho teď mohlo držet při smyslech.
Příště: „Možná jsi to ty, kdo potřebuje zachránit“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
No jo, celá slavná policie se může jít zahrabat. Je tady Darcy a ta to všechno vyřeší 🙂 Ale mě se ten její plán moc nelíbí. Je to obrovské riziko, nachystat past na zabijáky, použít do ní Toma jako návnadu a doufat, že policie bude rychlejší. Co když nebude a Tom na to doplatí životem? Pak už mu může být srdečně jedno, co se o něm píše v novinách…
Díky za díl
Je zajímavé, jak všichni rozumí policejní práci líp, než policie sama. 😀 Ale lze předpokládat, že s tímhle nápadem by časem přišli sami. To však záleží na souhlasu samotného Toma, jestli bude riskovat svůj život. Ale tipla bych si, že do toho půjde, jen aby zkrátil čas toho zoufalého čekání, co se stane a kdy.
Díky, těším se na pokračování.
Jen aby na to nedoplatil Tom.
No nene, sen se stavá realitou a já si sám pro sebe říkal, kde asi ten uzlíček nervů, jménem David skončil. 😀 A všichni hleďte, on přece jen žije!
Musím uznat, že jsem rád, prostě mi ten magoris manažeris prostě chyběl. 😀 Tu jeho paranoiu chápu, ale být Darcy, tak mu pořád dělám takové naschvály, i když… jednou to bude doopravdy a on by to začal ignorovat.
Nicméně… další postava na parketu! Asi budu brzy dělat děníček ve smyslu kdo, s kým, kde a jak…, abych se v tom nakonec dokázal vyznat 😀 Oh bože, Darcy…
Kde je Darcy, tam končí veškerá legrace. Zločinci, třeste se. 😀
Chudák Tom, teď do toho budou šprtat média a jeho kariera je na houby, je jasné, že život je přednější, protože kariera bez života prostě nejde, ale i tak… (povzdech), stejně jsou ty média neskutečná pakáž. 😀
Děkuju za díl a zase u dalšího 😀 ♥
Ten jejich nápad se mi ale vůbec nelíbí… Původně jsem si myslela, že by to prohlášení vydal jen David, jakože ve jménu Toma, ale to, že chtějí samotného Toma někam tahat a ukazovat, to je podle mě šílené. Jen tím na sebe strhne ještě větší pozornost. Vůbec se mi to nezamlouvá.
Ale zato se mi hooodně zamlouvá název příštího dílu! 🙂
Jsem na tom stejně jako Zuzu, protože z toho nápadu nemám vůbec dobrý pocit. Věci to sice urychlit může, ale pro Toma je to neskutečně nebezpečné. Na jeho místě bych to rozhodně neriskovala a vlastně bych to ani jako policie neriskovala. Jednoduše se mi to nechce líbit. Proč mám ale divný pocit, že se přesně tohle nakonec stane? Řekla bych, že Tom by do toho možná i šel, už jenom vidinou toho, že by mohly skončit ta muka nicnedělání a nudění se v domě. No, začínám být opravdu dost nervózní, jak se tohle bude vyvíjet dál..
A název dalšího dílu se mi líbí. Vypadá to celkem slibně, ačkoli raději nebudu až tak optimistická, protože jak znám Billa, těžko říct, zda konečně alespoň trochu zjihne..
Moc děkuji za díl a těším se na další pokračování! 🙂
Názov budúcej časti vyzerá povzbudzujúco, :-p Snáď sa konečne začnú lámať ľady.
To som teda zvedavá či bude polícia ochotná dovoliť Tomovi taký kaskadérsky kúsok. Ale v realite ak by ho naozaj chceli ochrániť, tak by ho niečomu takému nemali vystaviť, lenže to by ho naozaj mohli chrániť až do dôchodkového veku asi…
Som zvedavá ako sa Bill vráti a prečo:)