autor: elvisfan
Tom našpulil rty, naprosto se soustředil na svůj laptop. Zaujatě pozvedl obočí, jakmile spatřil něco, co se mu líbilo.
„Tome, to si nemůžeme dovolit.“
Tom poskočil a jemně od sebe Billa rukou odstrčil. „Ty se máš učit.“
„Jen sotva potřebujeme tři ložnice.“
„Zkoušky, Bille.“
Bill vrátil pozornost ke knize na svém klíně a Tom se vrátil ke svému laptopu. Uběhly celé tři minuty.
„Já jen chci, aby to bylo naše místo, víš?“
Tom vzhlédl a spatřil Billa s ohrnutými rty, jak si mne ruce v klíně.
„Já vím, že mi pořád říkáš, abych se nebál o to, kolik co stojí,“ řekl Bill ustaraně. „A jo, je skvělé, že si můžeš koupit, jaký byt jen chceš, ale… Já chci, aby to bylo naše místo. Když to koupíš ty, já tam budu bydlet, ale… bude to tvoje.“
Tom vzdychl, odložil laptop stranou a otevřel náruč. Bill se usmál a okamžitě mu vylezl na klín.
„Ty se prostě nedokážeš nechat překvapit, že?“ Tom přiložil prst na Billovy rty, jakmile mu chtěl začít odpovídat. „Mluvil jsem s Gordonem, okay? Říkal, že stejně měl v plánu ti pomoct něco najít, když sis myslel, že se nevrátím. My… probrali jsme spolu částku a on ji pokryje jako dárek ke tvé promoci. Takže ať už se rozhodneme žít kdekoliv, bude to naše. Ne jen moje.“
Bill se rozzářil. „Opravdu?“
Tom zvědavě naklonil hlavu. „Vážně vypadáš překvapeně pokaždé, když pro tebe Gordon udělá něco hezkého.“
„Hádám, že si na to pořád zvykám.“ Bill okukoval laptop ležící vedle nich. „Tak na jaká místa ses to díval?“
Tom se zasmál, s rukama na Billových bocích. „Prohlížím si čtyři,“ vysvětloval. „Kontaktoval jsem prodejce, a jakmile budu vědět, která z nich jsou dostupná, můžeš si vybrat.“
Bill vypísknul. „Já si můžu vybrat, kde budeme bydlet?“
Natáhl se pro Tomův laptop, ale Tom ho hravě odstrčil.
„Zkoušky, Bille,“ připomněl mu. „Já už jsem možná se školou skončil, ale ty pořád musíš odpromovat.“
***
„Na mého nevlastního syna.“ Gordon pozvedl sklenici a čekal, zatímco ostatní udělali to samé. „Bille, nemohl bych na tebe být o nic víc pyšnější, než jsem právě teď. Našel sis něco, co tě baví, v čem jsi dobrý, a šel sis za tím. Já…“ Odmlčel se, cítil, jak začíná slzet, zatímco Bill naproti němu na tom byl naprosto stejně. Odkašlal si a lehce si prstem přejel pod okem. „Přeju ti co nejvíce štěstí, Bille,“ pokračoval. „V kariéře, v životě, ve vztahu… ve všem. Zasloužíš si jen to nejlepší, a já tě mám rád, kluku.“
Bill mrkáním potlačoval slzy a napil se vína, cítil, jak mu Tom pod stolem stiskl ruku. Bill se na něj se skelným pohledem usmál a Tom se k němu naklonil pro krátký polibek.
„Děkuju,“ podařilo se Billovi zašeptat směrem k jeho nevlastnímu otci. „Je trochu těžké uvěřit, že už to všechno skončilo,“ připustil. „Zrovna jsem odpromoval, a… teď už jsem ve skutečném světě,“ zasmál se. „Je to trochu děsivé.“
„Život umí být trochu děsivý,“ souhlasila Caroline. „Ale pomáhá mít někoho, koho miluješ, kdo ti pomůže se přes to dostat.“ Zbožně vzhlédla ke Gordonovi a Bill nedokázal zadržet vyprsknutí, jak se jeho pohled spojil s Tomovým.
„Zamilovaní staří lidé,“ zamumlal a protočil oči, když se k sobě naklonili pro polibek. „Okay, to už stačí!“
Gordon se rozesmál. „Tys zrovna políbil Toma.“
„Ano, ale my jsme mladí,“ odpověděl Bill. „Je to okay, když se my… co je to?“ Natáhl se pro Carolininu ruku a prakticky si ji k sobě přitáhl přes celý stůl. Diamantový prsten na jejím prstu zářil v jemném světle restaurace. „Vy jste zasnoubení?“ Podíval se na svého nevlastního otce a zatleskal, když mu to Gordon kývnutím potvrdil. „Vy jste zasnoubení! Panebože, řekni mi všechno!“
Caroline byla doslova jak u vytržení. „Požádal mě o ruku v šatníku.“
Bill zamrkal. „V šatníku, Gordone? To vážně?“
„Našla ten prsten!“ Rozesmál se Gordon. „Plánoval jsem velkou romantickou žádost o ruku, až budeme tady ve městě, a pak, když jsme balili… vypadnul mi z kapsy, ona ho zvedla a já ji požádal o ruku.“ Omotal ruku kolem ramen své snoubenky a přitáhl si ji blíž. „A ona řekla ano.“
„Pokleknul jsi přitom aspoň?“ Zeptal se ho Bill.
„Pokleknul,“ odpověděla Caroline. „A málem potom nemohl vstát.“
Gordon se zamračil. „To jsi jim nemusela říkat, zlatíčko.“
***
„Bille, víš jistě, že se ti líbí tenhle?“ Gordon se rozhlédl na všechny ty odhalené cihly a dřevěné trámy a byl více než jen trochu překvapený, že tohle bylo místo, které si Bill vybral k bydlení.
„Miluju to!“ Bill se zastavil na schodech a rozhlédl se po místě, které se mělo stát jeho a Tomovým novým domovem. „Nejsou to jen samé bílé zdi a béžové koberce, a ta kuchyň je tak úžasná, až mě to nutí chtít se naučit vařit.“ Seskákal zbytek schodů a přímo do Tomovy náruče. „A jelikož hlavní ložnice je dole a pokoje pro hosty nahoře, pořád budeme mít soukromí, i když nás navštíví Gustav s Andym.“ Vtiskl Tomovi pusu na tvář. „Dobrý nápad se třemi ložnicemi.“
Tom se zazubil. „Děkuju.“
„Bille, nezeptal ses svého spolubydlícího, jak se mu to tady líbí,“ zvolala Caroline z patra.
„Myslím, že je to skvělé!“ Přikývl Tom, když spatřil náhlé obavy v Billových očích. „Se všemi těmi cihlami to… vytváří takový dojem hradu. Líbí se mi to.“
Bill vykulil oči a náhle zalapal po dechu. „Musíme si to tady celé zařídit, Tome,“ zašeptal vzrušeně.
Tom se zazubil a políbil Billa na čelo. „Co kdybychom to nejdříve koupili?“ Tom podal makléřce ten největší šek, jaký kdy viděla, a ona Billovi předala klíče. Bill vypísknul a vrhnul se Tomovi kolem krku. „Líbí se ti tady?“ Zeptal se ho Tom.
„Miluju to!“ Bill nadšeně v jeho náruči poskakoval. „A miluju tebe! Tohle bude tak báječné!“
***
Chodník byl zaplněn lidmi a zavazadly a dlouhá řada taxíků čekala, aby je odvezla na letiště, na nádraží nebo kamkoliv jinam. Billa už jeho věci čekaly v novém bytě a zbývalo mu jen rozloučit se s přáteli.
„Tohle je jako, konec jedné éry, lidi,“ popotáhl Bill. „Andy, byli jsme spolubydlící celé čtyři roky, Gustav byl vždycky naproti přes chodbu…“
„A teď bydlíš v nabušeném bytě s klukem, kterému z nějakého důvodu připadáš atraktivní.“ Rozesmál se Andy a uhnul ráně do ramene. „Víš, kdybys potřeboval někoho, kdo by ti to tam pohlídal, zatímco budeš pryč na nějaké královské návštěvě…“
„Budou nám to tam hlídat Gordon s Caroline,“ pověděl mu Bill.
„Zatímco vy budete na návštěvě na zámku,“ dodal Gustav. „Pak se vrátíte do toho svého úžasného bytu a ty ke své úžasné práci, a my se jen budeme muset těšit na postgraduál.“
„Někdo si žije kouzelný život,“ zamumlal Andy a hodil svou cestovní tašku do kufru čekajícího taxi. „Ale můžeme se u vás scházet, jakmile se vrátíte, že?“
„Ne pořád, ty idiote,“ Gustav Andymu vlepil pohlavek. „Jsou celí zamilovaní a tak. Budou chtít soukromí.“
Bill se rozesmál. „Gustave, máš ve svém těle jedinou romantickou kost?“
Andy vyprskl. „Cítím v tom nějaký sexuální vtip.“ Zavřel kufr od auta. „Musíme jít.“
„Dojeďte bezpečně!“ Bill oba své přátele pevně objal. „A napište mi, jakmile budete doma.“
„A pak znovu po celé léto?“ Ušklíbnul se Gustav.
„Ani náhodou, Gustave.“ Andy se ušklíbal, zatímco otevřel dveře od auta. „Bude žít svůj báječný život tady v New Yorku, nebude chtít v jednom kuse slyšet o nás, obyčejných lidech.“
„Mohli byste s tím přestat?“ Rozesmál se Bill. „Já jsem taky pořád jen obyčejný člověk!“
„No, řekni svému princi, že mu posíláme pozdravy,“ odpověděl Gustav. „A že jestli nebudeš pořád tak usměvavý a šťastný, až se vrátíme, bude se mi muset zodpovídat.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Tohle bylo tak sladké a já u toho cucala karamelový bonbón 😀
Awwww… bolí mě zuby…
Príde mi to ako taká spojovacia kapitola. Jedna etapa ich životov končí, zatiaľ čo druhá začína. Uvidíme, čo ich v nej čaká. Ďakujem za preklad.
Pěkně oddychová kapitolka jsem zvědavá jak to bude dál.