autor: Gaja
Bill zmizel po větší část celého týdne a na Tomovo volání „jsem doma“ nereagoval ničím jiným než jen slovem „odpočívám“, pokud vůbec. Jednou za ním Bill přišel v dobře osvětlené kuchyni, zašeptal něco o tom, že měl vždycky rád špagety, než se dotkl Tomových zad a zase zmizel. Dokonce i když Tom seděl jednoho večera sám po tmě, nedokázal Billa přimět, aby se objevil. Ač to Tom sám sobě nechtěl přiznat, opravdu svého otravného ducha postrádal. Stýskalo se mu po zvuku Billova hlasu. Dokonce mu chyběl ten hrozný ledový pocit Billových prstů uvnitř jeho těla, když se jej pokoušel dotknout.
Tomovi trvalo větší část týdne, aby přijal to, co jeho alkoholem nasáklý mozek už dříve přiznal. Miloval Billa. Byl zamilovaný do ducha, a co hůř, do mužského ducha.
„Bille, jsem doma!“ Zvolal Tom formálně do bytu, zavřel za sebou dveře a zamířil do kuchyně, aby uklidil potraviny. Po několika minutách ticha sevřel rty. Další večer o samotě.
Zrovna začal uklízet plechovky, když na něj Bill konečně zavolal nazpět.
„Já jsem… ve tvém pokoji,“ řekl váhavě.
Tom se zastavil uprostřed uklízení plechovky s rajčaty. „Proč?“
Z vedlejší místnosti uslyšel Billův povzdech. „Prostě pojď sem, okay?“
„O… kay,“ zavolal Tom zpátky, odložil plechovku a zamířil ke svému pokoji. Tom otevřel dveře a byl více než trochu překvapen, když spatřil Billa, jak sedí na posteli, nestydatě nahý a ozářený měsíčním světlem. „Ehm… no, ahoj.“
Bill zavrtěl hlavou, vstal a popošel k Tomovi. „Potřebuju něco zkusit,“ řekl rychle, vyzkoušel ruku proti Tomovi a ta, jak očekával, prošla skrz. „Narodil jsem se 1. září 1971. Nikdy jsem nepoznal svou matku, což víš. Můj otec se znovu oženil, když mi bylo šest. Míval jsem kočku, byla černobílá a vždy v noci spala v mé posteli. Když mi bylo osm, měl jsem vycpaného medvěda, kterého jsem bral všude s sebou, i když jsem ho obvykle nechával v batohu, aby se mi ostatní děti nesmály. Ve třinácti jsem si zlomil nohu, když mě jiný kluk shodil z kola. Nikdy jsem neměl psa, protože moje nevlastní matka měla alergii.“
„Bille, já nechápu, kam tím míříš,“ přerušil ho Tom.
„Pst, nech mě mluvit. Vyhrál jsem talentovou soutěž, když mi bylo čtrnáct, a cenu jsem míval na téhle polici,“ řekl Bill a ukázal za sebe. „Myslím, že teď ji má můj táta. Aspoň doufám, že ji má. Nikdy ve svém životě jsem neměl práci, ale dostával jsem měsíční příspěvek, kterým jsem platil tohle místo, mimo jiné. Bože, co ještě,“ Bill se kousl do rtu, jak přemýšlel. „Moje první zvíře byla myš. Umřela dřív, než jsem dostal kočku. Když jsem se přestěhoval sem, pořád jsem měl deku, kterou mi moje máma upletla, když byla těhotná. Nikdy jsem neměl pořádnou přítelkyni nebo přítele, když jsem byl naživu. Uf, vím, že toho musí být víc. Byl jsem na živu téměř dvě desetiletí proboha!“
„Bille? O co jde?“
Bill si povzdechl a chytil Tomův obličej do dlaní. „Miluju tě. Miluju tě a snažím se ti koupit tolik času se mnou, kolik jen můžu,“ řekl a přitáhl si Tomovu tvář do blízkosti té své, aby se mu zadíval hluboko do očí. „Miluju tě a ty musíš využít toho, že jsem tak skutečný, jak jen můžu být, zatímco takový dokážu být.“
Tom na Billa zamrkal, neschopen slova. „Cože?“
„Ugh!“ Vykřikl Bill a hodil rukama do vzduchu, než se otočil a vrátil se zpět k posteli, na kterou se posadil a zády se přisunul k čelu postele. „Chci tě, Tome. Chci, abys mě ojel, zatímco jsem dost reálný na to, aby to bylo možné. Ale musíš tam přestat stát a zírat na mě a přesunout svůj zadek sem, nahý, dřív, než znovu přestanu existovat,“ řekl Bill a opřel se o lokty.
„To myslíš vážně?“
„Teď,“ nařídil Bill a pokynul Tomovi hřbetem ruky.
Za méně času, než si Tom, myslel, že je to možné, se ocitl na posteli, zatímco tričko a kalhoty vlekl za sebou, jak si je ve spěchu sundával. V okamžiku, kdy byl dost blízko, jej Bill popadl, přitáhl si jej k sobě a spojil jejich ústa. Agresivně vsál Tomův jazyk a vsunul svou ruku mezi jejich těla, aby ovinul prsty kolem Tomova penisu a s pevným sevřením začal pohybovat nahoru a dolů.
„Hej, hej,“ řekl Tom a na vteřinu se odtáhl. „A co třeba nějaký druh předehry?“
„Na to opravdu nemáme čas,“ řekl Bill a znovu vrátil ruku na místo, aby Toma pohladil. „Když jsem řekl teď, tak jsem to tak myslel.“
„Přiznávám, že tohle opravdu není něco, s čím bych byl obeznámen, ale nebude to bolet, když na tebe prostě… skočím?“
Bill se usmál. „Jsem sotva reálný. Myslím, že to bude v pohodě. I když… tady,“ Bill se odmlčel, olízl si dlaň a znovu ji přiložil na Tomovu erekci. „A teď pojď.“
„Ani nechci přemýšlet nad tím, co tvé sliny vlastně jsou,“ řekl Tom s úšklebkem. „Jsi si opravdu jistý?“
„Pro lásku boží, Tome! Teď znamená teď!“ Vykřikl Bill a se zavrtěním Toma převalil na záda. „Když ne ty, tak to udělám já.“ Bill vylezl na Tomův klín, natavil se do správné pozice a klesl dolů. „Ach bože…“
„Oh, sakra…“ zasténal Tom a popadl Billovy boky, aby jej trochu zklidnil.
Bill zaklonil hlavu, zapřel se rukama o Tomovu hruď a bojoval s nutkáním zarýt do něj nehty. Pomalu se pohupoval, jak přijímal Toma uvnitř svého těla a vychutnával si ten pocit, jak druhý mladík přirážel proti němu a nádherně jej vyplňoval. Ale nemohl jen tak sedět a užívat si to. V každém okamžiku se mohl opět proměnit ve vzduch a zanechat je tak oba neuspokojené, a to tentokrát nehodlal dopustit.
Nabral rychlost a tvrdě na Tomovi jezdil, zatímco se blonďák pod ním svíjel. „Není to tak špatné, být s klukem, co?“ Dobíral si jej Bill a jemně jej poškrábal.
„Nee,“ vysoukal ze sebe Tom a zavrtěl hlavou. Stáhl si Billa dolů pro hrubý polibek, než je oba přetočil. „Nech mě udělat všechnu práci,“ zašeptal vzrušeně proti Billovu uchu, než začal rychle a tvrdě přirážet boky kupředu.
Bill se sténáním omotal nohy těsně kolem Tomova těla, neochotný nechat jej odtáhnout se příliš daleko, pokud tomu mohl zabránit, a nutící jej tak k řadě krátkých, hlubokých přírazů. „Ano, Tome!“ Bill zalapal po dechu a nehty zaryl do Tomových zad, až Tom vyjekl. „Promiň.“
„V pohodě,“ řekl Tom a pokusil se o úsměv, ve své neschopnosti myslet. „Jen mě to překvapilo, to je všechno.“ Tomovi se náhle zasekl dech v hrdle a nečekaně a tvrdě vyvrcholil, než padl kupředu na Billa s tichým zavrčením. „Ach bože,“ vydechl.
„Ach, zatraceně, bože,“ souhlasil Bill s úsměvem a zatřásl se, než zmlhavěl. „Miluju tě.“
Tom se usmál. „Jo, taky tě miluju, ty přízračný bastarde,“ řekl Tom a na moment se uvelebil do chladivého Billova oblaku, než se se škubnutím zvedl. „Fuj, ta postel je celá ulepená.“
Bill se rozesmál. „To je celé tvoje vina, ne moje,“ řekl a prsty Toma polechtal skrz žebra. „Ale je to něco, co je dobré si pamatovat pro příště. Musíme dát dolů nějakou plachtu.“ Tom ležící vedle něj se zasmál.
***
„Sakra,“ zamumlal Tom a přetočil se na záda. „Taky jsem byl tak blízko.“
„Omlouvám se.“
Tom otočil hlavu a pohlédl na Billa, na to málo, co z něj zbylo k vidění. „To není tvoje chyba. Prostě se to občas stává.“
Bill se zamračil. „V poslední době se to děje častěji. Prostě už nedokážu vydržet po celu dobu. Myslím, že mi taky začínají docházet věci, které bych ti měl říct, aby mě to udrželo v pevném těle.“ Bill se převrátil na bok a zapřel se o loket. „Já… já nevím, jak budeme schopni s tímhle ještě dál pokračovat, Tome. Dokonce i když se po celý týden vůbec nenamáhám, stále nám dokážu koupit sotva dostatek času na tohle a já nesnáším být pryč na tak dlouho.“
Tom se na něj útěšně usmál a přejel prsty skrz vzduch na Billově tváři. „Něco vymyslíme. Já vím, že ano. Koneckonců, proč by mi tě svět dal, když bych si tě nemohl nechat, že?“
Bill na okamžik zablikal jasněji a zazubil se na Toma. „V tomhle máš rozhodně pravdu.“ Řekl a vtiskával studené vzdušné polibky na špičky Tomových prstů. „Budu tady zase zítra, protože ještě nejsem připravený znovu odpočívat, takže by ses měl, ehm, dokončit, hádám, a trochu se prospat. Možná se pak můžeme dívat na film, nebo něco takového.“
„To zní jako plán,“ řekl Tom a přesunul svou ruku dolů, aby se postaral o svůj problém. „Ty se budeš dívat, co?“
„Ach, to víš, že jo,“ odpověděl Bill s úšklebkem.
autor: Gaja
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Jak to kluci hodlají zařídit, aby spolu mohli zůstat? Napadají mě jen dvě možnosti: buď se Billovi podaří nějak znovu ožít, ale jak by se to mohlo stát si neumím představit, anebo ta reálnější možnost, že Tom zemře a taky se stane duchem. A ta se mi popravdě vůbec nelíbí. No, jsem zvědavá, jak to nakonec doopravdy bude…
Díky za překlad
Hlavou se mi honí ty samé věci co Ireth. Doufám že to kluci nějak vyřeší. Dnešní díl byl super. Chudák Bill, týden odpočívat aby si mohl jednou štrejchnout. To by se mi teda nechtělo. 😀 Upřímně ze začátku jsem si nebyla jistá jestli tuhle povídku vůbec budu číst, protože obecně nemám ráda takhle nereálné příběhy, ale jsem fakt mile překvapená a nemůžu se dočkat dalšího dílu. 😉
Klukům to přeji…protože rozhodně Bill žil ve špatné době, když nebyl šťastný a teď má Toma a je víc než šťastný…chce zůstat s Tomem v našem světě, ale otázkou je, co se skutečně stane…jsem zvědavá, jak povídka skončí, ale věřím tomu, že nás čeká něco neuvěřitelného, tak jako je neuvěřitelná naše povídka. A kdyby Tom skutečně zemřel, aby mohl být s Billem, věřím tomu, že to bude tak romantické, že to vlastně ani nebude smutné, ale šťastně smutné. Díky za překlad.
Také by mě to zajímalo co můžou udělat aby byly spolu.
Chudák Bill, tolik se snaží a Tom mu s tím nijak nepomůže, nejde to. Takhle to asi dlouho nevydrží, něco se musí stát a já nechci ani domýšlet, co to bude.
Díky, těším se na pokračování.
Tiež ma zaujíma ako to dopadne ako doriešia ten fakt, že sú obaja v úplne iných dimenziách:( Ďakujem za kapitolu.
Bože, tak tohle mě fakt rozesmálo! 😀 Bill byl tak strašně nedočkavý!! Jak rychle popoháněl Toma, aby to rychle udělal..přišlo mi to strašně vtipné, ale v tu samou dobu i smutné, že to takhle musí být. Je mi líto, jak to mají kluci všechno složité a jednoduše si neumím představit, jak se to vyřeší. Souhlasím s Ireth, že jsou pravděpodobně jen tyhle dvě možnosti a taky se mi moc nezamlouvá to, že by měl Tom umřít. Jsem rozhodně zvědavá, jak se s tímhle poprala autorka. 🙂 Jen doufám, že to dopadne dobře!!
Moc děkuji za překlad ♥