autor: PoorMedea
Jakmile jsem na tuhle jednodílku před týdnem narazila, bylo mi okamžitě jasné, že ji prostě musím přeložit, protože jsem u ní po celou dobu skoro brečela smíchy. A u překladu znovu 😀
Jen pro zajímavost, tahle jednodílka byla napsaná v roce 2009 a na THF má 71 komentářů. Tak snad se u ní budete bavit stejně dobře jako já.
Zuzu 🙂
„Tos udělal schválně,“ zakňoural Tom. „Abys byl vyšší než já.“
„To je absurdní,“ odfrkl Bill.
„Máš vysoké podpatky!“ Tomovi rozhořčením přeskočil hlas, jak se díval na jejich odrazy v zrcadle. Bill dokončoval poslední úpravy svého zbrusu nového mohawku tak, aby byly vlasy co nejvýš. Tom se zamračil. S těmi vlasy a botami jej Bill převyšoval.
„To není fér,“ stěžoval si a našpulil rty, když Bill jen protočil oči. „I bez toho všeho už jsi vyšší než já.“
„Za to si můžeš sám. Říkal jsem ti, abys tolik nehulil trávu, když jsme byli mladší.“
Tomovo trucovité našpulení rtů se zvětšilo. Tohle byla Billova oblíbená teorie; že jeho extra výška vyšla ze skutečnosti, že Tom vždy za školou tajně hulil, když byli mladší. On osobně si myslel, že Bill se prostě jen nedostal přes to, že se cítil být vynechaný.
„Jsme dvojčata! Měli bychom měřit stejně,“ dohadoval se Tom.
„Tak si pořiď mohawk a podpatky,“ rozesmál se Bill. „Pak budeme stejní.“
„Ty mě vůbec nebereš vážně.“
„Pravda,“ souhlasil Bill a dál obdivoval svůj vlastní odraz.
Tom se zamračil, překřížil paže a nečinně kopal do jakéhosi vybavení roztroušeného na podlaze.
„Nekopej do těch zesilovačů. Potřebujeme je,“ připomněl mu Bill a odstoupil od zrcadla, konečně spokojený se svým vzhledem. Tom jen cosi zabručel.
„Chováš se směšně, Tomi,“ řekl Bill a pozvedl bratrovu tvář ke své. Tom nenáviděl, že musel vzhlédnout vzhůru, aby Billovi viděl do očí.
„Vypadám vedle tebe malý,“ zakňučel. Bill se jen zasmál.
„Máš 182 centimetrů. Nevypadáš malý,“ ujistil ho. Toma to nijak neupokojilo. Viděl fotky. Vedle Billa vypadala jako Georg. To nebylo okay.
Tom byl vysoký a mužný a ne nějaký malý hobit. Nakopl další zesilovač, aniž by se staral, co na to Bill řekne.
***
„Viděl jsi ty fotky?“ Tom se vřítil do místnosti.
„Hmm?“ Bill vzhlédl od svých nehtů. „Fotky? Vypadám hezky?“
„Ty vždycky vypadáš hezky,“ mávl Tom rukou. „To není pointa.“ Vrazil svůj laptop bratrovi do obličeje a otevřel fanouškovské fotky z milánského meet&greet.
„Ooh, vypadám hezky!“ Zajásal Bill potěšeně. „Miluju tu bundu.“
„Ty miluješ všechny svoje bundy. To pořád není pointa.“
„Tak jaká je teda pointa?“ Zeptal se Bill, očividně se bavil.
„Podívej,“ Tom ukázal obviňujícím prstem na obrazovku, „jak vypadám malý.“
Bill naklonil hlavu a zkoumal fotografii.
„Vypadáš normálně,“ došel nakonec k závěru a znovu zvedl svůj pilník na nehty.
„Ty jsi, jako, o hlavu vyšší než já!“ Tom znovu píchl prstem do obrazovky, až tam zanechal mastnou šmouhu. Bill nakrčil nos a delikátně obrazovku otřel.
„Jenom moje vlasy jsou vyšší než ty.“
„Přesně!“ Tom se zatvářil triumfálně. „Musíš je ostříhat.“
„Cože?“ Vyjekl Bill, ruka mu ochranářsky vyjela k vlasům.
„Nebo, však víš, nechat je dole,“ odebral se Tom do bezpečnějšího území.
„Nemůžu uvěřit, že se ti nelíbí můj nový styl,“ zamračil se Bill a pohladil se po vlasech. „Je to tak… punkové.“
Tom protočil oči. Se vším tím jeho pištěním a holčičím tleskáním byl Bill tou nejmíň punkovou osobou, s jakou se kdy setkal. Moudře si to však nechal pro sebe.
„Ten styl je fajn,“ usoudil. „Ale ničí to mou image.“
„Tu image, že jsi vysoký a mužný muž?“ Zeptal se Bill jen pro potvrzení.
„Přesně tak,“ přikývl Tom, byl rád, že ho jeho bratr chápe. Naneštěstí si nevšiml prohnaného výrazu v bratrových očích.
„Eeep!“ Vyjekl, když jej Bill stáhl dolů a on mu tak neelegantně spadl přímo do klína.
„Chudáčku Tomi!“ Zavrkal Bill a pevně si k sobě bratra přitiskl. „Cítíme se nemužně kvůli mým super hrozným novým vlasům?“ Štípnul Toma do tváře, zatímco s ním pohupoval na svém klíně.
„Bille!“Vyjekl Tom velmi podobně jako malá holka. „Přestáááň.“
„Okay,“ souhlasil Bill lehce, než jej začal nelítostně lechtat. Tomovy holčičí výkřiky se nesly ozvěnou po celé hotelové chodbě.
***
„Georgu, potřebuju, aby ses od teď na fotkách vždycky přikrčil,“ oznámil Tom, jakmile vrazil do Georgova hotelového pokoje.
„Cože?“
„Přikrčil,“ zopakoval Tom pomalu. „Na fotkách. Abys byl, jako, Gustavovy výšky.“
„Cože?“ Zopakoval Georg bezradně.
„Potřebuju vypadat vyšší,“ vysvětloval Tom, jako by to snad mělo být zřejmé.
Georg se na vteřinu zarazil. „… Proč?“
Tom protočil oči. Občas bylo tak namáhavé být jediným chytrým člověkem v kapele.
„Protože Bill mermomocí chce být zrůdný obr s těmi vlasy a botami. Navíc, ten bodyguard.“ Tom dramaticky zvedl ruce vzhůru. Georg se netvářil o nic méně zmateně.
„Ten… bodyguard?“ Zeptal se Georg obezřetně.
„Myslí si, že je tak skvělý, protože je tak vysoký a široký a svalnatý,“ Tom zuřil a přecházel po pokoji. „S těmi jeho pažemi.“
„Jeho… paže?“
„Já vím, že?“ Přikyvoval Tom zběsile. „Jsou jako, jako moje noha! Což není moje chyba. Člověk nemá moc času chodit do posilovny, když je zaneprázdněný tím, že je mezinárodní rocková hvězda!“
„Takže ty žárlíš na bodyguarda? A na… Billovy boty?“
„Ne!“ Vyštěkl Tom. „Na vysokých podpatkách bych vypadal jako pitomec.“
„To je… dobré vědět.“ Georg se k Tomovi přibližoval, jako by byl plaché divoké zvíře. „Takže, ehm, jaká že byla pointa?“
Tom protočil oči.
„Musíš být menší.“
„… Jasně. Kvůli bodyguardovým pažím?“
„Přesně tak.“ Tom ho pochvalně poplácal po zádech. „Jen se nezapomeň odteď vždycky přikrčit.“ Sám se z pokoje vyprovodil a zanechal za sebou Georga, který za ním jen bezmocně zíral.
„Potřebuju novou práci,“ řekl basák bezútěšně a potřásl hlavou.
***
Tom zuřil. Tiše kypěl, fotogenickým způsobem, samozřejmě, ale stejně zuřil.
„Tome, můžeš se tvářit méně… nevrle?“ Požádal fotograf, mračící se za svým fotoaparátem. Tomovo našpulení rtů se zvětšilo. „Hádám, že ne,“ utrousil ten muž.
Tom nebyl šťastný. Za prvé, Georg se u těchto fotek vůbec nepřikrčoval.Ve skutečnosti, pomyslel si Tom a podezřívavě si jej prohlížel, se zdálo, jako by Georg stál ještě napřímeněji než obvykle. Nemohl se aspoň nahrbit nebo tak něco? Byl špatný postoj tak moc velkou žádostí?
Tom překřížil paže a zamračil se, ignoroval fotografův frustrovaný povzdech.
Další věc, fotograf trval na tom, aby stál vedle Billa. Jistě, za normálních okolností byl rád svému bratrovi co nejblíže. Přece jen, byli dvojčata. Ale v jeho brilantním plánu, jak uniknout Billovým gravitaci popírajícím vlasům, se rozhodl, že by mezi ním a jeho bratrem měli stát Gustav s Georgem, takže dvojčata by vytvářela něco jako zvýšené okraje. Hezké, vysoké zvýšené okraje, které byly prakticky stejné výšky. Fotograf jeho geniální plán ničil. Pitomý fotograf.
„Tome?“ Zavolal David odněkud ze strany. „Proč trucuješ jako malá holka?“
„Nic takového nedělám!“ Řekl Tom rozmrzele a lehce přitom dupnul nohou.
„Jasně.“ David obrátil oči v sloup.
„Zeptej se Billa,“ řekl Tom a zazíral na svého bratra.
David vykulil oči. „Vy dva jste se pohádali?“ Zeptal se opatrně. Nebylo to tak neslýchané, ale stávalo se to jen vzácně. A když už se to stalo, David projevil své nejvyšší úsilí být… no, v jiném státě, opravdu.
„Ne,“ řekl Bill jednoduše a upravoval si své třpytivé kšandy neužitečně se mu houpající u nohou. „U Toma se vyvinul komplex méněcennosti. Smutné, opravdu. Nevyhnutelné, ale smutné.“ Bill lítostivě potřásl hlavou.
„To není pravda!“ Tom znovu dupl nohou. „Ty jen schválně využíváš své vlasy proti mně!“
„Jeho… vlasy?“ Zeptal se David a skákal pohledem mezi dvojčaty. Georg mezitím začal couvat tak rychle, jak jen to bylo možné, než Tom začne opět mluvit o bodyguardovi.
„Ano, donuť ho, aby s tím přestal!“ Tom otočil vyzývavý pohled na jejich manažera.
„Aby přestal s čím přesně?“
„Nutit mě vypadat jako nějaký Georg!“
„Cože?“ Zeptal se David.
„Hej!“ Zvolal Georg.
„Tomi…“ řekl Bill, přitáhl si svého bratra do náruče a přitulil si k sobě jeho vzdorující tělo. „Nemůžu za to, že moje úžasnost mě nutí vypadat větší než sám život.“
„Jsi zlý.“ Tom se zamračil.
Bill jen souhlasně zabroukal, zabořil nos do Tomova krku a pokoušel se ze svého bratra tu špatnou náladu vymazlit. Tom by nikdy nepřiznal, že to často fungovalo.
***
Tom nevěděl, co říct, když jej David přistihl, jak se prohrabuje Billovými botami, v rukách přitom provinile svíral botu s vysokým podpatkem.
„Tome, je tady něco, o čem by sis chtěl promluvit?“ David se tvářil starostlivě.
„Ne?“ Zkusil to Tom, botu si přitiskl blíže k hrudi v naději, že si jí David nevšimne.
David si botu prohlédl, spatřil třícentimetrový podpatek a pozvedl obočí.
„Víš, že mi můžeš říct cokoliv, že? Jsem velmi chápavý.“
Tom se zamračil. „Ne, to nejsi.“
„No, možná ne,“ souhlasil David lehce. „Ale jestli máš nějaký druh… krize identity, měl bys mi to pravděpodobně říct, než si fanoušci všimnou čehokoliv… podezřelého.“ Velmi demonstrativně se nepodíval na botu přitisknutou k Tomově hrudi.
„Moje identita je v pohodě,“ řekl Tom. „Vlastně moje identita je úžasná.“
„Víš, já jsem byl vždycky ten typ ´příroda nad výchovou´, a s tím, že jste jednovaječná dvojčata…“ pronesl David nekonkrétně.
„Co?“
„Jen říkám, že by nikdo opravdu nebyl překvapený.“
„Překvapený čím?“ Zeptal se Tom varovným tónem, botu nyní držel v téměř smrtelném sevření.
„Jen mi dej vědět, až budeš připravený to říct lidem.“ David jej jen vlídně poplácal po rameni a odkráčel, za sebou zanechal Toma o samotě s botami.
Tom shlédl dolů na ten obtěžující doplněk s lesklou přezkou a ostrou špičkou. Protočil oči.
„To ani náhodou.“ Zastrčil botu zpátky do Billovy skříně.
***
„David si myslí, že jsi gay,“ oznámil Bill toho večera, vešel do Tomova pokoje, jako by mu to tam patřilo. Vlasy měl spuštěné dolů, kde mu splývaly na ramena, a obecně tak byla menší šance, že Toma pošlou do vzteklé ráže.
„Cože?“ Zeptal se Tom, zarazil se ve svém schvalování Billových vlasů, jak jeho mozek dostihla bratrova slova.
„Zavolal si mě do svého pokoje, aby si se mnou o tom promluvil. Abych mohl být připravený ti pomoct s tím vyjít ven, jelikož ´já vím, čím si procházíš´.“ Bill ve vzduchu naznačil uvozovky.
„Ale ty nejsi gay,“ poukázal Tom.
„Podle Davida ano,“ rozesmál se Bill a uvelebil se na Tomově posteli.
Tom vklouzl vedle něj. „Cítil bych se líp, kdyby to aspoň dělal i Gustavovi a Georgovi.“
„Navrhnu to, až se mnou příště přijde probrat mou nejasnou sexualitu,“ řekl Bill ospale. „Georgova přítelkyně je očividně jen přetvářka.“
„No, je až moc normální na to, aby o něho měla skutečně zájem,“ souhlasil Tom a opřel se o polštáře.
Bill se zahihňal.
„Nějaký důvod, proč spíš tady?“ Zeptal se Tom po chvíli.
„Jsem tady pro tebe ve chvílích nouze,“ řekl Bill a přitáhl si své dvojče blíž.
„Aha. Okay.“ Tom zhasnul světlo.
***
„Takže, Tome,“ začal David a posadil se vedle něj v autobuse. Tom se odsunul, podezíravě si prohlížel přátelský výraz na manažerově tváři. „Georg mi pověděl, že jsi zamilovaný do našeho nového bodyguarda.“
„On – já – bodyguard?“ Vybreptl Tom.
„To je v pořádku, Tome,“ řekl David, chápavě přiložil svou ruku na Tomovu ležící na stole. „Je to velmi dobře vypadající muž. Vlastně jsem se toho obával, když jsme ho najímali. I když, upřímně jsem si dělal větší obavy o Billa.“
Tom svou ruku vytrhnul. „Bill není gay!“
David se rozesmál.
„Ale vážně, Tome. Chceš, abych si promluvil s Hansem místo tebe?“
Tomovi poklesla čelist. „A řekl mu co?“
„Však víš… otestoval ho. Zjistil, jestli by měl zájem.“
Tom si pomyslel, že David se zdál mít až příliš velký zájem. Měl by být takto zainteresovaný v Tomových potenciálních homo-aférkách?
„Já nejsem zamilovaný do bodyguarda!“ Vyštěkl. Co je to špatně se všemi těmi lidmi? Copak nevidí jeho vrozenou mužnost?
„Ach, Tome,“ vzdychl David smutně. „Popírání není nikdy zdravé.“
„Já nic nepopírám! A nejsem do nikoho zamilovaný! Já nedělám lásku. Já jsem Tom Kaulitz.“ Pro důraz u toho zamával rukama.
Než aby vypadal ohromeně, David se na něj jen zamyšleně zadíval. „Víš, nejspíš mi to mělo dojít, vzhledem ke tvé náklonnosti k dramatičnosti.“
„Já nejsem dramatický!“ Tom znovu zamával rukama.
„Jo, rozhodně mi to mělo dojít,“ zamumlal si David sám pro sebe, poplácal Toma po hlavě a vstal. „Jen mi dej vědět, až budeš připravený, abych si promluvil s Hansem.“
„Já nejsem zamilovaný do bodyguarda!“ Křiknul za ním Tom a vysloužil si tím tázavý pohled od Gustava právě vcházejícího do dveří.
„Nejsem,“ pověděl menšímu blonďákovi pro důraz.
„… Jasně.“ Gustav pokračoval v chůzi, očividně litoval svého rozhodnutí vstoupit do místnosti, která obsahovala Kaulitze.
***
„Tohle musí skončit!“ Prohlásil Tom, když dlouhým krokem vešel toho večera do šatny chvíli před jejich vystoupením. Natálie se zarazila uprostřed líčení Billovy tváře.
„Co přesně?“ Zeptala se.
„Ty vlasy,“ řekl Tom výhružně.
„Co?“
Tom ji ignoroval a s přísným pohledem se otočil na svého bratra.
„Tvoje vlasy přesvědčily Davida, že jsem zamilovaný do bodyguarda.“
Natálii zabralo přesně dvě vteřiny to prohlášení vstřebat a udělat moudré rozhodnutí opustit místnost.
„Ale co moje oční stíny!“ Zavolal za ní Bill. Bez odpovědi. „Tomeee,“ zakňoural a nešťastně pohlédl do zrcadla. „Nemůžeš Natálii takhle vyděsit a odehnat. Já ji potřebuju.“
„Jak bych mohl někoho vyděsit, když vypadám tak mrňavý?“ Zazíral Tom.
Bill vstal a poskládal se ze židle do své ohromné výšky, dlouhé nohy a obří vlasy. Tom zazíral ještě víc.
„Tome,“ řekl Bill, na rameno mu přiložil ruku ve třpytivé rukavici. „Nevypadáš malý. Vypadáš extrémně mužně, a nikdo by si nemohl nikdy ani představit, že bys byl zamilovaný do toho sexyguarda.“
„-do koho že?“
„To nic,“ řekl Bill rychle.
Tom podezřívavě přimhouřil oči, než to odmávl jako nedůležitou věc v porovnání s jeho momentální stížností.
„Ty to říkáš, jen abys mě uklidnil.“
„Ne!“ Bill důrazně zavrtěl hlavou. „Jsi ten nejmužnější člověk, jakého znám. S těmi cornrows a tvými tričky a těmi… věcmi… na hlavě.“
„To jsou do-rags.“
„Jo, tohle. Velmi mužné malé šátky na hlavu.“
Tom přimhouřil oči, zachytil v bratrově hlasu náznak sarkasmu.
„Děláš si ze mě srandu,“ obvinil ho po chvíli.
„Nikdy!“ zalhal Bill nestydatě a přitulil se blíž. Tom nechal napadnout svůj osobní prostor, Bill se přitiskl nosem k jeho čelisti a oňufával ho jako jedno z jejich štěňat.
„Líbily se mi tvoje staré vlasy,“ stěžoval si Tom. „Vypadal jsi tak… hezky.“
„Chceš říct, že jsem vypadal jako holka,“ opravil ho Bill.
„No jo.“
„Měli jsme ohledně toho schůzku,“ vzdychl Bill. „David si myslel, že to moc nepomáhalo naší image. Ty jsi s tím souhlasil.“
„Já jsem moc neposlouchal,“ přiznal Tom. „Však víš, jaké to je, když David mluví. Vždycky to je jen ´bla, bla, bla, dělejte to, co se vám řekne, bla, bla, přestaňte dorážet na Gustava, nervově se hroutí, bla. Kdo se vůbec obtěžuje to poslouchat?“
„Jestli nebudeš poslouchat, pak bys opravdu neměl tak důrazně souhlasit,“ poukázal Bill.
„Ale pak to vypadá, jako že jsem poslouchal,“ protestoval Tom.
„Pointa je, že jsi souhlasil, že v těch vlasech vypadám jako žena, a že jestli chceme, aby nás brali vážně, měl bych zůstat androgynní a ne vypadat jako transexuál.“
„David tě nazval transkou?“ Zeptal se Tom zděšeně.
„Ne, to byl Georg.“
Tom se zamračil. Nejspíš by na schůzkách měl začít dávat pozor. Minimálně zněly daleko živěji, než si je pamatoval.
„Ale-“ Tom začal znovu kňourat, ale Bill mu připlácl dlaň na pusu a zastavil tak příval slov.
„Ne. Tome, tahle věc s mými vlasy musí přestat,“ řekl Bill vážně.
„To je přesně to, co jsem říkal,“ protestoval Tom, hlas měl tlumený Billovými prsty.
Bill protočil oči. „Myslel jsem tím tvůj komplex z mých vlasů. Tome, podívej se na mě. Jsem oslnivý!“
Tom se zamračil, uvažoval, co to má s čímkoliv co společného.
„Co tím chci říct, je, že mám na sobě make-up, tvářenku, oční linky, stíny a lesk na rty. Mám akrylové nehty. Nosím tanga. Moje bunda má na sobě flitry a peří. Vždycky budu to zženštilejší dvojče, dokonce i když budu díky vlasům vyšší než ty.“
Tom se odmlčel, aby o tom popřemýšlel. „Ty nosíš tanga?“ Zeptal se nakonec.
Bill vzdychl. „Ano, Tome. Nosím tanga.“
„Ach.“ To Toma upokojilo víc, než by si byl pomyslel. Koneckonců, on měl na sobě velmi mužné boxerky. „Můžeš se o tom zmínit v příštím interview?“
„Myslím, že David by dostal infarkt.“
„Takže to uděláš?“ Zeptal se Tom dychtivě.
Bill ho lehce plácl po paži. „Cítíš se líp?“
Tom se zamyslel. Překvapivě se cítil líp. Přikývl.
„Dobře.“ Bill se otočil k odchodu, zřejmě aby našel Natálii.
„Můžu vidět ty tanga?“ Zavolal za ním Tom.
„Perverzáku!“ Zavolal Bill nazpátek. Tom se zazubil, před očima se mu přehrávala představa jeho bratra v titěrném spodním prádle. Alespoň měl nyní nový komplex k přemýšlení.
autor: PoorMedea
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Pripúšťam, že ja som sa až tak nenasmiala, ale na zabitie voľného času to bolo fajn. Ďakujem za preklad.
Mě se to moc líbilo. Mám hrozně ráda takové potrhlé povídky, vždycky mi zlepší náladu. Díky za překlad
Parádní celou povídkou jsem se usmívala a konec to jsem řvala smíchy ty tanga bych také rada viděla.
Parádní celou povídkou jsem se usmívala a konec to jsem řvala smíchy ty tanga bych také rada viděla.
Chudáček Tom a jeho komplexy 😀 tohle byla pecka. Chudák Georg, vůbec netušil, která tluče 😀 a Gustavovo nervové zhroucení? Chudáci Géčka, ti dostávají v povídkách pěkně zabrat 😀
Tato povídka se mi moc líbila, po celou dobu čtení jsem se musela usmívat, to až ten tangový konec mě rozsekal. Musím říct, že to není vůbec špatná představa Bill v tangách. Umíte si představit v tangách Toma, Georga nebo Gustava? 😀
Autorce děkuji za povídku a Zuzu samozřejmě za skvělý překlad! 😉
Pozn. Do kolonky webovky jsem napsala stránku/e-shop jedné slečny, přesně kamarádky mé kamarádky, ta holčina je nevidomá, ale přesto vyrábí z korálků fascinující výrobky, hned jsem si nakoupila, tak se prosím mrkněte.
Janule, omlouvám se za reklamu, pokud ji tu nebudeš chtít, tak ji prosím smaž. Omlouvám se raději předem. 😉