autor: Gaja
Bill se s obavami vznášel kolem okraje postele a lehce si žvýkal prsty, jak uvažoval nad svým nápadem. Dostal jej krátce poté, co Tom odpoledne odešel, malý náhlý záblesk vzpomínky, a uvědomil si, že by to bylo tak snadné. Tom byl bezmocný, jak spal na boku stočený do klubíčka, a nebyl dostatečně bdělý na to, aby s ním bojoval.
Už to byly roky od chvíle, kdy Bill někoho posedl – nepříjemnou ženu ve středních letech, která odmítala uvěřit, že existuje – a bylo ohromně nepříjemné to udělat. Její vnitřní duch proti němu zuby nehty bojoval, aby získal zpět kontrolu, a Bill skončil bolestivě vyčerpaný ve chvíli, kdy se jí podařilo ho konečně vykopnout. Ale splnilo to účel, následujícího dne z bytu utekla.
Myslel si, že by to možná s Tomem mohlo být jiné a ta možnost, že by mohl cítit skrz kůži svého pseudo spolubydlícího, byla příliš lákavá jako píseň sirén, které nebylo možno odolat, dokonce i kdyby to bylo jen na pár minut. S hlubokým nádechem Bill vylezl na postel a schoulil se těsně za Tomem, ale snažil se, co mohl, aby se jej zatím nedotkl. „Tome,“ zašeptal jemně, sotva slyšitelně přes Tomovo dýchání. „Sni o mně, Tome. Sni o mně.“
Tom ospale zamumlal něco nesrozumitelného a Billovo jméno se z jeho rtů sneslo spolu s ospalým úsměvem, ze kterého Billa zabolelo u srdce. S úsměvem na oplátku se Bill k Tomovi naklonil blíž, vklouzl rukama do Tomových jako do rukavic, a lehce je napnul. Tomův duch rychle zareagoval, přitáhl si jej blíž a omotal se kolem Billovy bytosti jako dlouho ztracený přítel. Bill si povzdechl, plně se ponořil do Tomova těla a schoulil se hluboko do celé jeho bytosti.
Tohle vůbec nebylo jako posledně. Nic v Tomovi proti němu nebojovalo a opět si Bill nemohl pomoci, ale měl pocit, že je doma. Tom to možná popíral, ale nemohl před Billem skrýt, že tady něco bylo. Něco bezvýhradně správného.
S povzdechem přes Tomovy rty se Bill připravil na to, pro co sem přišel. Dával pozor, aby s Tomem nijak příliš nepohnul a sklouzl rukama přes jejich břicho, hladké a příjemně teplé ze spánku, aby si vryl do paměti vše, co mohl, o struktuře Tomovy pokožky. Škrábance byly stále lehce mírně oteklé a červené, a když přes ně přejel prsty, mírný záchvěv bolesti doputoval do jeho mozku a připomínal Billovi, aby se znovu omluvil.
Bill okusoval Tomův piercing a opatrně se zadrženým dechem vklouzl jejich rukou níž, kde se vloupal pod elastickou bariéru Tomových spacích kalhot a jejich prsty přejely přes jemnou spleť chloupků. Bill si nemohl pomoct, aby nezalapal po dechu, jak zadní část prstů narazila na hladkou, tuhou kůži. Zmatený šok z těch pocitů jej málem přinutil se odpoutat. Ale Tomův duch se k němu tisknul, držel jej u sebe a odmítal jej nechat odejít.
Bill se k Tomovu duchu děkovně přitulil, než opatrně omotal jejich ruku kolem jejich erekce a vzdychl. Bylo to tak dávno, kdy naposledy cítil něco takového, a bylo to lepší, než si pamatoval, dokonce i když Tomovy dlaně byly mozolnatější, než jak si pamatoval ty své. S pomalými tahy Bill nechal ze svých rtů uniknout tichý sten, zatímco dráždil jejich citlivou pokožku a vzpomínal si přitom na malé věci, které si dříve užíval. Bylo těžké se na něco hlouběji soustředit, jak se Tom lehce chvěl pod jeho péčí a jeho vlastní zasténání následovalo to Billovo.
Bill zvedl jejich ruku k ústům a pokryl dlaň slinami, než se přesunul zpátky dolů a nabral rychlost, když už nyní nebojoval s třením. S tichým kňučením se Bill snažil vydržet tak dlouho, jak jen to bylo možné, nechat ten pocit pomalu zesílit, dokud napětí v jejich břiše nehrozilo, že jej vytlačí ven. Bill naposledy přejel po celé délce jejich erekce a ze rtů jim uniklo tandemové zasténání, jak vyvrcholili a Tom několika horkými proudy potřísnil celou jejich ruku.
Bill padl dozadu a našel sám sebe opět na posteli lapajícího po dechu, zatímco se jemné úponky Tomova ducha pokoušely k němu přitisknout, než ustoupily zpátky tam, kam patřily. „To bylo úžasné,“ zavrkal Bill sám pro sebe se spokojeným úsměvem na tváři. Přetočil se a přejel rty skrz Tomovo rameno. „Tome? Vstávej, ospalče.“
Tom si se zabručením hodil ulepenou ruku přes hlavu. „Teď spím,“ zamumlal.
„Budeš spát později, Tomi. Měl jsi dobré sny,“ zapředl Bill. „Hodně dobré sny.“
„Já vím,“ stěžoval si Tom. „A ty mě nenecháš je ještě mít. Promluvíme si později.“
„Byly o mně?“ Zeptal se Bill nesměle.
Tom znovu zavrčel. „Proč?“
„Protože jsi teď celý ulepený, Tomi.“
Tom se zamrkáním otevřel oči a vplížil se rukou dolů pod přední část svých spacích kalhot. „Ach bože, zatraceně.“
Bill se zahihňal. „Naučil jsem se nový trik,“ řekl zpěvavým hlasem.
Tom se posadil a pohlédl dolů na Billa vedle sebe. „To jsi udělal ty?“
Bill rozhodně přikývl, posadil se a přitiskl se do Tomovy blízkosti. „Bylo to tak, tak dobré, Tome. Nikdy jsem necítil nic tak… Ani nevím, jak to pořádně vysvětlit,“ zavrkal Bill, oči měl jasné a zářící ve tmě. „Ale myslel jsem, že by ses ráno nechtěl probudit takhle, a tak jsem tě vzbudil.“
Tom na Billa jen zíral, z jeho chladnoucího problému mu začínalo být nepohodlně zima. „To jsi udělal ty?“ Zeptal se znovu.
Bill našpulil rty. „Jsi naštvaný?“
„Já… ne, nejsem naštvaný. Já jen… je to nečekané, to je všechno. Myslím, že pořád napůl spím,“ řekl Tom, natáhl se a pohladil vzduch v blízkosti Billova obličeje. „Nešpul rty, okay?“
„Žádné špulení,“ souhlasil Bill s kývnutím a přitiskl se do prostoru, kde Tomova ruka visela ve vzduchu.
„Půjdu si teď dát sprchu a potom se chci vyspat, okay?“ Zeptal se Tom a opatrně slézal z postele ve snaze nezašpinit přikrývku.
„Dobře, nechám tě o samotě,“ odpověděl Bill s úsměvem. „Alespoň pro dnešní noc.“
„Jdeš velmi, velmi pozdě,“ řekl Bill se zamračením a s pažemi zkříženými na hrudi, jak stál vedle pohovky.
„Jo,“ řekl Tom s pokřiveným úšklebkem a tápal po vypínači. „Dnes jsem byl povýšen, takže se po práci stavil Georg a vzal mě ven, abychom to oslavili. …Kam jsi šel?“
„Světlo,“ vzdechl Bill otráveně.
„Aha, jo, jo,“ zamumlal Tom, znovu světlo zhasnul a slepě klopýtal přes pokoj směrem k Billovi. „Bylo to skvělé. Kéž bys tam mohl být. Pak by to bylo perfektní,“ řekl, natahoval se rukama do vzduchu v místě, kde stál Bill, a zamračil se, když se ve vzduchu nesetkal s žádným odporem.
Billova podrážděnost z Tomova pozdního příchodu trochu polevila při Tomových slovech. „Perfektní, říkáš.“
Tom přikývl. „Perfektně perfektní. Georg se na tebe ptal. Opravdu tě chce poznat,“ řekl Tom a dopadl na gauč. „Docela jsem si přál, aby mohl. Je to na hovno, být celý zamilovaný do někoho, kým se ani nemůžeš pochlubit.“
Bill na okamžik ztuhl. „Co prosím?“
„Co? Že se s tebou Georg chce setkat?“ Zeptal se Tom a svraštil obočí. „Ty se s ním chceš taky setkat?“
„Ne, ne,“ řekl Bill a posadil se vedle Toma. „Ta druhá část. Ta část po tomhle.“
Tom zvedl hlavu a pohlédl na Billa se zmateným úsměvem. „Jsi tak krásný,“ zabroukal a nepřítomně se natáhl, aby pohladil Billův obličej, jen aby opět minul.
„A?“
„A jsi rozčilující, když jsi nedotknutelný,“ dodal Tom.
„A ty jsi rozčilující, když neřekneš to, co chci, abys řekl,“ zavrčel Bill a zablikal. „Pitomí opilci.“
„Hloupý nevrlý Bill,“ řekl Tom se zazubením a se zívnutím se přitulil k chladnému oparu Billova těla. „Možná tě miluju víc, když děláš potíže. Nebo když mě ochmatáváš.“
Na okamžik Bill vibroval radostí, než se na Toma vrhnul a srazil jej na gauč svou nečekanou pevností. „Taky tě miluju,“ zapředl a pokrýval Tomovu tvář polibky. „Věděl jsem, že změníš názor. Prostě jsem to věděl.“
Tom Billa obdařil dalším pokřiveným úšklebkem, než jej pevně chytil do rukou a přetočil je, dokud Bill nebyl přitisknutý do polštářů. „Co na to mám říct? Jsi dost přesvědčivý, když chceš být,“ odpověděl Tom a sklonil se, aby vtisknul řadu polibků podél Billova krku a škádlil jej na kůži, až Bill zakňučel a zaťal ruce do Tomových vlasů. „Jen bych si přál, abys byl skutečný.“
„Já jsem skutečný,“ řekl Bill tiše a zatahal za dred, který držel.
Tom zachytil Billovy našpulené rty a slíbal je pryč. „Ty víš, jak jsem to myslel,“ řekl a vjel dlaněmi na pár vteřin pod Billovo tričko a přes jeho chladnou, bledou kůži, než proklouzl skrz až na gauč. „Hej…“
„Potřebuju odpočinek,“ řekl Bill prostě, přejel prstem přes Tomovu tvář a zmizel.
autor: Gaja
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
V tom nejlepší a konec!! Nemůžu čekat na další díl…krása!! Díky.
Bože, nejlepší díl. Bill je pěkný nezbeda, ale vážně by mě zajímalo jak tohle budou řešit do budoucna. Ale jinak wow, každý další díl je lepší a lepší. Nemůžu se dočkat dalšího.
Původně mi připadalo od Billa kapánek sprosté, že chtěl Toma "posednout", ale když na něj pak jeho duch tak hezky reagoval… 🙂 S každým dalším dílem je víc a víc jasné, že jsou kluci pro sebe nějakým způsobem určeni. A začínají si být i docela dost podobní. Třeba dneska, když se Tom opil, byl stejně roztomilý jako Bill 🙂
Díky za překlad
Tom byl pravdomluvný aspoň když měl špičku moc pěkná povídka.
Teda já nevím, ale asi mi nebylo moc příjemné, když Bill Toma tak sprostě využil a ´posedl´ jej. Přišlo mi to strašně osobní, ještě když dělal s Tomem/se sebou takové věci. Na jednu stranu mi přišlo hezké, jak se Tomova duše tulila..ale na stranu druhou si to Bill bez Tomova svolení mohl odpustit. Možná tohle jen potřebuju vstřebat a budu se pak na to koukat jinak, těžko říct. 😉
Ale koukám, že Tom je v tom až po uši! Snad se už nebude ničemu tak bránit a Billovi se poddá. Ačkoli utohohle dílu bije ještě více do očí, že Bill je duch. Mám z toho strašně smutné pocity, protože si skutečně neumím představit, jak by tohle mohlo fungovat do budoucna. Vždyť Tom se ani nemůže nikomu s Billem pochlubit, ač by sám velice chtěl. Nevím, jak by jeho přátelé reagovali na to, že je zamilovaný do ducha.
Přes to všechno je povídka strašně skvělá, jen mě poslední dva díly přepadají divné pocity z toho, jak to teď všechno bude.
Moc děkuji za skvělý překlad! 🙂
Tenhle díl mě ohromně pobavil. Bill je docela troufalý, když si do Toma jen tak "vleze". Ale Tom byl naštěstí ospalý, no a když je přiopilý? V tomhle stavu je tvárný jako máslíčko. A upovídaný… 😀
Díky, těším se na pokračování.
To bolo strašne pekné, ako Bill vliezol do Toma a jeho duch ho neodmietal ale objímal a vítal:) Aj prebudenie bolo prekrásne… len škoda, že Bill nie je skutočný. Ďakujem za kapitolu
😀