autor: Gaja
Tom se na gauči zachvěl. Bill vedle něj s koncentrovaným výrazem procházel rukama skrz jeho rameno, zatímco problikával podle síly světla dopadajícího z televize. „Opravdu můžeš kdykoliv přestat. Začínám tady mrznout,“ řekl Tom a odsunul se ramenem od Billových útoků.
„Já nevím, proč to nefunguje,“ stěžoval si Bill, když jeho ruka znovu prošla Tomovým tělem. „Nedokážu se soustředit ještě víc než teď, a prostě se tě nemůžu dotknout.“
„Možná by ses mě prostě neměl dotýkat. Měli jsme pravidla, pamatuješ?“
Bill se ušklíbl. „Oh, sklapni s těmi svými pravidly. Ty víš, že se ti to taky líbí.“
„Nelíbí,“ zamumlal Tom a překřížil si ruce na hrudi.
„Líbí,“ zapředl Bill. „Nechci, aby to znělo jako nečekané klišé, ale cítíš to taky, že? Je tady něco divného, nějaký druh spojení. Já nevím, co to je, ale nikdy dříve jsem nebyl schopný se nikoho dotknout, natož… ehm… dělat jiné věci. Takže nechápu, proč mi to teď brání.“
„Vlastně to je nečekané klišé. Jediné spojení, které mezi sebou máme, jsou tvé ledové ruce v mém rameni,“ řekl Tom a znovu se odsunul.
„Lháři,“ pokáral jej Bill a následoval jej. „Ale jestli ti to pomůže v noci lépe spát, můžeš si věřit, čemu chceš.“ Ještě jednou projel prsty skrz Tomovo tělo a poté s reptáním vzdychl. „To není fér.“
„Měl bys trávit méně času snahou mě ochmatávat. Možná, že to je ten problém, včera jsi vypotřeboval všechnu svou energii a teď to nemůžeš udělat znovu,“ řekl Tom zamyšleně. „Měl by sis dát pauzu, abys zpátky načerpal energii, a pak to zkusit znovu.“
Bill se usmál. „Já věděl, že chceš, abych to zkusil znovu.“
„To jsem neřekl.“
„Ale naznačil jsi to,“ odpověděl Bill šťastně. „Fajn, takže pro dnešek stačilo, ale zkusím to znovu a ty to víš. Co chceš dělat teď?“
„Sledoval jsem tenhle film, víš,“ řekl Tom a ukázal na obrazovku. „Vidět můžeš, takže by ses mohl dívat se mnou.“
Bill si povzdechl. „To je nuda. Nechci se dívat na nudný, starý film. To můžu dělat, i když tady nejsi,“ řekl, šťouchl do ovladače a televizi vypnul. „Ach jo, vidíš, toho se můžu v pohodě dotknout. Pitomé neživé objekty.“ Bill se na okamžik zamračil na obdélníkový plast, než se otočil k Tomovi. „Řekni mi něco o sobě. Pokud spolu máme bydlet, bylo by hezké o tobě něco vědět.“
„Jako co? Tady opravdu není moc co říct.“
„Ale určitě je!“ Zašvitořil Bill a posadil se se zkříženýma nohama. „Co třeba, řekněme, rodina? Bratři? Sestry? Celá armáda tet a strýčků? Bylo by hezké být trochu připravený, než přijdou svátky a náhle budeš mít dům plný příbuzných.“
Tom se jemně ušklíbl. „Nemyslím si, že bych mohl mít dům plný příbuzných, ani kdybych se snažil,“ řekl a rozhlédl se po stísněném bytě. „Ne, že by na tom opravdu záleželo. Žádní bratři, žádné sestry, vždycky jsem to byl jen já, máma a můj nevlastní táta. Máma má sestru a ta má dvě děti, ale žijí hodiny cesty daleko, takže je moc často nevidím. Stejné je to s máminými rodiči.“
„A co tvůj táta?“ Zeptal se Bill a zvědavě naklonil hlavu.
„Nikdy opravdu nebyl poblíž. Mí rodiče se rozešli, když jsem byl hodně malý a potom jsem ho viděl asi tak na jeden týden za celý rok, a někdy ani to ne,“ řekl Tom s pokrčením ramen.
Bill se na něj omluvně podíval. „To je smutné. Můj táta mě vychoval sám, většinou. No, tak trochu. Většinou byla kolem chůva, ale vždycky jsem to byl jen já a on.“
„A co tvoje máma?“ Zeptal se Tom a obrátil tak Billovu otázku na něj.
Bill sklopil pohled a zatahal se za knoflíky na košili. „Ona vlastně, ehm, spáchala sebevraždu několik měsíců poté, co jsem se narodil. Hádám, že to máme v rodině, co?“ Řekl Bill se smutným, polovičním úsměvem.
„Ach, Bille, to je mi líto,“ řekl Tom soucitně.
„To nic. Chci říct, už je to skoro čtyřicet let. Každopádně, máme tady mluvit o tobě,“ připomněl mu Bill, aby tak přesunul zaměření rozhovoru ze sebe a zlehčil tak náladu. „Takže kam celé dny chodíš? Je tady nuda, když nejsi kolem.“
Tom se lehce uchechtl. „Musím chodit do práce. Tohle místo se samo nezaplatí. Kdybych tady celé dny zůstal, abych tě bavil, tak bych se za měsíc ocitl na ulici.“
„Ale pro mě by to byla mnohem větší zábava,“ řekl Bill s úsměvem.
„Jo, na ten měsíc. Pak by ses musel vypořádávat s nějakou novou, potenciálně hroznou osobou, která by tady bydlela. Myslím, že to by byla mnohem menší zábava,“ podotkl Tom.
„No, já nevím,“ řekl Bill a upejpavě si zkoumal své nehty. „Mohl by to být někdo opravdu sexy.“
„Blbče,“ řekl Tom a praštil Billa do ramene. Bill pohlédl na své rameno a oči se mu rozzářily vzrušením. „Do prdele…“
„Konečně!“ Vykřikl Bill radostně, skočil na Toma a přitiskl jej do gauče, zatímco mohl. „Na tohle jsem čekal celý, zatracený den,“ vydechl a přitiskl svá ústa na Tomova dřív, než mohl blonďák jen pomyslet na odpověď.
Tom znovu podlehl kouzlu, které způsoboval Billův dotek, a našel sám sebe, jak si ducha přitahuje blíže, jednou rukou vklouzl do jeho měkkých, černých vlasů, zatímco druhá tančila přes tenký proužek kůže mezi jeho košilí a kalhotami. Billova kůže byla chladná, téměř znepokojivě, ale jemná a měkká pod Tomovými prsty. Pomalu se vplížil rukou pod košilí na Billova záda a byl odměněn tichým zasténáním, jak Bill přitiskl své tělo proti Tomovu, zajel rukou pod Tomovo tričko a nehty mu přejel přes hruď dost silně na to, aby mu ublížil. „Hej, pozor,“ zamumlal Tom s nechutí, že musel Billova ústa opustit na dost dlouho, aby mohl promluvit.
„Promiň,“ zamumlal Bill, poškrábal Toma jemněji a druhou rukou sjel níž, kde si pohrával s Tomovým zipem. Podařilo se mu odepnout knoflík a napůl rozepnout zip, než znovu ztratil svou pevnost a nestal se ničím víc, než jen chladnou mlhou prostupující skrz Tomovo tělo.
„Do prdele! Kurva, kurva, kurva!“ Klel Bill vztekle, odstrčil se od Toma a začal přecházet tam a zpátky po obývacím pokoji. „To je tak zatraceně frustrující!“
„Povídej mi o tom,“ zamumlal Tom a znovu si zapnul zip na kalhotách.
„Jak je to… ach,“ řekl Bill a kousal se do rtu. „Hádám, že to je tak trochu… neuspokojující i pro tebe, že? Omlouvám se, Tomi. Na to jsem opravdu nepomyslel.“
„Já chápu, že po většinu času opravdu nemyslíš na nic jiného než jen na sebe.“
Bill se ušklíbl a poklekl na podlahu mezi Tomem a konferenčním stolkem. „Jestli ti to pomůže, právě teď myslím na tebe. Myslím na to, že jsi pro mě momentálně tak úžasně tvrdý, a na to, jak je to šíleně žhavé,“ řekl Bill a olízl si rty.“
„Moc mi nepomáháš,“ řekl Tom a ošíval se na místě.
„A myslím na to, jak přijdu na celou tu věc, abych mohl odejít a přijít, kdykoliv se mi zlíbí, a ne kdykoliv se to zlíbí světu,“ řekl Bill vážně a lehce se dotýkal vzduchu před Tomovým břichem. „Chci být schopný s tebou být tak často, jak jen budu moct. Myslím, že tě možná mi…“
Tom zvedl ruku, aby Billa umlčel. „Prosím tě, neříkej to,“ prosil tiše.
„Proč jsi tak moc proti pravdě?“ Zeptal se Bill a pohlédl na Toma. „Je to pravda, ale nebudu to říkat, pokud nechceš. Mně stačí, že vím, že je to pravda.“ Bill jemně zablikal a povzdechl si. „Potřebuju si odpočinout. Možná bychom v tomhle mohli pokračovat zase zítra?“
„Jo, jasně, možná,“ řekl Tom vyhýbavě a odvrátil pohled.
„Hloupý Tomi,“ napomenul jej Bill jemně. „Nepomůže ti proti tomu bojovat. Dobře se vyspi.“ Bill přejel rty přes Tomovo čelo, zavřel oči a zmizel.
***
„Ukázalo se, že tě prvního nebudu potřebovat, abys mi pomohl se stěhováním,“ řekl Tom, zatímco zkoumal čtvero ošklivých červených čar na svém těle v zrcadle v koupelně.
„Vidíš? Říkal jsem ti, že pokud tomu místu dáš další měsíc, zvykneš si tam,“ odpověděl Georg v telefonu. „Jen jsi potřeboval trochu času, aby ses mohl přizpůsobit. Nejspíš se ti jen stýskalo po domově nebo něco podobného.“
„Jo, možná,“ odpověděl Tom a šťouchal prstem do pohmožděné kůže. „Georgu… připadám ti jako gay?“
Georg se rozesmál tak nahlas, že Tom musel na chvíli telefon odtáhnout od ucha. „Ty? Tss, ne. Nikdy jsem nepoznal nikoho, kdo dokáže uzavřít dohodu s holkou rychleji než ty,“ řekl a stále se pochechtával, než se na okamžik zarazil. „Počkat, tohle je to, kvůli čemu byla celá ta věc se stěhováním? Neužiješ si teď tolik akce, a proto už tam nechceš bydlet?“
„Ne, tak to vůbec není. Byl jsem jen zvědavý. Je tady jeden kluk, který… bydlí tady v domě a neustále po mně vyjíždí, tak mě napadlo, jestli vysílám nějaké vibrace, které mu dávají představu, že jsem na tenhle druh věcí.“
„No, a jsi?“ Zeptal se Georg.
„Jsem co?“
„Jsi na tenhle druh věcí?“
Tom na vteřinu zaváhal. „No, já…“
„Do prdele, ty o tom přemýšlíš, nebo ne? Evidentně tě život ve velkoměstě mění novými a zajímavými způsoby.“
„Já o tom nepřemýšlím!“ Vykřikl Tom. „Já jen… je to složité.“
„To se vsadím, že je. Neboj se, nebudu tě soudit, pokud si potřebuješ projít experimentální fází. Dělá to skoro každý a myslím, že je pro tebe lepší to dělat někde jinde než v domě tvých rodičů. To by mohlo být trapné.“
„Vlastní zkušenosti?“ Popichoval jej Tom.
„Ha, to určitě. Anna Basta má tak blízko k muži, jak jen jsem ochoten se dostat, i když to bylo zatraceně blízko. Řeknu ti co, ty pozveš svého nového kámoše a uděláme tu kolaudační párty, kterou jsi nám slíbil, když ses nastěhoval. Osobně bych rád poznal kluka, který tě nutí přemýšlet o změně týmu,“ řekl Georg.
„Nemyslím si, že to půjde. Nemá tak moc rád… lidi.“
„Kluk a ještě k tomu plachý. To jsem si nikdy nepomyslel. Ale vidím, že už dál nepopíráš, že jsi o tom přemýšlel.“
Tom se zarazil s pootevřenou pusou. „… No, sakra.“
Georg se zasmál. „Řekni za mě svému novému kamarádovi ahoj. Já už musím jít, Kat mě potřebuje, abych ji vyzvedl z práce, a už mám zpoždění. Ale vážně, rád bych se s ním setkal a slibuju, že budu milý.“
„Jo, hádám, že udělám, co budu moct. Ale nic neslibuju.“
„To bych ani nečekal. Uvidíme se později.“
„Jo, později,“ odpověděl Tom a s kliknutím ukončil hovor, když mu po zádech přejel chladný závan. „Kolik jsi toho slyšel?“
„Dost na to, abych věděl, že jste mluvili o mně,“ řekl Bill blízko jeho ramene. „Bylo to dobré?“
„Myslím, že to zůstane záhadou,“ odpověděl Tom. „Podívej, cos mi udělal.“
„Omlouvám se. Pořád se snažím si zvyknout na celou tu polo fyzickou věc,“ omluvil se Bill a přiložil neviditelnou ledovou dlaň na Tomovy škrábance. „Ale cvičení dělá mistra.“
Tom si povzdechl, chlad vstřebával štípání podrážděné kůže. „Takže předpokládám, že mě dnes večer čeká opakované představení?“ Zeptal se a otevřel oči, když Bill nějakou dobu neodpovídal.
„Ach, jo, tady je světlo, že? Nemůžeš vidět vrtění hlavou,“ řekl Bill a přesunul ruce na jiné místo se škrábanci. „Dneska ne, ještě se na to necítím. Doufám, že nejsi moc zklamaný.“
Tom pokrčil rameny s předstíranou lhostejností, neochotný přiznat, že je trochu zklamaný. „Ne, to je v pohodě. Jestli potřebuješ nějaký duchařský odpočinek, tak hádám, že ho prostě potřebuješ.“
„Přesně tak,“ zapředl Bill. „Měl bys jít, myslím, že máš zpoždění do práce.“
Tom otevřel telefon, zaklel a rozběhl se do svého pokoje, aby se pořádně obléknul.
autor: Gaja
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Bill je zábavný. Hrozně roztomilý a zárověň příšerně otravný. Nemám sice moc v lásce lidi, co jsou si takhle přehnaně jistí sami sebou, ale v tom, že mezi ním a Tomem je nějaké zvláštní spojení má asi pravdu…
Georg je taky týpek. Myslím, že si s Billem bude dobře rozumět 🙂
Díky za překlad
Velmi zajímavé…Bill je zak otravný až je milý a musíte se do něj zamilovat. 😊 Ale pořád mi tam nesedí, že je duch…přece se Tom nezamiluje a ona najde naplnění anebo tak něco a bude muset odejít?! Bude to pěkně nefér, protože Tom je ten živý, který pravděpodobně bude žít ještě nějakou dobu. Ale díky za překlad. Je to moc milá povídka.
Ze začátku jsem byla skeptická, ale začíná se mi to líbit víc a víc.
Já jen doufám, že Tom nebude muset páchat sebevraždu aby byli spolu. Děkuji za překlad.
Bill je úžasné zlatíčko. Jak podotkly holky, trochu otravné, ale tím milým způsobem, který mě nutí se usmívat. Navíc ať Tom chce nebo ne, Bill měl vždycky pravdu, že to Tom i přes všechny protesty chce a že se mu to líbí. Jen mě to nutí přemýšlet o tom, jak bude tohle pokračovat. Strašně bych si přála, aby se nějakým zázrakem Billovi podařilo stát se zase člověkem. Jop, moje naivita nemá hranic! 😉 Ale tak v povídkách je občas možno všechno, tak se třeba dočkám. Nějak si totiž neumím představit, že by kluci spolu měli takhle vést vztah celou dobu, myslím, že by to především Toma po čase přestalo bavit, že se může Billa dotýkat jen občas. Teď ze začátku je to možná vzrušující, ale nejsem si jista, zda by to takhle šlo i do budoucna.
No, jsem jednoznačně zvědavá, kam bude tohle směřovat a už se moc těším na další díl. Tahle povídka je krásně milá.
Moc děkuji za překlad. 🙂
Bill je otravný ale zlatičko a Tom si začíná zvykat na něj.
Premýšľam podobne ako dievčatá v komentároch, tak sa ani nebudem opakovať. Poviedka je roztomilá a ja si teda počkám ako to dopadne:)
Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Jsem napnutá, jak to bude pokračovat.