autor: Ainee
Nový život
S rychlým zamrkáním Tom sám sebe přistihl, jak zírá. Zavřel ústa v zoufalé snaze nevypadat ještě hloupěji, než už vypadal. Seděl v tureckém sedu na starém, otrhaném gauči v obývacím pokoji a sledoval Andrease, jak si přenáší věci tam a zpět, přičemž přechází pokoj dlouhými kroky, jen aby se otočil a přešel opět na druhou stranu.
S úsměvem od ucha k uchu se vysoký blonďák nacházel ve stavu čisté extáze a Tom se přistihl, jak vrtí hlavou, jednoduše proto, že to bylo všechno, co dokázal udělat. Byl v šoku, v úžasu a důkladně zmatený, to vše najednou. Byla to spousta věcí k vypořádání.
„To mi musíš znovu vysvětlit. A začni od začátku, prosím,“ řekl poté, co chvíli v tichosti seděl. Jeho hlas byl chraplavý a v krku měl sucho. Byl šťastný, nebo smutný? To nedokázal říct.
Andreas obrátil oči v sloup a přestal přecházet po pokoji, jen aby povystrčil bok a založil si ruce na hrudi. Nebyl to akt frustrace, jak se to mohlo jevit, bylo to dobromyslné a on to jednoduše hrál. Výraz v jeho tváři vše prozrazoval, zubil se od ucha k uchu jako idiot.
„No, nemůžu říct, že vím, kde to všechno začalo, ale když už se ptáš, myslím, že začnu s datem před třemi týdny.“
Tomovi opět poklesla čelist. Před třemi týdny? Andy to před ním tajil tak dlouho?
„Zavři pusu, prosím tě, vypadáš jako blázen,“ zahučel blonďák a připojil se k Tomovi na gauč. Tom poslechl a soustředěně sledoval každý Andreasův pohyb.
„Všechno to začalo jako vtip, opravdu. Procházeli jsme se po Kastanien Allé, však víš, jak miluju ty malé obchody tam, a klábosili jsme jako obvykle o všem možném. Když jsme míjeli jeden z obchodů, tak jsem naprosto ztratil přehled o tom, o čem jsem to mluvil, jak mě naprosto okouzlila bunda vystavená v jedné z výloh. Ale to není důležité,“ řekl Andy a mávl rukou ve vzduchu.
Tom sledoval očima pohyb jeho ruky a přemýšlel, proč to vůbec zmínil, když na tom nezáleželo. Andreas pokračoval a řekl mu, jak opět začal žvanit a nahlas snil o tom, jak to jednoho dne někam dotáhne, jak se odstěhuje z jejich starého, ošuntělého bytu a bude si moct koupit všechny věci, které by chtěl. Michael, ten muž, kterého Andreas jen před pár dny oficiálně prohlásil za svého přítele, jej pozorně poslouchal a po celou dobu se tajuplně usmíval. Andrease to pekelně rozčilovalo, jelikož neměl tušení proč. Ale všechno bylo odhaleno dříve dnešního dne. Jako před narozeninové překvapení, jelikož to bylo o tři dny dříve, Michael obdaroval svého blonďatého přítele hezky zabaleným balíčkem, ze kterého se brzy vyklubala bunda, nad kterou Andreas dříve slintal.
Tom byl rychlý s otázkou, proč dostal dárek dřív a Andreas mu s plachým úsměvem odpověděl, aby počkal na zbytek příběhu. Tom se zamračil, ale souhlasil, že bude trpělivý, ačkoliv, upřímně, nebyl. Chtěl vědět, co přesně způsobilo Andreasovo předchozí prohlášení.
„V každém případě, v tu chvíli mi řekl ten důvod,“ řekl Andreas, dramaticky rozšířil oči a pro efekt se na chvíli odmlčel.
Tom otráveně vydechl, chtěl vysvětlení, ne teatrálnost.
„Bunda nebyla skutečný dárek, víš. Řekl, že tím byl jeho čas, svaly a oddanost. Samozřejmě, že v tu chvíli jsem byl ztracený.“ Andreas si sám pro sebe přikývl a Tom povytáhl obočí. „A v tom okamžiku mě požádal, abych se k němu nastěhoval! Samozřejmě, že řekl, že mi nemůže přinést slávu ani bohatství, ale slíbil, že mi dá bezpečný domov a veškerou podporu, kterou bych kdy mohl potřebovat, kdybych chtěl.“ Andreas se k Tomovi otočil se širokým úsměvem a se vzdáleným pohledem v očích, jak znovu prožíval ten okamžik. „Jak bych to mohl odmítnout?“
Nakonec to dávalo perfektní smysl, pomyslel si Tom a pokrčil rameny. Proč by to měl odmítnout? Bylo to mnohem víc, než mu kdy dříve někdo nabídnul a Tom věděl, že by to pro něj mohl být první krok ze dna. Samozřejmě, že tu nabídku měl přijmout! Samozřejmě, že už ji také přijal, jeho dřívější oznámení bylo o tom, že se stěhuje.
Tom jej s jemným úsměvem objal a řekl mu, že je za něj šťastný, koneckonců to byla pravda. Přesto si nemohl pomoct, aby se necítil trochu smutně. Andreas jej nechával za sebou, nechával ´je´ za sebou, a konečně se posouval dál. Byl to pro ně oba konec jedné éry a Tom se zdráhal to vše nechat jen tak skončit.
Ale zase, mohlo to být jednoduše i opačně. Mohl to být on, kdo by Andreasovi oznamoval, že se stěhuje k Billovi. Sám tu nabídku obdržel a ta náhoda nebyla nijak zvlášť neobvyklá. Tom ji ještě nepřijal a něco jej stále drželo zpátky, ale najednou si uvědomil, že to byl hlavně Andy.
Tom byl ztracen ve svých vlastních myšlenkách a až když jej Andreas šťouchl lehce do boku, vrátil se do přítomnosti.
„Hele, nevadí ti to, že?“ Zeptal se opatrně blonďák, který si teprve teď uvědomil, jak by jeho rozhodnutí mohlo ovlivnit Toma.
„Samozřejmě, že ne! Tohle je dobrá věc,“ řekl Tom se skutečným úsměvem na rtech. Jemně stiskl Andymu ruku a jeho pohled byl opět zastřený. „Jen jsem přemýšlel, to je všechno.“
„O čem?“ Andreas naklonil hlavu na stranu a studoval Tomovu tvář. Opravdu myslel vážně to, co řekl, o tom nebylo pochyb, ale Andreas mohl říct, že mu něco neříkal.
Dokázal v Tomovi číst jako v otevřené knize, a ačkoliv byla stránka v tomto okamžiku prázdná, inkoust pomalu prosakoval přes papír a začala se objevovat písmena, jak Tom znovu promluvil. „O tom, jak se někdy věci prostě vyvrbí a jak se některé skvělé věci, u kterých nikdy nečekáš, že by se mohly stát, najednou prostě stanou.“
Andreasovi nebyly cizí Tomovy hádanky, ne tak jako Gustavovi, ale to neznamenalo, že jim rozuměl. Někdy bylo prostě jednodušší držet jazyk za zuby a nechat jej domluvit. Nakonec to obvykle dávalo smysl. Takže Andreas čekal, zatímco Tom v hlavě tvořil slova.
„Nechtěl jsem tebe a náš život tady opustit, ale teď to tak nebude. Kupodivu jsi to ty, kdo mě opouští a víš co, myslím, že jsem s tím v pohodě.“ Tom se usmíval a znovu stiskl Andreasovi ruku, když se setkal s jeho zmateným pohledem.
Ne, stále mu to nedávalo smysl.
„Bill mě požádal, abych se k němu nastěhoval,“ vysvětlil Tom a Andy chápavě přikývl. „Jen jsem si nebyl jistý, jestli to přijmu.“ Andreas se chystal něco říct, ale Tom ho přerušil. „Ale hádám, že teď tady není nic, co by mě drželo zpátky, že?“
Ne, Tom si tím vůbec nebyl jistý, ale věděl, že by mu s tím Andy nikdy nedal pokoj, kdyby se alespoň nepokusil znít přesvědčivě. Miloval svůj život takový, jaký byl, dokonce i se vší tou nejistotou. Život s Billem znamenal stabilitu, povinnosti a v dlouhodobém výhledu snad i kariéru. To všechno znělo hezky a parádně, ale Tomovým uším to znělo trochu příliš vážně.
Ano, miloval Billa, více, než si kdy myslel, že by to bylo možné, a upřímně si nedovedl představit nic víc naplňujícího, než probouzet se vedle něj každé ráno po zbytek svého života. Nebylo to soužití s Billem, co ho děsilo, protože to byl spíše splněný sen než cokoliv jiného, bylo to všechno to ostatní. Sám si vybral prchavý život a opustit ho nebylo lehké. Doslova se vydat někomu jinému na milost a nemilost, nechat se vlastnit a držet, nebo vyhodit, když by se to ukázalo být vhodné, bylo těžší, než čekal.
Andreas sledoval, jak v sobě Tom, nejbližší osoba, kterou kdy mohl přirovnat k rodině, svádí boj. Mohl doslova vidět, jak se mu v hlavě protáčejí kolečka, a musel potlačit úsměv, protože věděl, že na to nebyla ta správná chvíle. Věděl, o čem Tom přemýšlel, vždycky to věděl.
Nikdy na to neměli stejný pohled, když mluvili o své situaci; Tom si to vybral, zatímco Andreas byl k tomu přinucen. Přesto chápal, s čím Tom v sobě tak bojuje, takže mu nabídl to jediné, co mohl; radu. „On ti nenabízí okovy, Tome, nabízí ti svobodu.“
Tom přecházel tam a zpátky, aby se udržel v teple, a zároveň při tom koutkem oka sledoval budovu před sebou. Zapálil si další cigaretu, ze které dlouze potahoval, zatímco se v hlavě snažil správně poskládat slova. Chystal se provést jeden z nejdůležitějších kroků ve svém životě a stále si nebyl jistý, jestli je na to připraven. Zastavil se, naklonil hlavu a zadíval se do nevyššího patra. Všechna okna byla tmavá s výjimkou jednoho, a jeho napadlo, jestli by neměl počkat do rána. Pustil cigaretu na zem a zašlápl ji, než učinil rozhodnutí a rychle přešel ulici. Příliš silně zatlačil na zvonek a nervózně přitom klopýtnul. Nikdy za celý svůj život nebyl nervóznější, jeho tělem proudil adrenalin a na kůži mu vstávaly chlupy očekáváním.
„Haló?“ Zaskřehotal Billův unavený hlas přes interkom a Tom poskočil.
„Bille, tady Tom. Pustíš mě dovnitř?“ Nenásledovala žádná odpověď, jen zabzučení dveří, jak byl vpuštěn dovnitř.
Jízda výtahem vzhůru do bytu jeho přítele ještě nikdy nebyla delší a Tom zakopl, když se dveře otevřely. Přešel halu, jen aby našel dveře od bytu otevřené, a tak vstoupil dovnitř a jemně přitom zavolal Billovo jméno.
„Jsem v ložnici,“ zavolal unavený hlas a Tom se pousmál, zatímco za sebou zavřel dveře, odkopl boty a sundal si bundu.
Zima se rychle blížila a Tom by vsadil všechno, co měl, že koncem týdne bude sněžit. Ta myšlenka jej trochu přiváděla do deprese, protože věděl, že čím chladněji je venku, tím chladněji bude i v jeho bytě. Zima byla pro bezdomovce vždy ten nejhorší čas, bez ohledu na to, jestli skutečně měli střechu nad hlavou, nebo ne.
Billova ložnice byla jako sauna, v porovnání se zbytkem bytu. Všechna světla v bytě byla zhasnutá a zjevně ztlumil i topení. Nicméně si přeměnil svou ložnici v jeskyni koupající se v měkkém světle a horku, a nacpanou peřinami, polštáři a dekami.
Uprostřed postele byl Bill stočený do klubíčka, ukrytý pod vrstvami a vrstvami přikrývek a Tom nedokázal zabránit jemnému smíchu, který mu unikl ze rtů, když si to vše prohlédl. „Pěkný kokon.“
Bill vykoukl ze svého úkrytu a široce se na mladšího muže usmál. „Děkuju! Pracoval jsem na něm celý den,“ zvolal radostně a dodal, „doufám, že je podle tvého vkusu. Vytvořil jsem ho speciálně pro tebe.“ S mrknutím opět rychle vklouzl pod mnoho vrstev a Tom neviděl jinou možnost, než jej následovat.
Stáhl si všechny přebytečné kusy oblečení s předpokladem, že je nebude potřebovat, a brzy se vyšplhal do Billovy pevnosti, oblečený pouze ve svých boxerkách.
K jeho velkému překvapení se ukázalo, že Bill na sobě neměl vůbec nic a Tom se zasmál, když starší muž vystrčil hlavu ze svého úkrytu, jen aby ho políbil, a znovu zmizel. S rozhodnutím, že bylo pravděpodobně moudřejší udržet svou hlavu nad vodou, se Tom bezpečně uvelebil v přikrývkách a zavolal na Billa, aby se k němu připojil.
Bill se neochotně zjevil, jen aby si postěžoval, že je zima a použil to jako výmluvu, aby se přitulil do blízkosti Tomova teplého těla. Navzdory vysoké teplotě v pokoji a množství shromážděných přikrývek na posteli, Tom si nestěžoval. Nikdy jej ani nenapadlo, aby Billa upozornil na něco tak zjevného; až příliš miloval ten pocit mít jej ve své blízkosti, aby to riskoval.
Bill zabořil obličej do Tomova krku a zamumlal cosi nesrozumitelného, co Tom považoval za otázku, proč se objevil tak pozdě v noci. Bylo už dávno po půlnoci.
„Vlastně jsem si s tebou přišel o něčem promluvit,“ odpověděl a obdržel polibek na krk jako potvrzení, že je poslouchán. „Mám odpověď na tvou otázku, pokud ji stále chceš.“
Bill se zájmem zvedl hlavu a setkal se s hnědýma očima svého přítele, jen aby znovu užasl, že byly jeho a jen jeho. Jemně přejel prstem přes Tomovu čelist a vážně přikývl. „Pořád ji chci.“ Odmlčel se a setkal se s Tomovým pohledem. „I když si nejsem jistý, jestli ji chci, pokud to není ano.“
Mračil se a Tom nedokázal popsat výraz v jeho tváři jako nic jiného než roztomilý. Choval se jako malé dítě a Tom se cítil být krutý, že vůbec i jen uvažoval, že by jej odmítl.
Neviděl žádný smysl v dalším otálení, a tak prstem zvedl Billovu bradu a přinutil jej tak, aby mu pohlédl do očí. Pouze vteřinu se utápěl v jeho zlatých očích a poté se široce usmál. „Pokud to stále chceš, moc rád se k tobě nastěhuju.“
Co se stalo potom, nebo jestli Bill vůbec odpověděl, to vše bylo ztraceno v oparu. Jediná věc, kterou si Tom z té noci pamatoval, bylo teplo, stíny tančící po stěnách, pocit Billovy pokožky proti své vlastní a široký úsměv, který naplnil Billovy oči tak silným a dech beroucím světlem, že to nemohlo být ani popsáno slovy. Pamatoval si pouze pocit, že je milován.
Když už nic jiného, Bill mohl být rozhodně považován za efektivního. Když Tom pomáhal Andreasovi usadit se v Michaelově bytě na jeho dvacáté páté narozeniny, opravdu nečekal, že sám bude jejich starý byt opouštět o necelé dva týdny později.
Se všemi svými věcmi zabalenými do dvou pytlů a kytarou v ruce vyšel naposledy z bytu. Věděl, že nebude prázdný příliš dlouho, ale pořád se cítil podivně smutný, že byt nechává na pospas osudu. Andreas se mu vysmál, že je sentimentální a Bill jej jednoduše objal a řekl mu, že byt bude bez něj v pořádku.
Začátek nového života byl zvláštní a on sám sebe často přistihl, jak zmateně zírá kolem sebe v novém bytě a přemýšlí, co dělat sám se sebou. Množství místa bylo ohromující a nedostatek nábytku neobyčejně frustrující.
Bill byl neústupný v nakupování nábytku společně, aby měli věci, které se jim líbily oběma, a Tomovi celá ta zkouška přišla podivná. To, že od něj bylo očekáváno mít názor na věci, jako byl nábytek, bylo pro něj něco zcela nového, a to, že byl do toho procesu vůbec zahrnut, bylo zvláštní, protože Bill za všechno platil, odmítl dokonce nechat Toma platit i za jídlo. Cítil se tak trochu jako žena-trofej, a to mu příliš nesedělo.
Trávil většinu svých dní v ateliéru, kde experimentoval s novými technikami. Bill se tím zdál být nadšený, takže Tom držel jazyk za zuby o tom, že se cítí nepatřičně a že malování je jediná věc, která jej drží, aby se nezbláznil.
Kromě ateliéru byla ložnice jedinou další místností v celém bytě, kde se cítil jako doma. Byla jako první zařízena a vyzdobena a Bill prohlašoval, že je v ní srdce domova.
Tom se tomu smál a v důsledku toho byl praštěn. Bill byl vážný.
Kokon, který si Bill vytvořil ve svém starém bytě, se přestěhoval spolu s ním a Tom to miloval. Pod obrovským množstvím přikrývek se cítil teple, v bezpečí a doma.
Ale zase, kdekoliv byl Bill, tam to vždy bylo jako domov. To dělalo celý ten přesun snesitelnějším; vědomí, že pomalu vytvářejí něco spolu s Billem, zcela nový život pro ně oba dohromady. Dokud tohle věděl, dokázal se vypořádat se vším ostatním.
autor: Ainee
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
Oooo, začíná nám nová etapka v jejich životě…tak na to se těším. 😉😀 Díky za překlad.
Neuvěřitelná klika! Andreas se taky posouvá dál, což mu moc přeji, a Tom tak nemusí mít výčitky (nebo výmluvu), aby kývl na Billův návrh.
Ze začátku to asi bude těžké, ale věřím, že si brzy zvykne.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Nechci sýčkovat, ale už dlouhou dobu je to mezi nimi až moc ideální. Doufám, že jim to vydrží. 😀 Jinak krásný díl. Tahle povídka mě ještě nikdy nezklamala.
Děkuji Zuzu za překlad a pochopitelně Janičce za betaread. Nemělo by se zapomínat ani na ni. 🙂
Krásna kapitolka doufám že si Tom brzo zvykne.
Vlastně to, že i Andy se odstěhoval pryč, dopomohlo k tomu, aby Tom na společné bydlení s Billem kývl, za což jsem strašně ráda. Tom jednoduše potřeboval trošku popostrčit a navíc si myslím, že by mu svědomí ani nedovolilo tam Andyho nechat samotného. A za to mám Toma ještě více ráda! Ačkoli Andyho moc neznám, i tak jsem ráda, že se mu konečně podařilo najít muže jeho snů, který to s ním myslí vážně. (No, nebudu vypisovat, že nějaké obavy o zlých úmyslech Michaela mám, ale raději to nebudu rozvádět dál, protože věřím, že má Andy konečně štěstí!) Oba kluci se konečně posunuli dál a myslím, že to oboum prospěje. Tom byl neuvěřitelně rozkošný, jak se mu těžce loučilo s jeho domovem. ♥ Nevím, zda by ho většina lidí dokázala tímhle slovem nazvat, ale jak je vidno, přes to všechno Tom byl v bytě spokojený a šťasný a prostě mi přišlo kouzelné, jak posmutnělý byl.
Taky věřím, že začátky v novém, a na jeho poměry hodně velkém a luxusním, bytě nebudou lehké, protože s Billem mu začíná naprosto jiný život. Tolik rozdílný než na co byl doposud zvyklý, takže je jasné, že ze začátku nebude vědět, jak se s tím vypořádat. Jak ale ví i sám Tom – dokud má vedle sebe Billa, vždycky se se vším vypořádá.
Přeju klukům štěstí a moc se těším na další díl! Moc děkuji Zuzu! ♥
Tom sa asi tak trochu cíti ako v pasci? Andy mu to povedal pekne, ale nezdá sa, že si to Tom vzal k srdcu, mám pocit, že za chvíľu bude hľadať nejaký spôsob úniku… dúfam, že Bill ho pochopí a neskončí to rozchodom… Je to krásna poviedka a užívam si tú pohodu♥
Ako krásne sa to samo vyriešilo 😀 Andreas sa odsťahoval k Michaelovi, takže sa Tom nemusel trápiť, že by ho nechal v byte samého. Dúfam, že to Andymu vyjde a konečne našiel šťastie. A Tom sa teda nasťahoval spolu s Billom, ale ešte sa stále cíti nesvoj – tomu sa ani nečudujem, vzhľadom na to, aký spôsob života viedol predtým. Ale verím, že si postupne zvykne a všetko bude fajn 🙂