autor: Gaja
Tom si přitiskl polštář přes hlavu, jak se snažil blokovat přízračné světlo, které Bill vyzařoval přes celou místnost.
„Nemůžeš jít zářit někam jinam?“ Stěžoval si hlasem tlumeným vrstvou bavlny. „Já chci spát.“
Bill našpulil rty a přisunul se blíž. „Proč se mnou teď nemluvíš?“
„Protože se snažím spát. Nerad vedu rozhovory, zatímco jsem v bezvědomí,“ řekl Tom a vykoukl zpod polštáře. „Kromě toho, já už s tebou vůbec nemluvím, pamatuješ? Jsem pořád tady jen proto, že jsem se minulý týden nemohl odstěhovat.“
„Takže to nemá nic společného s tou hlučnou, malou blondýnkou, kterou sis během týdne přivedl?“ Zeptal se Bill a prohlížel si nehty.
Tom se rychle posadil. „Co ty o tom víš?“
„Nic moc,“ řekl Bill s pokrčením ramen. „Chci říct, kromě toho, že je to očividně děvka a že na tvojí technice by chtělo vážně zapracovat. Jestli sis myslel, že ji ten tvůj výkon udělal, tak se máš ještě hodně co učit.“
„Ach můj bože, tys nás sledoval?“ Zeptal se Tom s hrůzou v očích a omotal kolem sebe přikrývku, aby se ochránil před podrobnějším zkoumáním.
„A mám snad ve svém volném čase nějaké lepší věci na práci? Ale byla to příjemná změna od sledování toho, jak do toho bušíš ve sprše. Začínalo mi tě být trochu líto, že musíš brát věci do svých rukou, tak… znepokojivě často,“ řekl Bill a zapřel se o lokty.
„Ach bože!“ Vykřikl Tom, popadl polštář a ohnal se s ním po Billovi, jen aby skrz Billovo tělo narazil do postele.
„Hezký pokus, ale já nemám pevné tělo, vzpomínáš?“ Podotkl Bill a projel líně prsty skrz Tomovu hruď, až jej přinutil se zachvět. S kousáním do spodního rtu se Bill usmál. „To se ti líbí, co?“ Zeptal se a znovu projel konečky prstů přes Tomovu hruď a zamířil dolů.
Tom plácl do vzduchu v místě, kde se nacházela Billova ruka. „Ne, jen to prostě studí. Jako být políván ledovou vodou.“
„Některým lidem se to líbí, víš.“
„Ale já nejsem jedním z nich,“ odsekl Tom a odsunul se zády k čelu postele, pryč od Billa.
Bill si přitiskl prsty proti vlastní hrudi a kreslil si náhodné vzory přes černé tričko. „Už je to tak dávno od chvíle, kdy mi byla zima,“ řekl si spíše pro sebe. „Občas mi to chybí, víš. Prostě jen být schopen cítit věci. Teď je potřeba strašně velkého úsilí, abych se mohl něčeho dotknout,“ řekl a otočil hlavu směrem k Tomovi.
Tom sklopil oči a odvrátil pohled. „To není moje vina,“ řekl a slyšel, jak si Bill na oplátku povzdechl. „Co se ti vlastně stalo? Ani náhodou nevypadáš tak staře, abys jen tak najednou zemřel.“
Tentokrát se odvrátil Bill, překřížil si ruce na břiše a přitlačil je blízko k sobě. „Začal jsem být unavený ze samoty,“ zašeptal tak tiše, že jej Tom sotva slyšel.
Tom se přisunul blíž a podíval se dolů na poloprůhledného kluka ležícího na jeho posteli, jeho jasná záře z dřívějška výrazně pobledla. „Co se stalo?“
Bill zavrtěl hlavou, posadil se a rychle sklouzl z postele. „Nezáleží ti na mně. Vlastně je ti úplně jedno, co se stalo,“ řekl a sám sebe pevně objal.
„Jak to můžeš vědět? Proč jsi si tak jistý?“ Zeptal se Tom sedící na okraji postele.
„Protože mě opouštíš,“ odpověděl Bill, sklopil hlavu a dál blednul.
„Ty chceš, abych odešel, pamatuješ?“ Řekl Tom lehce a Bill na oplátku ještě více zprůhledněl. „Co se vlastně může stát, když mi to řekneš? Nemůžu ti tím nijak ublížit, a komu bych to asi tak měl říct? Nikdo by mi nevěřil, kdybych jim řekl, že mluvím s duchem.“
Bill si povzdechl. „Fajn,“ řekl a otočil se. Mírně se rozjasnil, takže jej Tom mohl lépe vidět, a celá jeho podoba se začala měnit. Vlasy mu na hlavě zplihly a zvlhly, zatímco z něj pomalu mizela barva. Jeho obličej zbledl, jeho rty chytily nepříjemný odstín modré a bledost se dál šířila po celém jeho těle, přičemž s sebou odnesla i jeho tričko. Za méně než minutu stál Bill před Tomem nahý a bledý, vše od pasu dolů bylo rozmazané v lehké mlze a paže stále pevně svíral kolem sebe. Se silným kousnutím do spodního rtu Bill pevně zavřel oči a natáhl ruce před sebe, čímž odhalil dlouhé, nekrvavé šrámy roztroušené nahodile přes celá předloktí. „Šťastný?“
Tom se soucitně zamračil, bez přemýšlení se natáhl, aby se dotkl jedné z dramatických ran, ale jeho prsty projely skrz a duch poskočil a odtáhl se. „Proč?“ Zeptal se.
„Už jsem ti to řekl. Byl jsem unavený z toho, že jsem sám. V té době se to zdálo jako dobrý nápad,“ odpověděl Bill, nechal svou barvu vyplout na povrch a ukázal se tak Tomovi v podobě, na kterou byl zvyklý. „Nevěděl jsem, že tady uvíznu.“
„Ale já to nechápu. Když jsi byl tak unavený z toho, že jsi byl sám, proč jsi prostě… nepřestal? Mohl jsi vyjít ven a setkat se s lidmi namísto tohohle. Mohlo by ti být právě teď 36. To dokonce ještě ani není tak moc,“ řekl Tom.
„Tohle se zdálo být jednodušší.“
Tom zavtěl hlavou. „Ale teď jsi tady uvízlý.“
„Teď jsem uvízlý,“ souhlasil Bill a posadil se na postel vedle Toma.
„To je tak trochu na hovno.“
Bill se tiše rozesmál. „Jo. To teda jo,“ řekl a stiskl Tomovo koleno. Zarazil se a pohlédl na svou ruku ležící na Tomově noze, namísto toho, aby jako obvykle propadla skrz. Znovu stiskl prsty a sledoval, jak se na látce vytvořily záhyby, než ze sebe vydal zalapání po dechu. „Já… ach!“ řekl, tiskl prsty kolem jakékoliv části Tomova těla, až konečně dorazil dost vysoko, aby mohl vzít do dlaní Tomův obličej. „Ach můj bože, ty jsi tak teplý,“ vydechl užasle s rozšířenýma očima. Zamrkal a poté se rychle naklonil a přitiskl své rty na Tomovy.
Tom se od něj prudce odtáhl a vytrhl se z Billových dlaní, které se po něm znovu natahovaly, jen aby opět chladně prošly jeho tělem. „To nemůžeš.“
„Ne ne ne,“ vydechl Bill, ignoroval Tomův protest, jak se jej snažil znovu dotknout, ale jeho ruce již s ničím nenavázaly kontakt. „Ne…“
„Bille…“ začal Tom, když se černovlasý chlapec postavil.
„Omlouvám se,“ řekl Bill, rozešel se ke dveřím a zmizel z dohledu.
V příštích několika dnech se Bill objevoval jen vzácně, a to jen v náhodných záblescích, které Tom spatřil pouhým koutkem oka, jen aby zase zmizel, než se Tom stihl otočit. Ač to opravdu nerad přiznával, Tomovi chybělo, jak se černovlasý chlapec objevoval a rušil jeho spánek, nebo se vznášel u kuchyňských dveří, zatímco Tom vařil. Skoro si myslel, že by mohl přehlédnout ten náhlý polibek, pokud by Bill slíbil, že by se to už nikdy, nikdy neopakovalo.
Tom osušil talíř a zachytil další záblesk Billa, tyčícího se nad potemnělým gaučem, když se otočil, aby talíř uklidil do skříňky. Zůstal nehybně stát a sledoval Billa, aniž by pohlédl jeho směrem, rozbušilo se mu srdce nad tou tragickou, ztracenou duší zírající na něj. „Bille,“ řekl Tom tiše a otočil se k vedlejší místnosti, jen aby ji, jak očekával, našel prázdnou. „Bille, no tak.“ Tom zhasl kuchyňské světlo a opatrně zamířil do obývacího pokoje, kde kolenem narazil do konferenčního stolku, než našel gauč. „Ukaž se, Bille.“
„Ne,“ trucoval Bill a dál se skrýval ve své neviditelnosti. „Já nechci.“
„Nerozsvítím znovu světla, dokud si nepromluvíme,“ řekl Tom a zkřížil si nohy pod sebe. „Takže se prostě ukaž a přestaň se chovat jako dítě.“
„Nepřinutíš mě chtít, abych se ukázal, tím, že budeš zlý,“ odpověděl Bill a krátce zablikal poblíž televize.
„Promiň, ale tak se právě teď chováš. Prostě se ukaž. Nebo se plánuješ schovávat do chvíle, než odejdu?“ Zeptal se Tom.
Bill se rychle ukázal a díval se na Toma ublíženým pohledem. „Pořád odcházíš?“
„Nedal jsi mi moc důvodů k tomu, abych zůstal. Zatím. Ale možná budu ochotný dát ti šanci. Jen dokud mě znovu nebudeš líbat. To definitivně ruší jakoukoliv dohodu, jasné?“
„Jasné,“ souhlasil Bill a rychle se přesunul na opěradlo gauče. „Takže možná zůstaneš?“
„Možná,“ odpověděl Tom s pokrčením ramen. „Tohle místo se mi líbí a ty nejsi tak špatný, když se mě nesnažíš připravit o hlavu mým vlastním nádobím. Myslím, že jen potřebujeme zavést nějaká základní pravidla.“
Bill zvedl obočí. „Jako třeba?“
„No, žádné další sledování ve sprše, pro začátek. Je to nepříjemná myšlenka, že se tam schováváš, zatímco se snažím umýt. Taky žádné sledování, když mám na návštěvě ´přátele´. Pokud nejsem sám, ložnice je naprosté tabu, okay?“ Zeptal se Tom a také na oplátku zvedl obočí.
„Je vidět, žes nikdy nemusel sám sebe po smrti zabavit, ale fajn. Žádné další nemravné špehování. Dokonce i když ve sprše vypadáš hezky,“ řekl Bill s mrknutím.
„Ugh! Ani žádné mluvení o tomhle.“
„Takže nemůžu říkat pravdu? Ty vypadáš hezky. Ten způsob, jakým zavřeš oči a pootevřeš rty, když si oplachuješ obličej,“ začal Bill, zaklonil hlavu a začal Toma napodobovat. „Mělo by to být v časopise jako reklama na sprchové hlavice nebo tak něco.“
Tom byl šťastný, že v místnosti byla taková tma, takže Bill nebyl schopný vidět, jak zuřivě tou chválou zčervenal. „Materiál pro časopis nebo ne, žádné sledování. Nebo předvádění tohohle obličeje.“
„Jakého obličeje?“ Zeptal se Bill nevinně, sklouzl u loketní opěrky a posadil se na kolena vedle Toma, než zopakoval své představení s pootevřenými rty. „Tohohle?“
„Ano,“ zasyčel Tom, jak na něj Bill zatřepotal řasami.
„Proč ne? Je to jen obličej. Cítíš se kvůli tomu nějak… nepříjemně?“ Zeptal se Bill s vědoucím úšklebkem.
„Ne. Jen… to prostě nedělej, okay? Můžu odejít, pamatuješ?“ Vyhrožoval Tom.
Bill se trucovitě odtáhl a sklopil hlavu. „Pamatuju. Ale ty jsi zlý, když to pořád připomínáš.“
„Jen chci, abys věděl, na čem jsme, ano?“ Řekl Tom, zachytil Billovu bradu a otočil jeho tvář zpátky k sobě. „Nechci, aby tady došlo k jakémukoliv nedorozumění.“
Bill se zachvěním zavřel oči, jak přitiskl bradu lehce proti Tomově ruce a vychutnával si ten okamžik nečekané pevnosti, který se k nim znovu přikradl. „Dobře,“ řekl sotva hlasitěji než šeptem, a jeho ruce se vplížily nahoru, aby zachytily Tomovo zápěstí.
„Oh, hej, už znovu nic takového,“ řekl Tom a oči se mu rozšířily, zatímco pustil Billovu tvář. „Žádné dotýkání, to je něco jako pravidlo číslo jedna. Dokonce víc než ta věc se špehováním.“
Bill ho ignoroval, znovu přitiskl ruku na Tomovu a užíval si teplo, které vyzařoval. Na pocitu Tomovy kůže bylo něco nekonečně uklidňujícího, skoro jako by se nějaká jeho dlouho chybějící část vrátila domů. Tom znovu zatáhl za svou ruku a Bill ji neochotně pustil s nadějným pohledem do Tomových očí.
„Já nevím, nad čím přemýšlíš, ale ne,“ řekl Tom a couvl dozadu.
„Prosím?“ Požádal Bill jemně a položil ruku na Tomovo rameno. „Jen trošku?“
Tom zavrtěl hlavou. „Já nejsem na kluky.“
„A já nejsem pořádný kluk už roky, takže to ničemu neublíží,“ vydechl Bill a naklonil se k Tomovi blíž.
„Bille…“
„Tome.“ Bill si k sobě Toma přitáhl a jemně jej políbil, jen aby opětovně zareagoval, když se Tom náhle vrhl do stejné akce s trochu větší vervou, než Bill očekával. Pootevřel rty a nechal Tomův jazyk na okamžik tancovat přes svůj vlastní, než se otřásl a prolomil tak kouzlo, které jej drželo pohromadě. „Sakra,“ povzdechl si Bill a zamračil se, když jeho ruka projela skrz Tomovo rameno.
Tom se zachvěl, svraštil čelo a odvrátil se od Billa. „Asi bych měl jít do postele,“ řekl tiše a zasunul se hlouběji do gauče.
„Nechoď, já… Prosím, jen zůstaň ještě chvilku. Jestli to pomůže, nemyslím si, že to nějakou dobu budu moct udělat znovu,“ řekl Bill s lehkým úsměvem. „Je to opravdu, ale opravdu vyčerpávající.“
„Je to opravdu, ale opravdu divné,“ řekl Tom a pohrával si s lemem svého trička. „Chci říct, že vlastně ani nejsi skutečný, a jsi kluk. Nemůžeš být kluk.“
„Já jsem skutečný, dostatečně, a co je špatného na tom, že jsem kluk? Ty nevypadáš, jako by ti vadilo, že jsi kluk,“ řekl Bill a znovu se posadil proti loketní opěrce.
„Já kluky nelíbám.“
„Ale chceš líbat mě?“
Tom se otočil a pohlédl na Billa, zatímco žvýkal svůj piercing ve rtu. „Nechci to… nedělat. Ale já nemůžu. My nemůžeme. Musíš přestat s čímkoliv, co děláš, díky čemu se to v tu chvíli zdá být okay. Žádná další divná duchovská magie.“
Bill se zasmál. „Já nic nedělám, to ti přísahám,“ odpověděl vesele. „Ale pravděpodobně by ses měl jít vyspat. Je pozdě.“ Bill vstal a otočil se, aby projel svými rty skrz Tomovu tvář. „Můžeme si promluvit zítra. Budu tady, kdykoliv mě budeš chtít.“ Bill zacouval a vklouzl do tmy, jen aby Toma nechal opět o samotě.
Tom se sám pro sebe zamyšleně zamračil a zapnul televizi v naději, že by tam mohlo být něco, co by jeho myšlenky udrželo pryč od toho, co se právě stalo.
autor: Gaja
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Takže Bill spáchal sebevraždu… Pitomec. Beztak v tom kvartýru uvízl právě proto, že se zabil sám…
Ale vážně by mě zajímalo, jak to dělá, že se dokáže Toma dotknout? No, v každém případě, až se to naučí ovládat, budou se dít věci 🙂
Díky za překlad
Je zajímavé, že Bill je znenadání schopen fyzického kontaktu, i když jenom na chvilku. Jasně, předtím taky hýbal předměty, jinak by nemohl po Tomovi házet talíře, ale to ho stálo hodně úsilí. Teď se to stalo docela nečekaně i pro něho. Jsem vážně zvědavá, kam to povede.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Velmi krásná povídka. Bylo to nečekané, že Bill se najednou mohl Toma dotknout, ale rozhodně zajímavé. Myslím si, že Bill právě čekal na Toma…akorád se bojím toho, že kluci se velmi sblíží, a pak Bill dojde nějakého naplnění nebo proč vlastně uvízl a bude muset odejít…a co potom bude dělat Tom, když on je člověk a Bill duch?! Jen doufám, že to nebude mít smutný konec. Díky za překlad.
Opět se usmívám jako blbeček. Strašně moc se mi totiž tahle povídka líbí, nemůžu si pomoct!
V některé chvíle jsem skutečně propukala v smích, protože Bill mě baví. Ty jeho narážky, jak viděl, co dělá Tom ve sprše a s tou holkou..a ty poznámky, co si k tomu neodpustil mě jednoduše bavily. Bill je skvělý! Mám radost z toho, že se konečně rozhodl nebýt pořád jen sám, a chce si Toma v bytě ´nechat´. Což mě přivádí k jedné smutné věci a to jeho sebevraždě. Ačkoli na stranu druhou, jinak by se kluci ani pravděpodobně nesetkali. Ale stejně! Je mi líto, že se cítil tak na dně, že to musel udělat a jsem si téměř jistá, že sebevražda je důvod toho, proč se na světě zasekl. Vím, že si za to může sám, ale stejně je mi líto, když mluví o tom, jak nemůže nic cítit a jak je to frustrující.
Každopádně je velmi pozitivní to, že se Toma dotýkal! Zajímalo by mě, čím je to způsobeno, ale jen ať to tak pokračuje nadále. Líbání mě překvapilo ještě více a jen jsem třeštila oči, jak je Bill odvážný a bezostyšný, ale jen tak dál!
Moc se těším na další pokroky v jejich vztahu a na další smích způsobený Billem! 🙂
Tisíceré díky za překlad! 🙂
Bill se zabil sám asi proto tam straší ale z Tomem se pěkně sbližuji.
Wow, konečně zajímavý díl. Doufám že Tom oplývá nějakou kouzelnou mocí a podaří se mu Billa navrátit zpátky k životu. Jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet dal. Moc pěkné, těším se na pokračování.
To ma teda prekvapilo, že sa môže občas akoby zhmotniť:) je to pekné, ale stále ma tam mrzí fakt, že je mŕtvy. Takto pre Toma nemá žiadnu perspektívu do budúcnosti a to mi je ľúto. Pobavilo ma to ako si Tom myslel, že jeho pocity pri bozku sú len z nejakej mágie:)
Veľmi pekne ďakujem za preklad.