autor: MisaSugar
Neříkej sbohem
Ozářilo je jasné podzimní sluneční světlo a zdálo se, že odválo pryč iluze do luminiscence sladkého rozčarování. Běželi spojení za konečky prstů, klopýtali na dlážděné silnici za školou s parkovištěm v dálce.
„Už nemůžu dál…“ dusil se Bill. „Musím… popadnout dech…“
Tom se kousl do rtu a s úzkostlivým pohledem přemýšlel, jak dlouho tady mohou vůbec zůstat. Nemohl se ubránit pocitu bodnutí v hrudi, když si vzpomněl na jejich spojence statečně zadržující dav, aby měli čas k útěku. Podíval se na Billa, který lapal po dechu a držel se za bok.
„Musíme být pořád v pohybu, Bille… Alespoň se dostat z otevřeného…“
„To nebude nutné.“
Tom neměl ani čas se pohnout, jakmile ta slova zaregistroval ve své mysli, než se mu ostrý loket zabořil do žaludku a rychlý kop do zadní strany kolena ho poslal k zemi. Andreas kolem něj prošel k bezmocnému Billovi, který byl paralyzován strachem a vyčerpáním.
„Neměl jsi vynechat tolik hodin tělocviku, Kaulitzi,“ řekl Andreas konverzačním tónem s obličejem jako vytesaným z ledu. „Škoda, že vydírání pedagogického sboru nezvýší tvou výdrž.“
Bill se mírně pohnul, jeho řeč těla křičela, že se chystá utéct, ale Andreas byl rychlejší.
„Nehýbej se,“ vyštěkl a malá, ale děsivá pistole mířící na Billovu hlavu dělala ponurou realitu situace mnohem jasnější. „Je to škoda, žes mi nemohl prostě říct, že mě podvedeš, Kaulitzi. S velikým potěšením bych si užil zmocnění se tvého těla násilím. Stále bych si to užil, ale myšlenka na tvůj poskvrněný pach se mi hnusí.“ Jeho rty se zkroutily, jako by ten odporný puch visel ve vzduchu. „Ale na druhou stranu, sledovat tě, jak zemřeš, by mi mělo prokázat téměř stejné uspokojení. Škoda jen, že jsem si nemohl užít obojího. Bylo by docela erotické podříznout ti hrdlo po zpustošení tvého těla.“ Usmál se jakoby nad vzácnou vzpomínkou. „Ale myslím, že tohle je docela fér kompromis.“ Zvedl zbraň. „Řekni dobrou noc…“
Ozval se výstřel a křik a zadunění těl dopadajících na zem.
Bill se chytil za hrudník a s bušícím srdcem zíral na krev na chodníku. Andreas se vyškrábal na nohy s omámeným pohledem v očích, jak hlavou dopadl na asfalt.
Tom byl poslední, který se vzchopil a pomalu vstal. Jednou rukou si svíral bok, kde mu krev kapala skrz prsty, a druhou uchopil pistoli, kterou vytrhl z Andreasovy ruky. Byl ohnutý na stranu, jak se snažil zastavit tok jasně červené kapaliny, ale jeho ruka byla pevná, když zvedl zbraň.
Andreas se jen usmál, jakmile znovu získal své smysly. „Cože? Ty se mě teď chystáš zabít?“
„Tome…“ zašeptal Bill slabě, zatímco klečel na zemi za svým zachráncem.
Tom neodpověděl ani jednomu z nich, jen držel zbraň na úrovni Andreasovy hrudi a nepravidelně dýchal. Andreas se rozesmál.
„Jen do toho, zastřel mě.“ Roztáhl náruč, jako by k sobě zval kulku. „Nemyslím si, že to dokážeš. Nemáš v sobě to, co je potřeba, abys někoho zabil.“
„Možná ne,“ zachraptěl Tom, ruka se zbraní se mu ani nezachvěla. „Ale mám v sobě to, co je potřeba, abych někoho ochránil.“
Ozval se druhý výstřel a Andreas dopadl na zem. Vítězství bylo krátkodobé, jakmile se Tom zhroutil k zemi jen o několik vteřin později.
„Tome!“ vykřikl Bill a doklopýtal k němu, přičemž si škrábal kolena o chodník. „Tome… Oh můj bože, Tome…“ Položil si Tomovu hlavu do klína, přitiskl mu ruce na ránu a snažil se zastavit krvácení. „Ach bože, je mi to tak líto… Je to všechno moje vina…“
„Není…“ zašeptal Tom a chytil Billa za ruku, jeho hlas se zdál být příliš slabý, jeho oči příliš vzdálené.
„Je,“ odpověděl Bill a dusil v sobě slzy, jak mu krev třísnila ruce. „Je mi to moc líto, Tome… Měl jsi ho nechat, aby mě zabil, ty máš tisíckrát větší cenu než já. Ty bys neměl tolik trpět…“
Tom se unaveně usmál na Billa, jehož oči se od slz stříbrně třpytily.
„Nemluv nesmysly… Udělal jsem to ze sobeckosti… kdybys umřel, moje bolest by byla tisíckrát horší…“
„Dokonce i teď se se mnou hádáš?“ Zeptal se Bill, usmíval se a plakal a měl příliš velký strach si jen pomyslet, že Tomův život se od něj každou vteřinou vzdaluje. „Bože, Tome…“
„Miluju tě,“ řekl Tom náhle vážně, jako by to bylo něco velmi důležitého. „Potřebuju, aby sis to pamatoval…“
„Ne… Tome, ne! Ne…“ Bill se dusil pláčem a mačkal Tomovu krví potřísněnou ruku. „Neříkej sbohem… Ještě ne…“
Tomovy oči se začaly zavírat. „Je mi zima… a jsem ospalý…“
„Ne, Tome, prosím… Zůstaň vzhůru… Mluv se mnou…“
„Není tady nic… k… mluvení…“
„Ano, je, Tome,“ zašeptal Bill a pokusil se o úsměv přes proudy slz. „Je tady toho tolik k mluvení… celý život věcí, o kterých můžeme mluvit…“
Hlava mu klesla a on plakal se svým prochladlým přítelem v náručí a zvukem kvílících sirén v dálce.
autor: Misa Sugar
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Tohle bych nečekala ani náhodou. Snad bude Tom v pořádku. Konečně se Andrease zbavili, teď jen doufám, že se dá Tom do pořádku a budou s Billem konečně ''volní''. Děkuju za překlad.
Wow, velkolepé finále, jenom se modlim, aby Tom nezemřel. Prosím, po tom všem, ať je Bill šťastný. Jinak smekam před tebou Zuzu, překlad je geniální. Obdivuju jak nádherně umíš použít a využít bohatost češtiny. Pak se to čte jedním dechem. Děkuji moc za tvou neúnavnou práci 😉
Nečekané a smutné!! Bože!! Tohle je k nevydržení nevědět, co nás čeká dál…jen teda doufám, že tahle skvěle nezvyklá povídka nebude mít špatný konec. Díky za překlad.
Jestli umře začnu držet protestní hladovku!! Ne to ne, ale budu fakt hodně naštvaná.
Andreas je fakt totálny magor! Ešteže sa ho konečne zbavili.
Ale bojím sa teraz o Toma. Dúfam, že prežije a nakoniec budú s Billom voľní a šťastní.
Ďakujem za preklad.
Doufám že Toma zachrání a bude z Billem moc dík za skvělí překlad.
Vyhrotilo se to víc, než jsem čekala. Doufala jsem, že utečou, ale v nočních můrách se prostě utíkat nedá.
Zoufale vyhlížím další díl, abych se dozvěděla, jak to s Tomem a Andreasem dopadlo.
Už vážně nevím, co si o tom myslet. Nejlepší by bylo, kdyby Andreas zemřel a Tom to přežil, ale v téhle překvapivé povídce nevím…:)
Jejda, tak tohle jsem skutečně nečekala. Bála jsem se toho, jak to bude pokračovat, ale že by je Andreas našel se zbraní v ruce, to jsem nečekala. Tom je úžasný po celou dobu povídky a ani teď nezklamal. Billa brání do poslední chvíle, jen se teď děsím toho, aby to vůbec on sám přežil. Zatím to totiž vůbec nevypadá slibně. 🙁
Taky jsem velice zvědavá, co zbytek škole na tohle. Já jen doufám, že tím, že Andreas padl, tak bude všemu konec a už budou všude panovat normální vztahy. Takhle to dál totiž nejde.
Uff, budu se bát přečíst si další díl! 🙁
Každopádně MOC děkuji za parádná překlad 🙂
Fíha, žeby konečne nejaký policajti??? Po toľkých zločinoch by sa už aj patrilo, alebo len sanitka? Neviem čo si myslieť, je to veeeeľmi divná poviedka.