autor: Misa Sugar
Obětování
Druhý den byl pro Billa soudným. Vrátil se ke svému rezervovanému já, bez soucitu pro každého, kdo mu zkřížil cestu. Ve skutečnosti se zdál být skoro horší, přehnaně reagující na maličkosti a zabývající se tresty mnohem vážnějšími, než by o tom za normálních okolností vůbec uvažoval. Poté, co Andreas málem rozdrtil průdušnici jednoho prváka, který si dovolil dýchat příliš blízko u Billova stolu, si studenti nemohli pomoct, aby se nedivili, co se stalo, že je jejich vůdce a pán tak nedůtklivý. Mumlání mělo za následek více trestů a nejpozději v poledne měli Andreas i James oba pohmožděné klouby a byli potřísněni krví, která nebyla jejich vlastní.
Tom nebyl požádán, aby vykonával tresty. Ve skutečnosti mu Bill sotva věnoval pohled, natož aby mu vydal příkaz. Zdál se být chladný a rozvážný do té míry, až byl pohrdavý.
Popravdě řečeno, Bill byl k smrti vyděšený, zoufale se snažil skrýt jakékoliv zvláštní chování a výsledkem bylo, že dotahoval věci do extrému. Příliš sám sebe opravoval, snažil se ignorovat Toma a vypadat stejně jako každý den, znepokojený, že se zdál být paranoidní a děkoval kterémukoliv bohu, který tam někde byl, že ho nikdo zřejmě ještě nepodezříval.
A tak dopoledne pokračovalo až do oběda. Pro jednou se Bill cítil strašně vystavený, transparentní pro stovky očí, které se na něj nepodívaly, obnažený těm, kteří se jej na nic neptali. Otočil hlavu a hledal obviňující pohled, který tam nebyl, kůže mu mravenčila, jak poslouchal slova odsouzení, která nepřišla. Mohl je slyšet ve své hlavě, stíny šeptající do jeho zběsilé mysli.
tam je, tam…
…myslí si, že nevíme… nevíme…
…my víme… my víme…
Billovi se rozbušilo srdce, jeho oči šíleně přejížděly po prázdných tvářích v zoufalé snaze najít a umlčet zdroj toho šepotu.
…my víme, co udělal…
…co dělá…
…nemůže nás klamat věčně…
Srdce mu skočilo až do krku, když se jeden chlapec ušklíbl, plíce mu ztuhly, když dívčiny oči zalétly k němu. Věděli, všichni to věděli, vždycky to věděli. Jak by nemohli? Jejich zuby se leskly, leskly se slinami, které se zdály viset z jejich řezáků, kapající přes karmínové jazyky. Slintali po jeho krvi, toužili po pádu svého takzvaného vůdce. Nikdy je nevedl, všechno to byl jen trik. Trik, trik, aby mu předurčili něco obětovat, jeho tělo nebo jeho krev, beránek k porážce. Co jsem dělal? Pomyslel si, Co jsem udělal? Nic, beránku, nic. Beránek nic neudělal, ale bude nucen prolít krev, aby uklidnil tyto chtivé bohy.
„Bille?“ Andreasova ruka na jeho rameni byla jako vypálená značka a on sebou trhl dřív, než se mohl zastavit. Přes opar své paranoii mohl rozeznat starostlivý výraz na Andreasově tváři.
„Bille, jsi v pořádku?“ Andreasův hlas byl uklidňující, ale Bill cítil jen hrozbu číhající pod tím jemným tónem. „Pojď.“ Vytáhl Billa na nohy a na okamžik se paranoidní mlha rozplynula, ne proto, že by se strach rozptýlil, ale proto, že logika se snažila najít si svou cestu do Billovy neklidné mysli. Jeho oči střelily přes stůl a hledaly Tomovu známou tvář, hledal útěchu, ochranu, vědomí, že by se přes to mohl dostat.
Ale nebylo to tam. Tom nebyl u stolu a divoká paranoia se vrátila v plné síle. Bylo to znamení, nepřítomný Tom znamenal, že Bill byl sám, tohle byl konec. Vzali mu Toma? Nebo byl vždycky sám?
Andreas jej vedl od stolu přes davy uštěpačných a anonymních lidí, stínů, démonů, úst plných hadích jazyků, slintajících nad očekáváním krve, která by zaplavila obětní oltář do šarlatova.
Byl zaveden na nejbližší chlapecké záchody, jeho oči zdobily bílé stěny cákanci červené, které tam nebyly. Naklonil se nad umyvadlo, bál se podívat do zrcadla a vidět démony v odrazu, ve svých očích. Andreas přišel za ním a pomalu mu třel záda.
„Dostává tě provinilé svědomí?“
Ta slova zněla, jako by je slyšel pod vodou, ale Bill cítil, že nikdy dříve ještě nikoho tak jasně nepochopil. Hrudník se mu sevřel, byl těsný, zadržující dech. Andreas věděl. Nakonec pomalu zvedl hlavu a podíval se do odrazu. Mohl je vidět, démony v jeho vlastních očích, ale nebyli nic proti ďáblovi, který byl v těch Andreasových.
Andreas se usmál na ten odraz; viděl to taky. Jeho ruce překryly Billova zápěstí, a tím ho držel na místě. „Já vím, že se cítíš provinile, Bille. Vzdal ses něčeho, co patřilo mně, a teď nevíš, jak mi to splatíš. Ale víš co, Bille? Co jsi dal tak bezmyšlenkovitě pryč, mělo pro nás oba nezměrnou hodnotu. A jediná věc, která může vyrovnat splacení dluhu, je tvoje krev.“ Strčil Billa hrubě proti umyvadlu a přitiskl ho nemilosrdně proti porcelánu vlastním tělem. „Tvá vzpurnost byla roztomilá, když jsi byl mladší, ale teď to začíná být problematické. Lépe zničit tuto infekci ještě v zárodku, než se vymkne z rukou.“
Pokorný student, který nechtěl slyšet nastalou situaci, vyběhl z jedné kabinky ke dveřím. Andreas mu nevěnoval jediný pohled, bylo mu jedno, kdo tam byl. Nikdo se nepletl do záležitostí Elity.
Bill sledoval, jak student odchází, chtěl na něj zavolat o pomoc, ale měl strach z toho, co by Andreas udělal. Modlil se, aby se na něj ten student podíval, dal mu nějaké malé znamení, že přivede pomoc. Jenže chlapec se na něj nepodíval, vůbec nevzal na vědomí jeho existenci. Udeřila jej děsivá ironie, že svět, který mu nestál za to, aby se mu podíval do tváře, se k němu teď otočil zády v jeho okamžiku potřeby.
Bylo to všechno takhle předurčeno a nastaveno už od začátku?
Billova zpanikařená mysl hledala únik, nějaký způsob, jak se z toho vymluvit. Svým pokusem získat svobodu přišel o svůj nejcennější trumf při vyjednávání. „T-to nemůžeš. Potřebuješ mě.“
Andreas se jen široce usmál. „Bille, neměj mylné představy. Tvá přítomnost mi pouze usnadňuje dělat to, co chci. Tvá přitažlivost to usnadňuje, ale můžu si dost snadno najít další loutku. Záludný James. Po moci toužící Kayla. Možná znovu-oslavená Marietta?“ Rozesmál se. „Každý, kdo hraje mocenské hry, Bille. Dokonce i tvůj drahocenný Tom, by mohl skončit s vymytým mozkem a být vytrénován, aby se stal loutkou. A dokonce, i kdybych nemohl najít další hezkou tvář pro tuto roli, tak na tom nezáleží. Nebylo by to poprvé, kdy by říše byla vedena samotným strachem.“
Jeho výraz potemněl. „Co sis myslel, Bille? Bylo to jen proto, abys mi vzdoroval? Nebo jsi měl velkolepé přeludy, jak přivádíš celý systém na kolena?“ Připnul Billovy ruce za zády mezi jejich těla. „To není tak jednoduché. Proč to není tak jednoduché, Bille? Řekni mi to.“
Bill znal odpověď, vždycky ji věděl. Pravda mu vždy číhala přes rameno, neustálá přítomnost jejich klamu, který jej zanechával zranitelného vůči tomuto démonovi, který by jej nakonec zkonzumoval svými chamtivými plameny. Mohl sotva dýchat, aby promluvil. „Protože… nemám žádnou skutečnou moc…“
„Tak je to správně,“ usmál se Andreas. „Jsem rád, že začínáš mít na paměti své místo. Škoda jen, že tvá paměť přichází příliš pozdě, aby tě zachránila.“
Billovy oči se rozšířily nad nožem, který jako by se zmaterializoval v Andreasově ruce. Snažil se dýchat, tohle nemohl být konec. Nemohl.
Za ním si Andreas povzdechl, jeho oči se zdály být plné lítosti. „Proč, Bille? Proč jsi mě nemohl poslechnout?“ Těžce se o Billa opíral, tlačil jeho trup nad umyvadlo a přitisknul mu čepel nože proti krku. „Udělal jsem věci jednoduché, Bille. Vše, co jsi musel udělat, bylo poslouchat moje rozkazy, a měl bys celý svět na dlani… Copak to nechápeš, Bille? Dal jsem ti všechno, snažil jsem se, abys byl spokojený, protože jsem tě miloval.“
Bill zvedl hlavu, podíval se opět do zrcadla se spalujícím pohledem a plivl na Andreasův odraz. „Miloval jsi moje tělo,“ zavrčel. „Ne mě. Nikdy jsi mě nemiloval, ty ani nevíš, co to slovo znamená. Zní to jako špína, když to vychází z tvých úst.“
Andreasova tvář potemněla a on tiše zavrčel. „Ta špína tady jsi ty, Bille. Lhář, pokrytec, prostitut. Udržuješ každého v temnotě natolik, aby milovali to, co jsi nechal na světle. Jak můžeš stále žít ve své vlastní zkažené kůži?“
Bill se ušklíbl. „Pokud ti přijdu tak moc odporný, proč po mně tak moc toužíš?“
Andreas se ušklíbl na jejich odrazy. „Protože ty a já jsme stejní. Stejná ohavná spodina, výkaly lidstva, jsme ten typ člověka, který tvoří odporný podbřišek společnosti. Jsi prokletý být otrokem mému rozhořčenému chtíči, já jsem prokletý být otrokem tvé kruté krásy. Já znám naše role a hraju tu svou dobře. Ale ty se snažíš stáhnout svou novou hračku až na naši úroveň. Nepatří sem, Bille, i když se ho snažíš pošpinit svými vlastními korupcemi. Dělám mu laskavost, když ti podříznu krk.“
„Udělal bys mi větší laskavost, kdyby sis podřízl svůj vlastní.“
Tomův hlas za nimi byl pro Billa slovní maják z nebes. Andreas se prudce odvrátil od své kořisti, neočekával kavalérii, která by se objevila z jedné z uzavřených kabinek. „Co to ku–„
Bez váhání se Bill vrhl na svou příležitost. Vytrhl nůž z Andreasových prstů svou osvobozenou rukou, a s brutálním uspokojením ho zabodl do agresorova stehna.
Andreas s výkřikem bolesti klopýtnul, ztratil rovnováhu a dopadl tvrdě na nemilosrdnou podlahu. Chytil slabě nůž a snažil se jej odstranit. Bill na něj hleděl s planoucíma černýma očima, vyzařovala z něj všechna ta krvelačná moc, kterou tak dlouho jen předstíral, že ji má.
„Tome,“ řekl a jeho hlas se temně rozléhal v opuštěné koupelně. „Drž mu ruce dole.“
Tom na něj zíral, nejistý, co si má myslet o této změně svého milence, ale poklekl a odtáhl Andreasovy ruce pryč od jeho nohy a přitiskl je k podlaze nad jeho hlavou. Bill se sehnul a vytrhl čepel drsně z rány, než se mu obkročmo posadil na stehna a účinně tak Andrease zcela znehybnil proti dlaždicím.
„Já nejsem ten typ spodiny, jaký tvrdíš, že jsem, Andreasi.“ Billův hlas byl pomalý a temný jako hustá, otrávená melasa. „Nejsem to, co jsi ty, ani nejsem na stejné úrovni jako ty. Ale kvůli tobě se tam mohu snížit.“ Zvedl nůž do úrovně Andyho očí. „Kvůli tobě můžu být to nejodpornější stvoření k poskvrnění země.“
Andyho oči byly široké a vyděšené, jeho výraz byl jiný, na rozdíl od všech, které kdy Bill viděl na jeho tváři předtím. „Ty… nemůžeš… Bille, ty mě potřebuješ…“
Bill se zasmál nad těmi známými slovy a hodil mu odpověď, kterou dostal nazpět od něj. „Andy, neměj mylné představy. Tvá přítomnost mi pouze usnadňuje dělat to, co chci.“ Ušklíbl se krutě. „Ale neboj, nezabiju tě. Dám ti jen stejnou lekci, kterou ses pokusil naučit mou milovanou Mari.“ Přitiskl čepel k Andreasově tváři. „Považuj to za své vyloučení z Elity.“
Místnost se naplnila ozvěnou zoufalého křiku a chlípní bohové byli ukojeni krví oběti.
autor: Misa Sugar
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Doufala jsem, že se tam Tom objeví a Billa zachrání. Snad bude mít Bill konečně pokoj a celá Elita se rozpadne, pak to bude jen on a Tom. Snad mu své chování vysvětlí, ale dalo se očekávat, že bude mít výčitky svědomí a pocit, že to všichni okolo ví. Děkuji za překlad a těším se na další díl.
Uf, to bylo nečekané. Nemyslím si že si to Andreas nechá líbit. Tohle bude mít ještě dohru. Super díl. Díky Zuzu za překlad.
Ono to vypadá, že mezi Billem a Andreasem asi opravdu nebude až tak velký rozdíl…
Andrease mi sice není vůbec líto, patří mu to, jen ať okusí svoji vlastní medicínu a může být rád, že z toho vyjde jen se zjizveným ksichtem, ale Bill je taky pěkná mrcha. Ze školy málem udělal jatka, aby na něj náhodou nepadlo podezření, ale jakmile Andreas ležel bezbranný na zemi, tak byl největší frajer. Bill je vždycky silný jenom tehdy, když má někoho za zadkem, aby ho chránil…
Jsem zvědavá jestli tenhle incident bude opravdu znamenat konec elity…
Díky za překlad
Popravde som teraz v rozpore. Na začiatku sa Bill snažil pôsobiť nenápadne, ale tým, že všetko hnal do extrému a parádne masakroval študentov na hocijaký priestupok len to podozrenie, že niečo nie je v poriadku u ostatných vyvolával.
Potom som sa o Billa bála, ako sa mu tam Andreas vyhrážal a chcel ho zabiť. Dúfala som, že sa tam objaví Tom a Billa zachráni.
Ale potom, keď sa objavil… Andreasa mi ľúto nie je, keďže si to zaslúžil, ale som dosť zmätená z Billovho aktuálneho správania. Nečakala som, že sa z neho stane v tej chvíli rovnaká mrcha ak Andreas a urobí mu to, čo mu urobil.
Teraz som fakt zvedavá, ako to bude pokračovať ďalej. Či sa bude Andreas snažiť o nejakú pomstu a čo sa stane s Elitou.
Ďakujem za preklad.
Byla jsem ráda že se tam objevil Tom ale ta reakce Billa mě děsí.
Jsem neskutečně ráda, že se tam Tom objevil. Ale Billův čin mě děsí. Ne že bych Andrease nějak litovala, ale bojím se, že to bude mít ještě dohru. Andreas se bude chtít pomstít, to je jisté.
Děkuji za překlad a nedočkavě čekám na další díl.
Uff, tak tohle je na mě skutečně silné kafe. Takový zvrat jsem nečekala a po celou dobu dílu jsem byla nevynervovaná, co se ještě semele.
Nebudu ano psát o tom, jak extrémně strašidelná je pro mě celá tahle scéna. Bohužel jsem si to dokázala všechno představit před očima až moc živě. A stejně jako holky nade mnou, i já jsem mimo a nevím, co si myslet. Především o Billovi.
Zprvu mi jej bylo strašně líto, ale teď začínám mít pocit, že není až tak svatý, jak se mi posledních pár dílů zdál. Netušila jsem, že by byl něčeho takového vůbec schopný. Ne, Andrease mi líto není, za to všechno, co kdy komu udělal, si to opravdu zasloužil. A na jednu stranu chápu, že se v Billovi mohla nahramadit zlost za všechny ty roky, kdy Andreas Billa psychicky týral a tak mohl dostat Bill zkrat. Na stranu druhou se mi to ale nelíbí a je mi až líto, že byl Bill něčeho podobného schopný.
Asi zatím nebudu dělat závěry a počkám si na další pokračování, to by mi mohlo říct něco víc. Teď jsem jen v šoku a v hlavě mám totálně prázdno.
Tisíceré díky za překlad, Zuzu! 🙂
WOW! Tak tohle jsem nečekala, vážně jsem věřila, že se Billovi něco stane, nepočítala jsem s tím, že se obrátí role. Nicméně je to paráda 🙂 Děkuji za překlad 🙂
Nemyslela by som si, že Tom Billa nechá aby Andresa zranil vedome a tak kruto… Som zvedavá na Ďalšiu kapitolu. Lebo nemôžem uveriť tomu, že by bol Bill tak isto krutý ako Andreas. Tomu to síce patrí, ale aj tak, trest by mal dostať oficiálny. Toto, ak ho Bill naozaj porezal na tvári a ako ho pri tom Tom naozaj len pozoroval a dokonca Anreasa pridržiaval, ma veľmi sklamalo. Ale som rada, že Tom sa tam zjavil a že Andy Billovi neublížil. Ale takto?
Bojím sa čítať ďalej 🙂
Ďakujem za preklad.