Live my life 37.

(Bill)

Na další den jsme měli naplánovanou jízdu na banánu po moři. Upřímně jsem na tom nikdy neseděl a už samotné nasedání na tu divnou vratkou nafukovací „rouru“ mi na klidu nepřidávalo. Rozhodli jsme se jít všichni najednou, protože šest lidí byl akorát dostatečný počet na jednu jízdu, abychom se tam úplně nepomlátili, a zároveň nebyli moc lehcí, alespoň podle našeho špatně anglicky mluvícího instruktora.

Nejistě jsem kouknul na Toma, který ovšem vyhlížel maximálně zaujatě a napumpovaně. Skoro jsem mohl vidět, jak mu začíná žilami proudit adrenalin, každopádně v očích mu svítily nadšené jiskřičky, a tak jsem se v duchu pomodlil a nechal si pomoct na tu žlutou příšeru. Usadil jsem se a on těsně za mnou. Zděšeně jsem se podíval, že tu jsou jen ubohá dvě madélka, za které bych se měl držet celou jízdu. Polkl jsem a podíval se na moře, které dneska nevykazovalo zrovna nejklidnější období. Ne, že by to byly zrovna třímetrové vlny, ale ploché jako přistávací dráha to taky nebylo.

Ohlédl jsem se a s hrůzou zjistil, že už jsou všichni na svých místech. Vzápětí se ozvalo burácení motoru ze člunu před námi a já si jen řekl, do jaké blbiny jsem se to zase nechal navést. Pevně jsem se chytil a kouknul do člunu, odkud na nás něco pořvávali. Následně ukázali zdvihnutý palec, což jim naši oplatili, a tak jsme cítili, jak se banán pod námi začal hýbat.

„Pane bože… já to nepřežiju.“

„Kliid, Billi… jsem tu s tebou. Neboj se. Kdyžtak tě chytím.“

„Jestli zvládneš udržet nás oba..“

„No… i kdyby ne, tak padáme do vody, to není tak zlý, ne?“

„To se ještě neví.“

Začínali jsme nabírat rychlost a házelo to čím dál víc. Z banánu se střídavě ozývalo ječení a nadšené výskání, podle toho, z jakého hrdla zrovna zvuky vycházely. Připojil jsem se k první skupině. Neměl jsem v rukou zrovna moc síly, a tak bylo vážně obtížné nesletět v každé zatáčce, ale musel jsem uznat, že je to svým způsobem legrace. Jízda netrvala déle, než čtvrt hodiny, ale i tak jsem měl přední končetiny vytahané jako opice. Když jsme dojeli zpátky ke břehu, vděčně jsem se sesunul do vody a svlažil se. Pak jsem se dopotácel na souš a odevzdal plovoucí vestu.

„Škoda, vypadal jsi v ní sexy.“ Slyšel jsem poznámku a ušklíbl se.

„No jasně, úplně jako Mitch Buchannon.“

„Noo… spíš jako Stephanie Holden.“

„Pitomče!“

Tom schytal pořádné výchovné plesknutí přes paži, ale smál se jako malej kluk. Zavrtěl jsem hlavou a nakonec jsem se taky pousmál.

„Tak co, mládeži? Splnilo to vaše představy?“ Optal se Gordon a otřel si postříkané sluneční brýle do ručníku.

„Rozhodně!“ Ozval se ihned Toman.

„Bylo to příjemnější, než jsem čekal, ale šíleně mě pálí dlaně.“

„Nejsi sám, zlato.“ Poznamenala Simone a rovnou vytáhla krém. Vděčně jsem si od ní trochu vzal a nebyl jsem jediný.

„Navrhuju zase nějaké poklidné slunění, aspoň na zbytek dopoledne. Jediné, k čemu se nechám přemluvit, je výborná svačina v podobě nějaké místní kalorické bomby.“ Procedila Elsa a uvázala si kolem boků plážový šátek.

„Nějaké jídlo by bodlo. Jdeme něco sehnat, rodinko.“ Gordon zavelel a všichni si mezi sebou nadšeně povídali dojmy z téhle atrakce. I přes některá negativa jsme se usnesli, že to nejspíš do konce pobytu absolvujeme ještě jednou.

(Tom)

Dnešní jízda na banánu zaměstnávala mou mysl ještě dřív, než jsme vůbec stihli dorazit na pláž. Hrozně jsem se těšil, zato Bill vypadal spíš ustaraně. I při nasedání v něm evidentně podle výrazu byla malá dušička, a z hlasu bylo slyšet, jak je nervózní. Konejšil jsem ho, jak mi to jen rozverná nálada dovolovala. Nakonec si to dle mého názoru docela užil, protože souhlasil i s dalším kolem do konce pobytu.

Zítra bylo v plánu se projet autem k nejbližším památkám, abychom splnili také představy druhé poloviny. Nijak zvlášť mi to nevadilo. Když jsme byli všichni pohromadě a hlavně jsem měl u sebe Billa, klidně jsem byl ochotný i párkrát zapózovat před nějakou nestydatou sochou, kterými byli Italové celkem proslulí.

Po hromadném usnesení, že je čas na jídlo, jsme vyhledali nejbližší podnik, kde si každý vybral něco a vzájemně jsme si uždibovali. Nad žvancem začalo velké dohadování, v kolik hodin bude zítra potřeba vstát, abychom se dostali k pamětihodnostem aspoň před polednem. Razantně jsem odmítal brzy vstávat a naštěstí se ke mně většina přidala. Dokonce i Bill, který se hrozně těšil. Spánek byl pořád pěkně velký konkurent. Nakonec jsme se přece jen domluvili na rozumném odjezdu a to ke spokojenosti všech zúčastněných. Kompromisy zkrátka vládly světem.

Dojeli jsme koupit nějaké zásoby na zítřejší putování a zbytek dne strávili flákáním, tedy pokud se jízda na banánu dala považovat za nějakou práci.

(Bill)

Večer jsme se už všichni od moře uchýlili do domu, a jelikož jsme byli na nákupu, tak se mamky pustily směle do vaření, prý jen výjimečně, abychom si užili večeři na terase. Bylo to přímo báječné, a jelikož byl obzvlášť teplý večer, tak jsem se ještě s Tomem ponořil do bazénu na zahradě. Užíval jsem si výjimečně sladkou vodu oproti moři, a využil jsem toho k cákání a provokování. Následně jsem byl zpaficikován, ale velmi příjemným způsobem, kdy mě Tom přitiskl na stěnu bazénu a pohrozil mi, že jestli ještě jednou cvrnknu vodu jemu do obličeje, tak mě udusí líbáním. Přirozeně jsem nemohl odolat, a tak jsme si to pěkně „vyříkali“.

Po sprše jsem už jen zalehl do postele a příjemně unavený jsem se s ním mazlil. Zbožňoval jsem jeho teplou sametovou kůži, jak jsem po ní přejížděl a tiskl se k němu. Neuměl jsem si představit lepší dovolenou. Možná to jednou překoná společná jen nás dvou, ale s našima byla sranda a tak jsem se prozatím nebránil ani téhle variantě.

Když jsem si všiml, že Tomovy doteky ustaly a on lehce oddychoval, opatrně jsem mu koukl do tváře. Řasy se mu třepetaly a ústa měl mírně pootevřená. Vypadal naprosto kouzelně a sladce. Byl jsem pyšný, že je zrovna můj.

autor: Neilinka