autor: Muckátko :o*
Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán
Ještě ten večer se Tom odhodlal vyjít ze svého pokoje pro noční svačinku. Strávil hraním na kytaru většinu dne a cítil se unavený, přesto však věděl, že by ho pocit hladu v noci budil, a tak se rozhodl ho zahnat teď, než být naštvaný během noci. V domě bylo ticho, ostatně jako vždycky, ale tohle ticho bylo jiné než to obvyklé, které panovalo v domě přes den. Zaryté ticho teď vystřídalo ospalé ticho, takže si Tom myslel, že jeho agent už spí. Ani by se nedivil v tak pokročilou hodinu. O to víc se překvapeně zasekl v polovině pohybu, když zaznamenal Billa, jak sedí v obýváku v křesle při rozsvícené lampičce. Vypadal, že spí. Alespoň to vypovídal výraz v jeho tváři, ale podle polohy a strnulosti těla bylo poznat, že jeho mozek možná spí, ale jeho smysly a tělo jsou naprosto vzhůru a v pohotovosti. Tom si tiše povzdychl. Normálně by nad tím mávl rukou, ale z Trümpera to nepohodlí úplně vyzařovalo. Vypadal, že kdyby na zem spadl byť jen špendlík, byl by okamžitě plně vzhůru a připraven odrovnat narušitele. Tom chtěl být stejně bezohledný jako on, ale jeho svědomí ho nakonec donutilo potichu projít kolem obývacího pokoje, vzít si z krabičky koláč, který Amelie přinesla, a stejně tiše se odebrat zpět. Dal by ruku do ohně za to, že Trümper věděl o jeho malém výletu ještě dřív, než se Tom vůbec rozhodl, že půjde něco zakousnout, a jen předstíral, že spí, aby s ním nemusel komunikovat ani očima, ale i tak se Tom snažil být ohleduplný a kdyby přece jen minimálně dřímal, snažil se nedělat žádný hluk.
Bez ohledu na to, jak pozdě šel Tom spát, ráno se probudil na jeho standarty proklatě brzy. Venku bylo zataženo a občas dokonce i sprchlo. Ideální počasí na spánek s uklidňujícím zvukem dešťových kapek, které padaly na povrch okna nebo venkovní parapet či okap. S vědomím, že už se mu nepodaří usnout, ze sebe shodil přikrývku, zívl a odebral se do koupelny, aby si dal rychlou ranní sprchu. Poté oblečený do pohodlných tepláků, tílka a mikiny sešel do kuchyně. Ospalé oči mu málem vypadly z důlků, když u jídelního stolu uviděl sedět svého bodyguarda a světe div se – snídal! Byla to sice jen černá káva a kousek suchého pečiva, ale i tak to bylo něco, co Tomovi vzalo dech, protože ho nikdy neviděl jíst. Pokud byl vzhůru vždycky v tuhle dobu, tak to ledacos vysvětlovalo, protože podle Tomových návyků by Tom vstával nejdřív tak za 3 hodiny možná i víc.
„Dobré ráno,“ pozdravil dostatečně hlasitě, aby to proniklo ušima toho ignoranta, a začal si chystat vlastní snídani. Žádná odpověď na pozdrav se samozřejmě nekonala. Ostatně jako vždy. Tom chtěl být milý i takhle brzy ráno, ale agent mu nedával jinou možnost, než být stejně nepřátelský jako on.
„Páni! Včera jsem tě viděl spát, dneska tě vidím jíst, tak asi přece jenom budeš opravdu člověk,“ podotkl ironicky a otočil se zády k lince, aby mohl Trümpera probodávat pohledem. Trvalo to zhruba dvě sekundy, než Bill hodil zbytek pečiva do svých úst a popadl zbytek své ranní kávy. Zmizel z kuchyně během okamžiku. Tom chtěl nejdřív poznamenat něco štiplavého, ale pak měl sto chutí se něčím přetáhnout. Možná kdyby byl zticha a zbytečně neprovokoval, byla by tu větší naděje, že by s ním Bill vydržel v jedné místnosti alespoň do té doby, než by dosnídal. Takhle musel dojíst pečivo za pochodu a kávu dopít v tom kamrlíku, kde trávil celé dny. Tom se cítil špatně, že ho nenechal ani v klidu dosnídat, ale mohl mu to dávat za vinu? Když mu ani není schopný z čiré slušnosti odpověď na pozdrav?
Patou naštvaně nakopl spodní dvířka kuchyňské linky a otočil se čelem vzad, když voda na čaj začala v konvici vřít. Vážně chtěl sdílet Ameliin optimismus a doufat, že se tohle změní, ale s každým dalším takovým incidentem se bál, že ty kameny opravdu začnou mluvit dřív než Trümper.
K Tomovu překvapení potkával Billa častěji než v jiné dny. Coural se po domě, aby vždycky skončil na nějakou dobu v řídící místnosti, a pak se zase vydal na obvyklou pochůzku. Tom si nebyl jistý, proč najednou dělal po domě nepravidelná kolečka, ale po tom, co se zaměřil na agentův výraz v obličeji, mu bylo jasné, že se nejspíš snaží rozchodit opravdu neústupnou a intenzivní bolest hlavy. Tom nechápal, proč si nesmí vzít prášek, a i kdyby se zeptal, odpověď by stejně nedostal, takže nemělo smysl se vůbec pokoušet, ale agentovo vzezření mluvilo za vše. Očividně se snažil vymyslet cokoli, co by bolest zmírnilo, nebo úplně zastavilo, ale zřejmě se mu to nedařilo najít. Místo toho pochodoval po místnostech se svěšenou hlavou nebo se občas posadil na pohovku v tichém obýváku, kde však nezůstával dlouho, protože i přes ne zcela výborný zdravotní stav měl stále na paměti, že má práci, která vyžaduje jeho stoprocentní nasazení a soustředění.
Tom obdivoval především jeho sebekontrolu. Jeho když bolela hlava a čekal, než zaberou léky, tak byl schopný nenávidět celý svět a dát to všem náležitě najevo. Nedovedl si představit, co by dělal, kdyby si prášek vzít nemohl vůbec.
Billův oběd od včerejška i z dneška zůstal nedotčený v lednici. Jediné, co Bill za celý den pozřel, pokud byl tedy Tom dobře informován, byly litry kávy a suchý rohlík ráno k snídani. Jestli neměl v té své místnosti schované nějaké tajné zásoby, tak hádal, že kromě bolesti hlavy se brzy přidá i bolest žaludku a to z hladu. Jeho starostlivé já mělo co dělat, aby Billa nezastavilo uprostřed chodby a nenabídlo mu nějaké alternativy k lékům proti bolestem hlavy, ale měl strach, že by Billa ještě víc rozladil, takže seděl v křesle v obýváku a snažil se zvyknout si na neustálé neklidné pochodování sem a tam.
Bylo těsně před půlnocí, když Toma vzbudil nějaký šramot z dolního patra. Usoudil, že po událostech celého dne to musel být Trümper, kdo dole courá v tuhle pozdní hodinu, ale nedalo mu to, aby nevstal a nešel se přesvědčit, že je všechno v pořádku a on jen zbytečně vyvádí. Vykoukl z pokoje na potemnělou chodbu a nastražil uši, zda neuslyší další zvuky. Nic kromě ticha se domem ale neneslo, proto bosými chodidly přešel ke schodišti, sešel dolů, mrače se nad mlaskavým lepivým zvukem, který vydával povrch lakovaných schodů, když se setkal s holou kůží Tomových nohou, a nakonec stanul v chodbě, odkud měl dobrý výhled jak do obýváku, tak do kuchyně. Tam ale jeho pohled ani nemusel zabloudit. Zdroj šramotu se nacházel v obýváku.
Bill ležel na pravém boku zkroucený do klubíčka v rohu pohovky jen v tenkých teplácích a tričku s krátkým rukávem. Mumlal ze spaní a na jeho čele se rýsovaly vrásky nepohodlí a bolesti. Tom přešel blíž a tiše si povzdychl. Když se takhle na svého bodyguarda díval, jak se oddává neklidnému spánku, začínal věřit Ameliiným slovům. Bill, který ležel na pohovce, byl úplně jiná osoba než ta, se kterou se denně potkával. Ačkoli byl jeho obličej křečovitě stažený, ztratil na tvrdosti, odměřenosti a ledovém odstupu. Jeho řasy se třepotaly pod náporem snů a na jeho holé pokožce tu a tam naskakovala husí kůže, protože v místnosti bylo chladno.
Tom se rozhodl zahodit všechen svůj vzdor a především pýchu a přešel do kuchyně. Zavřel za sebou dveře, aby co nejvíce eliminoval zvuky, které by se mohly donést až do obýváku, a začal pracovat na něčem, co měl v plánu udělat už během dne, ale neodhodlal se k tomu. Prohrabal košík s bohatou zásobou různých čajů, a nakonec vytáhl jeden se směsí různých bylinek, které měly mít na člověka uklidňující účinky a byly vhodné k požití před spaním. Dal vařit vodu a sáček s čajem hodil do připraveného hrníčku. Z chlebníku vytáhl ještě zabalenou půlku toustového chleba a dva plátky hodil do trouby, aby je na sucho opekl. Jako základ do agentova prázdného žaludku to postačí. Vroucí vodu vypnul dřív, než začala konvice nahlas pískat, a čaj zalil. Sáček nechal ve vodě, aby se louhoval, a když zůstane uvnitř déle, nic se nestane. Nápoj bude trochu silnější, než má být, ale jelikož se nejednalo o pravé bylinky v kvalitním sypaném čaji, který se prodává na váhu ve speciálních stáncích obvykle za větší peníze, delší louhování ničemu neuškodí.
Tiše vyšel z kuchyně, v jedné ruce horký nápoj, ze kterého se kouřilo, a v druhé malý talířek se dvěma tousty. Obojí neslyšně postavil na konferenční stolek v obýváku a měl v úmyslu odejít. Budit agenta nehodlal. Buď ho vzbudí vůně čaje, nebo jídlo i nápoj zkonzumuje, až se probudí sám od sebe i za tu cenu, že bude už obojí studené. Tom nehodlal riskovat své štěstí. Už tak pro něj udělal víc než dost.
Půlkou těla byl už na odchodu, když si všiml poskládané deky na druhém konci obýváku. Možná by ještě mohl přimhouřit oči nad svým egem a osobu očividně třesoucí se zimou přikrýt. Protočil očima nad celou událostí, ale nakonec popadl huňatou deku z křesla, rozložil ji a postavil se mezi pohovku a stůl. Opatrně ji položil přes spícího muže a už zbývalo jen přisunout horní okraj pod agentovu bradu, aby byl celý zabalený v teple. Štěstí při Tomovi ale nemohlo zůstávat tak dlouho, jak by si představoval.
Chvilka neopatrnosti a pohled stočený jinam, než měl být, zapříčinily, že se Tomova ruka otřela o Billovo levé rameno, které trčelo do prostoru díky složeným rukám u jeho hrudníku. Dotyk Tomovy ruky a neustálá ostražitost i ve spánku Billa okamžitě vytrhly ze spánku. Jeho oči se prudce rozevřely do široka a jediné, co viděl, byla vysoká postava zahalená ve stínech.
Reakce přišla okamžitě.
Během zlomku vteřiny se Bill naučeně z výcviků a tréninků vyšvihl do stoje a okamžitě zaútočil. Tom bolestně zakřičel, když mu agent zkroutil obě ruce za zády, otočil ho čelem od sebe a nevídanou silou měl v úmyslu přitlačit osobu na stolek, aby jí znemožnil útěk. Síla, kterou Bill hodil Tomův trup na povrch stolku, byla však příliš rázná. Tomovo překvapením bezvládné tělo dopadlo na povrch skleněného stolu, který se pod jeho váhou okamžitě roztříštil na tisíce střepů různých velikostí. Pokojem se po zařinčení rozbitého skla rozezněl bolestí naplněný výkřik, když několik větších střepů zajelo do kůže Tomových dlaní, které se pádem vysmekly z agentova sevření, a spoustu dalších uvízlo nebo ošklivě pořezalo jeho obličej. Horký čaj, který se hned při dopadu převrhl, Tomovi navíc způsobil drobné popáleniny na levé tváři.
Bill zadýchaně zíral na nehybnou postavu, která ležela uprostřed toho skleněného pekla a ztěžka dýchala. Lampa, která stála poblíž, po rozsvícení zalila pokoj nažloutlým světlem a odkryla celou spoušť a především zraněného člověka uprostřed hromady nebezpečného skla. Bill zaznamenal totožnost osoby, o které si myslel, že ho ohrožovala ve spánku hned, ovšem daleko víc jeho pohled upoutaly střepy, které trčely z dlaní a obličeje jeho klienta. Kapky krve vytékající z ran se okamžitě mísily s čirým sklem a zbarvovaly ho do červena.
Agent odkopl deku, která se mu po jeho vystřelení z lehu zamotala kolem kotníků, a oběma rukama sáhl po těle svého svěřence. Vzal ho dlaněmi za jeho podpaží a pomalu ho rovnoměrně zvedal z rozbitého kusu nábytku.
„AHHHH!“ zařval Tom bolestí, když se jeho dlaně a pořezaný obličej zvedly ze země a některé střepy se uvnitř jeho kůže pohnuly ještě hlouběji. Brzy skončil na kolenou a v dalším okamžiku byl usazen na pohovku, která byla ještě zahřátá Billovým tělem. Kdyby nebyl jeho mozek chycený ve snaze nekřičet bolestí, zaznamenal by Billovo zalapání po dechu, když agent poprvé spatřil celý Tomův obličej. Z levé strany jeho hlavy, která dopadla přímo na stůl a sklem prakticky prolétla, trčely střepy především z jeho líce, kde byla kůže a sval nejtlustší a nejměkčí a pro střepy tak nejjednodušší zajet dovnitř. Všude jinde by střepy narazily na kost. Pravá tvář byla pokrytá řeznými ranami a až na pár místeček slitá od krve. Tomovy ruce ležely dlaněmi vzhůru a i z nich trčely dlouhé ostré střepy, které bodaly do jeho kůže kdykoli, kdy mírně sevřel nebo rozevřel dlaně.
Bill trhaně vydechl a rozeběhl se k mobilu, aby mohl zavolat pomoc. Poplach na stanici byl okamžitě přesměrován komisaři Leßnerovi a speciální jednotce zdravotníků, která byla přidělena k tomuto případu. Necelých deset minut na to Bill odkódoval celý dům a pustil zdravotníky dovnitř, posílaje je přímo do obývacího pokoje. Lékař poklekl k Tomovi, který se snažil nehýbat ani očima, jak cítil ostrou bolest všude po svém obličeji.
„Dobrý večer, jsem doktor Ressel. Odvezeme vás teď do nemocnice. Zkuste se co nejméně hýbat a nepokoušejte se mluvit. Nosítka prosím,“ zavolal na dva zřízence a opatrně na nosítka položili Tomovo unavené tělo. Bill za nimi zabezpečil dům a naskočil do sanitky.
„Pane Kaulitzi, potřebuji od vás teď vědět jen pár věcí. Pokud bude odpověď NE, mrkněte jednou, pokud ANO tak dvakrát, rozumíme si?“ zeptal se lékař a počkal si na dvě krátká mrknutí. „Výborně. Potřebuji vědět, jestli berete pravidelně nějaké léky.“ Jedno mrknutí. „Nějaké alergie?“ Jedno mrknutí. „Vidíte dobře a jasně, co je kolem vás?“ Dvě mrknutí. „Žádná mlhavá nebo tmavá místa?“ Jedno mrknutí. „Dobrá práce. Hned vás z toho dostaneme,“ povzbudil Toma doktor a otočil se k Billovi. „Předpokládám, že váš nadřízený už o celé situaci ví.“
„Ano,“ odpověděl Bill stručně.
„Budu potřebovat, aby se dostavil na oddělení nejlépe hned po našem příjezdu,“ požádal.
„Jsem si jistý, že je již na cestě,“ odvětil Bill.
Díky pokročilé noční hodině byly silnice ve městě prázdné a do nemocnice tudíž dorazili o mnoho dříve, než by dorazili za normálního provozu i se zapnutou houkačkou. Z rychlého příjmu převezli Toma na ambulanci. Doktor Ressel si nasadil gumové rukavice a nejdřív potřeboval prozkoumat rozsah a vážnost zranění. Prozatímně zastavil krvácení obou obočí, díky kterým bylo stále nemožné zjistit, k jak velkým poškozením došlo.
„Pane Kaulitzi, vnímáte mě?“ zeptal se doktor. Dostalo se mu dvou velmi pomalých mrknutí. Zdálo se, že šok, do kterého se jeho pacient dostal, pomalu opadával a Tom podléhal vyčerpání a otupělosti. „Těch střepů je příliš mnoho, abych je mohl vytáhnout při vašem plném vědomí, takže to provedeme pod kompletní anestezií, souhlasíte?“ Dvě téměř neznatelná mrknutí. Anesteziolog okamžitě připravil injekci s látkou a vpíchl ji Tomovi do žíly na ruce. Ani jeden z nich netušili, zda látka začala působit tak rychle, nebo Tom bolestí definitivně omdlel.
„Dobře. Sestro, poprosím vás s tou nádobou z mé levé strany. Nejdřív se postaráme o obličej. Vytáhneme veškeré střepy, vy sestro, připravte tampony a dezinfekci na vyčistění ran a následně šití. To obočí nevypadá vůbec dobře. Pak se vrhneme na ty dlaně,“ sdělil doktor, přitáhl si pojezdný nerezový stůl se sterilními nástroji a sáhl po pinzetě. Jedna ze sester přes Toma přehodila zelenou plachtu, která zakrývala jen jeho tělo. Horním končetinám se vyhnula velkým obloukem. Lékař sevřel pinzetu v prstech pravé ruky a pomalu začal vytahovat střep po střepu z Tomovy pohmožděné tváře, odhazuje krvavé kusy skla do nerezové nádoby, kterou mu sestra přidržovala.
Po tom, co byly všechny střepy venku, sestra očistila celý Tomův obličej, vydezinfikovala rány a podala doktoru Resselovi šití. Tři nejhlubší rány – oboje obočí a hluboká rána na Tomově levé tváři, která se táhla od lícní kosti až téměř ke hraně čelisti, musely být zašity. Součet stehů ze všech tří ran nakonec dělal 16 stehů. Menší, ale stále hlubší ranky doktor pouze zalepil stahovací náplastí, aby se rány zatáhly samy, a zbytek čítaly už jen drobné oděrky a povrchové řezné ranky, které přestaly krvácet samy od sebe. Tomovy ruce prošly stejným postupem s tím rozdílem, že jeho dlaně byly po ošetření zamotány do obvazů, aby se mu do čerstvých ran nedostala infekce. Po kompletním ošetření byl zřízenci nemocnice převezen na normální pokoj, zatímco lékař ze sebe stáhl jednorázové oblečení určené pro podobné zákroky, sundal si roušku a vyšel z ambulance na chodbu, kde se střetl jak s agentem pacienta, tak agentovým nadřízeným.
„Dobrý večer,“ pozdravil oba ještě jednou.
„Dobrý večer, doktore, máte pro mě nějaké zprávy?“
„Pan Kaulitz byl před chvílí převezen na standartní pokoj. Doporučoval bych, aby v nemocnici zůstal přes noc. Ta zranění byla dost rozsáhlá, proto jsem musel celý zákrok provézt pod kompletní anestezií, ačkoli těsně po příjezdu sem pravděpodobně pod náporem bolesti omdlel. Velké řezné rány na obou obočích a na levé tváři jsme sešili dohromady šestnácti stehy a zbylá zranění jsme zajistili stahovacími náplastmi. Měl neuvěřitelné štěstí, že jeho oči zůstaly bez úhony, protože obě rány na obočí byly nebezpečně blízko. Pár milimetrů a mohl o ně přijít. Na pár místech měl drobné popáleniny, ale nic vážného. Jeho dlaně na tom byly o něco lépe, ale stejně jsme mu museli obě ruce ovázat obvazem kvůli infekcím. Ty bude potřeba pravidelně převazovat. Předpokládám, že kvůli narkóze a ztrátě krve bude ráno unavený a malátný, ale pacienta bude možné zítra převézt zpět a za týden bude nutné vytáhnout stehy. Pokud by to měl být problém, mohu dojet za ním a stehy mu vytáhnout bez nutnosti návštěvy nemocnice.“
„Děkuji, doktore.“
„Za chvilku by se tu měla objevit sestra. Dá vám na podepsání nějaké dokumenty a můžete se s ní domluvit na zítřejším převozu pacienta.“
„Dobře. Ještě jednou děkuji.“
„Není zač. Klidný zbytek noci,“ rozloučil se lékař a odešel.
Komisař Leßner se zpomaleně otočil na Billa, který stál krok za jeho zády, a měl co dělat, aby se udržel.
„To myslíš zatraceně vážně?!“ sykl zlostně a v očích se mu usadila čirá chuť agenta zabít na místě.
„Byla to nehoda,“ bránil se Bill.
„Nehoda?! Nehoda?! Šestnáct stehů a ještě k tomu mohl přijít o obě oči! Tomu ty, sakra, říkáš nehoda? Tohle si zodpovíš! To ti povídám. Teď mi zmiz z očí a jdi domů.“ Bill se nadechl, aby se zeptal, co bude s Kaulitzem, ale Leßner byl rychlejší. „Ne! Do odvolání tě s okamžitou platností stahuju z tohoto případu a zítra tě čekám na služebně. Sedm nula nula. Ani o minutu později a teď jdi, nebo se neudržím,“ zavrčel Leßner a sám se vydal na sesternu, aby nemusel trávit v přítomnosti svého podřízeného už ani minutu. Už jen ten fakt, že se Trümper ani nesnažil tvářit se provinile nebo smutně, komisaře rozpaloval do běla.
Byl to vážně kus ledu.
Bezcitný kámen, kterému na ničem nezáleželo, když neprojevil ani špetku lítosti nad tím, co provedl.
Dával Trümperovi zbytek dnešní noci, aby vymyslel zatraceně dobré argumenty, které by omluvily jeho dnešní chování, při kterém klienta, kterého má chránit, naopak málem přizabil.
Příště: „Výslech“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
No tak toto este bude iná komédia. Chudák Tom!
Tak si myslím, že po dnešku Toma nadosmrti přejde chuť dělat dobré skutky. Teď ať mu někdo zkusí tvrdit, že si nemá co stěžovat na Billovo chování, protože je to přece profesionál, se kterým je absolutně v bezpečí…
Pokud Bill zůstane přidělený u Tomova případu, jako že asi ano, tak už určitě nebude mít problém s tím, že by ho Tom "otravoval". Ten se mu totiž bude vyhýbat, jak čert kříži a nebude vědět, jestli se má víc bát svého bodyguarda, nebo těch grázlů, co po něm jdou. Doufám, že Billa nadřízení za ten dnešní výkon jaksepatří setřou a jestli se ten psychouš nevzpamatuje a nevysouká ze sebe aspoň pořádnou omluvu, tak to ať jde vážně někam…
Díky za díl
Chudák Tom, chtěl pro Billa udělat něco pěkného a dopadl takhle. Doufala jsem, že se Bill probudí a promluví si spolu. Nedivím se jeho reakci, mohl to být kdokoliv jiný, než Tom. Ale dostává mě, že mu ani nebylo líto, co se stalo. Zase si musel hrát na bezcitného agenta, kterému na nikom a ničem nezáleží a dělá jen svou práci. Jsem zvědavá na další díl, fakt mě zajímá, jak si k sobě tihle dva najdou cestu. Děkuju za díl.
Wohoo skvělá akce. Upřímně jsem si myslel, že je Bill v noci zavřený v té své oblíbené králíkárně s hektolitry kávy a hle, on najednou spí v obývacím pokoji. Může za to snad bolest hlavy, která ho přiměla vylézt?
Ten děj se neskutečně rychle obrátil vzhůru nohama. Tom je mimo a Bill je taky mimo. 😀 Oba jsou mimo i když v jiném slova smyslu.
Zatímco Tom se vzpamatovává z profesionální obrany jeho bodyguarda, Bill má pozastavený případ.
Kdybych byl v Tomově kůži, rozhodně bych si Billa vydupal zpátky, i přes to, že by mě skorem přizabil skleněným stolem a hrníčkem čerstvě uvařeného čaje by mě utloukl k smrti. 😀
Na jednu stranu, Bill dělal jen svou práci, i když nemohl vědět, že je to jeho klient. Rozhodně jde vidět, že je to profesionál každým coulem. S ním bych se cítil v bezpečí, nebo snad ne? Nebo možná byla ta reakce přehnaná, ale …. nejspíš zatracená deka! 😀 😀 😀
Od Toma bylo tak sladké, že mu udělal čaj a něco k jídlu, ale stále platí, že je to pro mě rozmazlený fracek, tečka.
Teď mě neskutečně zajímá, co se stane s Billem. Toma samozřejmě zase převezou do baráku a nejspíš k němu dají někoho nového, ale to by samozřejmě nebyl MB!
😀 Muckátko, co to sakra na nás chystáš? Umřu! Umřu tím, že musím čekat další dlouhý týden na to, abych se dozvěděl další kousek povídky.
Děkuju 😀 Pac a pusu :* D.
P.S. I'm Bill's fan! 😀
P.P.S. Tom s jizvama… mmm… sexy! 😀
Tohle byla opravdu perfektni akcicka. Uplne vidim, jak cviceny agent mlati s Tomem o stul. Masakr! Doufam, ze Bill nejak vymekne nebo vymysli jiny zpusob jak se dostat zpatky do prace. Hodny Tomi mu chtel udelat jen jidlo… no, na agenta neradno sahat. Mel ho nechat mrznout. Tohle byl proste bozi dil, miluji takovou drsnou akci! Akorat ma Tomi po kariere modela, coz by mel Billovi dat sezrat 😀
Dekuji za super dil 🙂
Chudák Tom za dobrotu na žebrotu jsem zvědava jak to bude dál.
No tak tohle se moc nepovedlo. Doufám, že Tom nebude mít nějaké trvalé následky. Přece jenom… Jeho živobytí závisí na jeho vzhledu.
Snad nebude Tom v nemocnici v nějakém ohrožení. Jsem zvědavá, jak se s tímhle poperou. Díky, těším se na pokračování.
Naprosto nečekaný, ale perfektní povídkový zvrat! Ne, že bych to snad Tomovi přála, je mi ho opravdu líto… Ale úplně nejvíc by mě teď zajímalo, co se v hlavě honí Billovi. Jestli si alespoň trošičku připouští, že to přehnal a má výčitky svědomí. Já na jeho místě bych se cítila hrozně, zajímal by mě Tomův stav a seděla bych u něj jen proto, abych se mu mohla hned jak otevře oči omluvit!
Billa teď zřejmě z případu stáhnou a Tomovi budou chtít přidělit někoho jiného, což ale moc neodpovídá předpokládanému ději povídky, takže jsem zvědavá, jestli se proti tomu vzepře Bill…a nebo snad Tom? Ale ten asi těžko, na jeho místě bych už Billa nechtěla ani vidět! 😀
Uff, tak tohle je tedy síla!
Billa z jeho reakce nemůžu moc vinit, protože ačkoli jej nemám ráda, chápu, že netušil, že ten kdo jej ´ohrožuje´ je zrovna Tom a že se o něj hezky staral místo toho, že by mu chtěl ublížit. Je mi jasné, že o Tomově přítomnosti nevěděl, a že to neudělal naschvál. Naopak se mi líbí, jak se tintítko Bill umí ubránit a jak je skvěle trénovaný. Průšvih je, že takhle ublížil zrovna Tomovi. Po tom, jak si na něj Tom stěžoval, je jasné, že komisař nebude zrovna šťastný a že si musí i myslet, že to bylo trochu naschvál.
Jediné, co mě zase štve je to, že Bill neukázal žádné emoce. Takhle zničí svého klienta a ani neprojeví kapku emocí. Rozhodně mě zajímá, zda alespoň uvnitř sebe něco cítí, nebo je skutečně až takhle chladný. Ráda bych mu alespoň na chvilku viděla do hlavy nebo si přečetla pár dílů z jeho pohledu, protože tenhle pan tajemný a chladný mě vcelku zajímá. Nemám jej ráda, ale chtěla bych se o něm dozvědět více, třeba by to můj názor na něj změnilo.
Toma je mi opět a zase líto. Nečekaně! 😀 Chduák chce Billovi pomoct, chytámu čaj a jídlo, ještě jej chce i zahřát a takhle dopadne. 😀 Ironie. Jsem zvědavá, zda bude chtít Billa ještě někdy vidět a nebo se zařekne, že tohohle bodyguarda nikdy nechce vidět. Ačkoli po takhle skvělém zákroku by bylo zase škoda Billa odvolat, když se i Tom mohl na vlastní kůži přesvědčit, že s Billem je asi skutečně v bezpečí.
Každopádně po tomhle všem nějak nemám ponětí, jak by se jejich vztah mohl o trochu posunout k lepšímu. Uvidíme.
Díky za parádně akční a napínavý díl! 🙂
A tak pekne to vyzeralo, keď si Bill chrupkal na gauči a Tomi sa oňho chcel tak pekne postarať. Ďakujem za kapitolu