autor: Misa Sugar
V okamžiku rebelie
„Neměl bys kouřit, Jamesi. Je to proti pravidlům.“
James se ušklíbl a střelil popel z cigarety na Andrease. „A ty bys neměl ztrácet kontrolu nad situací. A Tom by se neměl bouřit proti systému. A Bill by se neměl zamilovat. Zdá se, jako by se nikdo v těchto dnech neřídil pravidly.“
Andreasovy oči se zúžily. „Co tím myslíš?“
„Tys nikdy nebyl jedním z těch nejchytřejších, Andreasi. Nikdy nepochopím, jak jsi dokázal vytvořit Elitu. A vůbec nerozumím tomu, proč jsi umožnil Billovi, aby ji řídil.“
„Nevím, o čem to mluvíš.“
„Andreasi, musíš si pamatovat, že jsem tam byl, když jste napadli Mariettu. Vím, že to nebylo na Billův příkaz. Navíc jsem slyšel, jak mu vyhrožuješ, aby už k sobě nikdy nikoho nepouštěl tak blízko, jakmile bylo dokonáno. Já vím, kdo skutečně tahá za nitky, Andreasi, a nejsem jediný. Yoko si je také vědoma toho, co se opravdu děje.“ Usmál se. „Ale Bill je stejně vzdorovitý jako Tom. A chce ti uniknout.“
Andreas zavrčel. „Co tím myslíš? Co se děje?“
„Takže sis nevšiml? Je to napsáno na celé Billově tváři, v jeho očích, když se podívá na Toma. Upřímně, nevadilo by mi, kdyby Tom zabral tvé místo. Ale Bill se zdá být připravený všechno zničit a já bych nerad viděl, jak dobrá věc přichází na zmar.“
Andreas zasyčel. „Proč se tak sblížili? Je to jen pár dní!“
„Ty jim vůbec nerozumíš? Bill, zaprvé, hledá jakoukoliv únikovou cestu, kterou jen může. Vždycky ji hledal, nikdo to nevidí, ale vždy pátral po někom, komu na něm bude záležet a nebude jej jen využívat, po někom, kdo od něj nebude nic žádat. Tom, na druhé straně, chce být pouze pro někoho potřebný. Já znám ten typ lidí, on pouze proklouzává životem a cítí se zbytečný. Billovo volání o pomoc mu dalo něco, pro co žít. Je jen přirozené, že je to tak rychle k sobě přitáhlo.“
„Jsi velmi všímavý, Jamesi, vždycky jsi byl. Jsem rád, že jsi na mé straně.“
James se ušklíbl. „Ach, nebuď na omylu, já nejsem na tvé straně. Jsem jen ochoten být sobecký, abych si zajistil svou budoucnost. Pokud to znamená, že ti prozatím pomůžu, tak prosím. Pokud se někdy stane výhodnějším být na druhé straně, buď si jistý, že nebudu váhat tě opustit.“
Andreas zkroutil rty. „Tak co je dobrého na tom, že mi teď pomůžeš?“
„Protože kdyby nebylo mě, tak bys tohle všechno zjistil až příliš pozdě. Jednej rychle. Jestli se Bill Tomovi kompletně odevzdá, pak je všechno ztraceno. Bez Billova neporušeného panictví jsem si jistý, že se Elita začne hroutit.“
„Neboj se. Postarám se o to.“ Andreasův výraz byl rozzuřený. James zvedl obočí.
„Řekl jsem, ať jednáš rychle, ale to neznamená, že bys neměl postupovat opatrně. Je to choulostivá situace a Bill je v křehkém stavu.“
Andreas položil ruce na stůl a naklonil se do Jamesovy blízkosti.
„Jestli je skutečně v křehkém stavu,“ zašeptal tiše, zlověstně. „Pak bude mnohem jednodušší jej zlomit.“
Za celý svůj život Bill nikdy neměl pocit, že by k někomu opravdu patřil v tom emocionálním smyslu odevzdání se někomu. Nyní při chůzi chodbou po Tomově boku přemýšlel, jaké by to bylo patřit k němu. Podvědomě k němu během chůze přistoupil blíž.
Tom si všiml té změny. Škádlivě se na něj zazubil. „Co chceš?“
„Nic,“ řekl Bill rychle a zčervenal, jako by se bál, že Tom dokáže číst jeho myšlenky a poté byl v šoku, že zčervenal. Bill Kaulitz se nečervenal. Zrudl ještě víc a nyní byl na sebe ještě naštvanější, když si vzpomněl, jak Jessica o den dříve prohodila poznámku o něčem podobném.
Ponořen do svých myšlenek byl zaskočen, když jej Tom chytil kolem pasu a vydal ze sebe nedůstojné vyjeknutí, jak byl přitáhnut na Tomovu hruď. Tom se zády opřel o zeď, přitáhl si Billa blíž a přitiskl k sobě jejich rty.
Tohle bylo špatné. Tohle bylo proti pravidlům. Tohle bylo něco, co muselo být zastaveno. Tohle… tak moc stálo za to. Bill omotal paže kolem Tomova krku, jeho oči byly už dávno zavřené, a cítil, jak Tom propletl prsty jedné ruky do jeho vlasů. Cítil, jak se Tomova druhá paže omotala kolem jeho pasu s dlaní ve spodní části jeho zad, zatímco se jazykem jemně snažil vklouznout do jeho úst. Jak měl náhle blízko k tomu, aby se v polibku ztratil, Bill si náhle uvědomil to vše-ohlušující ticho kolem nich.
Ticho není něco, co člověk očekává, že uslyší, v chodbě plné teenagerů.
Bill trochu pootevřel oči, jen natolik, aby spatřil ohromené pohledy studentů, kteří je obklopovali. Nemohl tohle dělat. Musel to zastavit, hned, než ztratí kontrolu…
Ne. K čertu s tím. Nechtěl to zastavit. Chtěl Toma dál líbat a žádná moc na zemi jej nemohla zastavit. Znovu ucítil Tomův jazyk a otevřel se mu. Pro jednou se chystal si vzít to, co opravdu chtěl, a ne to, co mu bylo řečeno, že chce.
V okamžiku, kdy Tomův jazyk vklouzl do jeho úst, nějaká statečná duše se odvážila zapískat. Rychle byla umlčena zbytkem davu, ale když Bill nereagoval jinak, než že líbal Toma s ještě větší intenzitou, propuklo kolem šeptání. Tento šepot se proměnil v mumlání a několik dalších lidí odvážně zapískalo. Ztraceni jeden ve druhém, Bill s Tomem si jich nevšímali.
Bill ze sebe vydal další překvapený zvuk, jak Tomova ruka sklouzla majetnicky na jeho zadek a přitlačila jejich těla blíž k sobě. Majetnicky. Bill přemýšlel, jaké by bylo být zcela v Tomově vlastnictví, ale dobrovolně se mu odevzdat. To prchavé pomyšlení jej náhle a nečekaně vzrušilo. Zasténal do Tomových úst, jak se mu podbřiškem rozlévalo teplo. Chtěl od Toma všechno.
Ale ten okamžik se zastavil a zemřel ve chvíli, kdy se chodba náhle zaplnila ledovým chladem. Bill se od Toma pomalu odtáhl. Nechtěl otočit hlavu, ale dokázal na sobě cítit spalující pohled. Nechal oči, aby vedly jeho hlavu, dokud se nesetkal s Andreasovýma modrýma očima.
Bill se snažil udržet svůj dech v klidu. Zde byl v bezpečí. Dokud byl na veřejnosti, kde bylo nutné, aby Andreas dál hrál, aby si udržel fasádu, byl chráněn.
„Bille,“ začal Andreas chladně. „Byla to odměna za něco, co Tom udělal?“
„Ne, Andreasi.“ Bill se snažil, aby to znělo sebejistě. „Vlastně to byla spontánní akce z Tomovy strany, ne že by to byla tvoje starost.“
Andreas zvedl obočí. „Nechystáš se jej potrestat za to, že překročil hranice?“
„To není tvoje starost.“
„Rozumím. Myslíš si, že bych si s tebou mohl dnes večer promluvit v soukromí, Bille?“
A bylo to tady. V jeho hlase nebyla žádná výhružka, pouze otázka. Ale Andreas věděl, že Bill mu nemohl odmítnout osobní setkání, bylo to součástí pravidel, která pro něj Andreas stanovil, když slíbil, že jej udělá populárním a ochrání jej před ubližováním.
Elita začala, když malý, vychrtlý 13letý Bill Kaulitz začal navštěvovat veřejnou školu. Předtím měl vždy soukromé učitele a jeho sociální dovednosti byly pouhým zbožným přáním. Nosil make-up a těsné oblečení a byl v podstatě podivín, se kterým nikdo nechtěl mít nic společného. Andreas si jej ve skutečnosti ani nevšiml, dokud asi týden po Billově příchodu nebyl svědkem toho, jak byl ten kluk obklopen smečkou tyranů, kteří jen hledali nějakou zábavu.
Andreas nikdy neměl v úmyslu se zastavit a tomu klukovi pomoct. Když na něj ti násilníci skočili, Andreas chtěl prostě jen pokračovat v chůzi. Dokud nespatřil, jak ten slabošský malý kluk jednu vrazil tyranovi dvakrát většímu, než byl on sám, a vytáhl nůž, aby se na něj vrhnul.
Andreas byl zaujat kuráží toho kluka a i když byl krátce nato přemožen, udatně bojoval. S nijak velkým zájmem o to, aby sám skončil s nakopaným zadkem, Andreas počkal, až se násilníci začali nudit a nechali toho kluka na zemi v krvavé louži. Poté k němu přešel.
„Hej,“ začal a lehce do něj šťouchnul. „Jsi okay?“
„Bylo by mi mnohem líp se vší mou krví v mém těle,“ zasyčel ten kluk. „Proč, co je ti do toho?“
Andreas studoval zamyšleně jeho vzdornou, krvavou tvář. Měl oko pro krásu a všiml si, že ten kluk má dobré rysy. Byl si jistý, že až vyroste, bude to docela fešák, pokud mu ten obličej někdo dříve nerozmlátí.
„No,“ odpověděl. „Možná budu schopný ti pomoct. Zabránit tomu, aby se ti tohle dělo. Máš nějaké přátele?“
„Nepotřebuju přátele.“ Kluk vyplivl krev na chodník. „Stejně nejsou spolehliví.“
Andreas se usmál. „A co třeba následovníci?“
„Následovníci?“
„Jo.“ V Andreasově mysli se začínal formovat nápad. „Jak se jmenuješ, kluku?“
„Bill.“
„Bill kdo?“
„Kaulitz.“
„Od této chvíle, jsi Kaulitz.“
„Jen Kaulitz?“
„Ano. Pro každého, kromě mě.“
Od té chvíle Elita rostla. Nejprve jako Billova osobní ochrana, poté jako skupina vládnoucí škole. Bill měl volnou ruku řídit vše tak, jak se mu zlíbí, a trestat, když to považoval za nezbytné. Mohl dokonce potrestat i Andrease. Jediným požadavkem bylo, aby zůstal v rámci pravidel, která pro něj Andreas stanovil. Zapomněl na pravidla pouze jednou, když favorizoval Mariettu před Andreasem. Co se jí stalo, nebyl trest pro Mariettu. Byl to trest pro Billa, aby si připomněl své místo.
Andreas Billovi postavil věž. Věž, která jej chránila a věznila.
„Dobře. Uvidíme se dnes večer v mém domě, Andreasi.“
autor: Misa Sugar
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Andreas je vůdce? To by mě teda nenapadlo. Chudák Bill, teď dostane na zadek. Díky za překlad, pěkný díl.
Tyjo, chudák Bill. Už chápu, proč se to všechno děje. Andreas z Billa udělal někoho, kým Bill není, jen si na to hraje. Bojím se dalšího dílu, je mi Billa líto. Snad Andreas neudělá nic zlého. Děkuju za překlad.
Dnešním dílem se nám mnohé vysvětlilo…ale…bojím se, co nás čeká dál. Mám o Billa strach…tohle si nezaslouží a skutečně není tím, kým si ostatní myslí, že je. Myslím, že Billovi dochází, že tohle všechno, co se děje, je za hranicí toho, co by kdy chtěl, aby tak bylo. Dochází mu, že Elitu vlastně nepotřebuje, aby dokázal přežít…jen doufám, že jejich setkání nebude mít katastrofální důsledky….to si Bill nezaslouží…je to celkem hodný a milý kluk…doufám, že Tom ho v tom nenechá a Billovi pomůže…protože ostatní z Elity to rozhodně nechápou…díky za překlad.
No nějak se povídka začíná vymykat kontrole začínám se ztrácet ale určitě se nám povídka ještě vykreslí tak děkuji za dílek a těším se na další 👍😉
Jsem zvědava co se stane u Billa doufám že bude poblíž Tom Andreasovi nevěřím.
No pááááni! Takže za tímhle vším stojí Andreas? To on je ten, kdo elitu vymyslel a všechno to má pod palcem? Wow. Přiznám se, že mě to nikdy předtím nenapadlo a sama ani nevím proč, když jsem věděla, jak má všechny ty tresty pod palcem a jak se to všechno snaží řídit. Vždycky mi přišlo, že si je vším až moc jistý a teď už chápu proč.
Jsem z toho skutečně dost v šoku, protože tohle bych nikdy nečekala. Začínám Billa neuvěřitelně litovat a to jsem si kdy nemyslela, že by se to mohlo stát. Takový zvrat! Chvíli mi asi bude trvat tohle všechno vstřebat. Andreas je teda pěkně podlý! Ten kluk mi přijde naprosto mimo, a proto se i možná divím tomu, že byl kdy schopný takový plán vůbec vymyslet a následně se mu povedlo jej i zrealizovat.
Vlastně mi i celou dobu vrtalo hlavou to s Mariettou. Ten trest,co jí Andreas přichystal. Divila jsem se, že za to od Billa nedostal alespoň pořádně vynadáno, když už nic horšího. Ten trest byl příliš krutý..a ještě k tomu když ji Bill miloval..nepochopila jsem, proč se jí nezastal nebo Andrease nechtěl potrestat. A teď mi to všechno dává smysl.
Každopádně tomu ještě stále nechci věřit. Mám strach o Billa i o Toma. Andreas to nemá v hlavě v pořádku. Určitě bude chtít bojovat o svou elitu a já asi ani nechci vědět, k čemu všemu se přitom uchýlí. Taky jsem zvědavá, zda tady tohle někdy Bill řekne Tomovi? Podle mě by to udělat měl. Věřím, že by s Tomem společně mohli vymyslet nějaký únikový plán. Škoda toho, že James musel Adreasovi všechno říct..zrovna teď, když si Bill s Tomem začínají takhle krásně rozumět. 🙁 Bojím se, že Andreasova promluva k Billovi v něm vyvolá takový strach, že všechno s Tomem bude chtít zpřetrhat. 🙁
Ufff, tak teď se opravdu začínám bát dalších dílů. 🙁
Děkuji za parádní překlad, Zuzu! 🙂
Aj keď som to nečakala, tak nemôžem povedať, že by ma až tak veľmi prekvapilo, že sa celou tou blbosťou s elitou stojí Andreas. Na začiatku to pre Billa mohlo byť celkom výhodné, keď mal pokoj od tyranov, ale Andreas mu postupne vystaval len krásnu vežu, v ktorej ho väznil a nútil poslúchať jeho pravidlá.
A teraz sa mu nepáči, kam to všetko speje. Trochu ma mrzí, že mu James otvoril oči ohľadom vzťahu medzi Billom a Tomom, ale tak čo narobíme.
Akcia na chodbe bola super, ale teraz sa bojím toho, čo bude Andreas s Billom večer dojednávať.
Ďakujem za preklad.
Bolo jasné, že Andreas má prioritné postavenie, len som nechápala prečo a dúfala som, že Bill nie je v skutočnosti taký krutý aby dokázal páchať také hrozné veci. Teraz sa mi na jednej strane uľavilo, že som mala akú-takú pravdu, ale ma vydesilo akú má Andy moc. Dúfam, že Tom Billa zachráni… To bozkávanie na chodbe bolo strašne krásne:)
Ďakujem za preklad:)