autor: Starling011
Jakmile dům ztichl a Bill byl vrácen do svých okovů, Jörg začal znovu pracovat na zámku. Bill s Tomem usnuli, vzájemně se o sebe opírali. Poté, co Billa odvlekli, Tom se probral k životu a začal bojovat, ale znovu ho zbili. Když se vrátil zpět, Tom nepřestával mluvit, slíbili si, že se z toho všeho dostanou, ale Bill se musel nejprve vyspat. Billův zámek povolil a Jörg začal pracovat na Tomově, protože byl nejblíž a nejdéle v okovech.
Jakmile se mu podařilo zámek otevřít, obrátil se k Billovi a uvolnil jeho zápěstí. Nenáviděl, že je budí, ale věděl, že odsud musejí utéct, než se rozední. Zatřásl jemně Billem a nechal ho, aby vzbudil Toma, zatímco sám se přesunul na schody. Bill a Tom ho následovali o chvilku později. „Jak tenhle zámek pracuje?“ zeptal se Bill.
„To je petlice mezi dveřmi a zdí, je to přidělané ocelovými spoji, neexistuje způsob, jak to otevřít zevnitř,“ šeptem odpověděl Jörg.
„Stráže,“ zavolal Bill. „Tom zemřel.“ Závora rychle povolila a dveře se otevřely, a dřív, než mohli stráže pochopit, o co jde, dostali od Billa každý dávku pepřového spreje. „Vzali mi jen nůž a šaty. Sprej jsem schoval dřív, než mě odtáhli,“ vysvětlil Bill, když viděl Jörgův udivený pohled. Vyšli schody, zastrčili stráže do vězení a zavřeli za sebou na závoru.
„Jaké jsou další plány?“ zeptal se Tom.
„Stejné jako předtím. Jdeme,“ pobídl je Jörg.
„A co Sarah?“ zeptal se Bill.
„Gustav ji nikdy nepouští ze svých pokojů. Je mi to líto, ale budeme se pro ni muset vrátit, Bille,“ odpověděl Jörg a Bill už nic neříkal, když probíhali chodbami domu. Jakmile dorazili ke dveřím, Jörg rychle prolomil zámek, ujistil se, že je nikdo nesleduje a pak všichni tři opatrně vyrazili. Když dosáhli plotu, nejdřív Jörg pomohl nahoru Billovi a ten zase Tomovi. Bill se otočil, aby nabídl ruku Jörgovi, když si všiml Gustava s koženým bičem ve dveřích.
„Jörgu, rychle,“ naléhal Bill a Jörg se ohlédl dozadu.
„Jděte, Bille, budu hned za vámi,“ odpověděl Jörg.
„Ty lžeš,“ řekl Bill.
„Jděte vy dva, mně pomůžete později. Jděte na policii a řekněte jim všechno, co jste tu viděli. Jděte,“ řekl Jörg a Bill sklouzl přes plot a skočil. Nastoupil do dodávky, která na ně čekala, a vyrazili. Ujížděli rychle směrem k horám pryč od toho hrozného místa. Oběma se v uších ozývala ozvěna Jörgových výkřiků.
*~*
Tom se převlékl do šatů, které našel vzadu v autě, zatímco je Bill vezl do Washingtonu, svého rodného města, kde žili jeho rodiče. Billova matka a Gordon byli nejdříve šťastní, že ho vidí, ale když vyšlo najevo, co jejich syn prožil, byli zděšeni, že musel projít něčím tak hrozným. Simone zavolala na policii a Bill strávil celý příští týden a půl vyprávěním svého příběhu mnoha lidem. Tom dělal totéž, ačkoliv jeho příběhy byly strašnější vzhledem k tomu, že tam strávil delší čas. Věděl toho víc a mohl tak dát policii cenné informace.
Pak už záleželo na policii, aby našla místo a zjistila, jestli lidé v něm byly oběti osudu, nebo jestli si zasloužilí být za své činy potrestáni. Bill a Tom zatím stále zůstávali v domě Billových rodičů. Sdíleli sice společnou postel, ale nepokračovali v sexuálních aktivitách. Po pekle, kterým si prošli, se necítili být na něco takového ve svém vztahu připraveni.
Tom téměř zpanikařil, když se vzbudil sám ve studených peřinách. Bylo těžké, když procitl sám, nemyslet si, že je Bill možná znovu unesený. Nikdy by to Billovi neřekl, protože nechtěl, aby Bill cítil povinnost zůstat v posteli a čekat, až se Tom vzbudí. Nadechl se vůně čistého povlečení, ucítil měkkost látky, čistotu své kůže a jas v místnosti navzdory nedostatku slunce a věděl, že jsou s Billem v bezpečí. To mu stačilo, aby začal fungovat, mohl vstát, dát si sprchu a pak jít Billa hledat.
I přes jistotu a příjemné probuzení neměl moc rád, když byl bez Billa příliš dlouho. Odmítli jít do samostatných místností, když se o to policie při výslechu pokoušela. Drželi spolu a odpovídali na otázky podle svých společných zkušeností, jak nejlépe uměli. Když je policisté rozdělili, ani jeden z nich nepromluvili, dokud nebyli opět spolu. Pouze když byli pohromadě, jejich znalosti tryskaly jako voda z fontány.
Sešel dolů, vzal si toust od Simone, která se mu, jak se zdálo, rozhodla pomoci přibrat zpět všechnu jeho ztracenou váhu, a zamířil ven na krytou verandu. Simone a Gordon žili daleko od města a jejich přízemní dům měl velkou krytou verandu, ze které bylo všemi směry vidět do zelených mechových lesů. Zádní část byla Billova nejoblíbenější, protože tu byl rozlehlý pozemek, který snadno splynul s lesem a potokem ve skalách, jenž lehce bublal, zatímco protékal za velkým domem.
Strávil nejvíc času sezením na zábradlí těsně pod stříškou, když pršelo. Dnes byl ale slunný a nádherný den a Tom nalezl Billa, jak sedí na zábradlí s výhledem na potok, a s jedním z bezdrátových telefonů přitisklých k uchu. „Andy, já vím, ale potřebuji být chvíli doma. Myslím, že město by mě teď pravděpodobně tlačilo do panických úzkostí… ne, nebyl jsem v pořádku, ale předstíral jsem to kvůli ostatním… já se nechci há… Andy, já prostě nemůžu, a jestli se s tím nehodláš vyrovnat, tak lituju, ale já potřebuji být s mamkou a ona se mnou, tak to budeš muset přežít.“ Bill po tomhle posledním sdělení zavěsil a položil telefon na mírně vlhké dřevo vedle místa, kde seděl.
„Říkal jsem si, jestli se s ním rozejdeš, od chvíle, kdy to vypadalo, že sis vybral mě,“ řekl Tom a obemkl ruce kolem Billova pasu tak opatrně, aby ho nevylekal a neposlal ho tím do měkké trávy pod zábradlím. Pravděpodobně by ho to nebolelo, ale Tom nechtěl riskovat. On a Bill měli až dost obav na celý další život.
„Já mu nechci ublížit, Tome,“ odpověděl Bill a Tom přikývl, zatímco vtiskl hrnek do jeho rukou.
„Je trochu zima, nechceš bundu?“ zeptal se.
„Za chvíli,“ odvětil Bill a položil volnou ruku přes Tomovy paže, aby ho nepouštěl a trochu se napil maminčina proslulého kořeněného jablečného moštu. „Myslíš, že je Jörg v pořádku?“ zeptal se Bill zlehka po chvíli.
„Jörg přežije všechno. Měli k sobě s Gustavem blízko, a myslím, že to bude chvíli trvat, než ho zabije,“ řekl Tom s bradou odpočívající na Billově rameni.
„Nejsem si jist, jestli mě to uklidňuje,“ řekl Bill.
„Policajti ho dostanou a všichni se odtamtud vrátí zpátky ke svým rodinám,“ odpověděl Tom.
„A na terapie. Ale co děti, co se tam narodily?“ ptal se Bill.
„Bille, ty se potřebuješ přestat strachovat,“ řekl Tom a vtiskl měkký polibek na Billovo rameno, pak na tvář, dokud Bill neotočil hlavu a nedal Tomovi skutečný polibek. Líbali se chvilku, když znovu zazvonil telefon.
„Prosím?… Profesore Binnsi, jak se máte?… Uvědomuji si, že jsem zmeškal tři týdny školy… ano, děkuji vám… nashledanou,“ Bill o chvilku později zavěsil a Tom tázavě zvedl obočí.
„Říkal jsem ti, že studuju umění na newyorkské univerzitě a Andy musel říct mému profesorovi, že plánuju přerušit studium na zbytek pololetí. Pravděpodobně bych se měl na školu vykašlat a vrátit se, až si budu jistý, že se nezhroutím a nebudu mít panické záchvaty,“ řekl Bill.
„Nebo bychom se mohli vrátit zpátky do tvého pěkného bytu, co máš ve městě, až policie dodělá svou práci,“ řekl Tom a přitiskl se zlehka k Billovu krku. „Možná si můžeme pořídit psa, jestli budeš mít lepší pocit.“
„Psa? Sotva se postarám o sebe, natož o zvíře. Nedokázal jsem se postarat dokonce ani o zlatou rybku, když jsem byl dítě,“ řekl Bill.
„Pes je trochu něco jiného než zlatá rybka, a kdo říká cokoli o tom, že se o něj budeš starat ty? Já chci jít s tebou,“ usmíval se Tom Billově roztomilé hlouposti.
„A nebudeš si chtít… já nevím… najít práci nebo tak?“ zeptal se Bill s jemným pokrčením ramen, jak zkoušel neodehnat Tomovu bradu ze svého ramene. Líbilo se mu, že se Tom rád objímá, bylo příjemné ho mít pořád nablízku i ve skutečném světě. Pomáhalo mu to se se vším rychleji vyrovnat a Bill věděl, že jeho přítomnost znamená pro Toma totéž.
„To vyřešíme později. Mám dojem, že tvoje mamka dělá skořicové rolky,“ natáhl Tom vděčně voňavý vzduch. Bill sklouzl ze zábradlí.
„Myslím, že máš pravdu,“ řekl a společně odešli do kuchyně.
O týden později je Gordon odvezl na policejní stanici. Tomovi přišlo hloupé, že se chtěl Bill ujistit, že Jörg a Sarah odešli bez jakýchkoliv komplikací. Když přijeli na policejní stanici, Tom téměř zpanikařil, když viděl důvěrně známé hábity. Billova teplá štíhlá ruka ho ale držela pevně a připomínala mu, že je všechno v pořádku.
„Bille,“ zakňučel nějaký hlas a o chvilku později měl Bill v náručí postavu v dlouhém bílém rouše. Byla to Sarah.
„Ahoj, Sarah,“ objímal ji Bill jednou rukou, protože druhá stále svírala Tomovu dlaň.
„Věděla jsem, že náš zachráníš. Bože, to bylo tak hrozné…“ Tom ji nechal šťastně štěbetat, zatímco v davu hledal šedočerné šaty Jörga, muže, který jim pomohl.
„Bille,“ Tom přerušil Sarah. „Omlouvám se, ale kde je Jörg?“ Bill skenoval zástupy, jeho oči našly Gustava v poutech, ale Jörga ne.
„Pojď,“ řekl Bill a Tom a Sarah ho následovali. „Kde je Jörg?“ Bill zeptal se Gustava, který se ďábelsky usmíval a odhaloval tak své zažloutlé zuby.
„Nikdo, kdo mě zradí, nedopadne dobře. Myslel jsem si, že bych si ho mohl užít při zábavě, ale bohužel, byl moc chytrý, a vzhledem k tomu, že navrhl a postavil téměř všechna bezpečnostní opatření, nic by ho nezadrželo. Musel jsem se ho zbavit. Bohužel, mohl být ještě pár let užitečný.“ Gustav vypadal, že si to spíš užil, než že by litoval zabití svého přítele.
Tom cítil, že mu krev ztuhla v žilách, ale pak s uspokojením spatřil, jak Bill praštil Gustava do tváře ne jednou nebo dvakrát, ale třikrát a pak se náhle otočil na podpatku a odešel. Tom ho následoval ještě otupělý z čekání, až to všechno vstřebá. Jörga zabili za to, že jim pomohl uniknout, obětoval sám sebe, aby je dva dostal té noci pryč.
Hrozilo, že se zbylé skořicové rolky, které Tom jedl dnes ráno, vrátí, jak ho udeřila vlna nevolnosti. „Můžeme už jít?“ požádal Billa a Bill přikývl.
„Jen mě nech zjistit, jestli odsud můžeme dostat Sarah,“ řekl Bill a odvedl Toma na lavici dál od hlavního shonu. Zanechal tam s ním Sarah, která zlehka pohladila Tomovy ruce.
„Byli jste si s Jörgem blízcí?“ zeptala se jemně Sarah.
„Pomohl nám s Billem utéct. Podařilo se to jen díky jemu, obětoval se, abychom se my dostali pryč. Jestli si kdokoliv zasloužil svobodu, pak to byl on,“ odpověděl Tom a Sarah se smutně usmála.
„Nikdo z nás si nezasloužil, co se nám tam stalo,“ řekla. „On chtěl, aby se všechno prozradilo a mohlo to skončit. Chtěl, abychom se dostali na svobodu. Chtěl to tak moc, že se vzdal, aby toho dosáhl. Většina otroků a mistrů půjdou na terapie, a pár takových, jako je Gustav, do vězení. Budu moct mít dítě v relativním míru a svobodě, a všichni se vrátíme ke svým životům.“
Tom se nechal vtáhnout do jejího jemného objetí a po chvilce zjistil, že pláče jako malé dítě. Sarah neříkala nic chlácholivého, ani ho nepřesvědčovala, že bude všechno v pořádku, jen hladila jeho dredy a houpala s ním v náručí. Bill je nepřerušoval, když se vrátil, jen se posadil za Toma a hladil ho po zádech. Tomovi se nakonec povedlo uklidnit a usmíval se, když mu Bill nabídl krabici s papírovými kapesníčky.
„Tak mohu jít s vámi?“ zeptala se Sarah, když pustila Toma.
„Ano,“ odpověděl Bill s úsměvem a Sarah začala s lehkým radostným poskakováním tleskat. „Ty seš tak praštěná.“
„A ty to máš rád,“ odsekla mu a vyplázla na něj jazyk.
„Tak už jste si zvykli na svobodu, jak vidím,“ ozval se další známý hlas a všichni tři se otočili, aby viděli Georga opírajícího se o dveře, jak si je s opovržením měří.
„Táhni do pekla,“ řekla Sarah.
„Tam půjdeš ty, vzhledem k tomu, že se chystáš mít nemanželské dítě,“ odvětil Georg.
„Ujišťuju tě, že ne svou vlastní vinou,“ odsekla mu Sarah.
„Uhni, Georgu,“ přidal se Bill a chtěl Georga odstrčit, ale ten chytil jeho zápěstí v drtivě pevném sevření a přitáhl si Billa tak blízko, že dýchal mladému muži do obličeje.
„Ty sis užíval, co jsem ti dělal na show a to tě bude strašit ty po zbytek života. Tvůj Tom nikdy nebude schopný ti to takhle udělat,“ řekl Georg a tvrdě ho políbil dřív, než se mu Bill stihl vytrhnout. O chvilku později se Georg zlomil v pase, a oběma rukama se chytil za bolavé koule, když ho Bill nakopl do rozkroku.
„Tohle jsem chtěl udělat od chvíle, co jsem se s tebou setkal,“ řekl Bill, zatímco si upravoval sako.
„Jak vidím, tak jsi byl schopný se bránit, proč jsi to neudělal?“ zeptal se ho Tom.
„Tys ke mně nikdy nebyl tak otevřeně krutý,“ odvětil Bill. „Měli bychom jít, máma bude bědovat nad tím, jak je Sarah hubená, zvlášť když je těhotná.“
„Jsem zvědavá, co si můj přítel a maminka budou myslet,“ řekla Sarah, zatímco je následovala ven, kde na ně v autě čekal Gordon. „Ahoj, já jsem Sarah.“
„Já Gordon,“ představil se a vypadal pobavený tím, jak čiperná Sarah je. „Našli jste všechny, co jste hledali, Bille?“
„Gustav Jörga zabil, nebo se Jörg zabil sám, tím si nejsem jistý. Můžeme už jet domů? Rád bych viděl mamku,“ řekl Bill téměř zhroucený. Tom nemohl snést bezpečnostní pásy, příliš mu připomínaly pouta, ale Sarah vypadala, že nebude mít žádné větší následky. Tom si připomněl, že nebyla zavřená o moc déle než Bill. Záviděl jim klid a to, jak se oba snadno přizpůsobili svobodě, zatímco pro něj to byla děsivá věc, na niž se domníval, že si nikdy znovu nezvykne.
Cesta domů byla celkem tichá. Zdálo se, že cokoliv, co Georg Billovi řekl, s ním otřáslo a že kvůli Jörgově vraždě zcela ztratil náladu. Sarah si uhladila pár neviditelných skladů na svém rouše, ale její šťastné štěbetání také utichlo. Tom byl tichý obecně a nyní, když se obával o Billa, stal se ještě tišším než obvykle.
Gordon zvyklý na Billa, který měl ve zvyku vyplnit každý moment od rána do večera svým tlacháním, neříkal nic, ani nezapnul rádio. „Nenávidíš mě?“ zeptal se Bill neurčitě. Gordon na Billa překvapeně pohlédl a Tom si uvědomil, že otázka směřovala ke staršímu muži.
„Proč bych tě měl nenávidět?“ zeptal se Gordon.
„Vrátil jsem se zlomený a už nejsem ten nevlastní syn, kterého jsi znal a vychovával,“ odpověděl Bill.
„Tvá matka a já jsme byli fakt naštvaní, že nám někdo unesl našeho Billa a vystavil ho věcem, které by nikdo nikdy neměl zažít. Jsme moc šťastní, že ses k nám vrátil. Ty nejsi zlomený, Bille, jsi jenom zraněný. Nenávidět tě kvůli tomu by bylo totéž, jako bychom tě nenáviděli za to, že sis ve druhé třídě zlomil nohu,“ řekl Gordon a laskavým gestem rozcuchal Billovi vlasy.
„Už jsem zapomněl, že mě Rickie ve druhé třídě shodil ze střechy kůlny a já si zlomil nohu na dvou místech,“ řekl Bill.
„Já to věděl, žes neskočil sám. Nemůžu uvěřit, že mi trvalo tak dlouho z tebe vymámit pravdu,“ řekl Gordon a Bill se s malým šelmovským úsměvem začervenal.
„Já nechtěl, aby z toho měl malér. Byl jsem srab. Měli jsme všichni skočit ze střechy na trampolínu a já odmítl, tak mě Rickie postrčil,“ řekl Bill a Gordon se Billovu přiznání usmíval. Simone s Gordonem to všechno dávno věděli, ale rozhodli se nechat Billa při jeho vymyšlené historce.
autor: Starling011
překlad: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
Tak to byl fofrníkový obrat událostí. Jörga je mi líto, ale na druhou stranu… Přesto že je zachránil, léta dělal popravčího, takže by asi nevyvázl bez úhony. Možná se takhle rozhodl sám.
Georg měl ještě tu drzost na Billa dorážet, takže dostal, co si zasloužil. Aspoň částečně. Ale štěstí, že se podařilo zachránit Sarah. Jsem zvědavá, jak to přijme její rodina. Bude to šok.
Díky, těším se na pokračování.
Tak to je fajn že se dostali ven.
Jsem tak strašně moc ráda, že se dostali ven, všichni! Tím, že se Jörg obětoval zachránil spoustu lidí. Je mi líto Toma, snad se mu podaří zase zapadnout do běžného života. Děkuji za překlad a těším se na další díl.
Na jednu stranu mi přijde všechno srašně rychle vyřešené, že jsem se ani nenadála a kluci jsou už doma. Obyčejně bych byla zmatená a smutná z toho, že jsem se nedozvěděla více informací, ale u téhle povídky jsem hlavně ráda, že už je po všem. Hlavně aby už měli kluci klid, ať se s ostatními stane co chce.
Jörga je mi neuvěřitelně moc líto, ale jak psala Nade..kdo ví, jak by jej potrestali teď. Třeba by sám musel sedět, těžko říct. Možná mu je takhle lépe, ačkoli se přiznám, že mi skoro ukápla slza nad tím, když jsme si přečetla, že je mrtvý.
Značně se mi ulevilo, že to nakonec (snad) všechno dobře dopadne. Tom vypadá, že bude následky ještě chvíli v sobě sama nést, ale snad se z toho všeho dostane.
Moc děkuji za překlad! 🙂