autor: Misa Sugar
Ztracen, když to uděláš, ztracen, když ne
Po zbytek víkendu Tom nemohl myslet na nic jiného než na okamžik, kdy se Kaulitzovy rty přitiskly na ty jeho. Stejně jako se na to snažil nemyslet, pořád se k němu ta vzpomínka příležitostně vracela a on se často odmlčel uprostřed věty a ztrácel se v příjemné euforii.
Ale pak si znovu vzpomněl na Mariettino varování a setřásl jakoukoli vzpomínku na polibek. Kaulitz byl přinejmenším ovládající a nepředvídatelný. V nejhorším případě přímo nebezpečný.
Ale bylo by nebezpečnější být mimo jeho malou skupinu, nebo v ní? Tom se nemohl rozhodnout. Nebyl si jistý, jestli být uvnitř znamenalo více shovívavosti, nebo prostě jen větší dohled.
„Já nevím, proč si myslíš, že je to tak velký problém,“ řekl mu Gustav v pondělí. „Pokud budeš přijatý, tak se k nim připojíš. Pokud nebudeš, tak ne.“
„To není tak jednoduché,“ opověděl Tom a znělo to trochu podrážděně.
„Ne, Tome, to je tak jednoduché. Pokud ses k nim nechtěl připojit, proč jsi to neřekl Kaulitzovi při inspekci? „
Tom na něj zazíral. „Tady byla tahle možnost?“
Gustav obrátil oči v sloup. „Nemyslíš si, že by to raději slyšel v soukromí, než abys ho veřejně znemožnil a vysloužil si tak nakopání do zadku?
„Takže teď už je příliš pozdě. Skvělé.“
„Nedělej si s tím starosti, pravděpodobně se tam stejně nedostaneš…“
Tom pokrčil rameny a zamířil do jídelny. Zastavil se, když spatřil černou obálku již ležící na místě, kde obvykle seděl. Pohlédl na Gustava.
„Je to…?“
„Jeho odpověď,“ vydechl Gustav a nadšeně zíral na obálku. „Běž, běž se podívat, co tam je!“
Tom se posadil a opatrně zvedl obálku. Gustav ho úzkostlivě sledoval.
„Otevři to už!“
Tom stiskl rty a roztrhl obálku. První věc, které si všiml, byla, že dopis uvnitř byl podstatně přátelštější, než byl ten první.
je mi potěšením tě informovat, že jsi byl přijat do elitních řad, které řídí tuto instituci. Těšíme se na trávení času ve tvé společnosti a při nejbližší příležitosti tě zveme k nám.
Nejsrdečnější pozdravy,
Bill
Tom zíral na dopis, nejistý, jak reagovat. Gustav mu ho vytrhl z ruky a přečtěte si jej.
„Ani náhodou! Ty ses tam dostal? Podíval se na Toma v úžasu. „No, co tady sedíš? Jdi tam už!“
„Ještě tam nemusím,“ poukázal Tom. „Je tady napsané ´při nejbližší příležitosti´.“
„Což znamená teď. Chceš, abych ti přeložil Kaulitzovu mluvu?“ Gustav opět pohlédl na dopis. „Milý Tome, ty sexy zvíře, chci tě ve svých ultra těsných kalhotách, a tak jsem tě přijal. Přesuň svůj vyzáblý zadek v příští vteřině sem. S láskou, Bill.“
Gustav se náhle zarazil a přitiskl si ruku na ústa. „Můj Bože. Právě jsem řekl jeho jméno. Myslíš si, že mě slyšel?“
„V žádném případě, je tady moc velký hluk a on je od nás příliš daleko na to, aby-“ Tom se podíval na Kaulitze a viděl, jak jeho tělo ztuhlo a jeho hlava se pomalu otočila, až zíral přímo na Gustava. „Ehm, jo, myslím, že tě slyšel.“
„Do prdele, kurva, kurva…“ Gustav klel a najednou se začal přehrabovat ve svém batohu. „On mě zabije, musím najít něco…“ Vytáhl tužku a zuřivě ji začal ostřit, zatímco se Kaulitz naklonil a něco zašeptal do ucha Andreasovi. „Ne, ne, ne…“ Zamumlal Gustav, když se na něj Andreas podíval. „Neposílej Andrease, prosím, bože…“ Andreas vstal a rozešel se směrem k nim, jak Gustav vytáhl tužku z ořezávátka. „Okay, doufám, že to bude stačit…“
„Co to dě…“ začal Tom, než si Gustav zabodl tužku do dlaně. Vydal ze sebe výkřik bolesti a chytil se za krvácející ruku. Tom na něj zíral v naprosté hrůze, zatímco Gustav vzhlédl, slzy bolesti mu stékaly po tváři. Tom následoval směr jeho pohledu, aby viděl, kam se dívá.
Andreas se zastavil a pohlédl na Kaulitze, jako by s žádostí o pokyny. Kaulitz se usmál, přikývl, a Andreas se otočil a vrátil se k jejich stolu.
Gustav se zhroutil a zavzlykal úlevou. „Ach, díky Bohu…“ zašeptal, ruka mu stále krvácela.
„Kurva, zešílel jsi?“ Zeptal se Tom a zíral na Gustava s vytřeštěnýma očima. „Proč jsi to udělal?“
„Bylo to lepší než cokoliv, s čím by přišel Andreas,“ zamumlal Gustav a snažil se, aby jeho hlas byl i přes bolest stabilní. „On je brutální, Tome. Jednoho dne to pochopíš.“ Znovu vstal. „Jdu na ošetřovnu. Raději se přesuň támhle. Čekají na tebe.“
A opravdu. Když se Tom ohlédl, spatřil na sobě sedm párů očí. Kaulitz si zcela otočil židli a seděl tak čelem k Tomovi.
Tom zvedl dopis, který Gustav upustil a zíral na něj.
„Ztracen, když to uděláš, ztracen, když ne,“ zamumlal, strčil ho do kapsy a přehodil si tašku přes rameno.
Jak zamířil ke stolu, zdálo se, že hlasy v jídelně utichly. Šest Kaulitzových stoupenců se postavilo po stranách jejich vůdce. Celkový efekt byl militantní nebo královský nebo možná prostě jen znepokojující. Nicméně Tom pokračoval v chůzi směrem k nim. Jakmile byl jen pár metrů před nimi, Kaulitz sám se nakonec postavil. V pozdravném gestu vzal Toma za ruku a zvedl ji ke rtům, aby ji jemně políbil na zadní stranu. Jeho oči ani na okamžik neopustily ty Tomovy.
„Vítej,“ řekl Bill s malým úsměvem na tváři.
autor: Misa Sugar
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Pořád se nemůžu rozhodnout, zda-li se mi povídka líbí…możná až za sebou budeme mít více dílů a trochu se někam posuneme. Ani neumím posoudit, zda-li je dobře, že se Tom k nim přidal nebo, že se tam vůbec dostal a tak…ale každopádně to vypadá zajímavě a těším se, jak to bude pokračovat. Díky za překlad.
Hrozně moc Tomovi závidím, že se tam dostal. Taky bych chtěla. 🙁 😀 Myslím, že kdyby tam Tom opravdu nechtěl, taak by ani nešel na inspekci. Jsem zvědavá na další díly. Děkuji za překlad.
O.K., takže Gustav si radši sám probodne ruku tužkou, aby se vyhnul trestu za to, že vyslovil Billovo jméno? No dobře, no…
Vůbec se mi nelíbí, že se k nim Tom nakonec musel chtě nechtě přidat, protože s tím, jak je vším okolo Billa fascinovaný, je na nejlepší cestě získat jejich manýry. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál a jak Tom do party zapadne. Upřímně doufám, že moc ne a že tam díky němu nezůstane kámen na kameni…
Díky za překlad
Nevydržela jsem to a přečetla si originál 😀 A je to super povídka 🙂 I tak díky za překlad 🙂
Fuu, to Gustavovo prepichnutie si ruky preto, aby sa potrestal za vyslovenie Billovho mena, bolo fakt drastické. Síce na jednej strane je to asi lepšie ako hocičo, čo by mu spravil Andreas. Ale na druhej – mať taký strach (a hlavne tie následky) len z vyslovenia mena nejakej primadony – tak to už je vážne hardcore.
Tomovi vôbec nezávidím, že ho prijali. Myslím, že lepšie by mu bolo, keby ho do elity nevzali, ale potom by asi autorka nemala o čom písať. 😀 Teraz len dúfam, že Tom ostane sám sebou, neprijme maniere toho "gangu" a hlavne!! že tam urobí postupne poriadnu zmenu! 😀
Ďakujem za preklad.
Tak že Tom se tam dostál ale jestli to bude pro něj dobré nebo ne to se časem dovíme.
Tak tohle je šílené! Ještě pořád koukám s otevřenou pusou na to, co Gustav udělal! Jak mohl?! :-O ám v hlavě totální zmatek a jen si říkám, jak jim tohle sakra může projít? Gustav si raději propíchne ruku tužkou, aby nemusel čelit Andreasovi! Jako vážně?! Tak tohle začíná být pěkné psycho..
Upřímně se začínám bát o Tomův život! Protože jestli nebude konat tak, jak by měl, nebo jak se Billovi zlíbí, bude dost v prdeli..
Asi ten šok z tužky musím rozdýchat! 😀
Každopádně díky MOC za překlad! 🙂
S každým dalším dílem je to lepší. Jsem zvědavá co se bude dít dál, když už je teď Tom členem. Díky moc za překlad.
Ach, no čo už… Dúfam, že Tom ich všetkých nejako zmení a zlikviduje tú ich mafiánsku spoločnosť…
Dle předpokladu, Tom prošel. Teď bude muset zapadnout do Billova standardu, nebo pojede podle svého? Jo, a Andreas by se měl léčit, určitě je nějak psychicky narušený. Už podle toho, co jsou lidi schopni udělat jen proto, aby s ním nepřišli do bližšího kontaktu.
Jsem zvědavá na pokračování.
Tato povídka mé nadchla. Sice jsem v šoku, ale povídka se mi opravdu líbí. 🙂 to temno okolo Billa je vzrušující. Ale vadí mi Andreas. Nemám z něho dobrej pocit. 🙂 jinak děkuju za další díl 🙂 (y)
Úžasná povídka! Děkuju za překlad.