autor: elvisfan
„Dneska večer bychom měli jít ven,“ rozhodl Gustav s pokýváním hlavy. „Je to naše poslední šance, než se všichni rozprchnou na jarní prázdniny. Co ty na to?“
Bill se ani neobtěžoval otevřít oči nebo pohnout hlavou pryč od stěny výtahu, jen zavrtěl hlavou.
„Ne, díky,“ odpověděl.
„Mohli bychom se všichni sejít a zajít do Doc’s,“ navrhl blonďák zcela neohroženě. „Dokonce zaplatím za všechny tvoje drinky.“
„Ne.“
„Pizza? Nechám vzít celou vegetariánskou.“
„Opravdu nemám náladu někam jít, Gusi.“ Bill vzdychl a otevřel oči. Chvíli zíral do stropu, než se konečně podíval na svého kamaráda. „Ale díky za snahu,“ téměř se usmál.
„Moc brzo, co?“
Bill zamrkal a potlačil tak hrozbu slz. „Neslyšel jsem o něm už skoro týden,“ řekl smutně. „A naposledy to bylo jen na pár minut. Hádám, že má moc práce s řízením země nebo… s plánováním svatby nebo něco.“
„Já vím, já vím!“ Vyštěkl Bill. „Měl jsi pravdu! Vždycky máš pravdu, Gustave!“ Bill si naštvaně otřel těch pár slz, které mu unikly z očí, a okamžitě se cítil hrozně, že si svou náladu vybil na kamarádovi. „Omlouvám se,“ téměř zašeptal.
„To je v pohodě,“ ujistil ho Gustav s přikývnutím.
„Jakmile jeho otec zemřel… tak to mělo skončit,“ pokračoval Bill. „Měl jsem mu říct sbohem a myslet to vážně. Ale nebyl jsem připravený. Pořád ho…“ Billovi se zlomil hlas a z hrdla mu unikl vzlyk, Gustav jej nechal brečet na svém rameni. „Pořád ho miluju,“ řekl lítostivě do Gustavova trička.
Gustavův pohled těkal po celém výtahu, jak se snažil vymyslet nějaká utěšující slova. S ničím nepřišel, a tak jen Billa hladil po zádech, zatímco jeho pláč pomalu utichal do slabého popotahování.
„Je pryč, Gustave,“ řekl Bill, stále utlumený jeho tričkem. „Je pryč, a bude se ženit, a… já se přes něj musím dostat.“ Bill zvedl hlavu a Gustav konečně našel slova.
„Dobrá věc, že na sobě dneska nemáš moc make-upu.“
Bill na něj zíral s popotahováním, a vydal ze sebe tichý smích, zatímco si utíral oči. Z vnější kapsy své tašky vytáhl malé zrcátko a při pohledu na sebe se zašklebil.
„Možná jsi podvědomě věděl, že se tohle stane,“ teoretizoval Gustav.
„A tys to samozřejmě věděl,“ odpověděl Bill a otíral si trošku rozmazané řasenky. „A proto sis dneska vzal černé tričko.“ S rozhodnutím, že už napravil tolik škody, kolik jen mohl, Bill uložil zrcátko zpátky do tašky a vydechl zrovna ve chvíli, kdy výtah zacinkal.
„Mám tě odnést na zádech?“ Nabídl Gustav.
„Jsem v pořádku, Gusi,“ usmál se Bill.
Byli už téměř u Billových dveří, když jeden z nich opět promluvil.
„Pizza by dneska večer byla fajn,“ rozhodl Bill. „Můžeš si dát dokonce svou vlastní, dvojitou s masem, a Andy a já tě za to ani jednou nezkritizujeme.“
„Jasně,“ odfrkl si Gustav, zatímco Bill otevřel dveře. „Tomu uvěřím, až se to stane.“
Bill odhodil svou tašku vedle dveří, pozdravil Andyho a na místě zamrzl.
„Už bylo na čase, aby ses vrátil,“ oznámil Andy, když vstal ze svého místa u nohou postele. „Docházela mi témata k neformální, přesto rozpačité konverzaci.“
Bill si byl jen sotva vědom hlasů svých přátel cosi mumlajících, jak si rychle nacházeli cestu ven z pokoje a zabouchli za sebou dveře. To ticho bylo ohlušující, zatímco Tom vstal ze svého místa na Billově posteli. Žádný z nich nepřikročil blíž k tomu druhému, ani si nebyli zcela jistí, co říct. Nakonec Bill zamrkal a potřásl hlavou, probral se tak ze svého dočasného šoku.
„Proč jsi tady?“ Zeptal se bez dechu.
„Protože jsi tady ty.“
Bill zíral, s vykulenýma očima, byl schopný pouze sledovat, jak se k němu Tom přibližuje. Zastavil se, jakmile se špičky jejich nohou dotýkaly, a rukou pohladil Billův krk, když spojil jejich rty dohromady. Úlevně vydechl, když se Billovy rty okamžitě pohnuly, jemně, ale přesto dychtivě, proti těm jeho. Jazykem přejel přes Billův spodní ret a ihned s ním vklouznul do Billových úst, jakmile mu byl umožněn vstup. Jejich jazyky se jen sotva dotkly, než Bill na protest vyjekl a rukama zatlačil proti Tomovu břichu.
„Ty tady nemáš být,“ řekl s neústupným zavrtěním hlavy. „Máš… řídit svou zemi a… máš se oženit…“
„Zítra, ve skutečnosti,“ připustil Tom.
„Tak proč jsi tady?“ Zeptal se Bill znovu.
„Chci být s tebou, Bille,“ řekl Tom jemně.
„Ale ty nemůžeš!“ Zvolal Bill a přešel na druhou stranu pokoje. „Nemůžeš být se mnou, Tome. Ty a Johanna…“
„Johannu si brát nebudu,“ odpověděl Tom. „Řekl jsem jí to včera.“
„Okay, no… hádám, že nemůžeš být král a být přitom se mnou, takže…“
„Takže jsem se rozhodl jím nebýt.“
Bill zmateně nakrčil obočí. Byl si jistý, že neslyšel správně.
„Nebýt… co?“ Zeptal se.
„Králem,“ odpověděl Tom zběžně, jako by to bylo něco, co dělal každý den. „Dnes ráno jsem abdikoval. Nebo… včera ráno. Já nevím,“ usmál se. „Ten časový posun mi v tom trochu dělá zmatek. Když jsem si promluvil s Johannou, podepsal asi tucet dokumentů o vzdávání se trůnu a jmenování mého bratra novým králem.“
„Ale… Tome, to je šílené,“ naléhal Bill. Posadil se na postel a sledoval, jak si Tom sedl vedle něj. „Sám jsi to říkal, byl jsi k tomu veden po celý svůj život. Narodil ses pro to, celý život ses na to připravoval.“
„A pak jsem potkal tebe,“ řekl Tom tiše. „Bille, já nechci život, ve kterém ty nebudeš.“
„Co… co tvoje rodina?“ Zeptal se Bill.
„No, Natálie se nemůže dočkat, až se s tebou seznámí,“ usmál se Tom. „Moje matka… není nadšená.“
„A tvůj bratr?“
„Ach, Georg by mě právě teď s radostí vlastnoručně uškrtil,“ řekl Tom s uchechtnutím. „Mít náhle korunu, kterou nikdy neplánoval, je tak trochu šok.“
„Tak!“ Trval na svém Bill. „Tady nejde jen o tebe a o mě, týká se to celé tvojí rodiny, dokonce i celé tvé země.“
„Bille, tohle není něco, o čem jsem se rozhodl jen tak,“ pověděl mu Tom. „Snažil jsem se vymyslet jakýkoliv možný způsob, jak bych tě mohl mít ve svém životě a stále být králem, ale žádný neexistuje. Moje matka dokonce navrhla, abych si tě držel v paláci a prostě… byl s tebou, když budu moct.“
„Ale pořád bys tak byl králem, že?“ Zeptal se Bill tiše.
Tom se na něj vyjeveně podíval. „To nemyslíš vážně,“ odpověděl. „Byl bys naprosto v pohodě s tím, že bych strávil jednu noc s tebou a další se svou ženou? Bille, nemohl bych s tebou vyjít ani na veřejnost.“
„No, okay, nebylo by to ideální, ale…“
„Bille, přestaň!“ Vyštěkl Tom. „Dokonce i kdybys s tím opravdu byl v pohodě, o čemž my oba víme, že bys nebyl, už je příliš pozdě. Už je hotovo.“
„No, a nemůžeš jim říct, žes změnil názor?“ Bill vyskočil na nohy a přešel místnost, oči měl široce rozevřené a zběsilé, když se Tom pomalu postavil před něj.
„Bille, já tě nebudu schovávat.“ Tom se k němu natáhl a konečky prstů mu pomalu přejel po tváři. „Už dál nebudu schovávat, kdo opravdu jsem.“
Bill se kousnul do rtu tak silně, až to bolelo, jeho oči byly skelné a vyhýbaly se Tomovu pohledu, a Tom se té příležitosti chopil, aby si muže před sebou prohlédl, více než zmatený jeho chováním.
„Bille, já… já myslel, že to budou dobré zprávy,“ řekl. „Myslel jsem, že budeš šťastný, ale… tohle je to, co chceš, nebo ne?“
„No, jen před pár minutami jsem Gustavovi řekl, že se přes tebe musím dostat,“ odpověděl Bill upřímně a sledoval, jak Tomova tvář okamžitě povadla.
„Aha,“ odpověděl Tom.
Bill ho zastavil rukou kolem jeho zápěstí, když se Tom rozešel pryč.
„Tome, myslel jsem, že jsi nadobro pryč,“ vysvětlil. „Pryč z mého života, navždy. Ty poslední týdny… Bože, bylo mi bez tebe mizerně.“
„Já jsem to cítil stejně,“ odpověděl Tom vážně. „Každý den, který jsem nemohl strávit s tebou.“
„Už bych tím znovu nedokázal projít, Tome.“ Billovi se zlomil hlas. „Za pár týdnů, měsíců, kdyby ses rozhodl, že jsi udělal chybu…“
Tom vzal Billa za ruku a propletl jejich prsty dohromady. Cítil úlevu, když se Bill neodtáhl. Bill se trhaně zhluboka nadechl. Nechtěl nic jiného, než jen omotat ruce kolem krku toho muže, o kterém si myslel, že už ho nikdy znovu neuvidí. Ale ještě ne.
„Já nechci… abys toho někdy litoval,“ řekl tiše, brada se mu chvěla.
„Nikdy,“ řekl Tom s lehkým potřesením hlavy. „Ty bys nikdy nemohl být chybou.“
„Protože jsem Gustavovi taky řekl… že tě pořád miluju.“ Billův hlas skončil šeptem a z očí se mu rozkutálely slzy. „Takže tohle… opravdu chceš? Bez jakýchkoliv pochyb?“
Tom zasunul Billovi za ucho pramen vlasů a jemně uchopil jeho obličej.
„Miluju tě, Bille,“ řekl jemně. Odmlčel se a pohlédl mu přímo do očí. „A chci jen tebe, bez jakýchkoliv pochyb.“
„Já už to nevydržím!“ Zašeptal Andy s rukou na klice.
„Neotevírej ty dveře, Andy,“ varoval ho Gustav.
„Chceš říct, že ty neumíráš touhou vědět, co se to tam děje?“
Gustav na druhého blonďáka jen zazíral.
„No tak okay, ale nejdřív zaklepej. Ne, že tam jen…“
Andy vykulil oči a zatlačil do dveří.
„… tak vtrhneš.“ Gustav vzdychl. „Proč se vůbec obtěžuju?“
Gustav stál vedle svého netrpělivého kamaráda a zkoumal situaci před sebou.
Tom s Billem stáli v objetí u okna. Jejich pohledy byly spojené, oba se usmívali, a ke všemu ostatnímu v místnosti byli naprosto neteční.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
Tom se vrátil Gustav a Andy jsou paka.
To jsem ráda, že Tom opravdu udělal to, co jsem od něj čekala 🙂 Nicméně je mi teď trochu Georga líto, ale jen maličko.
Myslím, že se Tom rozhodl správně, nedivím se, že mu Bill hned neskočil kolem krku a snažil se mu to vymluvit, ale stejně jako Tom si nemyslím, že by zvládl být jen jako sexuální hračka zamčená ve zlaté kleci.
Předpokládám, že se blíží konec, ale ještě než se to stane, snad si užijeme jejich konečně oficiální vztah 😉
Hurá! A teraz môžu začať odznova a naplno. Bez prekážok a bez dozoru. Super. Ďakujem za preklad