autor: B-kay
Mám před sebou týden plný práce, monotónních a striktních pravidel a jsem opravdu ráda, že se mi podařilo ukradnout si drobnou chvilku pro sebe a věnovat ji tomu, co mě činí nejšťastnější. Co napsat k ději dnešního dílu… snad jen, některé překážky pomalounku ustupují, pouto se prohlubuje každou vteřinou a já si to náramně užívám. Je tak nádherné po všech těch týdnech trápení, žít náhle postavou, která poprvé v životě poznává, jaké to je, když je člověk skutečně šťastný. Užijte si to!
Toma probraly ze spánku neznámé zvuky. Vzdálené, tlumené dvěma páry dveří, přesto však natolik hlasité a intenzivní, že jej donutily otevřít oči a pohnout spánkem zesláblým tělem. Pokoj byl ponořen ve tmě, takže mohlo být krátce po půlnoci nebo velmi brzo ráno. Nevěděl. Tiše zazíval a převalil se na záda, čímž automaticky stáhl i Billa, který mu obtočen kolem jeho těla dýchal na krk a něco tiše šeptal. Tom si byl jistý, že je vzhůru, možná jej také probudily ty divné zvuky, které na chvíli ustaly, ale když sklonil hlavu a zadíval se mu do tváře, s překvapením zjistil, že spí a ze snu si tiše opakuje znění prvního termodynamického zákona.
Pobaveně zakroutil hlavou, láskyplně jej líbl do vlasů a znovu se položil na záda, tentokrát mnohem opatrněji. Zvláštní. Věci, které by mu za jiných okolností a u jiných lidí připadaly naprosto praštěné, se zdály být v Billově případě zcela přirozené. Neměl potřebu se nad tím jakkoliv pozastavovat. Bill byl prostě takový a on jej miloval právě v téhle podobě. Nepotřeboval jej měnit, nepotřeboval, aby se přizpůsobil jeho způsobu života, nechtěl po něm nic, čím by si Bill nebyl jistý, a pokud byla všechna tahle tvrzení důkazem toho, jak moc jej měl rád, pak jeho láska sahala daleko za hranice, které si ve své hlavě stanovil.
Ticho bylo opět narušeno nepříjemným zvukem, v němž Tom tentokrát bez problémů rozeznal hlasité a poněkud chaotické bouchání na dveře. Váhal, zda by neměl jít otevřít, nebo by měl nejprve probudit Billa a jít otevřít teprve s ním, ale Bill to vyřešil za něj. Jakmile se ozvalo další zaklepání, byl okamžitě vzhůru. Prudce otevřel oči a vystřelil do sedu, skoro jako by na tenhle okamžik čekal. Jako by byl na něj připraven.
„Kolik je hodin?“ zeptal se tiše s pohledem upnutým na dveře svého pokoje.
Tom následoval jeho příkladu, posadil se a z kapsy kalhot vytáhl mobil. Ostré světlo displeje jej na chvíli oslepilo. „Půl třetí,“ vydechl nakonec a odložil telefon na noční stolek.
Výraz v Billově obličeji byl nečitelný. Vylezl z postele, utáhl si růžovou gumičku, která byla tím jediným, co mu drželo široké kalhoty na hubených bocích, a s povzdechem vykročil ke dveřím následován Tomem, který ničemu nerozuměl. Vstoupili do předsíně a do nosu je udeřil závan spáleniny, který byl pozůstatkem jejich kulinářských schopností.
Tomův zmatek byl okamžitě prohlouben Georgem opírajícím se o vchodové dveře. V takovém stavu jej ještě nikdy předtím neviděl. Jeho obličej byl zčervenalý zlostí, silně tiskl čelist, jeho nosní dírky byly rozšířené, jak divoce dýchal, připomínaje rozzuřeného býka.
„Už toho mám akorát dost, Bille!“ procedil skrz pevně sevřené rty.
Vlasy mu stály na všechny strany, dioptrické brýle měl nakřivo posazené na špičce nosu, ale nic z toho se nezdálo natolik důležitým, aby se tím rozptyloval.
„Georgu, pokud ji nepustíme dovnitř, někdo ze sousedů dřív nebo později zavolá policii,“ snažil se mu Bill trpělivě promluvit do duše. Věděl, jaký umí být Georg v těchhle věcech tvrdohlavý a rázný a věděl také to, že to dělá jen proto, aby je chránil, což bylo milé, ale v půl třetí ráno poněkud riskantní. „Beth se probudí, pokud s tímhle okamžitě nepřestane. Věř mi, takhle to bude lepší,“ řekl tiše a osoba za dveřmi na důkaz jeho slov vrazila do dveří celým tělem a vzápětí spustila hysterický smích.
Tom překvapeně pozdvihl obočí, jakmile si uvědomil, že se jednalo o ženský smích.
„Co se děje?“ zeptal se Billa, který nespouštěl z Georga pohled prosících unavených očí.
„To je Alice, máma Beth.“
„Přišla se na ni podívat?“ proklouzlo mu ze rtů dřív, než si stačil promyslet, co by měl vlastně říct. Billův pohled a Georgovo nevěřícné kroucení hlavou mu napovědělo, že maličká byla zřejmě tím posledním, kvůli čemu by se dáma za dveřmi obtěžovala navštívit je.
„Je ožralá,“ sykl Georg.
„Geo, no tak,“ Bill si unaveně promasíroval spánek a zacouval k Tomovi, jako by v jeho blízkosti hledal útočiště. Tom se k němu přisunul blíž a jemně jej pohladil po zádech. Jsem tu. Jsem s tebou a ať se děje cokoli, zůstanu.
„Vím, že bych se takhle neměl vyjadřovat, zejména pokud se jedná o ženskou, ale je to tak. Tohle musí přestat, Bille. Už to trvá až moc dlouho.“
„Já vím,“ Bill jemně kývl hlavou. „Jistěže to musí přestat, ale dnes se nám to očividně nepodaří vyřešit, tak ji pusť dovnitř, ať už to máme za sebou.“
Tom překvapeně zamrkal. Bylo to Billovou osobností, nebo náhlou změnou zbarvení jeho hlasu, tolik něžnou a prosící, možná dokonce volbou slov a uměním formulovat věty tak, aby jej druhý musel poslouchat, aby z něj nedokázal spustit pohled, i když opravdu chtěl. I z rozzuřeného Georga se jako mávnutím kouzelné hůlky stalo jehňátko. Jeho pohled změkl, rysy obličeje už déle nebyly tvrdé a odmítavé. Sklonil hlavu, poraženě svěsil ramena a stydlivě se ošívaje, ustoupil od dveří. Zvedl pohled k Billovi, provinilý pohled očí přítele, který reagoval přesně tak, jak by v Billově blízkosti neměl.
„Omlouvám se, já… jsem jen unavený,“ vydechl. „Z tohohle všeho.“
„To nic.“ Bill mu věnoval drobný úsměv a přistoupil blíž. „Běž do mého pokoje a pohlídej Beth. Já to zvládnu, a kdyby něco, je tady Tom. Všechno bude v pořádku.“
Georg se smutně pousmál a přikývl. „Jo. Všechno bude v pořádku.“
Ale nic nemělo být. Bylo nad slunce jasné, že Alice Billa nebude poslouchat, zejména pokud se nacházela ve stavu, v jakém ji viděli už nesčetněkrát předtím. Bude to pokračovat i dál. Bude jim ubližovat, bude si s nimi zahrávat jako kočka s myší podle svých hloupých rozmarů, ukáže se jen ve chvílích, kdy jí to bude vyhovovat a pak zase zmizí. Jediným světlým bodem ve vší temnotě, která je obklopovala, byl Tom postávající za Billem, nejistý tím, co mělo přijít, ale připraven ochránit jej za každou cenu. Pocit, že měl Bill někoho blízkého, na koho se mohl spolehnout, někoho, komu důvěřoval natolik, že se mu pomalu otevíral a dovoloval mu každým dnem nahlédnout hlouběji do svého nitra, příjemně hřál u srdce. Právě s touhle myšlenkou vstoupil do Billova pokoje, zamotal se do přikrývek a přitulil k sobě spící tělíčko. Právě s touhle myšlenkou o několik minut později upadl do bezesného spánku.
Bill se zhluboka nadechl a otevřel dveře. Dovnitř se vzápětí vpotácela malá černovláska s krátkými vlasy rozlétanými do všech světových stran. Linul se z ní pach cigaret a alkoholu a někde hluboko za všemi těmi těžkými tóny byla znát květinová vůně, pozůstatek jejího drahého parfému. Prolétla Billův obličej opovrhujícím pohledem, ostatně tak jako pokaždé, když se rozhodla poctít je návštěvou, tentokrát však měla v očích i zvláštní nevědomost.
„Proč to tak dlouho trvalo?“ zahuhlala do Billova krku, když se na něj nečekaně pověsila a nebýt Tomových reflexů a silných paží, které se vzápětí omotaly kolem Billova těla, přistál by na zemi tak jako už tolikrát předtím. Bill neměl ani příležitost poděkovat mu, protože Alice se vzápětí vyškrábala na nohy a mžourala na něj napůl přivřenýma očima. „Došlo pití.“ Dlaní si protřela tvář, čímž si ještě více rozmazala už tak dost zkažený makeup.
„Alice, víš, že tady žádný alkohol nenajdeš,“ odpověděl jí Bill trpělivě.
„No jo, no jo, já vím,“ otráveně máchla rukou ve vzduchu. „Jak jsem si mohla myslet, že by měl náš svatoušek doma alespoň kapku alkoholu. To by byl velký hřích.“ Teatrálně se chytila za srdce.
Bill sklonil hlavu. „Jak jsem si mohl myslet, že by ses tady někdy pro změnu ukázala pro to, aby ses podívala na Beth.“
„Na Beth?“ Alice zmateně pokrčila obočí.
Bill nevěřícně vydechl a Tom, který celou scénku pozoroval za Billovými zády pro případ, že by se na něj opětovně pověsila, nevycházel z údivu.
„Beth, tvojí dceru,“ vysvětloval Bill, kterému se samým zoufalstvím začínal chvět hlas.
„Beth?“ Alice se tvářila, jako by to jméno slyšela úplně poprvé v životě.
„Ano, Beth. Tvoje dítě.“
Billovi se udělalo špatně od žaludku. Díval se jí do tmavých, podnapilých očí, vnímal jejich tvrdost a vrozený chlad a měl pocit, že hledí do propasti. Nenacházel ani stopy něčeho měkkého a světlého. Ani maličký náznak. Díval se jí do očí a na těch pár vteřin měl pocit, že se vrátil do dětství a hleděl do očí své matky, která se stejným odporem a lhostejností, se stejnou mírou alkoholu v pohledu, hledívala na něj. Bodlo jej u srdce.
Zdálo se, že Alice konečně pochopila. „Oh, ta,“ hravě se plácla po hlavě a víc se k tomuto tématu nevyjadřovala.
„Ano ta,“ procedil Bill skrz sevřené chvějící se rty. „Nechceš vědět, jak se má nebo jestli je v pořádku?“
„A k čemu by mi to bylo?“
„Je to přeci tvoje dítě. Nemůžeš být… nemůžeš-„
„Nemůžu co?“ Alice jedovatě zkřížila ruce na hrudi, a i když ji to stálo hodně úsilí, nakonec se zvládla udržet na nohou a bojovně hledět do Billových zdrcených očí.
Bill se snažil zamrkat slzy, ale bylo to až příliš těžké. Vzala mu veškerá slova. Nebylo nic, co by jí chtěl povědět, nic, čím by zmírnil bolest, která se za ta léta usadila do všech částí jeho těla jako popínavá rostlina a z každé takovéto chvíle čerpala životodárnou energii a rozpínala se dál. Alice měla zjevně potřebu jitřit staré rány, jako by ji snad neštěstí druhých způsobovalo nějaké potěšení. Udělala posměvačnou grimasu a zatahala Billa za vlasy.
„Ona není moje dítě. Není jako já. Není mi ani trochu podobná,“ posmívala se mu, tahajíc jej za vlasy. „Je jako ty. Možná máte oba mozek, ale jinak jste slabí a zcela zbyteční. O takové dítě nestojím.“
Tom, který si po celou dobu přísahal, že se dokáže ovládnout, aniž by jí vyškubal ty otřesné vlasy, a nechá Billa, ať si to vyřeší po svém, měl toho akorát dost. Vyšel ze svého úkrytu, zchytil její malou ruku a silou ji odtáhl z blízkosti Billových vlasů a vzápětí i ji od Billa.
„Tohle bylo naposled, co jste něco takového udělala,“ zasyčel směrem k Alice, která z něj nespouštěla překvapený pohled. Ten se vzápětí proměnil v laškovný, v očích se jí zlověstně zajiskřilo a Alice byla připravena do akce.
„Tome, to nic.“ Bill jej jemně chytil za paži, ale Tom jej neposlouchal a pokračoval dál.
„Možná jste opilá, ale to vám nedává žádné právo takhle s Billem zacházet.“
„Páni,“ zašklebila se Alice, ulizujíc si umaštěné vlasy. „To děcko má ale štěstí. Taky bych brala mít kolem sebe takové opatrovníky. Tebe tady vidím poprvé, nebo se snad mýlím? To abych sem začala chodit častěji.“ Mžourala na něj svýma zčervenalýma očima.
Tom zalapal po dechu. Nemohl uvěřit tomu, co slyší. „Co prosím?“
„Ale nic, zlato, nevšímej si mých hloupých řečí.“
„Měla byste jít do postele,“ řekl a přistoupil k Billovi, jehož ramena se nadzvedávala a klesala v rytmu jeho mělkého dýchání a Tom měl strach, že vyřčená slova ještě více prohloubila jeho nejistotu a nedůvěru v sebe samého.
„Ráda půjdu, ale byla bych ještě raději, kdybys mě doprovodil.“ Laškovně na něj mrkla a Tomovi se převrátil žaludek. „Vím, že jsem o něco starší, ale tady v mém případě věk nehraje žádnou roli. Co říkáš?“
Neodolal pokušení vystřelit si z ní a vrátit jí všechno i s úroky, a tak mučivě pomalým tempem omotával ruce kolem Billových boků a vzápětí si jej přitiskl na hrudník a nosem se ponořil do jeho vlasů. „Půjdu, jen pokud mi to dovolíš. Tak co říkáš, zlato?“ šeptl Billovi do ucha a hravě jej na něj líbl.
Alice nevěřícně vykulila oči, zacouvala až ke dveřím a chaoticky otevírajíc a zavírajíc ústa připomínala rybu zrovna chycenou na háčku zkušeného rybáře. Když se tentokrát zadívala na Billa, po lhostejnosti a opovrhování nezbylo ani stopy. Možná nakonec nebyl tak slabý a zbytečný, jak předpokládala. Bez dalších slov otevřela dveře a zmizela stejně rychle, jako se zjevila na jejich prahu, tentokrát však tiše a nenápadně, červenajíc se až po kořínky vlasů.
„Tohle jsi neměl,“ řekl Bill, zamykaje dveře, a když se otočil na Toma, rty měl zkřivené do maličkého smutného úsměvu.
„Nemohl jsem si pomoct,“ řekl Tom, pozdvihnuté obočí podtrhlo pobavení a jiskru v jeho pohledu. „Myslím, že se tady tak brzo neukáže. A krom toho, zasloužila si to. Viděls, jak se tvářila?“ zeptal se se smíchem, stahuje Billa znovu k sobě. Omotal mu ruce kolem boků a vnořil jej do svého objetí, tlumíc smích ve sněhové nádherně vonící kůži Billova krku. Pohlazením pro jeho duši bylo nesmělé chichotání vycházející z Billových úst.
„Na tenhle výraz jen tak brzy nezapomenu. Zdálo se, že naprosto oněměla.“
Omotal ruce kolem Tomova krku a nosem něžně prohrábl Tomovy vousy. I jeho samotného překvapilo, jak rychle zapomněl na její ostrá slova i na jejich hořkou pachuť. Všechno bylo v okamžiku smeteno stejně silnými pocity, avšak poněkud protichůdnými, protože tyhle pocity jej nutily chvět se po celém těle, roztloukly jeho srdce divokým tempem a na rty mu vtiskly věčný úsměv.
„Podle mě rovnou vystřízlivěla,“ připojil se k jeho konstatování i Tom, který se nepřestával usmívat, ani když skláněl tvář a pokrýval Billův krk drobnými polibky. Ochutnával sladkou třesoucí se kůži a pomalu mířil výš, každým polibkem se snažil vyjádřit, jak moc mu na Billovi záleželo, do každého vkládal veškerou lásku, které byl schopen, a když nakonec dosáhl úrovně jeho úst, žíznivě se k nim přisál a dostal stejně naléhavou odpověď, věděl, že je to skutečné. Že se mu podařilo najít to, co někteří hledají celý život, a našel to v osobě, od které by to čekal nejméně.
Za stálého líbání pomalu mířili ke gauči, využívaje vzácnou chvíli, kdy obývák nebyl okupován Georgem vřískajícím na obrazovku počítače, do tance jejich objímajících se těl jim hrály jemné tóny dešťových kapek neúprosně dopadajících na okenní tabule. Bill se přitiskl při tom, že během takových okamžiků zcela zapomíná na to, kým je. Během okamžiků, které trávil v Tomově náruči, zapomínal své jméno i adresu, zapomínal na minulost i na to, co mohlo přijít v budoucnu, nic nebylo natolik důležité, aby narušilo přítomnost a bezbřehou krásu daného okamžiku. Položil se na záda, jen na tak malou chvíli byl schopen odpoutat se od Tomových úst a pozoroval obrysy postavy sklánějící se nad ním.
„Jsi tak překrásný.“ Tomův šepot polechtal jeho vnitřnosti a znásobil frekvenci Billova dýchání.
„Naprosto dokonalý,“ pokračoval ve svých slovech, plazíc se přes Billovo tělo. Nakonec se položil vedle něj, nosem láskyplně přejel přes ten jeho, prsty obkresluje nápis na tričku. Šílený vědátor ani zdaleka nevystihovalo to, kým ve skutečnosti byl. Byl zázrakem, byl jako ty hvězdy, které tolik miloval. Tajemný, překrásný, prosvětlující veškerou temnotu Tomovy duše.
Bill nebyl schopen odpovědět. Ještě nikdy předtím se s ničím takovým nesetkal, přívlastky, které právě zaslechl, mu byly věnovány poprvé v životě. Nebyl na to připraven, a zároveň věděl, že se na něco takového připravovat nemusí. Přiložil rozevřenou dlaň k Tomově líci a pohledem utkvěl na prstýnku s ornamentem hvězdy. Usmál se. Měl jej chránit ve chvílích, kdy s ním Tom nebude, a přinášet mu štěstí. To druhé tvrzení splnil a o tom prvním byl Bill přesvědčen, že nikdy nenastane.
„Zítra nás čeká náročný den,“ zasténal mu Tom na rty. „Škola, pak výstava zvířat, cukrárna a ještě spousta dalšího.“
Bill se vedle něj vesele zakroutil. „Zapomněl jsi na seminář pana Higginse. Bude nás zkoušet z výpočtů,“ řekl tiše, jemně dloubaje ukazováčkem do Tomova nosu.
„Já nemám strach.“ Tom spokojeně zakroutil hlavou. „Už všechno vím,“ vyplázl na usmívajícího se Billa jazyk a vzápětí jej k sobě silně přitiskl. Bill bezmocně vdechoval jeho vůni, nechával se objímat, dovolil, aby ten krásný pocit pronikl do všech částí jeho těla. Pokud byl někdy zlomen a jeho srdce rozbito na kusy, právě nalezl místo, kde byly všechny části zase slepeny k sobě. Cítil se tak nádherně, že vůbec nepřemýšlel nad tím, že přijde nějaký zítřek a on bude muset opustit Tomovu náruč a žít zase svým obyčejným životem. Ne, v tuhle chvíli to nebylo důležité.
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Dalsi famozni dil. Radost cist takovou povidku 🙂
Opět krása. Opravdu si ty emoce hodně užívám, doslova se v nich rochním.
Napadlo mě, proč s Alicí nevyběhnou, ale pak mi došlo, že nad nimi má obrovskou moc v osobě malé Beth. Jí na ní nezáleží, takže by jí bylo jedno, kdyby ji odvedla sociálka, ale Billa by to zabilo. Proto jí to trpí. Snad působení Toma trochu urovná situaci.
Díky, těším se na pokračování.
Tahle krása se ani nedá popsat slovy. Sice začátky nebyly lehké, ale průběh a vývoj…nádherná povídka. Vždycky mám slzy v očích. Tolik emocí, co jsi schopna do toho příběhu dát. Díky za díl.
Prekrásna kapitola. Teda dosť tú krásnu atmosféru skazila Alica, ale aj tak to bolo nádherné. Tom je k Billovi tak úžasný, asi každý človek túži po niekom, kto ho bude tak veľmi a tak pekne milovať. Ďakujem za kapitolu a za príbeh♥
Krásna kapitolka a Bill má štěstí že potkal Toma.
Alice je opravdu šílená ženská. Nechápu, jak někdo takový může mít dítě? Jsem strašně ráda za to, že měla Beth štěstí, že je jej soused právě Bill, který se do ní zamiloval a myslím, že se v ní i trošku vzhlédl díky tomu, co zažíval sám jako dítě. Každopádně Alice mě opravdu naštvala. Jen tak si přijde, protože hledá alkohol, ale na nějakou Beth si ani nevzpomene? Nechápu! A pak ještě začne okatě flirtovat s Tomem? Že jí hanba není!!
Ale Tom s ní pěkně vyběhl! 🙂 Jsem za to ráda, alespoň někdo jí ukázal, že se k Billovi nebude chovat jako ke kusu hadru. Jen se přiznám, že mám trošku strach, aby kvlůli tomuhle klukům nezavařila. Sice pochybuju, že někdo jako ona, by se chtěl starat o dítě, ale mám strach, že by si chtěla vzít Beth zpět jen proto, aby Billovi ublížila. Opravdu doufám, že se pletu, protože to by Bill nepřežil. A věřím, že i Tom s Georgem by to těžce nesli..
Ale závěr dílu? Tak te byl famózní! ♥ Nemám k tomu slov! Jen jsem tišše četla a skoro ani nedýchala. Nádherné! ♥♥♥
Děkuji za nádherný příval emocí, B-Kay! ♥
No opět nádhera, je hezký, jak Tom Billovi ukazuje to, co nikdy nezažil a to, co si rozhodně zaslouží. Ještě ještě ještě 😀 s Alice to asi nebude jen tak… každopádně jsem zvědavá jestli to mezi těma dvěma dál už půjde jen jako "po másle" nebo nastanou nějaké překážky (doufám že jo 😀 aspoň trošku) díky za díl 🙂 vlastně dva, ten minulý jsem stihla až ted .)
Dnes je ten deň, kedy som sa konečne dokopala popísať komentíky k pár poviedkam. A táto si ho rozhodne zaslúži. Pretože je úžasná! Bill je tak sladký a nevinný a pri tom taký silný a úžasný. V niektorých veciach mi pripomína mňa samú a o to viac obdivujem, ako sa dokáže popasovať so svojou povahou a prekonať sám seba a svoje zábrany. A Tom? Ten je tiež skvelý, ako sa postavil proti všetkým a všetkému a nevzdáva sa. Držím im palce. A Ďakujem!!!