autor: elvisfan
„Víš, co mám na snowboardistech nejraději?“ zeptal se Gustav, přežvykuje svůj hot dog.
„Co by to tak mohlo být?“ zeptal se Bill a mračil se na davy tlačící se všude kolem nich.
„Dívky, které milují snowboardisty.“
„Nepovídej.“
„Ale proč ses nemohl zabouchnout do surfaře? Mnohem raději bych okukoval sladké holky v bikinách než sladké holky v kabátech a rukavicích.“
„Promiň, Gustave. Příště až se zabouchnu do celebrity, ujistím se, že ti to vyhovuje.“ Bill zastavil a rozhlédl se kolem. „Kde ksakru říkal ten oh-tak-ochotný prodavač hot dogů, že by se měly dávat autogramy? Mám pocit, jako bych přeběhl míli.“
„Sponzorské stánky,“ zahuhlal Gustav s plnou pusou. „A dav míří tímhle směrem, takže bychom měli jít právě…“
„Vidím je, Gustave!“
Mírně nalevo od dětského hřiště byla náhle vidět skupina stánků. Nad každým z nich bylo velké logo společnosti a Bill se rozzářil, když spatřil logo Heineken, Tomova sponzora.
„Už teď je tady obrovský dav,“ obával se. „Při mém štěstí vyprší čas, než se k němu vůbec dostanu.“
„Uklidni se, prosím tě,“ povzdechl si Gustav, kontroluje hodinky. „Do dalšího závodu zbývá ještě celá hodina. Jdi s davem. Vzal sis časopis, který chceš podepsat?“
„Samozřejmě.“ Bill z bundy vytáhl své první vydání Snowboarderu, to s obrázkem Toma krčícího se u svého snowboardu. Podíval se směrem k budce, pak se otočil zpět na svého přítele. „Wow. Dobře. Támhle je Tom, Gustave!“
„Tak už jdi! Budu někde poblíž, až skončíš, abys mi neomdlel vzrušením.“
S posledním vzrušeným úsměvem se Bill připojil k řadu před budkou. Využívaje svou výšku ve svůj prospěch, natáhl krk, aby viděl přes skupinku dívek, a tam byl Tom. Měl na sobě požadovanou bundu s logem svého sponzora, ale jeho zdánlivě všudypřítomné sluneční brýle měly zřejmě den volna a Bill se usmál při myšlence očního kontaktu se svou láskou. Dav se pohyboval rychle kolem všech šesti členů Tomova týmu, a jak se přibližoval, Bill postřehl, že Tom vypadá poněkud znuděně. Ve skutečnosti tak vypadali všichni.
Konečně byl na řadě Bill. První dva kluci sotva vzhlédli, podepisujíce jeho časopis a posouvajíce jej dál. Třetí byl o něco přátelštější, tak zhruba napůl se usmál, od čtvrtého dokonce získal „ahoj“. Pátý, kluk s dlouhými hnědými vlasy, pořád zíral na dívku před Billem, zatímco čmáral svůj podpis na Billův časopis.
Ještě dva kroky a Bill se náhle ocitl před svým idolem. Tom si vzal časopis od kluka sedícího vedle něj a napsal své jméno. Zahleděl se Billovi přímo do očí a kývnul hlavou, když mu vracel časopis. Pocit směšné velikosti vlastního úsměvu donutil Billa otočit se k odchodu. V poslední chvíli se otočil zpět.
„Hodně štěstí, Tome,“ zavolal za ním.
Pozastavuje se uprostřed podepisování, Tom vzhlédl k blonďatému chlapci, který byl zrovna před ním. Usmál se.
„Díky moc.“
Bill nenuceně odkráčel pryč, zoufale doufaje, že na něj Gustav čeká někde, kam Tom nemá šanci vidět, netuše o pohledu tmavě hnědých očí obdivujících výhled, když odcházel.
„Vidíš něco, co se ti líbí, Kaulitzi?“
Jeho černý fix se nikdy nezastavoval ve svých pohybech, Tom se podíval doprava na svého přítele Georga. Usmál se, když vracel 8×10 fotku dívce před ním.
„Možná.“
Jakmile zpozoroval svého přítele na opačné straně od členů týmu, Billův malý šťastný úsměv přerostl v extatický úšklebek, jak pospíchal za ním.
„Viděl jsem ho, Gustave!“ vykřikl. Popadl Gustavův biceps a poskakoval na místě. „Podepsal mi časopis, a když jsem mu řekl hodně štěstí, usmál se a poděkoval!“
„Wow. Fanouškovská horečka.“ Gustav se usmál, aby ujistil svého přítele v tom, že jej jen škádlil. „Takže to bylo takové, jak jsi doufal?“
„Nejúžasnějších deset sekund mého života!“
„Stálo za to si přivstat?“
„Rozhodně!“
„Gratuluji, chlape. Je mi jasné, že o tom budu poslouchat každou sekundu příštího měsíce, ale jsem za tebe šťastný.“
„A vypadal naprosto úžasně, Gusi!“ Sotva dávaje pozor, Bill nechal Gustava, aby jej provedl davem. „Neměl žádné brýle a podíval se přímo na mě! A já mu málem nic neřekl. Každý se jen pohyboval spolu s davem, nikdo toho moc neřekl a většina kluků z týmu vypadala, jako by tady ani nechtěli být. Jen jsem šel na to a řekl mu hodně štěstí. A on řekl díky!“ Bill ztichl, aby nabral vzduch a spatřil pobavení na obličeji svého spolubydlícího. „Blázním, co?“
„Tak trochu,“ přikývl Gustav. „Ale máš na to nárok, jsi z toho chlapa mimo už celý rok.“
„A den ještě neskončil,“ připomněl mu Bill. „Pořád ho ještě můžu vidět na boardu, letícího vzhůru nohama a podobné šílenosti. Jen doufám, že se dostaneme dost blízko na to, abychom něco viděli.“
„Vteřinku,“ Gustav zastavil Billa s rukou na jeho hrudi, vytahuje z kapsy mobil. „Pojďme zachytit tenhle moment pro budoucí generace.“
Bill se zářivě usmál a zvedl do vzduchu časopis, říkaje sýr, a Gustav zvěčnil ten okamžik. Popadl Gustavovo zápěstí a otáčeje jej v nepřirozeném úhlu, zkoumal fotografii.
„Líbí se mi,“ usoudil. „Pošli mi ji. Teď si pojďme najít dobrá místa!“
Po čtyřech hodinách a desítkách obrázků v mobilu byli na cestě domů.
„Nebyl úžasný, Gustave?“ rozplýval se Bill, zatímco listoval fotkami. „Myslím, jasně. Celý tým byl opravdu dobrý. Ale haloo! Tom to v podstatě vyhrál za ně s tím… jaks tomu říkal.“
„Double Flippy, zatraceně, kolikrát se může jeden člověk otočit ve vzduchu během mctwista?“ namítl Gustav.
„To je ono. Vážně, jak to dělá? Já bych se zabil.“
„Já bych to nedělal skrz jednu otočku.“
Billův telefon zazvonil a Gustav mohl hádat, co se ukrývá v obličeji jeho spolubydlícího.
„Co říká sněžný zajíček teď?“ zeptal se.
„Po celém dni jsem se konečně poprvé posadil,“ četl Bill nahlas. „Krásný den v Aspenu. Další výhra do sbírky.“
„Chystáš se mu tentokrát odpovědět?“ zeptal se Gustav, předpokládaje, že se jedná pouze o řečnickou otázku. Nemohl skrýt překvapení, jakmile spatřil Billovy palce létat skrz celou obrazovku. „Zatraceně, chystáš!“
„Nezní to hloupě?“ obával se Bill. Podržel telefon Gustavovi přímo před obličejem a zasmál se, když musel uhýbat hlavou, aby viděl na silnici. „Chci, aby to znělo nenuceně.“
„Já se tady snažím řídit, Bille.“
Jakmile zastavili na červené, Gustav popadl mobil a přečetl si Billovu zprávu.
@bill_trumper: @tkaulitz92: skvělá práce! díky za autogram!
„Mně to přijde v pohodě.“ Gustav pokrčil rameny a podal mu telefon. „Ale co uděláš, když ti skutečně odpoví?“
„Uhm, zešílím,“ zasmál se Bill.
V době, kdy se konečně dostali domů, byl Bill vyčerpán fyzicky i psychicky a vše, co zvládl udělat, bylo vyšplhat po schodech k jejich bytu. Ulevilo se mu, když si uvědomil, že další den byla neděle, a tak se mohl vyspat i přesto, že mu ještě zbývaly nějaké úkoly. Převlékl se do svých nejpohodlnějších pyžamových kalhot, snědl špagety, které Gustav uvařil k večeři, a vážně uvažoval o tom, že půjde do postele už v 10:30.
„Nemyslím si, že jsem tě za celou dobu, co tě znám, viděl jít do postele takhle brzo,“ poznamenal Gustav.
„Byl to velký den, Gustave!“ zívnul Bill a kroutil se proti opěradlu gauče. „Viděl jsem Toma živého, tváří v tvář, jedl preclík s lepkavou sýrovou omáčkou, je to, jako bych byl hned na dvou výletech. Jsem mrtvý.“
Bill si povzdechl a nechal hlavu dopadnout na opěradlo pohovky a bez zájmu se díval na cokoliv, co Gustav našel v televizi. Strčil chodidla zpátky pod deku, přikrývaje své nohy. Zvuk jeho telefonu jej donutil našpulit rty směrem ke svému příteli.
„Najednou je z tebe invalida?“ zeptal se Gustav a natáhl se po Billově mobilu.
„Jsem unavený.“ Bill zamrkal na zprávu a posadil se, náhle se cítil naprosto bdělý. „Můj Bože!“
„Sněžný zajíček se zranil během nějaké divné nehody na lyžařském vleku?“ škádlil jej Gustav, uvědomuje si, že je i on sám trochu unavený.
„On mi odpověděl, Gustave!“
„Tom?“
„Ano, Tom!“
Gustav se naklonil na stranu a četl přes Billovo rameno.
@tkaulitz92: @bill_trumper dnes bylo hodně autogramů. který jsi ty?
„Odpověz mu!“ Gustav pobídl fascinovaného přítele.
„Co mám říct?“ odpověděl Bill.
„Pošli mu fotku. Tu, co jsem vyfotil hned po tom, cos ho uviděl.“
„Oh můj Bože!“ Bill upustil telefon na gauč. „To nemůžu.“
Přeskakuje očima ze svého přítele na jeho telefon, se Gustav kousl do rtu a váhal pouze vteřinu. Zvedl zařízení a rychle poslal fotku předtím, než stihl Bill vůbec zaregistrovat, co dělá.
„Tady to máš,“ řekl nenuceně, jako by Bill sedící vedle něj vůbec nebyl připraven vybouchnout.
„Tos neudělal!“ zaječel Bill.
„Ale udělal.“
„Můj Bože.“
Polykaje poslední doušek piva, Tom se zájmem zvedl obočí nad nově příchozím tweetem.
„To je ten kluk,“ konstatoval Georg, zíraje mu přes rameno jako obvykle. „Ten, kterému jsi málem očima vypálil díru do zadku.“
„To je on,“ souhlasil Tom.
Odkládaje nyní prázdnou láhev, Tom rychle vyťukal odpověď.
@tkaulitz92: @bill_trumper rozhodně si na tebe pamatuju. díky za to, žes dneska přišel.
autor: elvisfan
překlad: B-kay
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 20
Oooo…honem dááááál. 😀 To vypadá slibně. 🙂 Díky.
Boze to je skvela povidka 😀
Sakra, culím se jak debil. Nejde s tím přestat.. 😀 Už je to lepší. 😀 Moc pěkné, jen tak dál. Jen doufám že Bill nedostane infarkt. 😀
Kdyby mi Tom takhle na netu odpověděl, tak se chovám naprosto stejně, jako tady Bill. Ale kdyby mi někdo provedl to, co Gustav, tak ho zabiju, okamžitě! 😀
Ale líbí se mi i ten zájem ze strany Toma 🙂
Mám úplně stejný problém jako Becs. 😀
Úžasná povídka, všichni jsou skvělí.
Moc se těším na pokračování.
Krása jen doufám že Bill nebude mít infart.
To bolo super 😀
Bill je proste fakt do Toma zbláznený a vyzerá to tak, že aj Tom bude mať záujem 🙂
A Gustav je super priateľ. Bill v ňom má obrovskú podporu. Aj keď kebyže to, čo urobil Billovi, urobí mne, tak by som ho asi prizabila! 😀
A najviac ma dostala Billova odpoveď na Gustavovu otázku, čo urobí, keď mu to odpíše. Vraj "zošalie"n – ako keby už z neho šialený nebol 😀
Ďakujem za preklad.
Bill má obrovské šťastie:) teším sa na ich ďalšiu konverzáciu ale hlavne na osobné stretnutie:) Toto je rozkošná poviedka:)
Tahle povídka si získala mé sympatie už minulým dílem, ale tímhle mě úplně odzbrojila! Bill je neuvěřitelně roztomilý a prostě mi přijde celý ten nápad milionový a originální! Opravdu jsem neuvěřitelně nadšená a na další díle se táák těším! 🙂
Nemám ponětí, jak bude Tom s Billem dál nějak pokračovat, ale rozhodně se nechám překvapit a budu se těšit na nějaké jejich sbližování. Jsem netrpělivá, zda se to už rozjede teď a nebo si ještě chvilku počkáme, každopádně já se těším na obojí! 🙂
Moc děkuji, B-Kay!!!!! 🙂