Lehrer des Lebens 34.

Strávili spolu naprosto nádherný týden. Během dlouhých dní, když se zrovna ani jeden nepřipravoval na nadcházející náročné školní dny, rozlehlou zahradu proměnili v ráj sněhuláků a jiných postav. Bill využil své kreativity a postavil trollí rodinu, zatímco Anis sněhuláky představující jeho a Billa. Měli výhodu, že sníh nepřestával padat – mohli kdykoliv něco přidělat a ještě si užít koulovačky a muchlování ve sněhu.

Ačkoliv si čas strávený s Anisem nemohl vynachválit, po probuzení na Silvestra ho zaplavil nepříjemný pocit stesku po Tomovi. Protože si každý den volali, nedocházelo mu, že bude poslední den v roce bez něj. Bylo to poprvé za celý život, kdy měl Nový rok přivítat bez svého bratra a nebyl si jistý, jestli se mu ten pocit, jen nelíbí nebo ho přímo nenávidí. Byl otrávený a nemohl se dočkat, až konečně dostane sklenku s alkoholem.

K Billovu velkému překvapení krátce po obědě zazvonil na dveře poslíček nesoucí velkou přepravku s občerstvením. V šoku sledoval, jak Anis s úsměvem zaplatil a ještě chlapci strčil poměrně vysokou bankovku do kapsy od bundy.

„Na co tolik jídla?“ tázavě k Anisovi vzhlédl, sotva se za poslíčkem zavřely dveře. „Vím, že hodně jím, ale dokonce i já bych měl problém tohle všechno sníst.“

Anis se pobaveně zasmál. Okamžik mlčky rozprostíral jídlo na konferenční stolek v obýváku, než ke svému mladičkému příteli vzhlédl s potutelným úsměvem na rtech. „Však ono to také není jen pro tebe.“ Bill mlčky pozvedl obočí. „Já ti s tím pomůžu, samozřejmě. Oh, dojdeš otevřít, prosím?“ náhle se rozzářil, když se domem znovu rozezněl zvonek. „Musím si vyřídit hovor.“

Bill se zamračil. Už od rána se Anis choval nanejvýš divně – přestože byl chlapec chvílemi protivný i sám sobě, Anis se nepřestával usmívat. Neustále sršel humorem a nepřestával vtipkovat, po asi pátém vtípku ho Bill jednoduše přestal vnímat a se skicákem si zalezl na terasu. Tentokrát se ale rozhodl jeho podivínství nevnímat a zamířil otevřít, protože zvonek začínal být otravný.

„Proboha, fakt se o ten zvonek musíte o- TOME!“ vyhrkl překvapeně a okamžitě Tomovi skočil kolem krku. „Mohlo mě napadnout, že jediný pitomec, který se opře o zvonek, budeš ty.“

„No to tě teda napadnout mohlo,“ se smíchem ho Tom objal nazpět. „Snad sis nemyslel, že ti dovolím slavit Silvestra beze mě? Takovou radost bych ti nikdy neudělal.“

„Tak teď jsem zklamaný, protože budeš muset přihlížet mému a Anisovu novoročnímu sexu,“ Bill zakoulel očima a s úsměvem odstoupil.“

„Dorazí i zbytek party, takže to vypadá, že při tom sexu asi budete mít obecenstvo,“ zašklebil se Tom a Billa odstrčil stranou, aby mohl konečně vstoupit do tepla domu. „Nazdar Anisi! Koukal jako kráva už od probuzení?“ rozchechtal se. Bill se s přimhouřenýma očima ke svému příteli otočil, takže z horlivého přitakávání se náhle stalo zarputilé vrtění hlavy. Protočil očima a usmál se. „Chudáku, lituju, že jsi to musel vydržet tak dlouho. Já ho mám chuť shodit pod vlak vždycky, když nahodí ten svůj zpruzelej výraz.“

„Proboha, už aby přijel Andy!“

„Vážně věříš tomu, že bude stát při tobě, zatímco tě budu pomlouvat?“

Bill si trucovitě založil ruce na prsou, ale úsměv mu pohrával na rtech. „No, když ne Andy, tak Kay určitě. Proboha,“ s vykulenýma očima se otočil k Anisovi. „Pozval jsi Kaye, že jo?“

Anis si pobaveně odfrkl. „Blázníš? Kay by mě každý den bombardoval textovkama, kdybych si dovolil nepozvat ho na silvestrovský večírek.“

Bill souhlasně zamručel. „Jo, tohle chování schvaluju. Moc dobrý nápad. Já věděl, že si s Kayem budu rozumět nejvíc, je to přesně moje krevní skupina! Přesně podle mého gusta, nenechá se vystrnadit z důležitý akce, nejdůležitější v celým roce!“

Tom zabručel. „Ježíši Bille, já tě fakt rád vidím, ale… Jak jsi to s ním, Anisi, mohl sám vydržet tak dlouho? Chci říct, žiju s ním osmnáct let a ten týden bez něj… Bože, všude bylo tak úžasný ticho.“

„Myslím, že se začínám cítit ublíženě.“

„Ale no tak,“ Anis ho zezadu objal kolem pasu a políbil ho na tvář. „Víš moc dobře, že JÁ si čas s tebou maximálně užíval. Každou minutu.“

Bill se pousmál. V jeho náruči se otočil, aby ho políbil a přikývl. „Já vím. Teď se půjdu ale převléct a celkově dát dohromady, než přijdou hosté. Tohle pako jako hosta nepočítám,“ zazubil se. „Tak ne, že mě budete pomlouvat nějak přehnaně. Všechno se dozvím!“

~

Jako mávnutím kouzelného proutku se z otrávené hromádky neštěstí stal hostitel v pravém slova smyslu. Z ušmudlaného kluka se díky make-upu a vhodnému oblečení stal nádherný mladý muž. Nešetřil úsměvem na nikom z Anisových hostů, přestože Tomovi třeba „omylem“ dupnul na nohu nebo ho polil bílým vínem a Andreasovi do čaje nasypal polovinu solničky. Byl v dobrém rozmaru.

Způsobně usazený na gauči v obýváku mezi Kayem a Andreasem ostřížím pohledem sledoval celkové dění v místnosti, mlčky uzobávaje nejrůznější sýry, které Anis objednal. Byla zábava sledovat jejich přátele, jak se opilecky baví. Kay s Andym nad jeho hlavou živě diskutovali o funkčnosti a smysluplnosti dnešních vztahů, zatímco Anis, Tom a Nyze hráli nějakou připitomělou hru, kdy si jeden do pusy vložil plastový kelímek panáku s nějakým venezuelským rumem, a bez pomocí rukou ho měli vlít do úst nikoho dalšího. Moc dobře nechápal, jak je to napadlo, protože jak se na ně díval, celé polité, připadalo mu to jako blbost roku. A že měl s čím srovnávat.

„Proboha, s tímhle chlapem já vážně spím?“ Bill znechuceně nakrčil nos, když se Anis něčemu rozesmál ve chvíli, kdy mu Tom přeléval jeho panáka, a jemu tak rum vylítl z nosu. „Fuj a to má být moje dvojče?“ zaúpěl. Tom Anisovi bez rozpaků unudlený obličej utřel. „Myslím, že se s ním rozejdu.“

„Se kterým?“ se zájmem na něj pohlédl Andreas.

Bill s přimhouřenýma očima sledoval, jak se události Tom i Anis smějí. „S oběma.“

„No a to je přesně to, o čem jsem mluvil!“ zvolal Kay zaníceně. „Vztahy jsou prostě na hovno. Žádný nevydrží, protože pokaždý, PO-KAŽ-DÝ se ukáže, že jeden z nich je… No, tohle,“ mávnul rukou k druhé partě. „Jestli je někdo, s kým bych vydržel ve vztahu, je to rozhodně jeden z vás dvou.“ Bill s Andym na něj současně v šoku pohlédli. „No nečumte tak blbě. S váma bych do toho klidně šel.“

„Jsem si jistý, že nám poskytneš vysoce inteligentní vysvětlení, proč,“ protočil Bill očima a dlouze upil ze svého drinku. Míchal ho Tom, takže očekával, že ho to, v lepším případě, zabije.

Kay se frajersky usmál a pocuchal mu vlasy. „Samozřejmě,“ protáhl. „Musím vám totiž říct, proč bych s váma mohl vydržet. Bille, s tebou bych vydržel, protože jsi takovej cukrouš!“ pošimral ho pod uchem. Bill se poplašeně odtáhl. „Ale jinak… Jsi moc na vztahy a věrnost a ták. Ale ty, Andy,“ s širokým úsměvem se naklonil k druhému chlapci a neohrabaně přitiskl rty na jeho. „Sakra, ty jsi boží ve všech směrech.“

Bill s vykulenýma očima seděl a sledoval, jak se Andreas do polibku okamžitě zapojil. Vzhledem k tomu, že stále seděl přímo mezi nimi, se opatrně vyšplhal na opěradlo a z gauče seskočil, rázně zamířil k druhé skupince.

„Skončili jste?“ houkl, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. Zamračil se a drze ukradl Tomův panák, jehož obsah si vlil do pusy a následně ho předal Anisovi. Přítel ho okamžitě pevně objal kolem pasu a udělal z toho polibek. „Už mě vnímáš?“ vydechl Bill přiopile do jeho úst.

„Naprosto.“

„Výborně,“ Bill se pousmál. Po očku mrknul na jejich přátele – zejména Tom je vyjeveně pozoroval. „No, měli byste se jít všichni převléct, vypadáte jako puberťáci,“ pobaveně zatahal za Anisovo zmáčené tričko. „A možná by neuškodila sprcha.“

„Přidáš se?“

„Vážně tu sleduju, jak se snaží ojet mýho bratra?“

„Věř, že kdyby spolu ti dva nebyli, zkoušel bych to já.“

Bill se rozesmál a Toma i Nyzeho pobaveně praštil do ramene. „Vy jste pitomci, kluci. Ale myslím to vážně, mazejte do sprchy, já od sebe jdu odtrhnout ty dva ňoumy, co se na sebe plazí na gauči. To můžou dělat i doma.“

„Takže mi dáváš košem?“ Anis mu jemně skousl kůži pod uchem.

„Mhm,“ přitakal Bill souhlasně. „Slibuju, že ti to vynahradím.“

„Beru to závazně.“

~

Ještě nebylo ani půl dvanácté, když nebe začaly ostýchavě protínat první barevné prskavce ohňostrojů. Bill ponechal svoje přátele napospas osudu a se skicákem utekl na zimní terasu, kde se zabalil do deky a zabořil do křesla. Byl nádherný večer a na malování měl dokonalou atmosféru. Jen hrubými náčrty se snažil vdechnout papíru naději života – měl v plánu doma ho k životu probrat se všemi barvami, které měl. Nemohl se toho dočkat.

„Uvědomuješ si, že je Silvestr a ty sedíš na terase a maluješ?“

„Během osmnácti let sis ještě nevšiml, že jsem trochu divnej?“

„Trochu je celkem slabý slovo,“ Tom s tichým smíchem usedl vedle bratra. „Proč nejsi vedle s náma?“

„Začali s ohňostroji,“ pokývl Bill směrem k barevným jevům na obloze. „Víš, že nevynechám ani jedinou příležitost vidět je.“

Tom souhlasně přikývl a promnul si obličej. Bylo vidět, že studená sprcha mu pomohla – stále byl mírně opilý, ale aspoň už dokázal vnímat svět kolem sebe. „Promiň za to, co se dělo uvnitř. Ani nevím, jak k tomu došlo,“ zamumlal.

Bill s pobaveným úsměvem mávnul rukou. „Krom toho, že to bylo naprosto nechutný, se nic nestalo. Vy jste se vyřádili, já od vás měl pokoj, teď jste všichni jakž takž střízliví, takže jsem v pohodě. Neřešte to, jste mladí, bavte se.“

„Proč jsi taky nepil?“

„Ale pil, jen jsi to neviděl, protože ses zrovna opíjel s mým přítelem,“ zasmál se krátce. „Ale nějak nemám chuť se přímo opíjet. Dal jsem si tak na hladinku a je mi dobře.“

Tom pobaveně zavrtěl hlavou. Ačkoliv nebyl žádný alkoholik, když měl příležitost napít se, tak nijak nepohrdl. Bill, na rozdíl od něj, žádné opíječky nevyhledával – často byl na večírcích pouze o jedné sklence vína. Málokdy se opíjel, což Tom moc nechápal. Ale rozhodně si ho kvůli tomu nedobíral. „Už jsi přemýšlel nad tím, jaké bude letos tvoje novoroční předsevzetí?“

„Přemýšlel jsem nad tím,“ přikývl černovlásek souhlasně, „ale ještě jsem se pořádně nerozhodl. Je toho tolik, co bych chtěl příští rok zvládnout, ale předsevzetí chci mít jen jedno a tomu se věnovat.“

„Tak to se v tomhle případě asi nabízí škola, ne?“

„Ne tak jednoznačně,“ zamumlal Bill nejistě. „Chci říct… Spíš než vysoká mě teď zajímá to, jak žít s tebou, a zároveň být co nejblíž Anisovi, takže škola… Není prioritou.“

„Bille, na mě se nemusíš ohlížet,“ Tom s úsměvem chytil Billovu ruku. „Jsou to jen tři roky, během kterých stejně budeme mít hromadu volna, takže se budeme moct často vídat.“

„Jo, ale problém je v tom, že já to bez tebe nezvládnu,“ přiznal Bill. „Těch pár dní tady bylo fajn, ale představa, že bych slavil Silvestr bez tebe, mě dočista znechutila. A nedokážu si představit, co by bylo, kdybych měl být bez tebe několik měsíců, pokud nepočítám víkendy. Jsem zvyklý, že kdykoliv potřebuju, jen přejdu chodbu, sejdu schody nebo počkám pět minut, a ty jsi zase u mě. Vím, že bych to možná měl brát jako šanci osamostatnit se, ale to já nechci. Jednou jsme si slíbili, že spolu budeme žít a za tím si já stojím, nechci na tom nic měnit.“

„Ani když jsi teď s Anisem?“ zamrkal Tom překvapeně. Předpokládal, že když Bill s Anisem tvoří pár, upustil od jejich nápadu na společné bydlení a bude chtít žít s Anisem.

„Ne. Pořád chci bydlet s tebou. Myslím, že když budeme žít v jednom velkém domě, nebude to žádný problém. Bude to super!“

„Bille, na velký dům my ale nemáme peníze…“

„Já vím,“ Bill sklopil hlavu a pokrčil rameny. „Ale pořád si myslím, že náš sen není nemožný. Musíme pro něj prostě něco udělat. Můžeme to zvládnout, Tome.“

Tom se něžně pousmál. V nocích jako tahle býval jeho mladší bratr neuvěřitelně zranitelný. Pevně ho objal a přikývl. „Samozřejmě, že to zvládneme.“

~

Z Ansiova objetí sevřel dlaně Toma a Andrease, než se s hlasitým přáním všeho nejlepšího i s Nyzem a Kayem rozběhli do zahrady, kde s nadšením malých dětí zapalovali nejrůznější rachejtle.

„Šťastný Nový rok,“ Anis Billa políbil na spánek.

„Krásný Nový rok, Anisi,“ odvětil Bill tiše. Přitiskl se k muži pevněji a pohladil ho po ruce. „Doufám, že nám přinese samé dobré věci.“

„Dokud budeme spolu, nic špatného se nám nemůže stát. Až odmaturuješ, jako vrchol všeho dobrého spolu konečně budeme moct vyjít na veřejnost. Už jen pár měsíců a bude konec skrývání se. Žádné tajnosti, budu ti moct dát pusu na veřejnosti, vzít tě na jídlo, do kina, koncert. Bože, jak já se těším, až dostaneš maturitní vysvědčení do ruky!“

„Musím ještě vymyslet tu vysokou,“ povzdechl si. „Ale to má ještě čas.“

„Dneska si jen užívej ty pitomce a modli se, aby jim to neurazilo ruce,“ pokynul Anis pobaveně hlavou k mladým mužům dovádějícím na zahradě. Jak na Nový rok, tak po celý rok…

autor: Saline A.