autor: Misa Sugar
Podzim je tady a s ním i nová povídka, kterou si pro vás k překladu vybrala Zuzu. Jak jinak, že? 😀 Tentokrát to bude jednadvacetidílná povídka z prostředí střední školy, kam přichází nový žák, který velmi brzy zjistí, jaká pravidla na téhle škole panují a kdo tam má hlavní slovo. Autorka svou povídku psala v letech 2009-2011 a na THF byla velice úspěšná, měla přes tisíc komentářů, a to už je co říct. Doufám, že se taky pochlapíte. 😀 Povídka tu zatím bude dvakrát týdně, v pondělí a ve čtvrtek. Dejte se do čtení a brzy zjistíte, kdo je v ní ten „Vicious“ neboli „Zlý“.
Jako vždy velké díky patří naší neúnavné Zuzu, která dál díky mobilu a e-mailu překládá, ačkoliv její počítač toho měl zjevně tak akorát dost a rozhodl se stávkovat. 🙁 Nejspíš ho přestal twincest bavit, tak doufejme, že ho v opravně umravní, a nebude dělat problémy. Pokud jste si někdo právě zakoupili nejnovější model s nakousnutým jablkem a zůstal vám doma nějaký starší, funkční, zahálkou vyloženě trpící a vůči twincestu tolerantní noťas, který můžete postrádat, neváhejte mi napsat, určitě by se naší překladatelce hodil pro případ, že by se tenhle – proti její tak bohulibé charitativní činnosti, jako jsou překlady povídek – rozhodl stávkovat nafurt. 😉 Jinak nevím, co bych na tenhle blog dávala, protože když si to spočítáte, překladů už poslední dobou zveřejňuju týdně skoro stejně jako originálních českých povídek. Naštěstí THF je studna plná úžasných věcí, tak snad to tady ještě nějaký ten rok vydrží. Mimochodem, v listopadu bude už 9. výročí blogu. To jen tak pro pořádek, kdybych na to zase zapomněla jako vždycky 😀 Pa J. :o)
Vášnivý příběh násilí, chtíče, lásky a zrady svádějící zvrácenou duši…
Bill Kaulitz řídí tuto školu. Jeho pevně ucelená skupina rozhoduje o všem od vašeho postavení v hierarchii až po vaše známky. Postavte se jim a budete si přát, abyste to nikdy neudělali. A vše, čeho si od nich žádá, je kompletní loajalita.
Tom Trümper je nový student. A brzy zjistí, s jakou cenou tato loajalita přichází…
Ale to, co jej šokuje více, je, kdo ve skutečnosti tu cenu platí, a kdo skutečně tahá za nitky.
Vítej v mé škole
„No tak, Tome. Stěhování je zábava.“
Tom obrátil oči v sloup. „Mami, tak naposledy, já nejsem naštvaný, že se stěhujeme. Stejně tam nebylo nic, kvůli čemu by stálo za to zůstat.“ Ukázal palcem přes rameno na dálnici za nimi. Jeho matka si povzdechla.
„Tome, bylo to opravdu hezké místo, a tohle bude taky. Jen počkej.“
„Mami, zastávej se jednoho nebo druhého, ale nehraj to na obě strany.“
„Já jen chci, abys byl pro jednou pro něco nadšený.“
„Já jsem nadšený! Nenadávám ani nenaříkám, nebo snad ano?“ Tom podrážděně zamával rukama. „Tohle je jediné nadšení, které ze mě dostaneš, a ty to víš. Kdybych nebyl nadšením úplně mimo, stěžoval bych si na tohle.“ Ukázal z okna na ubíhající silnici.
Paní Trümperová si znovu povzdechla a přemýšlela, jestli byl její syn sarkastický, nebo ne. Občas si nebyla jistá.
* * * * *
„A tahle místnost bude tvůj pokoj, Tome. Není hezký?“
„Je fajn.“ Tom se rozhlédl po prázdné místnosti a přistoupil k oknu. „Pravděpodobně uvidím našim sousedům přímo do obývacího pokoje.“
„No tak, Tome, nebuď takový. Já vím, že tady není taková zahrada, na jakou jsme zvyklí, ale…“ Tom ji přestal vnímat, když se jeho pozornost přesunula k oknu naproti tomu jeho.
No, ne až tak k oknu, jako spíše ke klukovi opřenému o parapet. Zpočátku si Tom myslel, že je to dívka, kvůli dlouhým vlasům, make-upu a nalakovaným nehtům, ale podrobnější inspekce prokázala opak. Ten kluk jej pozoroval s hlavou opřenou o své paže, takže vše, co Tom viděl, byly jeho oči a čelo. Tom zvedl ruku v tichém pozdravu. Chlapec ho sledoval, ale nereagoval.
„Tome? Komu to máváš?“
Tom spustil ruku a ohlédl se na svou matku. „Já nevím. Nějakému divnému klukovi v sousedovic okně.“ Tomova matka se šla postavit vedle něj, a Tom se obrátil zpátky k oknu. Protější okno bylo prázdné. „Hm. Vypadá to, že je pryč.“
„No, jen se neboj. Jsem si jistá, že se s ním setkáš v pondělí ve škole.“
Tom přikývl a stále ještě se díval z okna. Dokonce i na takovou vzdálenost byl přesvědčen, že nikdy ve svém životě neviděl krásnější pár očí.
* * * * *
„Dobrý den, ehm… Omlouvám se, že jdu pozdě, ale tohle je můj první den a…“
„To je v pořádku,“ přerušila jej učitelka. „Jen ať se to nestane znovu. Ty jsi Trümper, předpokládám, že?“ Tom přikývl. „No, tak já si tě tady označím. Prosím, posaď se vedle Shäfera.“ Ukázala na kluka s krátkými blond vlasy a Tom přikývl. Vklouzl na židli vedle něj.
„Čau. Ty jsi tady nový?“
„Jo. Já jsem Tom.“
„Gustav.“ Mladík se na něj zazubil a Tom se usmál. Nebyl nervózní, opravdu od této školy příliš neočekával. Ale bylo příjemné znát někoho přátelského. „Kde bydlíš?“
„Emm…“ Tom se snažil vzpomenout na adresu, a pak řekl název ulice. Gustav zamyšleně naklonil hlavu.
„Proč mi to zní tak povědomě?“ Přemýšlel Gustav, než pokrčil rameny. „No, už máš nějaké přátele?“
Tom zvedl obočí, ten kluk byl přímější, než byli ostatní. „Ne, nikdo v mých prvních několika hodinách se nezdál být zvláště nakloněn k tomu, aby se mnou mluvil. Ale jsem tak trochu zvědavý, je tady jeden kluk, který bydlí hned vedle mě, a tak jsem přemýšlel, jestli sem chodí do školy.“
Gustav pokrčil rameny. „Možná. Jak vypadá?“
„No, má tak trochu dlouhé, černé vlasy… Když jsem ho viděl, měl na očích make-up a měl nalakované nehty…“ Tom se odmlčel, když spatřil výraz na Gustavově tváři.
„V žádném případě,“ vydechl. „Ty bydlíš vedle Kaulitze?“
„Kaulitz?“
„Jo. No kurva, já ti tak závidím…“ Gustav na Toma zíral s posvátnou úctou.
„Kdo to je? Jaké je jeho křestní jméno?“
Gustavovy oči těkaly sem a tam, jako by se bál, že jej někdo uslyší, než se naklonil a zašeptal Tomovi do ucha, jako by poskytoval nebezpečné, vrcholně tajné informace vlády: „Bill.“
„Bill?“
„Drž hubu! Pouze lidé v jeho skupině mají povoleno mu říkat křestním jménem! Nechceš, aby se k němu dostalo, že jsi porušil pravidla, věř mi!“
Tom zamrkal, obočí měl ještě výš než před minutou. Zřejmě byla tato škola zajímavější, než si původně myslel…
* * * * *
„Tady je,“ vydechl Gustav a ukázal na stůl uprostřed jídelny, kde seděl kluk, kterého Tom viděl dříve z okna. „A kolem něj je jeho skupina. S žádným z nich si nezahrávej.“
Tom na ně zvědavě zíral. Bylo jich tam jen sedm, čtyři dívky a tři kluci včetně samotného Kaulitze. Žádný z nich se nezdál být nějak zvlášť děsivý, nebyli nijak svalnatí nebo tak něco. Ve skutečnosti se opravdu nezdálo, že by měli něco společného. Až na…
„Jsou krásní,“ zamumlal Tom, jak studoval jejich tváře. „Každý z nich je nádherný.“
„Já vím,“ řekl Gustav s nostalgickým povzdechem. „To je součást jejich kritérií pro přijetí. Bože, jak já si přeju, abych byl krásný…“
Tom vyprskl smíchy a Gustav ho přátelsky praštil. „Nesměj se! Ty víš, že se k nim chceš taky připojit.“
„Jak přesně se k nim můžeš přidat?“ Tom obrátil svou pozornost zpátky ke stolu, kde si Kaulitz pohrával s černým papírem.
„Myslím, že se to brzy dozvíš,“ řekl Gustav. „To, co připravuje, je pravděpodobně tvá pozvánka na inspekci.“
„Moje co?“ Tom sledoval, jak Kaulitz přejel svým jazykem podél okraje toho, co nyní rozpoznal jako černou obálku, než ji zalepil, otočil a naškrábal něco na přední stranu. Podal ji blonďatému chlapci sedícímu po jeho pravici, který ji předal někomu u dalšího stolu, kdo ji předal osobě vedle, která ji předala…
„Za chvíli uvidíš,“ řekl Gustav. „Tady to je…“
Tom převzal obálku z natažené ruky, otočil ji a spatřil své jméno napsané na přední straně elegantním stříbrným rukopisem. „Jak to, že zná moje jméno?“
„Vole. Je to Kaulitz. On prostě ví.“ Gustav se na obálku hladově podíval. „Můžu si nechat tu obálku, až s tím skončíš?“
„Ehm… proč?“
Gustav se po obálce předběžně natáhl. „Byl na tom Kaulitzův jazyk…“
Tom obálku odtáhl pryč. „Můžu to aspoň otevřít, než nad tím začneš slintat?“ Otevřel obálku a vytáhl červený list papíru. „Co to je?“
„Tvoje pozvánka,“ odpověděl Gustav a opatrně zvedl odhozenou obálku, aby k ní přičichl. „Ach bože, voní to jako Kaulitzova zubní pasta…“
„Ty vole, ty mě kurva děsíš.“ Tom si prohlížel pozvánku a ignoroval Gustavovy protesty.
Vážený pane Trümpere,
jste očekáván na inspekci tuto sobotu v 15:00. Prosím, buďte v tento čas na přiložené adrese.
Pod tím se nacházela adresa, která se pouze o dvě číslice lišila od jeho vlastní.
V té době bude zváženo vaše přijetí do elitních řad této instituce. Budete rovněž informován o pravidlech, kterými se zmíněná instituce řídí. Do té doby budou veškeré přestupky přehlédnuty. Očekávejte odpověď týkající se rozhodnutí o vašem přijetí následující pondělí.
Vítejte v mé škole.
S pozdravem,
Wilhelm Kaulitz
autor: Misa Sugar
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Tak to vypadá hodně zajímavě! Nemůžu se dočkat dalšího dílu. Achjo, už teď chci být v té ''skupině'' 🙁 Gustav mě dostal, nechat si obálku, protože jí Bill olíznul :'D
Páni .. Mám z toho husí kůži. Vypada to na opravdu zajímavou povídku. 🙂 .. Zdá se mi, že tě od překládání nic nezastaví 😀 ale já si rozhodně nestěžuju. Díky, že si na nás vždycky najdeš čas. 🙂
No…ani nevím, co napsat…vypadá to zajímavě, ale počkám si na víc. Díky za překlad.
Hmm, vypadá to zajímavě. Díky za překlad.
Od chvíle, kdy Tom vstoupil do nové školy, se musím smát. Gustav je neuvěřitelně vtipný s tím, jak zbožňuje Billa a chce obálku jen proto, že ji Bill olíznul! 😀 A to, že to voní jako Billova pasta? 😀 😀 😀 😀 Nejvtipnější na tom všem je, že si tohohle zmagořeného Gustava umím velice živě představit! 😀
Každopádně se zdá, že bude tahle povídka buď děsně vtipná a nebo děsivá! 😀 Nevím, co z toho vybrat, protože ten jejich elitní společnost mi maličko nahání hrůzu. Vstup mají povolen jen ti, co jsou krásní? 😀 Ta pravdila vytvářel Bill, ne? 😀
No, rozhodně jsem nedočkavá na další díl, protože jsem strašně zvědavá, jak bude tohle pokračovat a co na to Tom. Jsem zvědavá, zda se přizpůsobí a nebo bude rebelovat? Opravdu MOC se těším na další pokračování! 🙂
A Zuzu, tisíceré díky za další překlad! Jednoduše nechápu, kde to všechno stíháš! Jsi prostě nejlepší!!!!
Gustav tomu dává. Jsem zvědavá, jestli po celou dobu povídky bude takhle poblázněný Billem, jestli jo, tak to se máme na co těšit. A co se týče Toma, pak chci skutečně vědět, jak to s Billem zvládne.:D Díky moc:)
Ta pozvánka mě pobavila. Prý "bude zváženo vaše přijetí do elitních řad této instituce…" hned jak poprvé vleze do školy a bez toho, aby se ho někdo ptal, jestli vůbec přijatý být chce. No nic. Gustavovo zbožňování Billa bylo vtipné, člověk by řekl, že je do něj prostě zabouchnutej ale jestli takhle blbnou všichni, tak už je to docela divný…
Doufám, že se z té elity nakonec nevyklube nějaká parta grázlíků, která Toma akorát dostane do malérů. I když… ta druhá varianta, která mě napadá, je možná ještě horší. Totiž že se za tímhle spolkem skrývá něco mnohem temnějšího a možná nadpřirozeného… To by bylo něco 😀 No uvidím, nechám se překvapit.
Díky za překlad
Tak toto vyzerá veeeľmi zaujímavo.
To riadenie školy a tie pravidlá sa mi nejako nepozdávajú. Už hneď v prvý deň dostal Tom pozvánku na inšpekciu, aby sa zistilo, či bude patriť do elity školy – ale nikto sa ho nepýtal, či tam patriť chce! Mňa by vážne zaujímalo, aký by bol trest za to, že sa niekto na inšpekciu nedostaví alebo povie, že medzi tú elitu pariť nechce…
Ale inak dnešnej časti totálne kraľoval Gustav – bože, ten bol ako nejaký úchylný stalker 😀 Ak taký bude aj naďalej, tak sa máme s ním na čo tešiť.
Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie.
Jú to bude zajímavé zlý Bill.
Tak myslím, že v téhle škole se Tom nudit nebude. Je však otázka, jestli se mu to bude líbit nebo ne. Zatím to bylo docela vtipné, protože Gustav byl naprosto jedinečný. Zdá se, že zbožňuje i zem, po které Bill kráčí. Pravidla ještě neznáme, ale podle úvodu do povídky to bude asi něco dost praštěného, možná i nepříjemného.
Uvidíme, jak Tom s celou situací naloží.
Moc děkuji za další povídku, jsi prostě nezmar. 😀 Přeji hodně síly a vytrvalosti, abychom my ostatní mohli slintat nad povídkou, stejně jako Gustík nad obálkou. 😉
Poviedky zo školského prostredia mám rada a táto vyzerá naozaj zaujímavo.Z počiatku som z nej mala trošku zmiešané pocity no.. rebelský a zdá sa,že aj mierne zlý Bill sa mi začína páčiť. Súhlasim s dievčatami predo mnou, aj mňa prekvapila tá pozvánka hneď v prvý deň,čo Tom prišiel. Každopádne.. som zvedavá ako to bude pokračovať 🙂
Tak tohle vypadá jako naprosto geniální povídka =D Gustav mě tou svojí posedlostí dokonale rozesmál. A samotný Bill se mi jeví hrozně tajemně. Jsem moc zvědavá na pokračování a hlavně na to, jestli Tom bude přijat (ať už chce nebo ne) =D
Mám rada poviedky zo školského prostredia, a teším sa aj na túto. Pozvánka pre Toma znie tak ozajstne úradne:) decká v tej skupine sú asi poriadne snobské…Som zvedavá ako to tam Tom rozvíri.
Veľmi pekne ďakujem za preklad a prajem Tvojmu chorému pc skoré uzdravenie:)
Musím se smát. Až taková hloupost to je. Na žádné, Žádné střední škole nic takového jako jedna vůdčí parta nefunguje. To autorka asi viděla ten super americký film o těch plastic barbienách, které jsou známé a uznávané celou školou. Ale nic takového neexistuje a to ani v Billově případě. Je to otřepané a nereálné téma.