autor: elvisfan
Překonat vzdálenost (Going the distance)
Bill pevněji sevřel telefon, zatímco zavřel oči a nechal svou hlavu padnout proti opěradlu židle.
„Bille? Jsi tam ještě?“
„Jsem tady, Tome,“ povzdechl si Bill a pomocí palce posunoval druhou židli ze strany na stranu.
„Bille, je mi to líto,“ opakoval Tom. „Opravdu ano, ale musím to vzít za Andyho, zatímco je jeho otec v nemocnici.“
„Já to chápu. Jen… jsou to tři měsíce, Tome. Opravdu jsem se na tenhle víkend těšil.“
„Já taky. Nemáš ponětí, jak moc tě chci vidět, ale tenhle víkend to být nemůže.“ Tom do telefonu zhluboka vydechl. „Nechám Andyho, aby to za mě vzal, jakmile bude jeho otec v pořádku a přijedu za tebou, slibuju.“
„Až budeš moct,“ odpověděl Bill a v hlase se mu objevilo podráždění.
„Já musím pracovat, Bille,“ odpověděl Tom, když zaregistroval Billův postoj. „Díky své práci vydělávám peníze, za které pak kupuju všechny ty letenky do San Franciska.“
„Říkal jsem ti, že na jaře a v létě mám vždycky spoustu práce, Tome.“ Bill se se zamračením narovnal. „Nemůžu se jen tak sbalit a hned teď odletět na Floridu.“
„A my nemáme spoustu práce? Mám štěstí, že mě můj šéf má rád a nevadí mu všechna ta extra volna, o která žádám.“
„Samozřejmě, že tě tvůj šéf má rád, Tome. Lidé utrácejí spoustu peněz, když s tebou celou noc flirtujou.“
„Vážně chceš zase vytahovat tohle?“
„Kolik čísel jsi dostal tenhle týden?“
„Tři,“ odpověděl Tom upřímně. „A všechny tři skončily po práci v popelnici.“
„Nebo to alespoň tvrdíš.“
„Bille, ty víš, že bych ne…“ Tom se odmlčel a nadechl se, doufal, že se mu podaří zabránit tomu, aby se tato hádka vystupňovala. „Ty víš, že tě miluju, a víš, že mi můžeš věřit,“ řekl tiše. „Budu u tebe hned, jakmile budu moct, okay? Doufejme, že to bude příští víkend.“
„Mám příští víkend dvě svatby,“ připomněl mu Bill. „To je důvod, proč jsi měl přijet tento víkend, kdy nebudu tak zaneprázdněný.“
„Tak někdy během týdne, možná. Na něco přijdeme. Jen prosím, nebuď naštvaný, okay?“
„Já nejsem… naštvaný, Tome. Jen… je to těžké.“ Bill si rukou promnul čelo, nelíbilo se mu, jak to znělo. „Chybíš mi.“
„Taky mi chybíš.“
„A věděl jsem, že to bude takové.“
„Oba jsme to věděli,“ souhlasil Tom.
„Ale miluju tě, takže chápu, že musíš pracovat.“
„Taky tě miluju a slibuju, že ti to vynahradím.“
„To teda zatraceně ano,“ Bill se konečně usmál. „Pozdravuj Georga a Andyho.“
„Vyřiď Gustavovi, aby na mě nebyl naštvaný, že jsem tě rozrušil.“
„Udělám, co budu moct.“
Tom zavěsil a vyhnul se Georgovu pohledu.
„Já to nechápu,“ řekl mu stejně Georg, přestože věděl, že to Tom nechtěl znovu slyšet. „Proč mu prostě neřekneš, o co opravdu jde? Nejspíš by byl docela šťastný.“
„Pokud všechno vyjde, jistě. Ale pokud mu to teď řeknu a nevyjde to… Geo, nechci, aby si dělal naděje a já bych ho pak musel znovu zklamat.“
„A co když to nevyjde, Tome? Jak dlouho se chystáte vy dva pokračovat i přes tu velkou vzdálenost?“
„Tak dlouho, jak jen budeme muset,“ odpověděl Tom a ignoroval přitom skutečnost, že se sám sebe ptal na tu samou otázku už milionkrát.
„Kolikrát jsi ho vlastně už viděl?“ Zeptal se Georg a odložil nyní prázdnou lahev na konferenční stolek.
„Sedmkrát za celý rok.“
„Už je to rok? Opravdu?“
„Jo.“ Tom se opřel a věděl, že se zubí jako idiot. „Bylo to loni v dubnu, když se objevil v baru.“
„Wow.“ Georg byl upřímně překvapený. „Nemyslel jsem si, že to vydrží tak dlouho.“
„A já bych byl rád, aby to pokračovalo i dál, takže odvezeš mě na to letiště, nebo ne?“
Druhý den ráno Tom postavil na bar před sebou ledový čaj Long Island, čokoládové Martini a Irskou kávu. Netrpělivě čekal, než si muž před ním, majitel a manažer jednoho z nejoblíbenějších klubů v San Francisku, upije od každého několik doušků.
„Není to špatné,“ odpověděl starší muž opatrně. „Kolik vám platí v Blue Martini?“
„Dvacet osm tisíc plus dýška.“
„Nějaké manažerské zkušenosti?“
„Oficiálně ne,“ přiznal Tom. „Ale obvykle mám vše na starosti, když je šéf na dovolené.“
„A mohl byste začít za dva týdny, za předpokladu, že bych vám nabídl práci?“
„Přesně tak.“
Manažer přikývl a vstal, než Tomovi podal ruku.
„Mám ještě pár dalších lidí, se kterými se musím setkat, ale zítra vám zavolám.“
Tom mu poděkoval za jeho čas s mírně optimistickým pocitem ohledně svých šancí, a zamířil na svůj druhý pohovor toho dne.“
Tu noc, zatímco se Tom nervózně ošíval v hotelovém pokoji a myslel na to, jak Billa druhý dne uvidí, Bill kráčel směrem k Blue Martini. Pozdravil Tobiho, vyhazovače, který vždy vypadal, že si jej pamatuje navzdory malému počtu okamžiků, kdy jej viděl, a vydal se k hlavnímu baru. Držel se zpátky, rozhlížel se nad hlavami lidí kolem sebe a nikde Toma neviděl.
Nicméně viděl Andyho. Nakonec se skrz dav dostal k baru a mávnutím ruky získal Andyho pozornost.
„Hej, Bille,“ usmál se Andy, i když vypadal trochu zmateně. „Co tady děláš?“
„Chystal jsem se tě zeptat na totéž,“ odpověděl Bill, zatímco vklouzl na židli. „Myslel jsem, že to Tom vzal za tebe. Není tvůj otec v nemocnici?“
„Byl tam, jo.“ Na Andyho byla zakřičena objednávka a momentálně zkušeně míchal dva drinky, aniž by svou pozornost odvrátil od Billa. „Infarkt. Ale jeho operace dopadla dobře a teď je doma.“
„Takže Tom tady není?“
„Ne, člověče, měl bys zkontrolovat jeho byt.“
Aniž by se obtěžoval zmínit, že už v Tomově bytě byl, aby si tam nechal zavazadla, vstal a chystal se odejít. Když pohlédl přes bar, spatřil Georga, jak na něj zírá s klasickým pohledem jelena, který byl právě osvětlen čelními světly automobilu. Bill se opět prodral davem a odešel z baru. Ignoroval Tobiho slova na rozloučenou a byl už v půli cesty ke svému autu, když uslyšel Georga křičet jeho jméno. Pokračoval v chůzi, dokud jej Georg nezastavil rukou na rameni.
„Bille, co tady děláš?“ Zeptal se Georg s lehkou panikou v hlase. „Mluvil jsi s Tomem?“
„Vlastně jsem ho sem přišel překvapit,“ odpověděl Bill a rozzlobeně si zkřížil ruce na prsou. „Vím, že není tam, kde mi říkal, že bude, takže kde je, Georgu?“
„On, ehm… má to být tajemství. Ale není to tak špatné, jak si asi myslíš.“
„Lhal mi, že to vzal za Andyho, takže co bych si měl myslet?“
„Nedělá nic špatného, přísahám. Jen… běž domů, okay? Tom ti všechno vysvětlí.“ Georg se ohlédl přes rameno na Davida, svého šéfa, který na něj křičel od vstupních dveří baru. „Musím se vrátit dovnitř. Prostě… zavolej Tomovi, okay?“
„Georgu, já vím, že je tvůj nejlepší přítel, ale prosím, jen mi řekni…“
„Nemůžu.“ Georg náhle pochyboval, jestli je moudré i nadále držet Tomovo tajemství ve světle současné situace. „Chce ti to říct sám, takže mu prostě zavolej, okay? Řekni mu, že jsem řekl, že ti to musí říct.“
Georg bezmocně sledoval, jak se Bill otočil a odcházel od něj.
„Georgu, co to sakra děláš, že si jen tak vykráčíš ven? Máme tam davy lidí,“ vykřikl David, nyní hned za Georgem. „Přesuň svůj zadek zpět…“
„Dobře, už jdu!“ Georg následoval svého šéfa zpátky ke dveřím a pak se náhle zastavil a vytáhl mobilní telefon. Stiskl Tomovo jméno a napsal mu zprávu, aby co nejdříve zavolal Billovi.
Bill ležel na Tomově posteli a skutečnost, že Tom nebyl doma nebo v práci ve tři ráno, jej užírala. První let domů, který mohl sehnat, byl v 6:00, takže vše, co mohl dělat, bylo čekat. Věděl, že se Georg musel dostat do kontaktu s Tomem, protože mu začal zanechávat zprávy v hlasové schránce dřív, než se vůbec dostal zpátky ke svému pronajatému autu. Všechny je ignoroval, zavolal Gustavovi a se slzami v očích mu vysvětlil, co se stalo, než si okamžitě zarezervoval příští let zpátky domů.
Znovu mu zazvonil telefon a on na něj zíral a palcem přejížděl přes jméno svého přítele. Zvedl se proti čelu postele, zhluboka se nadechl a přijal hovor, ale nic neřekl.
„Bille!“ Vykřikl Tom. „Díky bohu! Kde právě teď jsi?“
„Jsem ve tvém bytě, Tome,“ odpověděl Bill klidně. „Co bych rád věděl, je, kde se nachází můj přítel uprostřed noci.“
„Já jsem v San Francisku.“
„Ty jsi kde?“
„Bille, sedím v hotelovém pokoji v San Francisku. Chtěl jsem tě překvapit.“
„Ale… Já jsem chtěl překvapit tebe. Říkal jsi, že musíš…“ Bill slyšel, jak se Tom na druhém konci telefonu směje. „Nesměj se, Tome. Šel jsem do baru a viděl tam Andyho a… napadlo mě to nejhorší.“
„Myslel jsem, žes měl tenhle víkend na práci večeři k nějakému velkému výročí.“
„Rozhodl jsem se to nechat zvládnout Sandru.“
„Konečně ses rozhodl nechat něco i jen na své asistence, jo?“
„Jsem stejně překvapený, jako byla ona,“ zasmál se Bill. „Když jsi říkal, že nemůžeš přiletět… Prostě jsem tě opravdu chtěl vidět, tak jsem odešel z práce trochu dřív, chytil první volný let, nechal kufr ve tvém obývacím pokoji a jel rovnou do baru. A pak… všechno šlo špatně. Proč jsi mi říkal, že tenhle víkend nemůžeš přiletět, když teď tam jsi? A proč jsi v hotelu? Mohl jsi jít prostě ke mně, však víš, kde nechávám náhradní klíč.“
„Ach bože,“ Tom si povzdechl a padl zpátky na postel. „Právě teď bys měl být ve svém bytě a to, že nevíš, že jsem tady, mělo být součástí překvapení. Zlato, všechno ti vysvětlím. Prostě se vrať domů, prosím.“
„Georg říkal, že mi něco musíš říct.“
„Řeknu, ale… Bože, představoval jsem si, že tohle proběhne o hodně lépe. Všechno ti řeknu, ale chci to udělat osobně.“
„Ale není to nic špatného, že?“
„Ne, je to dobré. Doufejme, že to bude skvělé, ale… Bille, prostě se dostaň sem.“
„Budu tam. Letadlo mi letí za tři hodiny, měl bych přistát v 8:00 tvého času.“
„Já se odhlásím brzy z hotelu, pojedu k tobě domů a pak tě vyzvednu.“
„Okay, uvidíme se za…“
„Omlouvám se, že jsem ti přidělal starosti pro nic za nic,“ přerušil jej Tom. „Měl jsem ti prostě říct, co mám v plánu.“
„Ne, to je v pořádku,“ ujistil ho Bill. Nyní se mu kompletně ulevilo, ale stále se cítil příšerně z toho, co očekával. „Tome, myslel jsem si o tobě to nejhorší a já se tak…“
„Zlato, to je okay. Myslím, že se ti ani nedivím podle toho, jak to všechno muselo vypadat.“
„Miluju tě.“
„Taky tě miluju, Bille. Uvidíme se za pár hodin.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 32
Pěkné. Tahle povídka je taková příjemná oddychovka. Čte se tak dobře, že si na konci vždycky říkám: Sakra to už je konec? 😀 Těším se na další díl.
Typická situace, když druhý neví, co dělá jeho polovičksla. 🙂 Snad to vyjde, co má Tom v plánu a konečně budou oba šťastni. A możná se dočkáne o více společných chvil. Super povídka. Díky za překlad.
No to je klasika. 😀 Tom chtěl překvapit Billa a Bill chtěl překvapit Toma. A skončilo to tak, že se parádně minuli. Vlastně by to byla i sranda, kdyby to sakra nestálo tolik nervů a peněz.
Jsem moc zvědavá, jak Tom dopadl.
Díky, těším se na pokračování. 😉
Jéé, že by se chtěl Tom přeci jen stěhovat? Prosííím, ať mu to vyjde!!! Bylo mi jasné, že vztah na dálku je těžký a já bych tohle nikdy nechtěla! Každopádě kluci se drží. Rok vztahu s tím, že se viděli jen 7x? Šílené!! Vážně je obdovuju a doufám, že teď už to bude jen a jen lepší! 🙂
Moc děkuji za překlad! 🙂
Prijemne se cte tato povidka.
Klasická situácia – jeden chcel prekvapiť druhého a povedal, že nemôže prísť, tak sa zobral druhý a chcel prekvapiť príchodom toho prvého 😀 A samozrejme sa dokonale obišli..
Ale inak ich fakt obdivujem, že im to vydržalo celý rok s tým, že sa videli len 7x. Je to fakt šialené.
Dúfam, že sa Tomovi teda podarí získať aspoň jedno z tých dvoch miest, aby mohli byť s Billom plnohodnotne spolu. A teším sa na Billovu reakciu, keď mu Tom povie, čo plánoval 🙂
Ďakujem za preklad.
Och, bože to sú roztomilé paká:) Bolo to jasné hneď ako sa Tom začal vyhovárať, že nepríde:) dúfam, že to stretnutie dopadne dobre a Tom tú prácu dostane:) je mi ľúto, že sa tak obišli. Mohlo to byť také krásne:)