autor: elvisfan
Vítám vás dnes u nové čtrnáctidílné povídky z roku 2013 od vám dobře známé elvisfan. Překládat ji pro vás bude tentokrát B-kay a na blogu ji najdete každou středu. Blíží se zima, tudíž povídka o slavném snowboardistovi a jeho zamilovaném fanouškovi se perfektně hodí.
Přeju krásné čtení a jako vždy – nezapomeňte na komentáře. Pa J. :o)
Odkopávaje sníh ze špiček svých bot, Bill Trümper vstoupil do svého domu a zasténal úlevou, jakmile byl pohlcen uklidňujícím teplem. Strhnul si rukavice, prohrabal se obvyklou směsí účtů a reklamních letáků v poštovní schránce předtím, než se vlekl úzkým schodištěm a pak do bytu 2D.
Pohodil své věci u dveří a poskočil nahoru a dolů, jak se zbavoval bot, dávaje pozor, aby sebou během tohohle složitého manévru nesekl. S unaveným zívnutím, jež bylo vyprodukováno stresujícím studentským životem a všeobecnou zimní letargií, vešel do kuchyně a okamžitě spatřil zářivě oranžové lepící papírky s poznámkami na lednici. Hned rozeznal chaotický rukopis svého spolubydlícího Gustava. Načmáral otázku „viděls tohle?“ a šipku směřující dolů, ukazující na novinový článek. Jakmile si uvědomil, že článek patří do sportovní sekce, začal jej zcela ignorovat. Pak najednou vzhůru nohama spatřil černobílou fotku snowboardisty letícího vzduchem a přečetl si jméno pod ní:
Byl Billovou celebritní láskou už asi rok, přesněji od chvíle, co byl Gustav na řadě s přepínáním televizních kanálů a náhodně přepnul na jakousi snowboardovou soutěž probíhající na ESPN. Bill tehdy soutěži jen sotva věnoval pozornost, rozděluje svůj čas mezi Twitterem, Facebookem a televizí, kterou sledoval přes celou místnost. Pak zahlédl chlapa v pestrobarevné bundě s ochrannými brýlemi sedícími na dlouhých černých dredech a Gustav tak další hodinu nemohl přepnout na jiný kanál.
Tom Kaulitz byl pravděpodobně další rodící se hvězdou snowboardového světa a Bill se stal na něm závislý. Vygooglil si o muži každičkou informaci, kterou se mu podařilo najít, naučil se o zimních sportech mnohem víc, než si kdy myslel, že bude chtít vědět, a mohl se dívat na Tomův usmívající se obličej, kdykoliv se mu zachtělo, jednoduše zapnutím svého laptopu. Gustav mu dal k Vánocům předplatné časopisu Snowboarder a z legrace přezdíval Toma „sněžný zajíček.“
Zkoumaje reklamy, si Bill přitiskl dlaň na ústa, aby tím ztlumil výkřik. Věděl, že Tom a ostatní kluci z týmu, stejně jako mnoho dalších snowboardových týmů, které si Bill nedokázal zapamatovat, pojedou skrz Státy, aby se zúčastnili série soutěží. Do Aspenu by měli dorazit tenhle víkend, už za čtyři dny, a malý čtverec papíru v Billově ruce jej informoval o tom, že lístky jsou už v prodeji a relativně cenově dostupné. Tlustým písmem v rozích článků byly různé reklamy na hry, občerstvení a autogramy.
Bill měl pocit, že se jeho srdce na místě zastavilo. Jen pomyšlení na to, že by stál tváří v tvář Tomovi Kaulitzovi, sledoval piercing v jeho rtu, jeho tmavě hnědé oči a malé znaménko na líci, které tolik miloval, bylo k nesnesení.
Když o hodinu později přijel domů Gustav, našel Billa na gauči s otevřeným laptopem a „nouzovou“ kreditní kartou po boku.
„Viděls tu reklamu?“ hádal.
„Ano!“ Billovy vykulené oči spočinuly na jeho spolubydlícím. „Radím ti, abys měl tenhle víkend volno!“
„Počítají se i úkoly?“
„Gustaveeee!“ Bill vystrčil spodní ret a sklonil bradu, dívaje se na svého typicky flegmatického spolubydlícího. „Je to Toooom! Jen jeden den, prosím? Už jsem si všechno zjistil a vím, že by měl soutěžit v sobotu dopoledne. Na večeři budeme zpátky! Možná se mi podaří získat jeho autogram!“
„Mohu předpokládat, že jsi už stejně koupil lístky, což mění celou tuhle konverzaci v naprosto zbytečnou?“ ptal se vědoucně Gustav.
„Ano, můžeš.“
„Když řeknu ne, půjdeš tak jako tak a já pak budu mít výčitky už jen z pomyšlení na tebe, osaměle se řítícího složitým dálničním systémem Colorada?“
„Ano.“
„Uvědomuješ si, že jsou to téměř čtyři hodiny jízdy, že? Budeme muset vstát brzo, pokud chceš vidět sněžného zajíčka.“
„Můžu spát, zatímco budeš řídit.“ Bill zaklapl laptop, odložil jej na stolek a věděl, že právě vyhrál. „Takže pojedeme?“
„Tak jo,“ povzdechl si Gustav.
Bill vyskočil z gauče a zaútočil na Gustava, stahuje jej do překvapivě silného objetí. Na tak hubeného kluka bylo sevření jeho paží celkem silné. Gustav se konečně pousmál.
„Tohle mám u tebe,“ zaremcal.
Bill se širokýma očima zalapal po dechu a odtáhl se.
„Co si vezmu na sebe?“
Po pizze, kterou měli k večeři, víkendovém pokecu s otcem a dalším prostudováním si kapitoly, kterou měl umět na další den do školy, se Bill společně s Gustavem usadili na gauči. Automaticky přepnul na jeden ze šesti sportovních kanálů, které nabízela jejich kabelová společnost, těšil se, že uvidí další rekapitulaci Tomova vítězství v Kalifornii z předchozího víkendu. Téměř současně se jeho mobil probral k životu.
„Zrovna přidal tweet, Gusi!“ zaječel, okamžitě klikaje palcem na ikonku s nejnovějšími příspěvky.
„Omluv mou nezainteresovanost,“ odvětil suše Gustav, zatímco listoval v jednom z Billových starších časopisů.
@tkaulitz92:
skvělý víkend v Big Bear! gratulace všem klukům. dnes večer to vemte zlehka. zítra míříme do aspenu.
„Zítra dorazí do Aspenu, Gusi!“ zaječel Bill.
„Uklidni se. A ne…“ Gustav se zahleděl na svého spolubydlícího přes vrchol svých brýlí. „Nepropásneš polovinu přednášek kvůli sněžnému zajíčkovi. Uvidíš ho v sobotu.“
„Nechtěl jsem se o tom vůbec zmiňovat,“ protestoval Bill.
„Ne, ale myslels na to.“
Bill mrzutě zkřížil ruce na prsou a obrátil svou pozornost zpět k televizi.
autor: elvisfan
překlad: B-kay
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 23
To vypadá zajímavě! Těším se na další díl, děkuji za překlad. ^-^
Pro mě je twitter stále španělská vesnice a nemyslím si, že se v něm vůbec někdy vyznám, takže jsem ráda, že ses této povídky ujala. Moc ráda si ji přečtu v češtině.
Díky za překlad 🙂
Ahoj máš moc pěkný web rád bych přátelství! a byl bych moc rád kdyby tvůj web Podpořil můj projekt!
Škoda že je to tak krátké, přála bych si aby to bylo delší. Ale jinak to zatím vypadá zajímavě.
Vypadá to zajímavě moc se těším na další díl.
Kapitola je napsaná tak úžasně, že má člověk chuť nadšeně poskakovat společně s Billem. Gustav je úžasný, úplně ty jeho reakce vidím. 😀
Opravdu moc se těším na pokračování.
Zlatíčko B-Kay ide prekladať, tak to bude úžasné a krásne a elvisfan je autorka ktorú milujem a strašne ta na túto poviedku teším. Už prvá kapitola ma dostala. Bill je rozkošný a má super kamoša:) Obrovské ďakujem za preklad, teším sa na pokračovanie.
Jéé, tak tohle je naprosto roztomilé! Bill velký fanoušek Toma! 🙂 Myslím, že si tuhle povídku rozhodně užiju, protože už teď vypadá skvěle! Jsem netrpělivá na to, kdy a jak se kluci setkají a seznámí se a zda se Bill Tomovi zalíbí hned napoprvé? Nebo jak je k sobě cesty zavedou?
Moc děkuji za překlad, B-Kay! 🙂
Ďakujem, B-Kay, že si sa túto poviedku rozhodla preložiť.
Čítala som ju už dávnejšie, takže si všetky detaily nepamätám, ale rozhodne stojí za to. A ja sa teším, že si ju budem môcť prečítať aj v češtine 🙂