autor: ophelia_seven
Srozumění ANEB jak se plány občas změní bez varování
Tom ho možná obvinil, že to nechápe… ale on už to teď definitivně pochopil.
Srozumění. To je to, s čím se Bill probudil příštího rána. Ta myšlenka mu stáhla žaludek obavami, a zároveň mu v něm rozvířila motýly. Chtěl, aby mu bylo špatně, a chtěl slavit, že to konečně chápe.
Začalo to, když se večer ukázal Andreas a Bill bojoval s tím, aby se choval normálně, aby udělal něco z ničeho. Pak se objevil jejich otec, narušil Tomovu chladnou vyrovnanost a obecně celou náladu domu – i když ta nebyla zrovna dokonalá. A pak Andreas odešel, a když se jejich otec přišel dolů rozloučit, utrousil urážlivý komentář o vodění teploušů do domu, a byl to Tom, ne Bill, kdo okamžitě vylítl. Bill si stále pamatoval, jak Tom nazval jeho přítele idiotem. A možná to bylo jen tím, že to byl jeho otec, který to řekl, a bylo jasné, že Tom tam má problém, ale bylo to něco z toho požáru v bratrových očích, co jej přinutilo si uvědomit, co má dělat – i v případě, že k tomu závěru přišel způsobem, který opravdu nedával žádný smysl.
Bill se pomalu oblékal do školy. Byl nervózní a zároveň dychtivý. Bál se to udělat, ale věděl, že věci se o mnoho zlepší, až to udělá. Andy bude v pořádku, a on mu důvěřoval. Věřil mu. Jinak by to nikdy nefungovalo. Bill s Tomem nemluvil, když přišel dolů na svou ranní misku cereálií. Nevěděl přesně, co by měl říct. Bylo toho hodně co říct, později, ale v tuto chvíli to bylo vše ještě ve vzduchu a Bill na tom stále pracoval.
Andreas ho vyzvedl brzy a Bill byl za to tak nějak vděčný. Právě dojedl svou misku cereálií, takže nenastala žádná trapná chvíle, kdy by se snažil vyplnit ten prostor mezi ním a Tomem čímkoliv. Vylil zbytek mléka do dřezu, popadl svůj batoh a prošel dveřmi dřív, než se Andreas mohl dostat až na verandu.
„Uvidíme se později,“ bylo jediné, co zamumlal směrem k Tomovi před odchodem do školy. V autě byl Bill tichý – tišší, než bylo obvyklé – a věděl, že Andreas zpozorněl. Snažil se přijít na to, jak to říct, snažil se získat odvahu to prostě udělat rychle, jako strhnout náplast, když v tom Andreas promluvil. „Jak to šlo večer?“
Bill se na něj úkosem podíval a na chvíli si strčil spodní ret mezi zuby, než odpověděl. „Můj otec je idiot,“ povzdechl si. Nehodlal zajít do podrobností o tom, co bylo řečeno, nebo jak celá ta věc pokračovala, protože neměl pocit, že je tak důležité, aby opakovat věci, které byly řečeny. „Myslím, že dnes ráno zamířil zpátky domů.“
„To je dobře, ne?“ Řekl Andreas a navigoval své auto ven z jejich čtvrti.
„Jo,“ vydechl Bill, a pak se odmlčel. Vůz byl tichý; ozývalo se jen hučení pneumatik proti asfaltu. „Andy,“ řekl Bill tiše a Andreas se zhluboka nadechl a přikývl, jako by už věděl, co bude řečeno. „Já myslím – kurva,“ zamumlal Bill. „Myslím, že je na čase, abychom se posunuli dál.“
Bill seděl na svém sedadle naprosto nehybně, strachem z toho, co přijde. Možná, že to nebylo tak moudré, aby rozrušil svého přítele – bývalého přítele – zatímco řídil, ale Andreas se zdál být naprosto klidný. Jeho ruce pevněji sevřely volant a dál měl oči upřené na silnici, ale kromě toho nevykazoval žádné známky toho, co cítí. „Čekal jsem, že to přijde,“ řekl nakonec, a Bill se zhluboka nadechl a měl pocit, jako by jej právě někdo bodl do srdce.
„Já prostě,“ začal Bill, rukou si prohrábl vlasy a kousal se do spodního rtu. „Já už nevím, jak být to, co potřebuješ, abych byl,“ řekl smutně. Nebyl si jistý, jestli vůbec někdy byl to, co Andreas potřeboval, aby byl. Andreas byl přesně to, co Bill potřeboval – náhražka, záskok – ale to už teď nepotřeboval a možná, že byl sobecký, ale chtěl Toma, a nechtěl, aby jim cokoliv nebo kdokoliv stál v cestě.
„Jsi zamilovaný do někoho jiného,“ přikývl Andreas, ta slova mu padala z úst snadno, jako by o nich přemýšlel už měsíce.
„Ne,“ popřel to Bill okamžitě.
„Viděl jsem tě s ním včera večer, to, jak jste na sebe vzájemně působili, ten pohled ve tvých očích. Chci říct, že už jsem to viděl dřív, ale včera večer – jsem to prostě věděl.“
Billovi se zkroutil žaludek a byl si jistý, že kdyby Andreas najel na jediný hrbol, nebo projel příliš ostrou zatáčku, tak by vyprázdnil celý svůj žaludek do jeho dokonale čistého vozu. Nemohl uvěřit, že je tak průhledný. Skrýval to tak dobře po čtyři roky, a dokonce i předtím. A teď se zdálo, jako by to bylo pro všechny tak kurva snadné uhádnout jeho pocity, jeho nejhlubší, nejtemnější tajemství. „To není-„
„Bille, no tak,“ povzdechl si Andreas krátce. Neznělo to vztekle, možná jen trochu naštvaně. „Nejsem pitomec. Neurážej mě. „
Bill polkl. Andreas měl pravdu a Bill neměl tušení, jak se s tím vypořádat. „Opravdu jsem tě… však víš… taky,“ snažil se najít slova, která nemohl říct, ale Andreas vypadal, že to pochopil, i když se zdál být trochu skeptický. „Jen to opravdu nedokážu říct… nikomu, bez ohledu na to, jak moc bych chtěl.“
„Okay,“ řekl Andreas a krátce se na něj podíval, než se otočil zpět k silnici.
„Vážně,“ řekl Bill tiše a zamračil se. „A pořád jsi můj nejlepší přítel.“
„Tom je tvůj nejlepší přítel,“ odpověděl Andreas a Bill tu skutečnost nemohl popřít. Tom byl a vždy bude jeho nejlepší přítel. Ale Andreas by mohl být taky, pomyslel si. Nebo možná tam už toho bylo mezi nimi příliš mnoho, co by to nedovolovalo.
„Nenávidíš mě?“ Zeptal se Bill, když Andreas zastavil s autem na stopce. Jeho hlas byl slabší, než měl v úmyslu, aby byl, ale nemohl si pomoct. Byl na pokraji emocionálního zhroucení se vším tím chaosem kolem sebe.
„Nesnáším,“ začal Andreas, jak se auto znovu rozjelo, „že tě pořád miluju.“
Bill polkl, lítostivě. „Myslím, že by bylo jednodušší, kdybys mě nenáviděl,“ odpověděl s upřímností v hlase, která připomínala tu Tomovu.
„Věř mi,“ vydechl Andreas pomalu. „Já vím.“
Bill to měl v mysli celý den. Pokaždé, když spatřil Andrease v hale nebo v jedné z jejich společných hodin. Zklamání v Andyho očích číhalo těsně pod povrchem. Pokaždé, když byl Bill sám se svými myšlenkami, všechno, na co mohl myslet, byl Tom a to, jaký to byl pocit, stále i po čtyřech letech, být zabalený v jeho náručí nebo ho líbat, a jak byl hloupý, že proti tomu tak tvrdě bojoval.
Když škola konečně skončila, Bill zamířil vzdušnou čarou k předním dveřím. Všiml si přes nádvoří Andrease, jak odemyká dveře svého auta. Vzhlédl přímo k němu a Bill si zhluboka, bolestně povzdechl. Pokorně zvedl ruku a zamával. Andreas se na něj několik okamžiků smutně díval a pak sklonil hlavu, aniž by oplatil zamávání, nastoupil do auta a nastartoval.
Bill si nebyl jistý, co očekával, ale bylo to pro něj těžší, než by si přál. I přesto to Andreas snášel lépe, než mohl, a Bill předpokládal, že to má něco společného s tím, že to čekal. Kdyby byl Andreas úplně slepý, pravděpodobně by teď bojoval daleko víc.
Celou cestu domů si Bill v hlavě znovu a znovu přehrával rozhovor o tom, co Tom asi řekne, jak by Tom mohl reagovat, otázky, na které by se Tom mohl ptát a Bill by na ně nemusel mít odpovědi. Opravdu, prostě chtěl být připravený; nikdy nebylo nic, co by za celý svůj život chtěl víc.
Dům byl tichý, když se konečně dostal dovnitř, a jeho tělem projelo trochu obav, od špiček prstů až po palce u nohou. Šel nejprve do matčiny ložnice poté, co krátce nakoukl do kuchyně a nenašel tam svého bratra. Seděla na posteli, a jakmile vstoupil do místnosti, usmála se na něj. Pro tuto chvíli myšlenky na Toma a Andrease opustily jeho mysl.
„Jak se cítíš?“ Zeptal se ode dveří.
„Je to lepší,“ odpověděla okamžitě, a on podle výrazu v její tváři poznal, že mluví pravdu. Byl rád, protože od té nehody měl strach a zabýval se všemi co-kdyby, a teď je poprvé byl schopen dát stranou.
„Potřebuješ něco?“ Zeptal se a vstoupil tiše do místnosti. Byl to Tom, kdo vykonával většinu péče o jejich matku od chvíle, kdy se dostala domů, takže si Bill nebyl jistý, co přesně udělat, než se prostě jen zeptat, co potřebuje. Simone na jeho otázku zavrtěla hlavou.
„Tvůj bratr se o mě dobře stará,“ usmála se a Bill jí úsměv vrátil, protože Tom se dobře staral i o něj a ta myšlenka jej málem přinutila červenat se, ale byl schopný se ovládnout.
„Viděla jsi ho?“ Zeptal se Bill a Simone zavrtěla hlavou. „Obvykle je někde dole, ale neviděl jsem ho tam.“
„Je mi líto,“ omlouvala se. „Spala jsem skoro celé odpoledne. Ty hloupé léky-„
„Tě chrání před spoustou bolesti,“ dokončil Bill za ni se zvednutým obočím.
„Jo, no,“ dobírala si ho s povzdechem a protočila oči. „Budu ráda, až to bude všechno za námi.“
„Já taky,“ vydechl Bill. Nebylo tady nic, co by Bill chtěl víc, než mít celý uplynulý měsíc za sebou – něco, čemu by se mohli později smát, až nebude tolik bolet o tom přemýšlet. Jednoho dne, to věděl, se do toho bodu dostanou. „Jdu najít Toma,“ řekl a najednou měl nutkání okamžitě informovat svého bratra o tom, že se chce pohnout kupředu, a že jako první krok se už rozešel s Andreasem. „Pokud jsi si jistá, že nic nepotřebuješ.“
Simone se usmála a zavrtěla hlavou, poklepala na otevřenou knihu a otočila se na posteli. „Jdu se to pokusit dočíst,“ řekla a Bill přikývl se svým vlastním úsměvem. Už to bylo nějakou dobu, co viděl svou matku číst.
Když byli on a Tom mladší, před rozvodem, vždycky měla v ruce knihu – zatímco skládala prádlo, dělala večeři a dohlížela na kluky, ve stejnou dobu vždy četla. Bill byl vždy ohromený, že i když její pozornost byla věnována knize, stále dokázala přistihnout jeho a Toma, jak dělají cokoliv, co by dělat neměli. Ale po rozvodu, a to zejména poté, co byl Tom poslán pryč, si opravdu nedokázal vybavit žádnou konkrétní chvíli, kterou by strávila s nosem zabořeným v knize.
„Tak jo,“ souhlasil, „vrátím se později. Zakřič, když mě budeš potřebovat.“
Vděčně přikývla, což umožnilo jejímu nejmladšímu synovi se o ni na chvíli starat. Bill se otočil k odchodu, ale než mohl vyjít ven ze dveří, zavolala na něj. Okamžitě se zastavil a otočil se k ní se zvědavýma očima. „Miluju tě,“ řekla a Bill na okamžik zapomněl, jak dýchat. Tato slova mezi nimi nezazněla od doby ještě před tím incidentem s Tomem před čtyřmi lety, a Bill málem zapomněl, jak to znělo, když vycházela z jejích úst.
Se staženou hrudí a lehkým srdcem přikývl. „Já tebe taky.“ Nebylo to dostatečné, ale bylo to víc, než komukoliv dal už roky, a věděl, že to byl jen začátek. Usmála se na něj, akceptovala to, a Bill vyšel z pokoje, zastavil se těsně za dveřmi a přitiskl se zády ke zdi, aby našel ztracenou rovnováhu.
Jakmile se dal dohromady po tom nečekaném momentu s matkou, zamířil najít svého bratra. Nahlédl do svého pokoje a uvažoval, jestli snad nekouří na střeše, jak si to navykl dělat, ale neviděl jej tam. Bill přešel k oknu a prolezl jím, aby se rozhlédl po dvorku a jeho srdce se zastavilo, když spatřil nohu visící z domku na stromě. Žaludek mu rozvířili motýli, zatímco se oknem vrátil do pokoje. Zastavil se před zrcadlem, aby si upravil rozmazaný make-up a nervózně si uhladil vlasy.
Rychle vyšel ven z domu a musel se přinutit, aby zpomalil, jakmile se přiblížil ke stromu. Zhluboka se nadechl, než vstoupil na starý žebřík. Nevěděl, co Tom v domečku na stromě dělá, ale vypadalo to jako ideální místo k obnovení spojení, k navrácení zpátky toho, co měli předtím, a Bill byl nervózní a vzrušený. Stará prkna pod ním zaskřípala a čím výše se dostal, tím více se mu točila hlava tím nejlepším způsobem.
Nakonec strčil dovnitř hlavu s úsměvem, který uvadl stejně rychle, jako se objevil. Byl tam Tom. A byla tam dívka. Drobná dívka s krátkými černými, ježatými vlasy, náušnicí v nose a s více tetování, než jeho oči dokázaly na první pohled pojmout. Byli tam spolu, seděli blízko vedle sebe, ale tvářemi k sobě a každý z nich měl ruku mezi koleny toho druhého, jak se opírali o podlahu starého domečku na stromě, zatímco se k sobě nakláněli.
Bill přestal dýchat a zalapal po dechu, když se jejich tváře pomalu pohybovaly blíž k sobě a Bill si byl jistý, že se jí Tom chystá políbit. Jediné co cítil, byla žárlivost, která se z něj řinula. Při zvuku Billova zalapání po dechu, které se stalo tak rychle, že neměl čas ho skrýt, od sebe odskočili přistiženi při činu, a dívka se na něj zářivě podívala. Tom se k němu otočil, ale Billovi stačil jeden pohled na vinu na jeho tváři, aby pocítil nevolnost a začal vrtět hlavou.
„Pardon,“ omlouval se skřehotavě. „Nechtěl jsem rušit, já půjdu-„
„Bill, že?“ Zeptala se dívka a rychle napřáhla dlaň k Billově tváři. Ten sebou při tom pohybu trhnul, jak se stále držel nejvyšší příčky žebříku, zíral na ni a přemýšlel, proč si myslí, že jí chce potřást rukou, zatímco se drží, ale její ruka byla stále namířena směrem k němu. „Hodně jsem o tobě slyšela. Já jsem Casi.“
„Casi,“ opakoval Bill šeptem, očima pohnul směrem k nebi zakrytému pouze tenkou vrstvou listí na stromě, které teprve začínalo vyrůstat. Najednou bylo velmi snadné ji nenávidět. „Já prostě půjdu na… uh… omlouvám se… do-“ Bill se zhluboka nadechl a zavrtěl hlavou, než začal synchronně pohybovat rukama i nohama, aby se bezpečně dostal na pevnou zem. Prostě se chtěl dostat pryč, ale nedostal se ani do půli žebříku, než si všiml, že Tom jej následuje a za ním i Casi.
Jakmile se Billova chodidla dotkla země, otočil se směrem k domu, aby se zamkl ve svém pokoji a už nikdy nevyšel ven, protože prostě nedokázal čelit tomu, co právě viděl.
„Bille, počkej,“ promluvil Tom poprvé od chvíle, kdy se Bill ukázal nahoře. Než se Bill mohl dostat dost daleko, Tom skočil ze žebříku a pevně jej chytil za zápěstí, aby mu nedovolil odejít.
„Já ne-“ řekl Bill a škubnul rukou, ale poznal, že Tom je vážný, podle síly, jakou jej držel na místě. Roztřeseně se nadechl a zoufale se snažil udržet na uzdě hrozící slzy.
„Nech mě tě představit,“ řekl Tom skrz zaťaté zuby s pohledem, který se náhle zdál být tak neznámý. Bill zavřel oči a uvolnil svaly, ačkoliv Tomovo sevření nepovolilo. Ve skutečnosti se sugestivně zpevnilo, jak začal s představováním. „Bille, tohle je Casi, moje ex-přítelkyně. Casi, můj bratr Bill.“ Zatímco Bill pocítil nějakou naději při zmínce o Casi jako o ex-přítelkyni, vše se opět rozptýlilo, když byl představen jako jeho bratr. Ale cítil se hloupě, protože bylo samozřejmé, že takhle bude představen. To je to, co byl. To je to, co vždy byl. Je to vše, co Tom chtěl, aby byl.
Casi opět napřáhla ruku směrem k Billovi a tentokrát se Bill cítil nucený ji přijmout. Tom pustil jeho druhou ruku, když si uvědomil, že Bill se chystá spolupracovat. Rychlé potřesení zpocenými dlaněmi mu způsobovalo nevolnost, ale Tom stál tak blízko u něj, že věděl, že tam není žádný způsob, jak by se z toho mohl vyvlíknout, aniž by způsobil trapnou scénu.
„Je dobré tě konečně poznat,“ řekla, ačkoliv její slova byla nyní více nejistá než dřív. Bill dokázal vidět, co se na ní Tomovi líbilo. Byla kolem ní energie, která vás pohltila, ale Bill byl neústupný v tom, aby nebyl pohlcen a zjistil, že se podvědomě přesouvá blíž k Tomovi, i když opravdu nechtěl být ani poblíž něj. „Byla jsem ve městě navštívit nějaké příbuzné a myslela jsem, že bych navštívila tvého bratra, než se budu muset vrátit do Berlína,“ vysvětlovala a Bill přikývl, dokonce i když mu bylo úplně jedno, proč tam byla. Chtěl, aby odešla asi stejně tak moc, jako Tom chtěl, aby odešel jejich otec. Těžce polkl kolem knedlíku v krku; teď mohl upřímně říct, že to chápal. „Celé roky jsem se nemohla dočkat, až tě poznám,“ řekla s teplem v očích, které se Bill rozhodl ignorovat. Bylo snazší ji nenávidět, když byla jen nemilosrdná mrcha snažící se mu znovu ukrást bratra.
„Je to pravda,“ řekl mu tiše Tom, ale Bill ignoroval i teplo v jeho hlase, protože je chtěl oba nenávidět.
Casi chvíli postávala kolem a snažila se být k Billovi přátelská, ale ten stěží vyslovil jediné slovo v reakci na to, co řekla. Nechtěl tam být, ale podle Tomovy řeči těla dokázal říct, že jej Tom nenechá jen tak odejít. Bylo jasné, že Tom chtěl něco říct. Něco, co se mu pravděpodobně nebude líbit a něco, co zřejmě nebylo určeno, aby to slyšela Casi.
Nakonec Casi vzdala snahu jej zapojit do rozhovoru a řekla Tomovi sbohem s malou pusou na tvář, kterou se Bill rozhodl ignorovat. Jakmile byla pryč, Tom jej opět chytil za zápěstí a dotáhl jej na terasu u zadních dveří do domu.
„Co to, kurva, Bille?“ Zeptal se Tom ostře a Bill k němu rozhořčeně vzhlédl.
„Co to, kurva, Bille?“ Zopakoval Bill naštvaně. „Co to, kurva, Tome.“
„Nemusel ses k ní chovat jako kretén.“
„A cos chtěl, abych řekl?“ Vykřikl Bill obranně. „Oh, čau, Casi. Jsem rád, že ses ukázala v mém domku na stromě a muchlovala se s mým bratrem a potom se chovala, jako že chceš být moje nejlepší kámoška!“
„Byla přátelská,“ řekl mu Tom se zamračením a snažil se udržet svůj hlas od nepřátelských výšin. Bylo tam místo jen pro jednoho z nich, aby byl opravdu rozzlobený a hlasitý, než začnou létat nadávky a lámat se kosti.
„Jo, no, já se s ní nechci přátelit.“
„Bille…“
„Ani nemůžu uvěřit, žes ji sem přivedl,“ zavrčel Bill a odstrčil Toma dál od sebe, ale Tom rychle získal zpět rovnováhu i své místo přímo před Billem. Bill chtěl jít dovnitř, ale Tom blokoval zadní dveře a Bill věděl, že jakýkoliv jeho pokus zamířit k předním dveřím by skončil v okamžiku, kdy by jen pohnul nohou.
„Nevěděl jsem, že tady je,“ řekl Tom a Bill mohl říct, že mluví pravdu, ale tím to nebolelo o nic méně. „Prostě se objevila a chtěla si promluvit.“
Bill se ušklíbl. „Vypadalo to, jako že jste dělali přesně tohle.“
„Proč se vůbec staráš?“ Odsekl Tom a jeho vlastní hlas začínal být defenzivní, ač se jej snažil udržet v klidu a stabilní.
„Ty víš, jaké mám ohledně ní pocity, Tome,“ řekl Bill přes zaťaté zuby a zatínal pěsti. Nechtěl svého bratra praštit, ale měl tak špatný den. Špatný týden, špatný měsíc – že potřeboval nějaký druh uvolnění. „Nechci, abys tady s ní kolem pochodoval a předhazoval mi ji do obličeje.“
Tom se tomu povýšeně zasmál. „Takže ty se můžeš dál tahat s Andreasem a stále mít právo se nasrat, když se ukáže Casi?“
Instinktivně, protože si nedokázal vzpomenout, že by kdy byl tak nasraný, jako byl právě teď a neměl tušení, jak se s tím vypořádat, strčil Toma prudce proti domu, což on nečekal. Tom klopýtl, bolest mu vystřelila skrz lopatky, ale neuniklo mu nic z toho, co na něj Bill začal křičet. „Tys mi řekl, abych zůstal s Andreasem, pamatuješ? Řekl jsi, že chceš být můj bratr a že bych měl zůstat s Andreasem, a…“ Bill se zhluboka nadechl. Jeho plíce měly omezenou kapacitu a on byl tak naštvaný, že nemohl popadnout dech. „To je to, co jsi chtěl.“
„Nemyslel jsem tím, že jsem tě nechtěl-“ Tom se zarazil, když si uvědomil, jak hlasitý a defenzivní začínal být. Věděl, že to není způsob, jak proniknout ke svému bratrovi, a tak svůj hlas ztišil, ale stále ho udržoval pevný. „Nemyslel jsem tím, že jsem nechtěl všechno zpátky,“ řekl, „ale tys byl tak rozpolcený z toho, co udělat, že bylo zřejmé, že si nejsi úplně jistý a já nechtěl, abys skočil do něčeho, o čem oba víme, že z toho nebudeme schopni najít cestu ven.“
Bill rozzlobeně zavrčel. „Neházej to na mě!“ Vykřikl a znovu do Toma strčil. Namířil na něj svou pěst, ale Tom ji chytil dřív, než s ní mohl udeřit. „Neopovažuj se z toho, kurva, vinit mě. Tys mi řekl, abych zůstat s Andreasem, tak jsem to udělal, a pak si sem přivedeš Casi – do našeho domku na stromě – a chystáš se ji políbit a kdovíco ještě, a-„
„No,“ začal Tom sarkasticky, jak se nechystal dohadovat o směru Billových myšlenek. Nedalo se říct, co by se možná dělo v následujících minutách, pokud by je Bill nevědomky nepřerušil. „Nemůžeš čekat, že tady budu jen tak sedět a zasraně na tebe čekat po zbytek svého života, zatímco mi budeš strkat před obličej takový sračky!“
To byla pro Billa poslední kapka. Nahromadil veškerý svůj vztek do jedné pěsti a vrazil s ní do Tomovy tváře tak rychle, že Tom ani nezaregistroval, co se to děje, dokud nenavázala kontakt s jeho čelistí. Ucítil bodnutí v místě, kde jej zasáhl jeden z Billových prstenů, a když zvedl prst, aby zkontroloval zranění, objevil trochu krve. Tom jej popadl za paže a otočil je, takže Bill byl zády ke dveřím, a prudce s ním o dveře přirazil. Pln adrenalinu a čistého hněvu Bill proti svému bratrovi bojoval, ale Tom mu zvedl ruce nad hlavu a přitiskl je proti zdi. „Bille!“ Vykřikl na bránícího se Billa, ale ten neposlouchal. Bill kopl kolenem vzhůru a málem byl v přímém kontaktu s Tomovým rozkrokem, kdyby to Tom nečekal a neuskočil by stranou. „Nech toho!“ Vyštěkl a byl podrážděný z pokusů jeho bratra o osvobození.
„Jdi do prdele! Zasraný-„
Tom použil volnou ruku a chytil Billovu bradu, držel ji co nejpevněji a namířil jeho tvář přímo k té své. „Nechceš se mnou bojovat, Bille,“ varoval ho.
„No kurva, že nechci!“ Namítl Bill a stále se vzpouzel proti ruce, která držela jeho paže na místě. Tom přitiskl svou horní část těla proti Billově, aby jej udržel tak v klidu, jak jen mohl, ačkoliv mu to Bill příliš nezjednodušoval. „Prašti mě, Tome,“ vyzval jej Bill, dokonce i když měl nad ním Tom kontrolu, jak tiskl jeho paže i tělo proti domu a v ruce svíral jeho bradu.
„Ne.“
„Prašti mě!“ Zařval do Tomovy tváře. „Prašti mě, jako jsi praštil tátu.“
„Ty chceš, abych tě, kurva, praštil?“ Pěnil Tom a vynaložil více síly proti Billovu tělu, aby ho udržel v klidu.
„Ano! Prašti mě, prašti mě, prašti mě,“ skandoval Bill pořád dokola, dokud jeho slova nezačala slábnout a Tom si všiml vlhkosti v jeho očích, která tam dřív nebyla. „Prašti mě,“ zasyčel a jeho tón se dramaticky změnil.
„Nechystám se tě praštit,“ řekl Tom rezolutně.
„Prašti mě!“ zaječel Bill a Tom krátce zauvažoval, co si asi myslí sousedé, ale nebyl čas reagovat, protože po tváři jeho bratra začaly brzy stékat velké slzy a Tom byl rozpolcený z toho, co dělat – nechat ho jít, obejmout ho, nebo mu říct, aby se přes to, kurva, přenesl. Bill k němu zvedl pohled, jak povolil své sevření, a Tom byl zaražen vztekem, který spatřil ve stejně hnědých očích, jako byly ty jeho. „Prašti mě, Tome,“ dožadoval se Bill pevným hlasem. Byl smrtelně vážný a kompletně zlomený.
„Proč?“ Chtěl vědět Tom rozmrzele. Nechápal to. „Proč chceš, abych tě praštil?“
„Chci vědět,“ začal Bill, slzy mu stále stékaly po tváři, ale zněl naprosto klidně a vážně, „že mě nenávidíš, stejně jako já nenávidím tebe.“
„To nemyslíš-“ začal Tom, jak na hrudi pocítil ostré bodnutí.
„Nenávidím tě,“ zasyčel Bill tichým a jedovatým hlasem. „Já tě zasraně nenávidím.“
Tom pustil Billovy paže a bradu a o dva kroky ustoupil. Nevěřícně na něj zíral. Nikdy si neuvědomoval, jak moc dokázala dvě slova ublížit. A nikdy nečekal, že je ze všech lidí uslyší právě od Billa.
Bill zíral nazpět, stále na pozoru, stále naštvaný a smrtelně vážný, dokud Tom neudělal první krok k odchodu. Otevřel zadní dveře a zmizel uvnitř domu, nechávaje Billa venku na terase samotného se svým vztekem a nenávistnými slovy.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Chápu, že je Bill naštvaný, ale vážně .. Říct, že ho nenávidí bylo podle mého trochu moc 🙁 teď je mi Toma trochu líto. A jsem opravdu šťastná, že se rozešel s Andym. 🙂 Děkuju za díl 🙂
Cože, cože cože?!!! Ach neeee!! Tohle nechápu…myslím, že Tom by měl víc mluvit…mluvit o tom, co skutečně chce a hlavně cítí…milují se, ale nikdy to oba nebo aspoň jeden nejsou schopni říct…já jen doufám, že nakonec budou schopni si to vyjasnit, aby jsme měli dobrý konec, který očekávám, protože si myslím, že za všechno, co prožili, aby byli spolu. Tak uvidíme, jak to půjde dál. Díky za překlad
A zase je všechno v háji… Je pravda, že Tom nemohl vědět, že si jeho bratr konečně udělal jasno a od Billa je docela pokrytecké takhle vyšilovat, když jemu samotnému trvalo tak dlouho, než si to s Andym vyřešil, ale přece jenom… Tom nemusel brát Casi do jejich domečku a ta situace, ve které je Bill našel taky zrovna nevypadala, že by byla jenom jeho ex. Ani se nedivím, že byl Bill tak naštvaný, muselo ho to hodně zklamat. Zrovna když se rozhoupal se s Andym rozejít, tak dostane takovou sodu. Ale říkat Tomovi, že ho nenávidí, to bylo hodně přes čáru…
Ve vzteku člověk řekne hrozné věci ale Tom tam neměl byt z ní je to jejích domek.
Abych pravdu řekla, už mi lezou oba na nervy.
Uff, ti dva spolu stale více bojují. Konecne jsme se zbavili Andyho a stejne to nevypada zrovna slibne. Ale co, verim, ze se nakonec vsechno v dobre obrati :)) Casi vypada jako docela mila holka, teda, az na to, ze lezla po Tomovi. Mrcha 😀
Diky za preklad ^^
Měla jsem z Billa ohromnou radost, že se konečně rozhoupal a rozešel se s Andym. vypadalo to tak slibně! Ano, chápu, že jej přítomnost Casi namíchla, asi bych se cítila stejně :-D, ale pravda je, že on může chodit s Andym a ubližovat tak Tomovi a Tom nemůže nic?
Navíc mě strašně zklamalo, jak řekl Tomovi, že jej nenávidí. Vím, že to nemyslel vážně (teda alespoň si to myslím :-D), ale neměl to říkat. Tahle slova jsou dost silná a on jejich vztah zase o trochu více pohřbil.
Já už vážně nevím, jak se ohledně téhle povídky cítit, protože mě v poslední době akorát tak pěkně namíchne každý díl! 😀
Moc děkuji za překlad, Zuzu! 🙂
Ku*va! 😀 Bill sa konečne rozhúpal a rozišiel sa s Andym a keď to chce Tomovi povedať, tak sa tam zjaví Casi! Chápem, že Tom o nej nevedel, že príde, ale myslím si, že ju nemal brať do ich domu na strome. A ešte keď sa skoro bozkávali – áno, Bill v podstate Tomovi predhadzoval Andreasa, ale Tom mu sám povedal, že má s ním ostať, takže by sa nemal tak rozčuľovať.
No a Bill a tie jeho posledné slová… V hneve povie človek veľa vecí, ktoré tak ani nemyslí a potom ich ľutuje. Som zvedavá, ako sa im toto podarí vyriešiť.
A Casi – no tak zatiaľ neviem, čo si o nej mám myslieť. Zatiaľ mám z nej len zvláštny pocit, tak uvidíme, či sa to nejako neskôr ujasní.
Ďakujem za preklad.