autor: ophelia_seven
Propadání ANEB návrat zpátky ke kořenům
Bill a Tom jsou dobří… v tom, jak být špatnými bratry.
Bill ošukal Andrease, Andreas ošukal Billa a poté jej Bill poslal domů, aby si mohl jít sednout pln viny do čekárny za svým bratrem, než bude mít jejich matka po operaci. Bill se po cestě do patra chirurgie zastavil v koupelně, aby si upravil oblečení a projel si vlasy svými prsty. Věděl, že z něj pravděpodobně je cítit sex a Andreas, a nebylo tam moc, co by s tím mohl udělat, a tak se jen snažil, aby znovu vypadal jako slušný člověk, a šel do čekárny.
Když Bill vstoupil dovnitř, jediná osoba v místnosti byla žena, která tam přišla, když u nich byl jejich otec. Bill zpanikařil, jak nevěděl, kam Tom odešel, nebo jestli se nestalo něco špatného. Žena k němu vzhlédla a Bill se na ni zdvořile podíval, než se rychle otočil zpátky ke dveřím.
„Hledáš toho chlapce s čepicí a dlouhými vlasy?“ Zeptala se žena a Billovo bušící srdce se trochu uklidnilo, když se otočil. Tento popis, jakkoliv vágní, popsal jeho bratra dokonale.
„Jo, víte, kam šel?“
„Jeho matka už měla po operaci. Hádám, že šel zpátky dolů do jejího pokoje.“
„Aha,“ přikyvoval Bill energicky a přešlapoval. „Děkuju.“
Ať už se snažil udržet sám sebe jakkoliv v klidu, když mířil do matčina pokoje, nedokázal zabránit zrychlujícímu se tlukotu svého srdce. Cítil se provinile, cítil se odporně, cítil se vyděšeně, že se něco stalo během operace a on tam ani nebyl, když se dostala ven. Byl s Andreasem.
Když se konečně dostal k jejímu pokoji, vstoupil do dveří s obavami a poté si úlevně oddechl, když spatřil, že přinejmenším alespoň stále dýchá. Tom k němu vzhlédl ze židle vedle její postele a Bill na vteřinu zachytil jeho pohled, ale rychle se odvrátil ze strachu, že Tom je schopen vidět přímo skrz něj.
Bill za sebou vláčel nohy přes celou místnost a Tom vstal, aby mu uvolnil židli, ale Bill se neposadil, takže oba rozpačitě stáli. „Operace šla dobře,“ oznámil mu Tom tiše a Bill přikývl a snažil se soustředit na přítomnost a ne na to, co právě udělal s Andreasem.
„Řekl jsi to tátovi?“ Zeptal se Bill, protože myšlenka na jejich otce, jak sedí někde v nemocnici a nic neví, ho znervózňovala.
„Ví to,“ odpověděl Tom stroze a Bill si ukradl pohled směrem k němu. Jejich pohledy se vzájemně spojily, dokud už to na Billa nebylo příliš moc a provinile se odvrátil.
„Kde je teď?“
„Poslal jsem ho domů.“
„Tome…“ Začal Bill káravým hlasem, ale Tom si překřížil ruce na hrudi a Bill věděl, že nemá v úmyslu změnit názor. Jen doufal, že to Tom udělal mile. Nebyl si jistý, proč mu na tom záleželo, ale bylo to tak.
„Já ho tady nechci, Bille. Nechci, aby předstíral, jako by mu na nás zasraně záleželo po tom všem, co kurva řekl.“
„Co řekl?“ Chtěl Bill vědět, ale hned toho zalitoval, když ucítil, jak se Tom napjal.
„Na tom nezáleží,“ odpověděl Tom nevrle.
Bill si olízl rty a polkl přes knedlík, který se mu vytvářel v krku. To, že nevěděl, co se stalo v den, kdy byl Tom poslán zpátky domů, jej začínalo pomalu ubíjet, ale to, že nevěděl, s čím se Tom musel potýkat po celé čtyři roky, bylo stejně tak hrozné. Ať už to bylo cokoli, nemyslel si, že by to mohlo být až tak špatné. Koneckonců, největšího démona měli mezi sebou a Billa to nezastavilo, aby Toma o to méně miloval.
Bill zůstal klidný, když se zeptal. „Nenapadlo tě, že jsem s ním možná chtěl mluvit? Nebo možná se s ním rozloučit?“ Hlas se mu na konci trochu zvýšil, ale odkašlal si, aby se opět zklidnil.
„Měl jsi šanci, ale byl jsi tak trochu zaneprázdněný, nebo ne?“ Odpověděl Tom sarkasticky a Bill mlčel, protože věděl, že je to pravda. Bill měl spoustu času za svým otcem jít a promluvit si a stále mohl být s Tomem, když se jejich matka dostala z operačního sálu. Měl tam být. Pro to neexistovala žádná omluva.
Nebylo to nutně tak, že by Bill Toma po zbytek času v nemocnici ignoroval. Prostě, vážně neměl co říct. Vina ze sexu s Andreasem, zatímco jeho matka byla na operaci, zatímco jeho otec byl sám někde v nemocnici, a zatímco Tom byl sám a čekal, ho užírala. Bylo tam hodně věcí, které Bill mohl říct, ale byl si jistý, že nic z toho nebylo to, co by Tom ve skutečnosti chtěl slyšet.
Bill byl zmatený. Strávil předchozí večer líbáním Toma a téměř se u toho vznášel, spal omotaný kolem něj. Měl pocit, jako by byli na správné cestě a byl to dokonalý pocit. A poté Tom obdržel telefon od Casi a zbytek dne byl plný napětí a tajemství a chyb, které si Bill nikdy neměl dovolit udělat. Bylo to, jako by on a Tom nedokázali udělat krok vpřed, aniž by přitom neudělali dva kroky zpátky. A to nenáviděl. Nenáviděl tu úzkost, kterou cítil kolem člověka, který mu býval bližší než kdokoliv jiný.
„Co chceš k večeři?“ Zeptal se Tom tlumeně, když se dostali domů a on otevřel lednici, aby viděl, co tam bylo k jídlu.
„Nemám hlad,“ odpověděl Bill a zouval si boty ve dveřích kuchyně. Zahýbal na koberci prsty v ponožkách a vzdychl úlevou.
„Celý den jsi nic nejedl,“ připomněl mu Tom s hlavou stále napůl v lednici, jak zkoumal její obsah. „Musíš něco sníst.“
„Vážně, Tome,“ odpověděl Bill jemným hlasem, jak se snažil zakrýt vinu, kterou cítil. Tom byl k němu tak milý, navzdory všem skutečnostem. „Jsem vyčerpaný, takže myslím, že se prostě osprchuju a půjdu do postele.“
„Běž se osprchovat,“ souhlasil Tom a zavřel lednici s prázdnýma rukama. „Ale najíš se, než půjdeš do postele.“
„To není zdravé, víš,“ řekl Bill škádlivě.
Tom se na něj zamyšleně podíval, než pokrčil rameny. „Nejíst vůbec je ještě horší.“
Bill na něj chvíli hleděl a poté se otočil a bez dalšího protestu zamířil ke schodům. Věděl, že nemá smysl se s Tomem hádat. I kdyby se mu podařilo hned po sprše se proplížit do svého pokoje a jít do postele, Tom by pravděpodobně přišel a snažil by se mu nacpat jídlo přímo do krku. Bill měl těžký čas zabýváním se jejich neustálým tam a zpátky chováním. V jednu chvíli měli tajemství a šli si navzájem po krku, a vzápětí se o něj Tom staral a Bill tál v pocitu bezpečí, že má svého staršího bratra poblíž.
Když se Bill sprchoval, snažil se ze sebe umýt každý sebemenší kousek Andrease. Stále mohl cítit místa, kde se jej dotýkaly jeho ruce, kde se mu jeho prsty tiskly do kůže a zanechávaly dočasné bílé stopy. Chtěl Andrease pryč ze své kůže, protože si myslel, že by se tím možná mohl zbavit části té viny, kterou cítil.
Rychlá patnáctiminutová sprcha se proměnila v půlhodinovou, než Bill vystoupil ven a utíral se do sucha. Pohyboval se pomaleji než obvykle, myšlenky v jeho mysli jej rušily a zpomalovaly. Dělo se tam toho tolik, že si nebyl jistý, jak s tím vším dokáže udržet krok. Jakmile byl oblečený, vyšel z koupelny a našel sám sebe, jak míří dolů do kuchyně namísto toho, aby se plížil do svého pokoje. Tom tam na něj čekal se dvěma připravenými miskami.
Bill pohlédl na misky a poté zkoumavě zpět na svého bratra. Měli opět těstoviny. Tom pokrčil rameny, jako by mu četl myšlenky. „Bylo to rychlé a jednoduché.“
Bill přikývl a posadil se, než si pokusně vzal jedno sousto. Nelhal, když říkal, že nemá hlad. Někde mezi hádkou s Tomem a sexem s Andreasem ztratil chuť k jídlu. Ale stejně to snědl, protože to připravil Tom, a více než to, chtěl Tomovo uznání. Chtěl se dostat kolem toho, co jim stálo v cestě a bránilo jim být opět spolu. Bill věděl, že část toho byla tajemství, která před ním Tom stále držel, ale nechtěl to znovu vytahovat, protože už byl z hádek unavený. Nemyslel si, že má v sobě ještě sílu se hádat.
Ale zdálo se, že Tom sám v sobě něco přehodnotil, zatímco tam seděl o samotě a promluvil jako první, aby Billovi nabídl to, nad čím už Bill rezignoval, že to dostane – alespoň prozatím.
„Neudělal nic příšerného,“ konstatoval Tom. Bill tázavě zvedl pohled přes stůl mezi nimi. „Jen prostě pořád říkal různé sračky, které mě sraly.“
„Jako co?“ Zeptal se Bill svého bratra tiše.
„Vážně se to nechystám opakovat,“ namítl Tom a doufal, že to Bill pochopí.
„Urážel tě hodně?“ Hádal Bill, jeho vidlička se vznášela nad miskou.
„Ne mě,“ odpověděl Tom významně. Bill to pochopil a jeho tvář zvadla. „Chci říct, že to nebylo pořád, protože byl hodně na cestách po většinu času, pracovně, víš? Ale bylo to dost na to, aby mi to šlo na nervy.“
„Co říkal?“ Chtěl vědět Bill, ale Tom si nemyslel, že je připravený to slyšet.
„Na tom nezáleží.“
„To je asi pravda,“ poznamenal Bill a zíral do své misky. Náhle byl ještě méně hladový než dříve, a to už něco znamenalo.
„Ne,“ odpověděl Tom rychle a pevně. Nehodlal nechat Billa shazovat sama sebe stejně, jako to slyšel dělat po čtyři roky i jejich otce.
„Říkal o mně, že jsem gay?“
Tom si povzdechl, přál si, aby se Bill nechtěl ponořit tak hluboko do té konverzace, ale stejně to vzdal. „Někdy, pestřejšími slovy.“
„Je to pravda,“ pokrčil rameny Bill.
„Ne, Bille – Chci říct, jo, ale nejsi nechutný.“
Bill se zamračil a zachytil Tomův pohled, než se Tom odvrátil. „On říkal, že jsem nechutný?“
Tom zavrtěl hlavou a pak pokrčil rameny. Když nechal své oči, aby se znovu setkaly s Billovými, většina z toho, co v nich viděl, byla zvědavost a ne zlost nebo ublížení. „Myslí si, že jsi mě svedl.“
Tom to řekl s vážnou tváří, ale Bill si nemohl pomoct a překvapením se tiše rozesmál. „On – Já – Co?“
„Já vím,“ Tom pokrčil rameny a pak si povzdechl. Přestože se Bill usmíval, na Tomově tváři nebyla po úsměvu ani stopa.
„Tys mě políbil jako první.“ Bill stiskl rty a odstrčil misku stranou. Ani jeden z nich stejně nejedl.
Tom si odfrkl, když si v paměti vyvolal tu vzpomínku. Poprvé, kdy Tom políbil svého bratra, bylo, když jejich otec odešel a on se ho snažil utěšit. Chtěl jen, aby přestal plakat a nevěděl, co jiného dělat. „Byla to jeho vina,“ ušklíbl se Tom.
„Hádám, že bychom mu měli poděkovat?“ Usmál se Bill, zatímco Tom se ošil. „Tak co o mně řekl, že ses s ním porval a vrátil ses sem?“
„Oh, to,“ řekl Tom a zavrtěl hlavou, „nemělo nic společného s tebou.“
„Co se stalo?“ zeptal se Bill tiše, protože to opravdu chtěl vědět, ale nechtěl, aby si Tom myslel, že na něj tlačí. Bill rychle přišel na to, že když se Tom cítil pod tlakem, začal být podrážděný a Bill prostě neměl náladu se zabývat ještě i tímhle.
„Přistihl jsem je v kuchyni,“ řekl Tom tiše po několika minutách váhání. „Měl své zasrané ruce všude na jejím těle a – prostě jsem začal šílet.“
„Casi?“ Zeptal se Bill a Tom přikývl.
„Začal jsem ho mlátit a on mi rány oplácel, a já jsem na oba řval, a ona odešla a… to je to, jak jsem skončil tady,“ vysvětlil Tom s očima na svém jídle, které sotva jedl. „Řekl jsem, že odcházím, i když jsem nevěděl, kam bych měl jít a on řekl, že mi koupí lístek na autobus, aby se na mě už nemusel dívat, a já ho nechal.“
„Proč?“ Bylo vše, co Bill dokázal říct a doufal, že Tom pochopí, co tím myslel. „Casi…“
„Protože usoudil, že to s ní bude snadné?“ Zeptal se Tom, jeho hlas se zvyšoval s každým slovem a pokrčil rameny, ale Bill zavrtěl hlavou.
„Chci říct, proč bys ji bral zpátky, když tě podváděla… s tvým otcem?“
„Nejdřív jsem si to myslel taky,“ vyjasnil mu Tom a odkašlal si, zatímco se nimral ve špagetách před sebou. „Ale ona přísahá, že to tak nebylo – že on po ní vyjel a ona se ho snažila odstrčit.“
Bill se ušklíbl. „Proč si myslíš, že to není lež? Ona zní jako dě-„
„Ne,“ přerušil jej Tom rychle. „Casi nelže.“
Bill obrátil oči v sloup nad Tomovou naivitou. „Každý lže, Tome. A ona má za sebou historii, ve které tě podváděla.“
„Věř mi, Casi nelže a nic nezatajuje.“
Bill se kousal do spodního rtu, jak uvažoval nad tímto absurdním tvrzení. Nevěděl proč, ale z nějakého důvodu zjistil, že věří Tomovu úsudku, věří, že Casi nelhala. Možná, že byla jedním z těch přímočarých lidí, které Bill nikdy nedokázal pochopit.
S každým novým kouskem informací, který Bill o Casi dostal, bylo těžší, aby ji nenáviděl. Ve skutečnosti to skoro vypadalo, jako by ona byla všechno, co on nebyl. Bylo to to, co k ní Toma na prvním místě přitahovalo? Tak strašně moc jí chtěl pohrdat, ale prostě nemohl.
„Já tomu nemůžu uvěřit,“ řekl Bill pozdě večer, když uhlazoval přikrývky pro něj a pro Toma. Nedalo to moc přesvědčování, aby Tom znovu souhlasil, že bude spát s ním v jeho posteli. Oba si začínali uvědomovat, že tak spali lépe a se vším tím stresem, který se nad nimi hromadil, by byla hloupost upřít si dobrý noční spánek. „Nemůžu uvěřit, že vyjel po tvé holce.“
„Dělal víc než jen to,“ povzdechl si Tom a přál si, aby to Bill prostě nechal být, ale nechtěl mu to říct, protože věděl, že pokaždé, když se něco snažil udržet na minimu, Bill dostal záchvat, a Tom nesnášel, když s ním Bill nemluvil.
Bill zastavil své pohyby vedle bratra a zamyšleně se na něj podíval. Tom se zavrtěl pod jeho pohledem, než Bill opět jemně promluvil. „Nemůžu uvěřit, že tvůj táta chtěl spát s tvou holkou,“ uvažoval. „To je zasraně nechutné.“
Nastal zádrhel v čase – okamžik, kdy ani jeden z chlapců nepromluvili ani slovo a ani nevěděli, co bude následovat. „To je nechutné?“ zeptal se Tom s nádechem humoru v hlase, jak mu vyčerpání sebralo sílu zůstat v klidu. Olízl si rty, když se znovu setkal s bratrovým pohledem a Bill okamžitě pochopil, na tváři se mu blýskl úšklebek a přikývl.
„Nechutné,“ opakoval Bill se smíchem. „Zasraně odporné.“
„Zasraně nechutné,“ souhlasil Tom a ramena se mu otřásala smíchem, který se marně snažil potlačit. Tomův smích Billa jen popostrčil a on se rozesmál ještě víc.
„Zaraně…“ řekl Bill uprostřed smíchu a poté se přehnul v pase a opřel si ruce o kolena, aby udržel rovnováhu, zatímco jeho věta zůstala nedokončená. Vyčerpání nad ním také vítězilo a nic se nezdálo být vtipnější než to, jak snadno dokázal odsoudit svého otce, který chtěl spát s přítelkyní svého syna, když Bill a Tom byli bratři, kteří udělali to, co udělali – a stále to chtěli dělat.
Tom se také předklonil, jedna z jeho rukou zůstala opřená o záda Billa, který smíchy téměř zasípal. Bill si otřel oči a zjistil, že jeho tváře jsou vlhké. Tom se narovnal a pohlédl na něj s obavami v očích, jeho smích trochu zeslábl. Billův smích se jen zesílil, dokud nepadl tváří do přikrývek a Tom jej následoval, smějící se při pohledu na Billa dopadajícího na postel.
„Bille,“ řekl, když dostal svůj dech pod kontrolu a převalil se na záda.
„Tome,“ chichotal se Bill a žaludek jej bolel od smíchu. Snažil se udržet v klidu, snažil se pro tuto chvíli převzít trochu závažnosti z Tomových očí – jen na tak dlouho, dokud se sám neovládne. Vážně to nebylo tak vtipné. Ale stejně se pořád smál.
Tom se převalil na bok a vznášel se tváří nad svým bratrem. „Bille,“ zopakoval měkčeji než dříve, jeho tvář stále nesla stopy po smíchu, ale výraz v jeho očích nabral vážnější odstín. Bill se zhluboka nadechl, když se k němu tvář jeho bratra přiblížila a on mohl téměř rozpoznat pohled v jeho očích.
„Tome,“ zašeptal, jak Tomova ústa zvážněla a jeho rty se setkaly s Billovými, než bez varování vsál jeho spodní ret mezi ty své. Bill pod tím dotekem zakňučel, ale okamžitě přitiskl ústa ke svému bratrovi pevněji, potřeboval ten dotek, který mu byl na čtyři roky odepřen. Jeho bolavý žaludek byl rychle zapomenut, když Tomův jazyk vklouzl mezi jeho rty. Bill se instinktivně přesunul na kolena, aniž by polibek přerušil.
S jejich spojenými ústy se Bill zkušeně rozkročmo přesunul nad Tomovy boky a přitlačil. Tom vykřikl do jeho úst. Bylo to pro oba až příliš mnoho. Bill se pomalu rozpohyboval, v kruzích nahoru a dolů, slepě si vzpomínal, co jim přinášelo nejlepší pocity, když byli spolu.
Tom jej bez varování popadl za zápěstí a přetočil je, takže ležel plně na něm a Bill se pod ním svíjel.
Billovi se točila hlava, když nad ním Tom převzal kontrolu, dělal všechny ty pohyby, pro které Bill po čtyři roky umíral touhou, aby je od něj cítil. Andreas byl dobrá náhražka, ale Bill nebyl připravený na extrémní pocit ze skutečného řešení. Pod uklidňující tíhou svého staršího bratra Bill zachytával rukama okraje přikrývky a lapal po dechu spolu s nerozluštitelnými slovy nevěřícnosti.
„Tomi,“ zapředl Bill, když Tomovy ruce našly cestu pod Billovo tričko a prsty přejížděly nahoru a dolů po jeho bocích. Bill zaryl prsty do Tomových holých zad, zatímco Tom pohyboval svými boky v krouživých pohybech proti Billovi, více vědomě než Bill, a pevně jej popadl za boky, až zanechal bílé otisky na Billově světlé kůži. Intenzivní vzestup situace dával velmi jasně najevo, že tohle bylo něco, co oba potřebovali. Vzájemně se milovat, vzájemně se potřebovat, už dále neměli na výběr. Museli to udělat, jinak by zemřeli.
„Kurva, Bille,“ zasténal Tom, když Bill omotal nohy kolem jeho pasu a překřížil je u kotníků, čímž vytvářel tření, které nemělo obdoby.
„Ach bože, prosím, Tome,“ prosil Bill a pevně zavřel oči. Nevěděl, o co prosí – nebyl si jistý, co přesně chtěl nebo potřeboval – ale byl si jistý, že Tom byl schopen na to přijít.
Tom se proti němu hrubě pohyboval a Bill tlačil nazpět stejně tvrdě, s trochou látky mezi nimi, která udržovala vše alespoň naoko v pořádku a ne tak úplně v prdeli. Bylo to jako předtím, přesně jako když začali, když se Bill začínal zamilovávat do svého bratra, aniž by si to dokonce uvědomil. Tentokrát to ale bylo jiné. Tentokrát věděl, že je to skutečné, protože kdyby nebylo, nebylo by to tak intenzivní i o čtyři roky později. Bill nebyl jen nějaký sexuálně deprivovaný teenager s erekcí pro cokoliv, co se jej jen dotklo. Měl všechen sex, který jen chtěl, na dosah ruky, ale nic – nic se nedalo přirovnat k tomuhle.
Tom přitiskl ústa k Billovu krku, přímo na místo za uchem, o kterém se naučil už před lety, že Billa přiváděl k šílenství. Bill proti posteli tál, prsty pevně svíral přikrývku, kterou se jen pár minut předtím pokoušel srovnat. Nemohl uvěřit, že přežil čtyři roky bez těchto doteků, aniž by se zbláznil. Billovy boky sebou trhly vzhůru proti Tomově erekci, jak Tomovy zuby navázaly kontakt s citlivou pokožkou. Všechno bylo tak ohromující, že Bill mohl cítit, jak se mu podbřišek začíná napínat a prsty se mu kroutí.
„Počkej, Tome,“ zaprosil, odmotal nohy ze svého bratra a rukama jemně zatlačil proti Tomovu hrudníku, aby mezi nimi nastavil malý prostor. „Přestaň, přestaň,“ prosil zadýchaně a Tom se neochotně odtáhl a pohlédl dolů do bratrových očí s obavami. Tom si nebyl jistý, jestli by se s tím dokázal vypořádat, pokud se to Bill chystal zastavit. „Já nemůžu-“ Bill polkl, snažil se popadnout dech a uklidnit novou bolest v žaludku. Tom se zhluboka nadechl a rezignovaně zavřel oči. „Ty mě uděláš.“
Tom rychle otevřel oči a obočí se mu zvedlo, jak mu ze rtů uniklo uchechtnutí. „To je všechno?“ Poškádlil jej a olízl si rty. Billova hruď se zvedala nahoru a dolů, jak bezmocně sledoval svého bratra s vlasy rozhozenými na posteli pod sebou. Přikývl a těžce polkl. Tom krátce přitiskl svá ústa zpátky na Billova a s mlaskavým zvukem se odtáhl. „Prostě to udělej,“ zamumlal proti jeho rtům. „Nech to jít, kdykoliv budeš připravený.“
Bill zakňučel, když Tom znovu zabořil zuby do citlivé pokožky za jeho uchem. S každým Billovým přírazem vzhůru Tom odpověděl svým s dvojnásobnou silou, až už to déle nedokázali vydržet a jejich těla se proti sobě otřásla, ruce svíraly zpocenou kůži a dvoje ústa lapala po sdíleném vzduchu kolem nich.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Cože?!! Jak to může být ukončené v tom nejlepším, co nás čeká. Konečně se nějak dostáváme…doufám, že jim to vydrží…k čertu s Andreas – vůbec nic nechápe…kluci mají být spolu, patří k sobě…díky a těším se na další díl.
No a je to konečně venku. Myslela jsem si, že ten problém mezi Jörgem a Tomem má nějakou spojitost s Casi… Ani se nedivím, že se o tom Tomovi nechtělo mluvit a že tátu nesnáší…
Jörg je naprostý ubožák. Naváží se do Billa, do jeho orientace, ale vyjet po Tomově umírajicí přítelkyni mu nevadí. Proč se vůbec se Simone rozcházeli? Oba jsou totální kreténi, jako rodiče stojí za houby… hodí se k sobě perfektně.
A Bill… proč vůbec s Andreasem spal, když se kvůli tomu potom cítil tak špatně? Některé jeho myšlenkové pochody fakt nechápu…
Ten závěr byl hezký, vypadá to jako docela slibný krok vpřed, ale známe Billa, takže se nebudu předčasně radovat…
Díky za překlad
Nenávidím to, že Bill spal s Andreasem. Ale ten konec se mi opravdu líbí. *_* už ať je další díl 🙂
Billa nechápu ale ten konec byl krásny.
Bill ja takový trouba. Ten úlet s Andreasem ničemu neprospěje, akorát zase všechno málem pokazil. A chudák Andreas si bude dělat naděje. Ta záležitost s Casi taky není dořešená. Anebo třeba už je, ale Tom si to zase nechává pro sebe.
Konec byl byl nečekaně úžasný. Snad se to zase nějak nepotentočkuje.
Díky, těším se na pokračování.
Sakra, tak som sa bála, že sa znovu vrátia na začiatok. Ešteže je Tom tak rozumný a nie je tak tvrdohlavo odmietajúci ako Bill. Bill ma tým Andeasom dosť sklamal, nedivila by som sa, keby ho Tom odmietol…
Ďakujem za skvelý preklad.
Ačkoli je závěr tohohle dílu strašně hezký, já se moc nedokážu radovat. Upřímně jsem na Billa naštvaná za to s Andreasem. Vím, že zrovna mně by to mělo být úplně jedno, ale jedno mi to prostě není. Nechápu Billa a jeho zbrklé nápady. A obdivuju Toma, že dokáže všechny Billovy nálady a chyby přejít. Já bych toho pravděpodobně nebyla schopna. Už takhle mi tenhle Bill drásá nervy!!
Každopádně jsem strašně ráda, že se Tom alespoň trošku rozmluvil. Osobně jsem asi čekala jiné důvody Tomovy nenávisti k otci, ale když se nad tím teď zamyslím, vlastně se nedivím. Tom byl a ještě stále je vůči bratrovi ochranářský a miluje jej celým svým srdcem, takže se nedivím, že otcovy poznámky na Billa jej drásaly. A věřím, že Jörg se s tím nemazlil a častoval Billa takovými názvy, které si raději ani nechci představovat.
A to s Casi mě ani moc nepřekvapilo, protože jsem si myslela, že by ta zvěrečná tečka mohla být podobného rázu.
Teď jsem skutečně zvědavá na pokračování, protože u Billa si člověk nikdy není jistý. Už by to měl konečně s tím Andreasem nadobro rozseknout a doufám, že po tomhle to udělá a nebude oba kluky tahat za nos. Už tak to totiž dělá!
A ještě jsem zvědavá co Tom s Casi..?
Moc děkuji za překlad, Zuzu! 🙂
Tak nějak jsem to s tím jejich otcem trochu tušila, ale nebyla jsem si jistá. Pěknej šmejd, ale já bych teda Casi nevěřila. K tomu co prováděli jsou zapotřebí dva, takže v tom až tak moc nevině asi nebude. No závěr kapitoly byl vůbec nejlepší a rozhodně se těším na pokračování. Jsem zvědavá jak se k sobě budou teď chovat. Děkuji za překlad a moc se těším na další
Úúúúúúúžasý díííííl 🙂
Nejdřív Tomovo odhalení (mimochodem – od začátku jsem tohle čekala, tušila jsem, že se stalo to, že otec vyjel po Casi) s tím, že mě hrozně rozněžnilo, že přiznal, jak ho štvalo, když mluvil otec špatně o Billovi…
No a pak… uuuuuuu, konečně konečně konečně 🙂 Byla to tak nádherná chvíle mezi nimi… 🙂 Mám z toho obrovskou radost.
Tuhle povídku prostě miluju.
Díky moc za překlad a budu se moc těšit na další díl 🙂
Billa nechápu, zvlášť v takové situaci, ale vždycky když mě začíná s*át tak udělá něco čím to "vyžehlí" a já ho najednou chápu a mám ho ráda 😀 jelikož se to teď zase ubírá dobrým směrem, tak čekám, že v dalším díle bude něco špatně 🙂 jsem zvědavá…díky za překlad
K Billovi sa radšej ani nevyjadrujem. S tým Andreasom ma pekne naštval. A dobre mu tak, že sa cítil vinný! Kebyže to neurobí, tak by vinu necítil.
O Jorgovi – tušila som, že to s Casi bude niečo také a zaujímalo by ma, či to vážne bolo tak, že to Casi nechcela alebo či klamala. A o tom, ako urážal Billa – chápem, že to Toma strašne štvalo, ale popravde čakala som niečo vážnejšie. Ale keďže Toma svojho brata miluje, tak sa niet čomu čudovať.
A koniec bol krásny, som rada, že sa chalani nevrátili znova na začiatok, ale mrzí ma, že aj keď urobia nejaký ten krok dopredu, tak medzi tými krokmi urobia kopu vecí, ktoré zas stoje medzi nimi…
Ďakujem za preklad.