autor: Yuki-chan
Zdravím vás. 🙂 Moc vám děkuju za komentáře. Všimla jsem si pár stížností, když ukončím díl v nejméně vhodné části. A na to vám můžu odpovědět jen tak, že miluju, když vás můžu napínat. 😀 Taky jsem si všimla, že máte spousty otázek a já vám slibuju, že se všechno dovíte. Jsme teprve na začátku a povídka má ještě mnoho dílů před sebou. Tak ať vás nezdržuju. 🙂 Zde další díl.
Polibek byl vláčný a vášnivý. Bill pronikal hluboko do Tomových úst a bral si vše, co mu přišlo do cesty. Jeho ruce se začaly dobývat do Tomových kalhot a ten jen nechápavě nakrčil čelo. Bill vstal z Tomova klína, sundal mu boty a stáhnul mu kalhoty rovnou i s trenkami.
„Bille, co to děláš?“ Tomovi se třásl hlas. Bill se opět sklonil a jako kočka se sunul přes Tomovo tělo.
„Víš ty vůbec, jaký pro mě bylo utrpení tě pokaždé převléct a nedotknout se tě? Bylo to mučení.“ Pošeptal Bill, ignoruje Tomův dotaz. Rozkročil se nad Tomovým tělem a ruce položil na jeho břicho. Zuby mu přejel po krku a jazykem zatlačil na krční tepnu. Normálně by Tom už jen z tohohle doteku byl vzrušený, ale strach stále nahlodával okraj jeho mysli a nemohl se uvolnit natolik, aby si Billovo laskání užíval.
Jenže Bill byl neoblomný.Přejížděl rukama po Tomově hrudníku a nehty ho jemně škrábal, zatímco se ústy přemisťoval na jih. Zuby jemně skousl Tomův ohryzek a vlhkými polibky si razil cestu k Tomově levé bradavce, kterou začal sát. A Tom poprvé lehce vzdychl. Ať už si vzal o sexu s Billem jakékoliv předsevzetí, uvědomil si, že nemůže odolat. Bill byl jako magnet, a Tom byl kousek železa. I když nechtěl, byl přitahován neviditelnou silou, kterou nemohl ignorovat. Bill dosedl zadkem do Tomova klína a zavrtěl se. Tom zaklonil hlavu a hrdelně zasténal.
„Tak jestli je tohle Billova představa o trestu, budu dělat potíže častěji.“
Uchechtl se v duchu Tom. Bill propustil bradavku ze svých úst a stále pokračoval dolů. Jazykem zajel do Tomova pupíku a jeho, nyní již znatelnou erekci, stiskl pevně v dlani.
„Aach. Kurva!“ zaklel Tom a kousl se do rtu. Zvedl hlavu a přivřenýma očima pohlédl na Billa. Ten mu pohled upřeně opětoval a v přímém očním kontaktu se sklonil a zajal Tomův penis hluboko do svých úst. Tom vykřikl a prohnul se v zádech jako luk. Oči měl křečovitě zavřené a celý se potil. Bill mocně sál, kmital jazykem a dlaní prohmatával Tomova varlata. V pravidelných intervalech hýbal hlavou nahoru a dolů, precizně Toma zpracovával. Tom tahal za pouta a hlasitě sténal, na těle se mu třpytily kapičky potu. O tomhle snil tak dlouho, a teď mu to přišlo snad ještě lepší, než jak si pamatoval. Billova ústa ho přiváděla k šílenství.
„Bille, už budu!“ varoval ho Tom. I když Billova ústní práce byla nezaměnitelná, mnohem radši by si počkal na samotného Billa. Jak moc by chtěl být opět obklopován tím teplem. Ale Bill nepřestával. Stále se pilně činil na Tomově erekci, a když už Tom byl jen kousek od uvolnění, Bill přestal. Tom překvapeně zamrkal. Tak že by přeci? Ale Bill nevypadal, že by se chystal svléknout. Stále měl na sobě své kalhoty, seděl Tomovi na stehnech a s úsměvem ho pozoroval.
„Bille? Co to… Aaah.“ Tomova otázka zaknikla v dalším stenu. Bill chytl Tomův penis do dlaní a začal ho rychle honit. Pečlivě Toma uspokojoval, dokud opět téměř nepřepadl přes okraj, a poté znovu přestal. Tom nechápavě nakrčil čelo a tázavě se na Billa podíval. Uviděl ďábelský úsměv na jeho tváři a Tomovi došlo, jak ho Bill přišel potrestat. Bude ho mučit tou nejhorší variantou. Dovádět ho k orgasmu a těsně před hranicí, mu ho odepřít. A tohle dělal znovu, a znovu, a znovu. Dokud ho to nepřestane bavit, nedopřeje Tomovi orgasmus, po kterém tak prahne. Vždy tak blízko, a zároveň tak daleko.
Tom si připadal jakou žíznící na poušti. Nevěděl, jak dlouho tahle muka trvala. Všechny svaly ho bolely, jako by ho napínali na skřipec, a v krku ho pálilo. Připadalo mu jako roky, co tam leží a je mučen. Nejhorší trest, jaký kdy zažil. Už nemohl dál, z očí mu vytryskly slzy.
„Bille, prosím. Už dost.“ Zašeptal plačtivě Tom. Bill zvedl hlavu od Tomova klína a podíval se mu do obličeje. Tom se díval na Billa pohledem plným slz a doufal, alespoň trochu, že už to skončí. Bill naklonil hlavu na stranu a dlouhou dobu Toma pozoroval. Vypadal, jako by vůbec nerozuměl tomu, co Tom řekl. Pak si všiml jeho slz, které mu potichu stékaly po tvářích. A Tom mohl vidět, jak se Billův pohled mění. Opar, který jako by halil jeho oči, zmizel a on překvapeně zamrkal. Billovy oči se rozšířily, když zaznamenal Tomovo unavené nahé tělo.
„Panebože.“ Hlesl Bill. Rychle si začal prohledávat kapsy, hledaje malý klíček, a třesoucími se prsty odemkl Tomova pouta. Tomovy ruce zůstaly volně ležet nad jeho hlavou a oči se mu únavou zavřely. Bill ho chytil za tváře, palci jemně třel kůži pod Tomovýma očima a z blízka si ho prohlížel.
„Tome?“ zašeptal Bill. Tomovy oči se jemně zatřepotaly a mírně otevřely. Skelným pohledem sledoval vyděšeného Billa a děkoval Bohu, že je zase normální. Jenže byl tak moc unavený, opět zavřel oči. Měl pocit, že nezvládne hýbat svým tělem a zpocené tělo rychle chladlo. Tomovi naskočila husí kůže a začal se třást. Byla mu hrozná zima. „Ach, Tome.“ Bill sklíčeně hlesl. Vstal a přemýšlel, jak Toma co nejdříve dostat do postele. Pochyboval, že ho sám unese, ale bylo vyloučeno sem teď někoho zavolat na pomoc. Musel si poradit jinak. „Tome? Tomi, no tak.“ Jemně ho poplácával po tváři, dokud neotevřel oči. „Pojď. Musíme tě dostat do postele.“ Řekl, ale Tom jen mírně zavrtěl hlavou. „To zvládneme. Pomůžu ti, ano? Tak pojď.“ Vzal Tomovu ruku, dal si ji kolem krku a pevně ji chytil. Druhou podstrčil pod Tomovým tělem a objal ho. „Tak, a teď na tři. To zvládneš. Dobře? Tři, dva, jedna.“ A vší silou Toma zvedl, až mu nepříjemně luplo v zádech. Tom nebyl schopný stát na vratkých nohách sám, a kdyby ho Bill pevně nedržel, jako hadrová panenka by klesl k zemi. S poslední silou, kterou v sobě našel, udělal dva malé krůčky k posteli, na kterou s žuchnutím dopadl. Bill ho chytil pod rameny a dostal ho dále do postele. Pečlivě ho přikryl teplou přikrývkou a zmizel z místnosti. Po chvíli se vrátil a v ruce nesl hrnek s vodou. Opatrně zvedl Tomovi hlavu a přiložil mu okraj hrnku ke rtům.
„Tomi. Napij se.“ Zašeptal, a Tom opravdu dva malé doušky polkl. Bill odložil hrnek na stůl a vrátil se k Tomovi do postele. Opřel se zády ke zdi a Tomovu hlavu si šetrně vložil do klína. Jemně ho hladil a konejšil a nepřestal do té doby, dokud Tom pravidelně neoddechoval.
Bill dlouho sledoval Tomův jemný obličej. Zase to udělal. Opět se zachoval jako zrůda k člověku, kterému nechtěl ublížit. Pořád nedokázal přijít na to, čím je pro něj tenhle kluk tak výjimečný. A začínal mít strach z toho, jak ho Tom pomalu ale jistě, začíná ovlivňovat.
Tom zamrkal do tmy. Nevěděl, jak dlouho spal, a ve skutečnosti ho to ani nezajímalo. Byl rád, že leží, a nemusí hnout ani prstem. Svaly protestovaly, oči štípaly, měl žízeň, ale odmítal vstát a jít se napít. Pochyboval, že v nejbližší době usne, tak jen koukal do stropu a čekal, až si jeho oči přivyknou tmě. V tom se ozvala rána, jako když shodíte pytel mouky. Tom se poplašeně posadil a zíral na tmavou siluetu rozplácnutou na koberci.
„Bille?“ zašeptal Tom. Ten ale neodpověděl. Pomalu se hrabal do stoje a chvíli vrávoral, než se pomalými, nejistými kroky začal sunout k posteli. Trvalo dobré tři minuty, než koleny narazil do hrany postele a zůstal stát, dívaje se Tomovým směrem. „Bille?“ zopakoval Tom, opět bez odpovědi. Bill opatrně vylezl na matraci a po kolenou se sunul dál do postele, nadzvedl pokrývku a vlezl si pod ni. Zatlačil překvapenému Tomovi na zdravé rameno, dokud si nelehl, a sám si položil hlavu na jeho hruď, objímaje pevně Tomovo tělo. Bill na sobě stále neměl tričko a Tom by pořád nahý, proto Toma šokoval nečekaný kontakt kůže na kůži, který mu poslal mravenčení až do konečků prstů.
Hodnou chvíli nic neřekl, neopovážil se ani hnout. Jen ležel a opět zíral na strop. Uběhlo asi deset minut a Tom už se nadechoval, že zkusí Billa znovu oslovit, ten ho ale předběhl.
„Nikdy se za nic neomlouvám.“ Řekl a Toma do nosu udeřil pach alkoholu a cigaret.
„Bille, ty jsi opilej?“ zeptal se nevěřícně. Dostalo se mu pokývání hlavou a Billovy vlasy ho zalechtaly na hrudi. „Ale jen trošilinku.“ Odpověděl Bill dětským hláskem a Tom nevěřícně zavrtěl hlavou. „Nikdy jsem se neomluvil, Tome.“ Pokračoval Bill, jako by ho Tom nikdy nepřerušil. „Neomluvil jsem se ani Andymu, když jsem mu jednou zlomil nos. Nikdy.“ Bill se na chvíli odmlčel.
„Mně ses ale omluvil, Bille.“ Odpověděl Tom, když zapátral ve vzpomínkách a v mysli se mu vynořila Billova tvář z večera, kdy se poznali.
„Já vím.“ Pokýval Bill vědoucně hlavou. „A nemám nejmenší tušení, čím jsi tak výjimečný, že jsem to udělal.“ Tom na to nic neřekl. Svým způsobem se cítil potěšeně, ale vyvolalo to akorát hromadu dalších otázek, týkajících se Billa.
„Omlouvám se.“ Řekl Bill do tmy po dlouhé chvíli ticha. „Moc mě to mrzí, Tomi.“
„Neříkej mi tak.“
„Proč ne?“ zeptal se Bill potichu.
„Připadám si pak jako malý dítě.“ Řekl Tom nevrle. Bill se zachichotal a nos zabořil do Tomovy kůže. „Dobře …. Tomi.“
„Bille!“ zaúpěl Tom. Místností se opět rozhostilo ticho přerušované jen občasným Billovým uchechtnutím.
Dál už ani jeden nic neřekl. Bill si užíval vůni Tomova těla a Tom přemýšlel. Ať se snažil, jak chtěl, Bill byl pro něj jen jedna velká neznámá. V jedné vteřině vás je schopný zabít, a ve druhé je jak malé dítě. A Tom opravdu chtěl Billa poznat. I když se bál toho, co mohl najít. Bill pravidelně oddechoval na jeho hrudi, což byla jasná známka, že usnul. Tom opatrně obtočil ruku kolem jeho nahého boku a druhou mu odstrčil pramínek vlasů za ucho. „Kdo jsi, Bille?“ zašeptla do ticha.
autor: Yuki-chan
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Ten trest na začatku vypadal docela slibně. Ale jenom na začátku. Chudák Tom. Má ještě štěští, že se Bill vzpamatoval včas, jinak by tam snad dostal infakt. Myslím, že je dost jasné, že má Bill hodně vážný psychický problém. Ten týpek by se báječně hodil do nějakého hororu. Najednou mu rupne v kouli a nikdo neví, co se stane. Ani on sám a to je docela průser. Je sice fajn, že k Tomovi něco cítí, ale co je to platné, když mu to nezabrání, aby mu ublížíl? Tom je docela frajer, že je s Billem tak v klidu, já bych se z něj po… 😀
Díky za díl
No to by mě taky zajímalo, co je Bill vlastně zač. Jde z něho hrůza, a to docela efektivně. Bojím se, co všechno si s ním Tom ještě vytrpí. Ale snad dokáže na Billa zapůsobit dostatečně na to, aby nepřišel k další úhoně. 😀 Úhona je vlastně dost výstižné slovo, zvlášť po tom, co Bill Tomovi provedl.
Díky, těším se na pokračování.
Také by mě to zajímalo.
Už když minule ten Tomův ´trest´ začal, tak jsem čekala, jestli se z toho nevyklube náhodou něco takovéhlého a koukám, že jsem měla pravdu… 😀 Sice jsem se mu nejdřív škodolibě smála, ale potom mi ho bylo vážnělíto a jsem ráda, že se Bill nakonec vzpamatoval. A ten konec mě vážně překvabil, ale zároveň i potěšil 🙂
Jsem na tom podobně jako Zuzu, protože když Billův trest započal, blbě jsem se uchechtávala a přišlo mi to na jednu stranu směšné, ale brzy mi sklaplo a bála jsem se, kam až je Bill schopný zajít. Člověk u něj vážně nikdy neví.
Každopádně závěr dílu byl strašně krásný, jen co je pravda. Je hezké, že Bill k Tomovi něco cítí a jsem zvědavá, kam až to zajde! 🙂
Na začiatku ten trest vyzeral sľubne a potom to bola fakt taká škodoradosť, keď vysvitlo, čo Bill Tomovi robí.. ale keď s tým neprestával, tak sa to razom otočilo iným smerom.
Bill je vážne strašne záhadná osoba a človek neviem, čo všetko môže od neho čakať. Som zvedavá, čo je zač a dúfam, že sa to začne čoskoro odhaľovať.
Koniec bol krásny, ako sa Bill ospravedlnil a povedal, že Tom je jediná osoba, ktorá ho dokáže hentak ovplyvniť.
Ďakujem za časť.