autor: Sayurii
Tak už se blížíme k definitivnímu konci Shatters hope. Myslím, že jsou to dva roky, co jsem SH začala psát. Bavilo mě to, psala jsem denně a psala jsem blbosti, co si budeme povídat 😀 Se SH jsem měla plány, hlavně to měla být vážná povídka, ale jakmile se Bill seznámil s Lordem svým potrhlým způsobem, došlo mi, že Bill musí být debil 😀 Ale tak… komu se povedla první povídka? Stejně mi bude Bill Danaen Kaulitz nejspíš chybět 😀 🙁 Už mi chybí… No nic… je to pindík 😀 Hayley mi bude chybět 🙁 nabručený Tom mi chybět nebude 😀 Nenašla jsem pro něj pochopení 😀 A teď mi došlo, až se tohle objeví na blogu, už asi budu sedět ve škole… proč se těším? Asi jsem lajdácký šprt :DD
BILL
„Čím chceš začít?“ Vyzvídal Tom. Seděli jsme v jídelně už alespoň hodinu. Cítil jsem, jak se zadkem přilepuji k luxusní Haddenovic židli.
„Prvním bodem.“ Odpověděl jsem, jako by to bylo nad slunce jasné.
„Ne,“ nesouhlasil Tom. Opět s něčím nesouhlasil. Myslel bych si, že s ním je něco v nepořádku, kdyby souhlasil.
„Co ‚ne‘?“ Snažil jsem se napodobit Tomův hlas i výraz, nejspíš jsem však vypadal jako člověk trpící zácpou, sedící na záchodě dlouhou dobu.
„Tu ‚pařbu’…“ Co?! To jako měl být můj hlas? Já rozhodně tolik nepištím! Z Toma imitátor nebude… „… můžeme udělat později, Hayley bude mít za pár dní narozeniny.“
„Kdo řekl, že jsi organizátor?“ Okey, teď mi to trošku ujelo výš… ale to byla výjimka!
„Chtěls pomoct, tak pomáhám.“ Pokrčil Tom rameny.
„Okey,“ protáhl jsem, „tak co bychom podle tebe měli podniknout prvně?“
„Ten rodinný výlet.“ Odpověděl rozhodně. Na to jsem zareagoval výrazným „pche“.
„Dobrý, snažíš se mě vyštípat.“ Obvinil jsem jej. Očividné…
„Nesnažím,“ namítl, „můžeš jít taky. Karen se určitě na něco vymluví, nebo nebude mít čas, Hayley si s sebou vezme Kevina a tebe by pozvala tak jako tak.“
Zamračil jsem se. „Fajn, přepíšu to na hromadný výlet.“ Poškrábal jsem se propiskou ve vlasech. „Nebo…“
„Prostě jen výlet.“ Řekl Tom.
„Fajn… Prostě jen výlet.“
Náš dokonalý ‚prostě jen výlet‘ se nevydařil podle mých představ a očekávání. Stefan sice pobavil svým outfitem alá Indiana Jones, ALE desetikilometrový výšlap lesem… to už jen zní nechutně. Proč já?
Kevin a Hayley kráčeli ruku v ruce v čele stáda, kdybychom žili v pohádce, poletovala by kolem nich malá červená okřídlená srdíčka. Hrdličky. Teď ta míň krásná část… po dvou kilometrech jsem popadal dech a prosil o milost. Obléval jsem se zoufale vodou nebo rovnou někde při pěšince odpadl. Nenávidím přírodu, lesy, hory, stromy, křoví, pole a všechno skrz co jsem byl nucený projít. Vypadal jsem, jako by mě stihla přeháňka. Bohužel to nebyly dešťové kapky, co ze mě crčelo. Byl to pot. Na tohle nejsem stavěný. Občas mě musel Stefan křísit, tím myslím, že mě vzal na záda jako pytel plesnivých brambor.
Tom šel celou cestu asi 4 metry přede mnou, když jsem po něm procházel okolo nějakého toho nechutného zeleného smradlavého kvítí, vždy mě to švihlo do obličeje. Jednou jsem Toma dokonce požádal aby…
„Vezmi mě na záda!“ Zaškemral jsem z posledních zbytků sil. Šoural jsem nohy téměř po zemi. Tom se zastavil, otočil se na mě, změřil si mě pohledem a zafuněl. Chvíli trvalo, než odpověděl, jako by o odpovědi skutečně přemýšlel. Ale on a přemýšlet? Neblázněte, lidi.
„Ne.“ Řekl nakonec jak jinak než stroze a pokračoval v chůzi. Posbíral jsem unavené a zubožené kusy své energie a šel za ním.
„No ták! Jsme v tom přece spolu, když tu umřu, kdo ti pomůže?“ Tom se zastavil tak náhle, až jsem narazil do jeho zad. „Au!“ protřel jsem si zraněný nos. Špičatější už být nemůže.
„Tak tohle vem.“ Tom mi ne příliš šetrně podal svůj batoh s pitím, jídlem, slunečními brýlemi, repelentem a nějakými dalšími letními potřebami na velkou túru. Přehodil jsem si jej přes rameno.
„A teď mě vezmeš?“
„Ne.“
„Ale-„
„V tom batohu je i tvoje pití, musíme se střídat, jedeme v tom přece spolu.“
„Ty jsi takový debil!“ Vztekal jsem se. A celou cestu až k přestávce na svačinu jsem po něm házel listí.
Geniální nápad. Snad to s Hayley pohlo. Se mnou osobně to přímo zacloumalo. Ale Hayley je důležitější. Osobně si myslím, že si to užívala. Usmívala se celou cestu. Doufám… viděl jsem jen její mizející záda, někdy ani to ne. Ale při zastávkách zářila. Jestli to nezabere, tak mě klepne. Vždy když si na ten výšlap vzpomenu, bolí mě stehna, záda, lýtka, ramena, ruce, zadek… Všechno. Úplně všechno.
Toho dne, když jsme plnili pátý bod seznamu, bylo největší horko dosavadního léta. Teploměr ukazoval 43° C a my se i přes to vydali na farmu. Někdo se o ta zvířata starat musí, že jo? Vyzbrojil jsem se na to jako Pán. Svlékl jsem si vše až na spodní prádlo… Nebuďte sprostí, převlékal jsem se! V těch úzkých černých kalhotách bych rovnou uhořel. Vypůjčil jsem si Stefanovy farmářské kalhoty na kšandy, které jsem si utáhl, co to šlo. Nohavice jsem dvakrát přehnul a vytáhl je pod kolena. Boty jsem si nechal svoje kovbojské, přišlo mi, že se hodily. Na hlavu jsem si nasadil slámový klobouk, jenž jsem uloupil v sedlovně. Do pusy jsem si strčil jedno stéblo sena a vyrazil jsem. Černé tričko s dlouhým rukávem, které jsem si toho rána tak bezmyšlenkovitě oblékl, jsem rovnou pohodil někam do chládku. Byl jsem zkrátka frajer. Jen ten make-up k ničemu neseděl.
Tom měl stejné kalhoty jako já, ale kšandy mu volně visely u kolen. Na rozdíl ode mě si totiž vzal bílé tílko, takže to nevypadalo tak skandálně. Pro změnu nechal svou kšiltovku někde doma na hřebíčku, ten dostane úpal. Musel jsem však přiznat, byli jsme prostě farmáři ze škatulky. Skvělá dvojka. V utajení. Mission possible.
Stál jsem u dřevěného plotu a opíral se o něj bokem. Kevin stál přede mnou a Tom pár metrů za mnou něco uvazoval. Já se v tom nevyznám.
„… A jen tak mimo, víš, že si Hayley potrpí na romantiku?“ Kevin se zasmál.
„Dneska máš zvláštnější otázky než jindy, Bille.“ Podíval se na mě se šklebem, který měl zachránit jeho modré oči před slunečními paprsky. Z toho slunce jeden šílel, vážně. Proto jsem vypadal jako ten borec z reklamy na mrože, jahodový.
„Myslím, že by bylo fajn ji někam vzít.“ Řekl jsem a přežvykoval stéblo. „Na večeři při svíčkách nebo tak. Něco romantickýho, však víš.“ Plácl jsem Kevina do ramene, rošťáka jednoho.
„Vím.“ Kevin se na plácnutém místě poškrábal. „Ale… nechápu tě.“ Přiznal. To slunce se snad chystalo explodovat a všechny nás tu uškvařit. Začal jsem se grilovat.
„Hayley si zaslouží spoustu lásky. Jsi si jistý, že jí dokazuješ, jak moc ji miluješ?“
Kevin vydechl. Vypadal zamyšleně. Chytl jsem stéblo mezi prsty a hrál si s ním, jako by bylo cigareta. Připadal jsem si jako Kolombo.
„Já… myslím, že jo. O co jde, Bille?“ Kevin byl očividně zmatený. Snažil se to skrýt za úsměv, chudinka. Roztomilý. To Slunce ale peče!
„O nic.“ Pousmál jsem se, abych jej uklidnil. Byl nějaký nesvůj. Přešlápl nervózně na místě a rozhlížel se po farmě, jako by čekal na někoho důležitého, někoho kdo má velké zpoždění.
„A kdyby sis představoval, že je to naposled, co ji vidíš, neuškodilo by to.“
„Ok,“ zasmál se Kevin, ale jeho oči žhnuly jako slunce jasným zmatením a nepohodlím. „Tak… já půjdu. Pozvat Hayley na to rande.“ Kevin se s úsměvem patetickým jako moje filantropie rozešel směrem k sedlovně.
„A klidně se můžeš rozbrečet!“ Zavolal jsem po něm. „Nebo ji požádat o ruku!“
Jakmile jsem se otočil, všiml jsem si Toma kráčejícího ke mně svižným krokem.
„Co blbneš? Měls ho postrčit, ne ho nakopat. Co si teď asi myslí?“ Zvyšoval hlas, abych přes tu vzdálenost něco slyšel.
„Zpomal, hřebče, vím, co dělám!“
Najednou jsem ho viděl ve zpomaleném záběru. Tom… v bílém upnutém tílku, s lehce rozrušeným výrazem… v těch farmářských kalhotách, opálený, svalnatý, zpocený… Pozorovat ho byla jedna lázeň. Vážně… sexy. Jako by zářil. Skousl jsem si ret a čuměl.
„Slyšels mě?“
„Cože?“ Jako bych se náhle probudil. COŽE? To… to slunce! Můj mozek se připekl k lebce! A moje hetero krev se na okamžik začala vařit. Bože! Tom není sexy, Tom ne! Megan Fox je sexy! Jessica Alba je sexy! Emma Stone… Ženy jsou sexy. Miluju ženy. Tohle je tak přiteplené počasí! A outfit! Vždyť mi koukaly bradavky! Měl jsem si vzít to tričko. Pitomé farmářské kalhoty!
„Nic.“ Odpověděl Tom. „Ty už zůstaň ve stínu.“ Dodal. Jo, to rozhodně zůstanu! „S tímhle si Kevin určitě myslí, že jsi ho sexuálně obtěžoval.“ Řekl ještě Tom, než odkráčel do dáli a já věděl, že mluvil o těch kalhotách!
autor: Sayurii
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Nějak se jim plán nedaří ale Tom je pěkně štve.
Tak tenhle díl byl perfektně vtipný! Bill a jeho túra skrz ůlesy.. 😀 Úplně si to dokážu představit! 😉 Nejlepší ale bylo, jak Tom podal Billovi batoh, s tím, že v tom jsou spolu, tak se musí ovšechno dělit. Chudák Bill, ten jen koukal! 😛
A musím říct, že jak jsem Toma nikdy moc neměla v oblibě kvůli tomu jeho bručounství, tak mi v tomhle díle nějak moc sedl. Sice má v sobě pořád toho bručouna, ale řekla bych, že alespoň teď to trochu schoval a místo toho, aby měl štval, mě spíše vším rozesmíval! 🙂 😀
Děkuji za krásnou část! 🙂
Teda, mám pocit, že Bill si ten svoj plán pekne odskáče 😀 Ten jeho výraz, keď mu Tom hodil batoh, že sa musia striedať musel fakt stáť za to… a potom outfit farmára 😀 A to slnko – jasné, Bill, slnko môže za všetko 🙂
Ďakujem za časť.
Tak začátek mě hodně pobavil, chudák Bill xD
Ona ta taktika je v podstatě dobrá, i když myslím, že Hayley nepostrčí to, že uvidí krásy života, o které přijde, ale právě ta snaha všech lidí kolem ní, kteří to všechno pro ni dělají. Ona uvidí, jak moc těm lidem na ní záleží, jak strašně jim bude chybět a že kvůli nim a pro ně se musí léčit, když už to nechce udělat pro sebe.
No a ten konec, sexy Bůh Tom, nádhera, tomu Bill prostě musí podlehnout 🙂