autor: Yuki-chan
Mí drazí čtenáři. Hrozně moc vám chci poděkovat za komentáře a omluvit se za tak dlouhou pauzu. Jediná věc, která mě mrzí, je to, že když zvážíme, kolik vás mou povídku čte, komentářů je žalostně málo. Pro mě je to jako motivace, tak bych vás chtěla poprosit o trochu více účasti. Tímto se chci také omluvit autorkám, jejichž povídky čtu, ale za poslední půlrok jsem neměla tolik času se na blogu vyskytnout a slibuji, že se pokusím svůj vlastní přísun komentářů napravit. Vaše Yuki-chan.:-)
Když Tom opět otevřel oči, ležel opět v posteli. Pořezané ruce měl pečlivě ovázané a na sobě měl čisté oblečení. Jeho oblečení.
„Už přivezli moje věci.“ Tom ztěžka vydechl. Pak si vzpomněl na nůž, který sebral ze země po Billově odchodu, a když zajel rukou do kapsy, překvapivě zjistil, že někdo mu nůž přendal do nových kalhot. Proč by to ale dělal? Ale co, na tom teď stejně nesejde.
Tom se přetočil na bok. V pokoji byla tma a on nechtěl nic jiného, než ležet a nic nedělat. Prostě jen přemýšlel. Pomalu mu začalo docházet, jak se vlastně do téhle situace dostal.
Po tři roky nosil na zádech písmeno „W“. Písmeno, které mu Bill do kůže vyryl z vlastní sobeckosti. Vyspat se s nepřítelem je veliký hřích. Když ale Toma označil, uvítal ho ve svém gangu, a tím pádem vlastně Bill nikoho nezradil. A jeho svědomí mohlo zůstat čisté. Sice značku umístil tak, že ji nikdo nenašel, ale i tak z Toma udělal něco, čím nikdy nechtěl být. Lháře, krysu, parchanta. Zrádce. Sice mu zachránil život, znovu, ale hned na to mu ho zničil. Přivlastnil si ho. Teď byl jen a jen Billův.
Bill jednou čarou protnul vrcholy onoho „W“ tak, že nyní činily malé špičaté „B“. Jako Bill. Teď byl jeho majetek a mohl si s ním dělat, co chce. Teď už mu nepatřil ani jeho vlastní život. Nemyslel si ale, že ho Bill prodá. Moc lidí nestojí o označkované zboží.
Dny od té doby splývaly v jeden. Vstával, jen když šel na záchod. Andreas se do něj snažil dostat nějaké jídlo, ale jen málokdy odešel s úspěchem. Bill se neukázal a Tom o to ani nestál. Měl v plánu takhle zůstat. Jen ležet v posteli a čekat na smrt. To mu však nemělo být umožněno.
„Tome. Vstávej.“ Někdo do něho nevybíravě šťouchal a snažil se Toma dostat do bdělého stavu. Ten však jen něco zavrčel a otočil se na druhý bok. „Tome.“ Andreas svého otravování nenechal, a když viděl, že se nijak valné reakce nedočká, jednoduše vzal Toma za nohu a stáhnul ho z postele. Ten s tvrdým žuchnutím dopadl na zem a na Andyho hlavu se hned spustila sprška nadávek.
„Do prdele Andreasi! Co chceš?“ zamručel Tom a jal se znovu lézt do postele.
„Ne ne ne ne. Nikam.“ Andreas popadl Tomovu ruku, usadil ho na gauč a na hlavu mu hodil hromadu čistého oblečení. Tom ji agresivně odhodil vedle sebe na pohovku.
„Nemůžeš tady do konce života jen ležet. Musíš začít něco dělat. A navíc Billovi okupuješ ložnici, což není zrovna nejlepší cesta, jak s ním dobře vycházet.“ Pronesl Andy.
„Já s ním ale nechci dobře vycházet! Nechci tady vůbec být. Chci pryč! Nepatřím sem!“ zakřičel Tom.
„Už sem patříš, Tome.“ Hlesl s lítostí Andy.
„Nepatřím. Už nejsem jeden z vás. Bill tu značku přeci změnil.“ Stál si za svým Tom
„To je sice pravda, ale to tě činní Billovým majetkem. Nemůžeš odejít. Musíš se s tím smířit. A teď se zvedni. Máme práci.“ Andy opět podal Tomovi jeho oblečení a čekal, dokud se nepřevlékne. Tom už nic neřekl. Mlčky na sebe soukal kusy látky a litoval sám sebe. Andy měl pravdu, už si nepatřil. Byl majetek v rukou sobeckého muže.
Když byl Tom konečně oblečený, Andy otevřel dveře a vyšel s Tomem na chodbu. Toho nyní zaplavila podivná úzkost. Právě vešel do vlčího doupěte a mohl ho kdokoli zabít, jen co by ho uviděl. Za zavřenými dveřmi Billova pokoje se cítil alespoň trochu v bezpečí. Pomalu kráčeli chodbou a Tom pomalu uvolňoval ztuhlá ramena. Za celou dobu, co vyšli z tmavé místnosti, nepotkali ani živáčka.
Budova, ve které se nacházeli, musela být obrovská a Tom si byl jistý, že prošli sotva zlomek toho, co obsahuje celý prostor. Šel Andymu v patách po schodech stále dolů do suterénu. Tom odhadoval, že museli být alespoň dvě patra pod zemí. Došli osvětlenou chodbou ke tmavým dveřím, a jakmile je Andy otevřel, veškerý Tomův klid se vytratil.
Ocitli se v obrovské místnosti a před nimi stála masa lidí. Nikdo si jich nevšiml, protože stáli ke dveřím zády. V místnosti bylo ticho, až na jediný melodický hlas, který se odrážel od stěn jako ozvěna. Andy přehodil Tomovi přes hlavu kapuci a dal mu pokyn, aby sklonil hlavu. Pak ho chytl za paži, a vedl ho po okraji místnosti, až dopředu davu, kde stál Bill na malém pódiu, aby na něho všichni viděli. Andy zastavil kousek od něj, stranou od všech, a nepouštěje Tomovu ruku, čekal na pokyn.
„Varuji vás předem. Náš nový přírůstek se vám líbit nebude, ale je to mé rozhodnutí a čekám od vás, že ho budete tolerovat.“ Řekl Bill rázně, pokynul Andymu a ten Toma vedl k Billovi na pódium.
Tomovi bylo zle. Měl pocit, že bude zvracet a každou chvíli omdlí. Jen z Billova hlasu měl husí kůži a nejraději by z jeho blízkosti co nejdříve utekl. Navíc teď stál před celým gangem Wolfs a pod jejich spalujícími pohledy si připadal jako nahý. Andyho ruka, která doposud svírala jeho paži a dodávala mu alespoň trochu odvahy, zmizela a nechala stát Toma osamoceného vedle Billa, který stále mluvil k davu před sebou. Tom nevnímal, co říká. Věty pouštěl jedním uchem tam a druhým ven. Křečovitě svíral nůž v kapse, hlavu měl stále svěšenou a nepřítomně hleděl do země. Doufal, že když se ani nehne, třeba na něho přestanou zírat. Kapuce, která mu částečně zakrývala tvář, a dodávala Tomovi pocit ochrany, však najednou zmizela a Tom poplašeně zvedl hlavu.
„Kaulitz?!“ zařval někdo a jako by tím drknul do kostky domina. Halou se roznesl zvuk nabíjejících se zbraní jako lavina a jejich hlavně měly jediný cíl. Toma.
autor: Yuki-chan
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Děláš si srandu? Takhle to ukončit!? Teď budu mít nervy až do další kapitoly. Doufám, že bude brzy, protože jsem strašně zvědavá, jak tohle hodlá Bill ukočírovat. Je jasné, že Toma většina zná, když býval takřka pravou rukou svého bývalého bosse. Tady bude hodně zlé krve.
Taky by mě zajímalo, kde Bill spává, když mu jeho trezorový pokojík okupuje Tom.
Moc se těším na pokračování.
Bill si musí býtt zatraceně jistý sám sebou, když očekavá od svých lidí, že mezi sebe příjmou někdejšího nepřítele. A naopak: jak asi bude Tom vycházet s lidmi, se kterými doteď bojoval a poslouchat Billovi rozkazy? I když to vypadá jako rozumné řešení, tak se mi nějak nechce věřit, že Bill Toma prostě zařadí mezi svoje ovečky a všechno bude bez problémů šlapat jako hodinky. Nebojí se Bill, že Tomova přítomnost prozradí jeho zradu? Nebo už to snad všichni ví?
Díky, jsem zvědavá na pokračování
Ani nemám co dodat, holky to napsaly všechno za mě a ve všem s nimi souhlasím. Těším se na další díl!
Takhle to ukončit Tom to nebude mít lehké jsem zvědava co má Bill v plánu.
V Tomově situaci bych opravdu nechtěla být! 😀 Opravdu doufám, že se mu nic nestane. Doufám, že Billa jeho lidi opravdu respektují a poslouchají jej, protože si neumím představit, že by jinak nikdo na Toma ani nevystřelil, když už se tak chystají.
Děkuji za pokračování! 🙂
Tahle povidka se mi ted vic nez kdy jindy zda jako z jineho sveta. Oznacovani a majetnictvi lidi je uz davno za nami, to patri starodavnemu Rimu 😀 Toto snad ani neexistuje nebo jo? Ted mas tuhle znacku tak jsi muj. Ted mas jeho znacku, tak jsi jeho… To neni mozne 😀 v staroveku mozna, co to bylo, antika nebo co 😀 Ale dneska uz nee, to pochybuju. Ale je to zajimave. I kdyz to neni pravdepodobne, tak ted uz mame vysvetleno, proc Bill Tomovi znacku udelal. Ted je Tom jen jeho… Je to zvlastni 😀 Ja mam jenom svoje jidlo 😀 Ale nemuzu mit jen svou lidskou bytost, to mi vazne pripomina casy gladiatoru, kdy si domin oznacil sveho otroka rozpalenym zelezem a zachazel si s nim jak chtel, klidne ho mohl zabit a nikdo by to neresil.
Zajima me, jak wolfici Toma prijmou. Strilet nemuzou 😀
A to spani s neprateli, v tom jednom klanu je kolik lidi? 50? 150? Jak si ma clovek pamatovat vsechny ty kyseli xichty? 😀 Tak se stalo a co jako? 😀 Navic maji masku, Tom nemohl vedet do ceho jde, jak by mohl. Copak by vas napadlo, ze dredaty, vyhubly sexy zenomuz je z nejakeho gangu? 😀 Neee 😀
Whoa! Ten koniec myslíš akože vážne?! Snažím sa zabiť Toma (aj keď viem, že sa to nestane) či mňa?! 😀
Ale som teda fakt zvedavá, ako to Bill plánuje všetko urovnať. Musí mať fakt iný rešpekt u svojich ľudí.
A trochu súhlasím so Sayurii, že to označovanie je zvláštne… ešte tá príslušnosť ku gangu dajme tomu, ale to, že si Bill Toma označil, a tak teraz Tom patrí len jemu?
Ďakujem za časť.