autor: Muckátko :o*
Oops! I did it again! aneb Muckátko :o* je tu s další povídkou.
Podle mého názoru se povídka liší od těch předešlých hlavně stylem psaní, nevím, jestli to pocítíte i vy, ale píše se mi trochu hůře než ty čtyři předešlé, takže něco asi musí být jinak.
Krátce k zápletce: Ačkoli se vám na první pohled bude zdát naprosto absurdní a neskutečná, tak si nemyslím, že to tak je. Když se později nad vším zamyslíte a proberete to ze všech stran, tak dojdete k závěru, jak děsivě pravdivé to může být a jak se do dané situace může dostat kdokoli z nás, aniž by o to předem stál. Kdykoli a kdekoli.
Díky patří LilKatie, která pro povídku opět vyrobila banner.
Přeji vám příjemnou zábavu u povídky s kulatým číslem 5 a zanechte prosím své dojmy v komentářích. Předem děkuji! Muckátko :o*
Popis povídky:
Agent Trümper byl dlouhou dobu (ne)dobrovolně postaven mimo službu, během které rapidně změnil své dosavadní chování. Navzdory nelibosti svých nadřízených se však rozhodl vrátit se zpět ke své práci. Zatímco se jeho klient – mediálně známá osobnost oprávněně bojí o své zdraví a svůj život, agent Trümper se bojí minulosti, a tak se rozhodl udělat vše proto, aby se historie neopakovala. Podaří se mu to?
Začíná toho být moc
Ateliér byl sice velký a prostorný, přesto se v něm málem nedalo hnout, aniž by člověk políbil zem po zamotání do nemožně vysokého počtu kabelů, nebo narazil do nějakého z milionu foťáků, počítačů, stojanů s osvětlením, fotografických deštníků a dalšího vybavení, které bylo nutné, aby z obyčejných fotek vznikly díky osvětlení, stínům a různým efektům opravdu kvalitní fotky hodny několika set eur. Zvlášť když se pod ně podepíše ještě fotograf, jehož jméno je profláknuté po celém světě.
To ale nebyla situace zrovna dnešního dne. Dnes stál za foťákem cizí chlápek, který pouze dostal instrukce nafotit určitý počet outfitů z určitého počtu různých úhlů. Další úprava pak už bude čekat na někoho mnohem zkušenějšího a zručnějšího. Všichni přítomní byli z nováčka trochu nervózní, protože na něm bylo vidět, že se v této profesi teprve rozkoukává. Některé záběry fotil kvůli své nepozornosti několikrát, občas mu něco upadlo, modelům vykal a choval se velice upjatě a strojeně, což narušovalo pohodovou atmosféru. Nekonalo se žádné občerstvení, nehrála hudba pro dokreslení nálady, ani nebylo možné si během výměny a nastavení jiných typů fotoaparátů skočit na kuřáckou přestávku.
Focení, které mělo být zvládnuté za hodinu, se protáhlo na dvě a půl.
„Dobře! Děkuji vám a teď už nám zbývá poslední set a sice… uhm,“ zastavil se a začal se rozhlížet po svém stole, aby našel harmonogram focení, protože zapomněl, co mají fotit jako poslední.
„Tmavé džíny, šedé triko, tmavě modré sako, kšiltovka do kapsy, sluneční brýle a tmavé boty?“ zeptal se asistent očividně nervózní, protože už se viděl dávno někde jinde.
„Ano. Souhlasí,“ odkýval fotograf, když konečně našel seznam outfitů ve svém uměleckém nepořádku.
„Ještě aby ne, když jsou to poslední hadry, které visí na štendru,“ zamumlal ten samý asistent a nanosil oblečení na převléknutí do šatny.
„Kšiltovka přijde připnout na zadní levou kapsu a brýle pověsit za výstřih,“ instruoval asistent dnešního modela a doplňky nechal ležet na skříni před šatnou. „Ty boty můžeš zavázat jen tak na půl. Když budou trochu rozšněrované, nevadí. Bude to mít větší efekt,“ přisunul k šatně ještě tmavý pár bot a tím to pro ně dnes končilo. Oblékání zvládne už ten maník snad sám a drobné nedokonalosti už si opraví ten zelenáč za objektivem, když mu to nepůjde přes čočku.
Zatímco se Tom převlékal do poslední outfitu, který by na sebe nejspíš normálně nevzal, fotograf vyměňoval fotoaparát na stojanu, aby se mohl připravit. Sám sobě svojí nervozitou uškodil, protože takhle se mu z polední hodinové pauzy stane obědová pětiminutovka, protože za půl hodiny měl naplánovanou další sérii photoshootů, které počkat rozhodně nemohly.
Tom vyšel z šatny, vklouzl do bot a ošíval se rameny, jak nebyl zvyklý nosit saka ani nic tomu podobného. Vylezl na plac, upravuje si náramky na svém zápěstí a čekal pokyny. Jak si stoupnout, jak naklonit hlavu, kam se podívat, co se rty.
„Takže poprosím vás, abyste se postavil proti tomu bílému plátnu čelem ke mně úplně uvolněně, ale zkuste se trochu mračit a tvářit se naštvaně,“ diktoval si fotograf a sklonil se k foťáku, aby si nastavil ostrost.
„To nebude tak těžký,“ vydechl Tom tiše, protože dnes už toho měl vážně dost. Vstával proklatě brzy kvůli ranní show v rádiu, pak musel na několik hodin do studia, teď je tady a odpoledne jej čeká live video rozhovor a večerní návštěva talkshow. K tomu všemu ještě pořádně nejedl, neměl ani zlomek celkového množství kávy, kterou denně zkonzumoval a včera večer koupená krabička cigaret, byla ještě stále plná.
S posledními záběry se v ateliéru objevil Tomův manažer David. Přidržel si létací dveře nohou, aby se mu nevrátily do obličeje. Pravá ruka svírala v dlani mobil, který tiskl k uchu a s někým se dohadoval, což nebylo nic neobvyklého. Tom si ani nepamatoval, že by Davida znal nějak jinak, než s telefonem přišpendleným k uchu. Co jej zajímalo daleko víc, byla manažerova levá ruka svírající kelímek ze Starbucksu a polystyrenovou krabičku, pravděpodobně s Tomovým obědem. To byla pozitivní ale i negativní zpráva. Na jednu stranu se Tom svého oběda už nemohl dočkat, protože měl vážně hlad jako spisovatel, ale na tu druhou to znamenalo, že nedostane čas se v klidu najíst, takže zhltne svoji porci někde za pochodu a večer mu bude zase blbě. Žádná novinka. Stokrát radši bude ale trpět s plným žaludkem, než snášet křeče z hladu. To i kdyby měl odmítnout audienci u prezidenta, tak nevynechá své jídlo, když má hlad.
Spoušť foťáku naposled několikrát za sebou cvakla.
„Máme hotovo! Děkuji všem za spolupráci!“ poděkoval všem a sundával fotoaparát ze stojanu, aby jej mohl uklidit do připravené tašky.
„Těšilo mě, Tome, vybrané fotky pak už proberete s Luisem. To bude mít na starosti zase on,“ obeznámil Toma a podal si s ním ruku na rozloučenou.
„Bez problémů,“ kývl a šel se převléknout do svého pohodlného oblečení. Další akci, kterou si dnes mohl odškrtnout ze seznamu, měl zdárně za sebou.
Zpátky oblečený do svých džínů, trička a mikiny s vyhrnutými rukávy mířil přímo za Davidem, který jej pravděpodobně přijel vyzvednout.
„Musím končit. Domluvíme ty termíny, až budu mít u sebe plánovací kalendář. Měj se. Čau,“ ukončil hovor a beze slova podal Tomovi jeho oběd.
„Čau,“ pozdravil jej Tom a upil ze svého kafe, které okamžitě zalilo chuťové pohárky na jeho jazyku a vyslalo blažené impulzy do jeho mozku.
„Čau, musíme jít. Řidič na nás čeká venku,“ vyhrkl David, a najednou se ocitl o deset kroků před Tomem. Měl věčně naspěch. Nikdy se ani na chvíli nezastavil.
„No a stíhám si to alespoň sníst?“ zajímal se Tom, když natahoval krok, aby manažera dohnal.
„Máš zhruba dvacet minut, než se dostaneme přes město do hotelu. Pak máš ještě zhruba dvě hodiny do toho live rozhovoru, ale před hotelem čeká docela dost fanynek, takže se jim nevyhneš. Pochybuju, že bys zvládl v jedné ruce držet oběd a druhou podepisovat výstřihy, aniž by ti nějaká žába ten oběd nevytrhla z ruky, jen protože na vidličce budou tvoje sliny.“
„Bezvadný,“ odfrkl si Tom a nastoupil do auta s kouřovými skly. Jenom co se jeho zadek a záda dotkla sedadla a kelímek přistál v držáku, Tom otevřel krabičku a pustil se do svého vegetariánského oběda. Sice se mu dělaly boule až za ušima, jak si cpal sousta do úst, ale snažil se vše alespoň párkrát pokousat, než to pošle krkem do žaludku.
Těsně před hotelem hodil prázdnou krabičku do igelitové tašky, polkl zbytek jídla, co měl v puse, vše zapil zbytkem kávy a otřel si ubrouskem rty. David zkontroloval, zda nemá někde zaschlou omáčku, a podal mu fix na autogramy. U koridoru čekal i jeden z bodyguardů, který se snažil vyřvávající fanynky trochu zklidnit, aby svým zapálením neprorazily kovové zábrany. Tom si prokřupal ztuhlý krk a s obvyklým úsměvem vystoupil z auta s nachystaným fixem. Pod rukou mu prošly plakáty, časopisy, noviny, cédéčka, hrudníky všemožných velikostí, trička, spodní prádlo, mobily, vlastně cokoli, co měly ty holky zrovna po ruce, nebo čím se vybavily, už když šly z domu s jasným záměrem, že zrovna na jejich předmětu musí skončit Tomův podpis. K tomu nezapomínaly fotit foťáky, mobily a prosit o selfie, kterým se Tom koneckonců nikdy moc nebránil.
„Tome! Tome! Já tě tak miluju! Ty jsi jediný důvod, proč žiju!“ ozvalo se ze strany. Tom se uchechtl.
„Tak snad tu ještě nějaký ten pátek vydržím,“ odpověděl fanynce, která se málem zhroutila, když se na ni její idol nejenže podíval, ale ještě na ni promluvil. To v ní pravděpodobně zažehlo touhu se Toma ještě dotknout, aby uspokojila další ze svých smyslů. Opřela se do prostoru mezi zábranami, kde byl koridor pokaždé nejzranitelnější a svým poměrně mohutným tělem, se jí podařilo od sebe dvě zábrany oddělit, čímž se na Toma během chvíle sesypal houf dotykuchtivých holek, které neměly rozum.
„Tony!“ zavolal Tom o pomoc, ale to už se ruce těch holek rozeběhly po celém jeho těle. Cítil tahání za tričko a mikinu, šlapání po nohou až to skončilo tím, že zakřičel bolestí, když mu někdo zatahal za vlasy a nejspíš několik pramenů i vyrval. „Kurva!“ zanadával a snažil se svými vlastními silami protlačit do hotelu a utéct, protože Tony tentokrát naprosto selhal a Tom by nechtěl být v jeho kůži, až si ho na kobereček zavolá David. Tohle mu už jen tak snadno neprojde.
„Do prdele s váma!“ zavrčel a mnul si postižené místo na hlavě, kde nejspíš chybělo několik vlasů. Za to by dal ruku do ohně.
„Jsi celý?“ doběhl jej David a monitoroval Tomův stav.
„Ne! Kus mě chybí. Jedna z nich mi vyrvala pramen vlasů,“ dupal Tom k výtahu a nedočkavě tiskl tlačítko, aby výtah přivolal. „No to si ze mě děláš prdel!“ křikl na celé kolo, neohlížeje se na ostatní hosty. „Jim nestačily vlasy, ony mi ještě musely roztrhnout tričko!“ zahučel a vrazil dva prsty do poměrně širokých děr.
„Vlasy dorostou a tričko koupíš druhý, ale Tony si to odskáče. Tohle teda kolosálně zvoral. To už je třetí průser tenhle měsíc a já už na to nemám nervy. Dostal dvě varování a obě se, zdá se, minuly účinkem,“ nastínil Tomovi svůj plán, co provede s jeho bodyguardem. Platil ho téměř zlatem, protože nikdy víc jak jednoho bodyguarda pro Toma nepotřebovali, ale tohle bylo už přes čáru.
„Jestli ho vyhodíš, tak jsem zvědavej, co budu dělat, než seženeš náhradu,“ dobíral si Tom manažera, když nastupovali do výtahu a volili šesté patro.
„O to se nestarej. To je moje práce. Máš u sebe laptop?“
„Sakra! Nechal jsem ho v autě!“ vzpomněl si a rychle vrazil dlaň mezi zavírající se dveře, aby mohl z výtahu ještě vyběhnout.
„Tome, já se…“
„Teď ne,“ odmítl Tom Tonyho a běžel na hotelové parkoviště, kde stálo zaparkované jeho milované auto, kterého si v poslední době moc neužil.
Přicházel blíž a z dálky už mohl říct, že s jeho autem není něco v pořádku. A taky že nebylo. V předním skle byla vražená železná tyč o délce asi třiceti centimetrů a šířce jednoho centimetru.
„Co je tohle za zkurvenej den?!“ vykřikl a vytáhl tyč z předního skla. Nejenže v něm byla díra, ale ještě se od ní táhl obrovský pavouk, jak byl nakřáplý celý povrch. Na tyči byl připevněný nějaký lístek. Naštvaně po něm sáhl a třesoucíma se rukama od vzteku se začetl.
Aby sis pamatoval, že si máš příště nejdřív zjistit, jestli nešukáš zadanou holku!
Tom zalapal po dechu. Někdo mu rozmlátil přední sklo jen kvůli nějaké náně, kterou si stejně vypůjčil jen na jednu noc a pak ji poslal tam, odkud přišla?! To si měl jako nejdřív předem vyžádat životopis všech jeho postelových návštěv, než si s nimi užije?!
Tom nafoukl tváře a hmátl do kapsy pro mobil. Rychlou volbou vytočil Davidovo číslo a poklepával nohou o asfalt.
„Co je?“
„Nějakej hajzl mi na hlídaném hotelovém parkovišti rozmlátil přední sklo na autě. Můžeš mi ksakru vysvětlit, jak se to mohlo stát?“ David zasténal.
„Bože! Tome, prostě vezmi ten laptop a vyřešíme to až u tebe v pokoji,“ rozhodl manažer a hovor ukončil. Tom naštvaně kopl špičkou tenisky do přední pneumatiky a odemkl si kufr, odkud vytáhl tašku s laptopem. Sice už bylo zbytečné zamykat, když už bylo přední sklo zničené, ale stejně na dálku zamknul.
Rudý v obličeji přetrpěl cestu výtahem, dokud se nedostal do pokoje, kde už na něj čekal David. S mobilem u ucha.
„Mám toho dneska tak akorát dost. Ještě jedna sviňárna na seznam a končím,“ vybuchnul Tom a hodil laptop na ustlanou postel. David zvedl ukazováček a dál vyřizoval telefonát. Tom mu gesto neomaleně vrátil, ale nabídl mu místo ukazováčku prostředníček.
„Fajn, než se tady ze všeho nervově zhroutíme, Tony poletí za ten incident před hotelem a já seženu někoho na jeho místo. První dnešní kiks vyřešen. Tvoje auto necháme spravit a náhradu nám zajistí hotel, protože za tebe podám stížnost. Tak to bychom měli vyřešené,“ snažil se zachovat chladnou hlavu.
„Ne, Davide, to bychom teda neměli vyřešené. Tohle není jediná věc, která se stala. Začíná toho být moc,“ podotkl Tom, což Davida popíchlo.
„Takže co? Rozbrečíš se mi tu kvůli pár vlasům, jednomu tričku a až se ti auto vrátí opravené, donutíš mě u něj stát dnem i nocí, aby se ti s ním nic nestalo?“ vyjel po něm.
„Laskavě se uklidni a neřvi na mě! Kdybychom to od začátku udělali po mém, nic z toho by se nemuselo stát, ale neeee. Pán prostě šetří tam, kde nemá. Vlasy, tričko i auto je mi u prdele, ale moje nervy nejsou. To je pořád něco! Když jsem chtěl alespoň dva bodyguardy, tak jsi mě odpálkoval, že bohatě stačí jeden. Když jsem chtěl auto nechat v monitorovaných podzemních garážích, tak jsi to zamítl, že levnější hlídané parkoviště bude stačit a zatím to vypadá, že příště ze mě ty můry servou kůži, protože budu bez bodyguarda a hlídač na parkovišti si nejspíš hlídá akorát tak klidný spánek v nějaké kukani během pracovní doby, takže co?“
„Dobře, Tome, prostě se teď uklidni, okay? Všechno to v klidu vyřešíme, ale teď se uklidni. Nesmí na tobě být poznat, že jsi rozzuřený. Jdi si dát sprchu, na chvíli se natáhni a já se tu dvacet minut před tím rozhovorem objevím.“ David se spakoval a nechal Toma na pokoji samotného.
Tom po Davidovu odchodu kopl do nízké skříně před postelí a z baru vytáhl láhev jednoho dražšího alkoholu. Aniž by se obtěžoval se skleničkou, se hltavě několikrát napil, otřel si ústa téměř celým předloktím a láhev zašrouboval. Měl sto chutí se pořádně zlískat a alespoň na chvilku na všechno zapomenout, ale to by jej pak čekala jistá smrt, kdyby ho David našel opilého a rozvaleného na posteli, když měl ještě nějaké povinnosti.
Byly dny, kdy si veškeré své povinnosti užíval a nikdy by se jich za nic na světě nevzdal, protože ho něčím naplňovaly, ale pak přišly dny, kdy měl volno, které trávil na hotelovém pokoji. Bez pocitu, že někam patří, bez pořádného domova a zázemí.
Najednou si uvědomil, že v jeho životě není nic, k čemu by se mohl vracet. Žádná konstanta, která by jej držela při zemi a upozorňovala ho na fakt, že tam uvnitř je ještě jeden Tom, který nedostává tolik šancí se projevit, protože víc povinností má Tom na povrchu.
Co zmohly materiální věci, kterými se mohl obklopovat, když je neměl pořádně s kým sdílet?
Co mu daly jeho noční jednorázovky, když neměl nikoho, kdo by se stal pevným a záchytným bodem v jeho životě?
V některých dnech toho na něj opravdu začínalo být moc.
**
Příště: „Věci se dávají do pohybu“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Páni čekala jsem že to bude Bill, kdo bude ten slavný a on je to Tom? Tak to by mě nenapdalo. Představit si Billa jako v roli bodyguarda …. Už se těším na pokračování
Začatek se mi moc líbí… Sice si vůbec nedokážu Billa představit, jak s tou svojí postavou bude Toma chránit, ale zároveň se na to hrozně těším. Bude to určitě hodně zajímavé…
No páni…
Když už jsem měl čas na to, abych si něco pořádně přečetl a komentoval, narazím na tohle. 🙂
Ze začátku jsem si říkal- JO! Perfektní téma, protože vymyslet dobrý téma po těch letech (Kdy je tu snad všechno) je prostě dost náročné. 😀
Když jsem se dozvěděl, že ta mediální hvězda je Tom a ne Bill, řekl jsem si…"Jo ták, takže Bill bude bodyguard? Tak to je boží." A upřímně tato změna byla opravdu "überperfektní". Protože vidět Billa v té trochu jiné formě, je takovým zpestřením dne.
Co se týká Toma. Zatím mi dost sedí jeho rebelská, ale přece jen stále jemná povaha, která samozřejmě vyzařuje hlavně na Davida! 😀
A Bille? U tebe chci konečně znát tvou minulost, sice něco málo tuším, ale přece jen se nechám překvapit 😀
Tedy… pokud budu mít nervy i já a nevytrhám si vlasy u čekání na další díl s hysterickým křikem, který pohltí můj nakřáplý display notebooku a tlusté stěny mého bytu s nežadoucími posluchači kolem mě (sousedy).:D
Děkuju za kvalitní první část povídky, která opravdu zaujala a budu se k ní rád vracet. 🙂
Tak tenhle začátek se mi opravdu líbí! Jsem nadšená z toho, že ta slavná hvězda je Tom, a Bill bude, jak předpokládám, ten nový bodyguard. Už jsem na THF četla několik povídek, kde právě Bill byl ta rozmazlená, ofrklá hvězda a Tom ten obětavý hodný bodyguard zachránce, takže jsem opravdu moc ráda, že tady to bude trochu jinak. Navíc ta Billova minulost vypadá hodně temně, tak jsem zvědavá, co se z toho vyklube. A Tomovi bych radila, aby ten oblek nosil častěji a ne jen na focení, protože mu to strašně sluší! 🙂
Bill jako bodyguard? Jako všichni jsem to čekala spíš naopak. 😀 Jsem strašně zvědavá, až se objeví na scéně.
Díky za slibný začátek, těším se na pokračování.
Páááni, ještě teď nemůžu uvěřit tomu, že jsme se další povídky dočkali tak brzy! Díky, díky, díííky! 🙂
A stejně jako všichni jsem i já byla překvapená, že je to jinak, než jsem si původně myslela. Prostě to přímo svádělo k tomu, že bodyguard bude Tom a Bill bude ten slavný. Protože si upřímně Billa jako bodyguarda opravdu neumím představit. 😀 Ačkoli zrovna na banneru vypadá i docela děsivě s tím jeho pohledem ´nic na mě nezkoušejte, jinak uvidíte´. Fotka pro to byla vybraná opravdu dobře, protože tady bych tomu i věřila. 🙂 Teda předpokládám, že Bill bude bodyguard. 😀
Téma mě rozhodně zaujalo, já jsem rozhodně nic na tohle téma ještě nečetla, takže se těším zase na něco nového a originálního a ještě k tomu v Tvém podání! 🙂 První díl mě opravdu zaujal, trochu i pobavil a hlavně mě navnadil na další části, protože jsem skutečně zvědavá na Billa a co je Tom vlastně zač? Jestli fušuje do muziky, do modelingu nebo něčeho jiného?
Toma mi bylo až chvilkama líto, protože jeho den opravdu nestál za nic. Věřím, že je za trest fotit fotky, ještě když Tom všude říká, jak jej to nebaví, a místo hodiny to trvá daleko déle. Pak ty fanynky, kterým bych teda rozhodně neodpustila ty vytržené vlasy a pak to auto. Ačkoli se musím přiznat, že tomu vzkazu jsem se musela smát. 😀 😀 Vskutku originální nápad jak se Tomovi pomstít! 😀 A jak pak na konci sám sebe lehce litoval a říkal si, že vlastně nemá žádný záchytný bod v životě, bylo mi to líto. Snad se to ale s příchodem Billa všechno změní! 😉
Jsem moc zvědavá, kam nás tahle povídka zavede a jsem zvědavá, kdy se na scéně objeví Bill! 🙂
Moc děkuji za další povídku! Už teď se těším na pokračování! 🙂
Stejne jako ostatnim, i mne klesla sanice pri zjisteni, ze bodyguard bude Bill. Jsem opravdu zvedava, jake bojove schopnosti bude nas strizlik mit 😀 ale tema je naprosto bozi. Uz se nemuzu dockat odhalovani skutecnosti, proc Bill nesmel delat svou praci (nekdo ze zakazniku mu umrel?) A proc Toma chteji prizabit. Nejaky maniak, co se msti za neveru svoji holky, ma zavarit te sve slecne a ne jemu… opravdu me tvoje nova povidka chytla hned od zacatku. Uz se nemuzu dockat dalsi kapitoly :)))
Dekuji za dilek a s potechou sleduji, ze mame i nastineni toho, co bude priste 🙂
Musím říct, že mě nejen překvapilo ale i ohromě potěšilo s jakou rychlosti jsme se dočkali další povídky. Jako všechny tvé povídky i takhle mě hned na začátku uchvátila a už se nemůžu dočkat pokračování. :3
No páni! Tak toto vyzerá poriadne zaujímavo. V prvej chvíli o prečítaní názvu ma skôr napadlo, že bodyguard bude Tom, ale keď som videla banner… no predstava Billa ako bodyguarda – v prvej chvíli mi to prišlo trochu vtipné, keď som si predstavila, ako štíhly Bill bude ochraňovať Toma vlastným telom pred návalom bláznivých fanúšičiek 😀 Ale prečo nie? Je to rozhodne zmena a na tú sa teším.
Som fakt zvedavá, čo za minulosť Bill skrýva a hlavne, ako budú spolu chalani vychádzať 🙂
Ďakujem za prvú časť a už teraz sa nemôžem dočkať pokračovania.
Znovu je Tvoj príbeh od prvej kapitoly neodolateľný a pútavý. Strašne sa teším, na pokračovanie. píšeš pútavo a zaujímavo. Som zvedavá ako sa bude Tom tváriť, keď zistí aký je jeho nový bodygard. Ďakujem za prvú kapitolu a veľmi sa teším na pokračovanie.
Začíná to moc zajímavě.
Nejsem si jistá jestli je číslo 5 kulaté… Bohužel mě povídka opět nezaujala, četla jsem už tu… Lost to be found. Asi jen 4 díly a nevím… Možná jen nemám vkus. Nebo twincest není pro mě úplně to pravé. Uvidíme… Ale píšeš pěkně, ne úplně jak to mám ráda, ale není to špatné. Budu číst dál protože první 3 díly jsou pro mě jen takový úvod, který nemusí hned znamenat, že povídka ještě nebude dobrá.
Tak Tom má nervy v kýblu. Tak snad nový bodyguard bude lepší a další díl zase co nejdřív 🙂 Vypadá to moc dobře a těším se na pokračování