Roses are red 1/2

Vzduch v autobuse byl tíživý a Tom cítil kapku potu, jak mu sjíždí mezi lopatkami a dolů po křivce jeho páteře. Byli na cestě už více než týden, a on začínal být podrážděný, s potřebou nějaké přestávky nebo noci s Billem. Všichni byli bratři, ale s touto mírou blízkosti přicházela i schopnost se vzájemně vytočit, aniž by se o to vůbec snažili. Včera v noci málem zaškrtil Georga, když si od něj baskytarista půjčil jeho sluchátka, aniž by se zeptal. Nebyla to Georgova chyba; Tom prostě jen trpěl těžkou ponorkovou nemocí.

Rozmrzele vydechl, zíral z okna na nekonečnou poušť, a přemýšlel, jestli by měl zastavit autobus a vzít psy na rychlou procházku, aby upustil trochu páry, než dorazí do Vegas.

„Hej.“

Tom vzhlédl a usmál se, nálada se mu zvedla, když jeho dvojče vklouzlo do boxu naproti němu a hodilo balíček cigaret a zapalovač dolů na plastový povrch.

„Ahoj,“ pozdravil ho Tom a přesunul svou kávu napříč stolu k Billovi. Díval se, jak ji Bill přijal s vděčným úsměvem.

„Mmm, to jsem potřeboval,“ zavrněl Bill šťastně a postavil Tomův hrnek zpátky na stolek. „Nemyslím si, že jsem ještě zvyklý na autobus.“

„Nespíš?“ Zeptal se Tom a mírně se zamračil. Billovi vždy chvíli trvalo, než se aklimatizoval na život v autobuse. Během dřívějších turné Tom strávil mnoho nocí namáčknutý mezi stěnou palandy a Billovým teplým tělem. Ale Tomovi to nevadilo, nikdy neodmítnul strádajícího Billa, když vylezl na jeho palandu pro ospalé polibky a tajné doteky. Gustav se jednou zmínil v rozhovoru, že Bill leze k Tomovi na palandu, kdykoli má noční můry. Bylo to myšleno jako legrace, ale byla to napůl pravda. Bill nemíval noční můry, ale oba potřebovali vzájemnou blízkost během jejich prvních turné jako dospívající.

Někdy Tom přemýšlel, jestli to, že se pohybovali daleko od domova už v tak mladém věku, bylo katalyzátorem, který je protlačil skrz tu poslední bratrskou hranici do říše milenců. Předpokládal, že to byla nevyhnutelnost, opravdu, prostě přirozený vývoj. Neměl šanci, ne když Bill vyrostl a dospěl, najednou tak krásný a vždy chtějící být v Tomově osobním prostoru, dotýkající se, dožadující se, dýchající mu na rty, až se Tom nakonec přestal kontrolovat a celé jsme-přece-bratři jednání bylo rozbito v návalu zoufalých vzdechů a dotýkající se horké kůže, burácející extáze a vroucích vyznání touhy. Konečně předstírání, že by mohli být cokoli, jen ne více než dvojčata, bylo zrušeno a oni přijali tento nový, vzrušující level. Od té doby Bill přicházel za Tomem s širokýma očima a zcela otevřený a Tom vždy vyšel naproti jeho nesmělým dotekům svými jistějšími. Bill býval ten více přilnavý, ale Tom si byl docela jistý, že se jejich role v posledních letech obrátily a on se zamračením uvažoval, jestli by ho to stálo nějakou důstojnost, kdyby se v noci vkradl na Billovu palandu.

Bill Tomovo lůžko během této etapy turné ještě nenavštívil a Tom přemýšlel, jestli se mezi ně snaží nastavit nějaký odstup. Bylo pro ně trochu skličující, být znovu v tak těsné blízkosti Georga a Gustava. Posledních pět let si užívali relativní svobody v Los Angeles, stále se měli na pozoru před sledujícíma očima, ale mohli být spolu alespoň v prostoru svého domova. Bylo to tak snadné vklouznout do předstírání, že jsou skutečný pár, a za účelem zachování toho, co mají, si oba slíbili, že nebude žádné zahrávání si v prostorách autobusu.

Tom protáhl obličej, když si vzpomněl na to, jak byli jako teenageři lehkovážní; plížení se na palandu toho druhého pro pozdní noční vykouření a tlačení se proti umyvadlu v malé koupelně pro rychlý šuk. Bylo to vše o tom, jak se udělat kdykoliv a kdekoliv jen mohli, a byl to zázrak, že Georg ani Gustav je nikdy při ničem nepřistihli. Buď to, nebo on a Bill měli velmi, velmi dobré přátele.

„Já spím v pohodě,“ řekl Bill pomalu, s pohledem upřeným na Toma.

Tom se na něj zadíval a snažil se ve svém dvojčeti číst. To obvykle nebyl obtížný úkol, ale Bill byl v poslední době vzdálenější, nervózní, když se ho Tom dotkl, a střílel ostražitými pohledy po jejich spoluhráčích, jakmile se k němu Tom přitiskl příliš blízko v těsných prostorách autobusu. Nebylo to úplně překvapivé, ale Tom si přál, aby se trochu uvolnil pro dobro jich obou.

„Víš,“ začal Tom, vykopl svými chodidly v ponožkách, dokud se neotřela o Billova lýtka. „Spalo by se ti lépe, kdyby-„

„Nedělej to,“ řekl Bill napůl se smíchem. „Řekli jsme, že nebudeme, pamatuješ?“

„Já vím,“ řekl Tom, neschopný zadržet mírné zaskučení v hlase. „Ale co když já nemůžu spát?“

Bill Tomovi věnoval falešný soucitný pohled. „To není můj problém.“

„To teda je,“ Tom našpulil rty a jeho chodidlo vyběhlo vzhůru po Billově noze. Bill se zavrtěl a Tom se ušklíbl, jak se jeho chodidlo vtisklo mezi Billovy nohy.

„Tome,“ varoval ho Bill a on střelil záludným pohledem do uličky autobusu.

„Nikdo tady není,“ řekl Tom a zkroutil prsty do vnitřní strany Billova stehna. „Proč mě nenecháš se tě dotknout?“

„Už jsme o tom mluvili,“ zasténal Bill a jeho oční víčka se zachvěla a zavřela, jak se Tomova noha plížila výš. „Nn, přestaň s tím.“

„Pojď se mnou do postele,“ prosil Tom. Chtěl Billa cítit všude kolem sebe, i kdyby to znamenalo jen držet jej u své hrudi, zatímco by společně odpočívali. „Chybíš mi.“

Tomovi Bill chyběl. Trávení času tak blízko u sebe, ale bez povolení být opravdu spolu, na Toma vyvíjelo tlak a on přemýšlel, jestli to Bill cítí stejně. Bill se stal více nezávislým dvojčetem, Tomovi to prostě přišlo nepřirozené, když byli od sebe, když se nemohli schoulit společně pod přikrývkami, nebo si vyměňovat ospalé ranní polibky, nebo se muchlovat na pohovce, zatímco film, který Bill vybral, hrál v pozadí.

Bill otevřel oči a usmál se na Toma přes stůl. Tom se usmál nazpět, potěšený, že mu Bill věnuje pozornost.

„Nemůžeme,“ připomněl Tomovi jemně. „Je to příliš nebezpečné.“

„Co je to příliš nebezpečné?“

Tomovo srdce vynechalo několik úderů a noha mu s žuchnutím vyklouzla z prostoru mezi Billovými stehny. Gustav doputoval na jejich konec autobusu s pivem v ruce a stoicky před nimi stál.

„Kouření,“ řekl Bill rychle.

Gustav se zmateně podíval na Billův balíček cigaret na stole, a pak se podíval na Toma, který pokrčil rameny a doufal, že jeho tváře nejsou viditelně červené.

„Je to pravda,“ řekl.

„… Okay.“ Gustav se zamračil a zmateně odkráčel se zamumláním „zasraná dvojčata“ pod vousy. Tom se uvolnil, šok z náhlého zjevení se jejich bubeníka se vytrácel. Zazubil se na Billa, ale zjistil, že ten se neusmívá.

„To bylo o fous,“ zasyčel Bill, když Gustav zmizel v zadní části autobusu.

Tom obrátil oči v sloup a rozzlobeně se opřel. „Ani se nic nestalo, Bille,“ řekl. „Jsi paranoidní.“

„Ty bys měl být taky,“ řekl Bill a přimhouřil oči. „Proč nejsi?“

Tom zvedl ramena a opět je spustil. „Nikdy jsme nebývali takhle opatrní a nikdo se to nikdy nedozvěděl. Pravděpodobně bych mohl jít na kolena a vykouřit tě a oni by si toho nevšimli.“

Bill pobouřeně zalapal po dechu. „Tome!“

„Ale no tak,“ řekl Tom lehce a ušklíbl se nad Billovými nyní vynervovanými rysy. Věděl, že Billa vytočil ve všech správných směrech a byl potěšený. Být v autobuse bylo pro něj frustrující a on věděl, že pro Billa to muselo být taky. Tím, že se Bill distancoval, tomu nemohl uniknout na moc dlouho… Tomovi Bill chyběl a chtěl, aby on Billovi chyběl stejně. Nebylo pro ně normální být tak dlouho dokonce i bez polibku na dobrou noc.

„Půjdu si zdřímnout,“ oznámil Bill náhle a vstal, než si stáhl své pytlovité tričko přes rozkrok.

„Spi sladce,“ řekl Tom a žoviálně zamával Billovi pochodujícímu dolů k palandám s hořícími tvářemi. Tom zíral přes stůl na nyní prázdné křeslo.

„No, kurva.“

—

Zastavili na rychlou přestávku a Tom se už nemohl dočkat, až se vrátí do autobusu. Teplo mu pronikalo pod kůži a on byl čím dál podrážděnější, zatímco jeho přátelé stáli kolem a živě si povídali. Tom obvykle nebyl tak nešťastný z tankovacích zastávek, ale jeho dřívější střet s Billem ho zanechal frustrovaného a nadrženého a bez žádného Billa kolem, který by se vypořádal s jeho problémem. Snažil se schovat v koupelně pro rychlou honičku, ale cítil se špinavý a brzy to vzdal, místo toho se rozhodl trucovat na své posteli, dokud autobusy nezastavily na kraji Vegas.

Uslyšel Billův smích a naštvaně se zamračil, když spatřil, jak je Bill napůl zavěšený na Gustavovi, zatímco pořizoval selfie jich dvou. Byl iracionální a on to věděl, ale nedokázal zabránit žárlivému píchnutí, které ho nutilo na dvojici zlostně hledět.

„Hej.“

Tom si nacpal ruce do kapes a otočil se, aby spatřil Georga, jak se k němu blíží.

„Je tady zasraně moc horko,“ řekl Georg, zazíval a sklonil se, aby poškrábal Jetovo břicho.

„Jo,“ zavrčel Tom a snažil se nepodívat se znovu na Billa.

„Jsi v pohodě?“

Tomovy oči putovaly vzhůru, až se setkaly s kamarádovýma očima. Georg se na něj podivně díval, napůl se usmíval, a Tom věděl, že musí vypadat mizerně.

„Turné už tě dostává?“ Zeptal se Georg lehce.

„Jen jsem unavený,“ řekl Tom a pokrčil rameny.

Georg, zvyklý na extrémní výkyvy dvojčecích nálad, se zasmál a odkráčel s Jetem poskakujícím za ním. Tom zabručel. Dokonce ani jeho pes s ním nechtěl trávit čas.

„Nešpul rty.“

Tom se prudce otočil, když sjel horký dech kaskádovitě dolů po zadní straně jeho krku a v další vteřině stál před ním zubící se Bill zrudlý od slunce. Tom si všiml, že Billův krk se lehce leskne potem a napůl zasténal, chtěl Billa zatáhnout do autobusu a lízat ho po celém těle. Lízat, líbat, šukat, cokoli, Tom chtěl Billa na zádech s nohama ve vzduchu a s nikým okolo, kdo by je rušil.

„Nešpulím rty,“ popřel Tom nedůtklivě. Bill se na něj vědoucně usmál a přistoupil blíž. „Nedělej to,“ zasténal Tom tentokrát hlasitěji, ostražitý z Billovy náhlé blízkosti.

„Ve Vegas budeme mít hotel, Tomi,“ řekl Bill tiše.

Tom se instinktivně natáhl po Billově boku, chtěl své dvojče na místě popadnout, jakkoliv to bylo hloupé. Jejich crew byla zvyklá vídat, jak dvojčata mizí v podivných chvílích, na malé doteky, které sdíleli, a pohledy, které se zdály, že trvají možná příliš dlouho, ale nikdy neudělali nic nebezpečného, už ne. Jejich chování bylo lehce odmávnutelné jako sourozenecká náklonnost. Každý věděl, že dvojčata jsou si blízká.

Nicméně jakmile Tomova ruka navázala kontakt s Billovým špičatým bokem, jeho dvojče se jí vyhnulo s významným pohledem.

Tom svou ruku se zasyčením odtáhl. „Ty jsi takový zatracený provokatér.“

Bill se ušklíbl a odtančil z Tomova dosahu.

„Prostě se jen bavím,“ pokáral ho Bill.

„Jo, no,“ Tom přejel svou botou proti prašné zemi. „Já ne.“

„Tomi,“ řekl Bill tiše. Tom na něj přimhouřil oči a všiml si, jak světle jeho vlasy vypadají pod Vegaským sluncem za ním. Bill mu věnoval soucitný pohled, se stejnou touhu v jeho tmavých očích, která spalovala i Toma. „Dnes večer, slibuju.“ Tomovi poskočilo srdce. V Billově výrazu byla upřímnost, ze které mu v břiše příjemně zavířilo. „Okay?“ Řekl Bill. Jemně, aby si toho nikdo nevšiml, Bill zkroutil prsty pod lem Tomova trička a štípl jej do boku těsně nad elastický pás jeho boxerek. Sdíleli tajemný úsměv.

Někdo zavolal Billovo jméno a v příštím okamžiku byl Bill pryč, zanechávající Toma o samotě, vzrušeného, ale také nedočkavého.

Dnešní večer nemohl přijít dříve.

—

Tom otevřel spojovací dveře ve svém hotelovém pokoji a vstoupil do Billova. Na okamžik se zastavil a pobaveně zvedl obočí.

„Už teď to vypadá, jako by sem dopadla bomba.“

Jedna z postelí byla pokryta horou Billova oblečení, z nichž o většině Tom věděl, že ho nebude nosit. Byly tam pravděpodobně i jedna nebo dvě věci, o kterých ani nevěděl, že je vlastnil, věci, které byly hozeny do kufru během poslední minuty paniky. Usmál se, když si všiml kousku jednoho z jeho vlastních triček vykukujícího z pod Billovy tour bundy. Uprostřed toho chaosu seděl Bill na židli u velkého stolu, který byl plný tisíců produktů, se zrcadlem v jedné ruce a štětcem na make-up ve druhé. Bill jej pozoroval skrz malé zrcátko a Tom směrem k němu pozvedl koutky úst.

„Musím se připravit,“ řekl Bill na vysvětlenou.

„Máme ještě spoustu času.“

„Mm-hm,“ Bill byl rozptýlen aplikováním svého vlastního make-upu. „Já potřebuju spoustu času.“

„Myslel jsem, že bychom možná mohli mít čas na něco jiného,“ navrhl Tom laškovně a překročil přitom pár Billových bot. Když se dostal k Billovi, stiskl mu ramena a sklonil se, aby přitiskl své rty na stranu Billova krku. Bill voněl čerstvou sprchou, jeho kůže byla jemná a vlasy mírně vlhké. Bylo to omamné.

„Tome! Přestaň mě sexuálně obtěžovat.“

Tom se uraženě odtáhl. Obtěžovat ho? Bill byl směšný. Pak ohrnul vrchní ret a rozhodl se ignorovat Billovy protiargumenty.

„No tak, neměli jsme to už tak dlouho,“ zakňučel Tom a kousl do místa mezi Billovým krkem a jeho klíční kostí. Snažil se nyní opatrně (a rychle) přimět Billa podlehnout jeho návrhu. V místnosti bylo chladno a Tom měl pocit, jako by konečně mohl dýchat. Georg a Gustav zmizeli za zavřenými dveřmi a zbytek týmu se potloukal po Vegas, šťastní, že mohli strávit několik následujících hodin zkoumáním. On a Bill se rozhodli zůstat v hotelovém pokoji, dokud nebudou muset být na místě koncertu, a Tom plánoval využít tu trochu času, kterou spolu měli o samotě.

Jemně políbil obnaženou kůži na Billově rameni a rty ji jen nepatrně sál.

„Jestli tam necháš nějakou zatracenou značku,“ řekl Bill varovným tónem.

Tom obrátil oči v sloup a zamumlal proti Billově kůži: „Přestaň ničit náladu.“

Bill si povzdechl a Tom věděl, že vyhrává. S dalším povzdechem, tentokrát méně vznětlivým, se Bill na židli trochu opřel a naklonil hlavu, aby měl Tom lepší přístup. Bylo to až příliš jednoduché, bylo to-

„Co to kurva je?“

Tom se od Billa odtáhl a stál a zíral na kytici červených růží, která stála na stole před Billem. Jak to, že Tomovi trvalo tak dlouho, než si všiml tak velké zatracené věci? Byly obrovské, dobré dvě desítky, naaranžované ve skleněné váze.

„Co?“

Bill se otočil a poté následoval Tomův pohled. „Ach, nejsou nádherné?“

„Od koho jsou?“ Zeptal se Tom a nespouštěl oči z květin. „Byl tam vzkaz?“

Bill se usmál a Tom se zamračil.

„Já nevím,“ řekl Bill a znovu zvedl zrcátko. „Je tam podepsaný anonym.“

„Jak se sem dostaly?“ Chtěl vědět Tom. Bude si muset promluvit s jejich ochrankou, zřejmě se některým věcem dařilo proklouznout bez povšimnutí. Jejich fanoušci bývali už v těchto dnech mnohem klidnější, ale stále tam bylo několik lidí, kteří zůstali na té špatné straně bláznivosti, a Tom měl o svého bratra někdy starosti.

„Nejsem si jistý,“ pokrčil rameny Bill.

„Zkontroloval je někdo pořádně?“

„Tome,“ Bill se na židli otočil čelem k Tomovi. „Tohle je směšné. Jsou to zasrané kytky.“

„Co když mají… skryté kamery nebo něco takového,“ Tom je pozoroval. „Já nevím.“

Bill se ušklíbl a vstal, přesunul se ke své posteli, aby se prohrabal svou hromadou oblečení. „Kde je moje šedé tričko, to s tou spoustou otvorů?“ Zřetelně byl lhostejný k Tomovu utrpení.

„Chceš říct moje tričko,“ opravil jej Tom a přesunul se tak, aby stál za Billem. Přiložil starostlivou dlaň na spodní část Billových zad. Ty květiny ho znervózňovaly. Přemýšlel, kdo je poslal, žaludek mu svíral zvláštní druh žárlivosti a on se zašklebil a přitiskl se blíž ke svému dvojčeti.

„To je jedno.“ Bill přezíravě mávl rukou a hodil na zem džíny.

„Tady je,“ Tom s trhnutím vytáhl své tričko zpod vínové bundy a zamával s ním před Billem.

Nechtěně zatlačil proti Billovu pozadí a byl překvapený, když Bill zatlačil nazpět. Nebylo to moc, ve skutečnosti to nebylo nic, ale Tom zasténal, tak zoufalý touhou cítit své dvojče v náručí. Hbitě Billa rukama otočil, dokud k němu nebyl čelem, s nosem jen pár centimetrů od Tomova a trochu zmateným výrazem ve tváři, díky kterému vypadal tak zatraceně k sežrání.

„Co to děláš?“ Bill nadzvedl obočí.

„Svádím tě,“ odpověděl Tom. Nečekal na Billovu odpověď a políbil jej. Malé, překvapené vydechnutí, které ze sebe Bill vypustil, stačilo na to, aby jej Tom k sobě přitiskl blíž a nechtěl nic jiného, než z Billa servat oblečení a hodit ho na postel.

„Tomi…“

Tom se do polibku usmál a sevřel Billovy boky. Klimatizovaná místnost byla najednou daleko teplejší, konečně Billovy dlaně zamířily vzhůru, aby uchopily Tomovu tvář a přitáhly si ji blíž. Byl to takový pocit vítězství, když mu Bill konečně podlehl. Věděl, že byl v posledních několika dnech zoufale strádající, ale život na turné byl mnohem vyčerpávající, když ho nemohl strávit jako Billův milenec.

Začínalo to být až příliš únavné, muset chodit po autobusu po špičkách, zatímco jej Bill neustále odmítal.

Ale ne dnes. Tomovi se zatřepetalo srdce, když ucítil, jak se k němu Bill přitiskl blíž a zabořil se do jeho objetí s tichým zakňouráním a zvědavýma rukama.

S tichým zvukem Bill otevřel ústa a Tomovi poskočil žaludek, když ucítil Billův jazyk proti svému vlastnímu. Líbali se nyní tak hluboce, téměř zoufale, a Tom se jej nemohl nabažit. Zhrublými dlaněmi zatahal za Billovo tričko, potřeboval jej před sebou vidět nahého.

„Proč tohle nemůžeme dělat každý den,“ zasténal a odtáhl se, aby mohl na Billovu tvář vtisknout několik vlhkých polibků.

Bill se zadýchaně rozesmál. „Děláme,“ připomněl Tomovi.

„Ne na turné.“

„To je jiné,“ řekl Bill jemně a palcem přejížděl přes Tomovu tvář. Hřejivě se na něj díval a Toma zabolelo srdce. Bill byl tak nádherný.

„Je to těžké,“ řekl Tom.

„Ne,“ Bill zavrtěl hlavou a stále se usmíval. „Je to jiné. Milujeme být na turné.“

Tom se na něj zazubil, zatímco jej dál pevně svíral v náručí. „Jo.“

Pomyslel na to, jak skvělý to je pocit opravdu být na cestách. Byla to dlouhá, dlouhá doba od chvíle, kdy cítil tohle nadšení hudbou. Konstantní vzrušení vytvořené jejich crew bylo těžké ignorovat a Bill a Tom se v tom oba vyžívali. Tohle byl ten druh nového a vzrušujícího života, kvůli kterému odešli z domova v tak útlém věku 15 let, třpyt a lesk rokenrolu.

Navzdory občasnému utrpení z nedostatku sexu si Tom opravdu nemohl stěžovat.

A mít Billa právě tady, kde to s ním mohl sdílet, bylo součástí toho vzrušení. Dokonce víc teď, když jeho bratr konečně podlehl. Bill byl nyní omotán kolem Toma a zuřivě ho líbal. Ze zvuků, které mu při tom vycházely z hrdla, měl Tom ve slabinách horko a těsno a našel sám sebe, jak s nimi pomalu klesá na postel.

„Potřebuju tě,“ vydechl Bill.

Tom jej spěšně položil na nepořádek, který vypadal jako celý jeho šatník, a popostrčil jej výš na postel, zatímco vylezl nad něj a odtlačil mu nohy od sebe. Bill je poslušně roztáhl a rukama tahal Tomovo tělo, aby přikrylo to jeho.

Tom se na něj se zazubením přitiskl, cítil, jak je jeho dvojče pod ním tvrdé a připravené. Tom se zoufale chtěl dostat do bratrových džínů, natáhnout ruku k té nejsoukromější části svého dvojčete, o které věděl, že k ní má přístup jen on. Představoval si, jak tlačí svými dvěma prsty do jeho těla, potřenými čímkoliv, co leželo někde poblíž, a roztahuje jej, dokud-

„Bille! Tome! Jste tam?“

Tom zasténal, jak Billovy panikařící oči vystřelily směrem ke dveřím a při tom přerušil jejich zběsilé líbání. Se skličujícím pocitem Tom klesl hlavou na Billovo rameno a snažil se vůlí přinutit hotelovou podlahu, aby se rozevřela a spolkla kohokoliv, kdo tam venku právě teď stál.

Ale bylo příliš pozdě, Bill jej ze sebe už se syčením odstrkoval. „Slez ze mě!“

Tom se zamračil a nemotorně se přetočil na záda, s Billovým oblečením pod svým tělem.

„Co tady ještě děláš?“ Bill Toma plácl.

„Au! Co to kurva, Bille!“ Tom se přikrčil stranou od Billova útoku a skutálel se z postele, dokud nestál vedle ní.

„Musíš odejít!“ Řekl Bill divoce, jak klopýtal ke dveřím a zakopl přitom o džíny, které si tam předtím hodil.

„Nechápu proč,“ zabručel Tom.

Přesto našel sám sebe, jak se šourá po koberci s podrážděně staženým obočím. Když procházel kolem konce postele, popadl své tričko a přiřítil se ke spojovacím dveřím. „Tohle si beru,“ střelil po Billovi.

„Fajn. Běž!“ Bill rukama naznačil odháněcí pohyb a Tom vzdorovitě zaťal zuby.

Poté si všiml těch zatracených růží stojících výsměšně na stole a naposledy na Billa zazíral, než zmizel ve svém pokoji a zabouchl za sebou dveře.

Bill neměl čas reagovat, ale slyšel, jak jeho dvojče otevřelo dveře dokořán a pozdravilo toho, kdo byl na druhé straně.

Tom doufal, že bude Bill odvlečen na sólo rozhovor, ale věděl, že nebude mít takové štěstí.

pokračování