autor: ophelia_seven
Láska a nenávist ANEB jak je Tom unavený z nerozhodnosti
S Billem je to vždy jako jeden krok vpřed… a dva kroky zpátky.
Domeček na stromě byl stejný, jaký si jej Bill pamatoval – vrzal na stejných místech, stejné díry byly ve stejných starých zdech. Dokonce i vysílačky, které dostali k narozeninám, ležely v rohu na hromadě, mimo jiných zapomenutých předmětů z jejich dětství. Děsivý pocit déjà vu byl téměř ohromující, jak lezl před Tomem, ale uklidňující ruka na jeho zádech bylo ujištění od jeho bratra, že věci jsou opět rozhodně v pořádku. Čtyři roky před nimi mohly některé věci ukrýt, ale s trochou hledání si Bill byl jistý, že by je mohli znovu najít.
Posadili se na svá obvyklá místa, přímo naproti sobě s koleny narážejícími do sebe. Jediný rozdíl, který Bill cítil, byla skutečnost, že jejich nohy jsou nyní delší, což znamenalo, že mezi nimi byla větší vzdálenost, ačkoliv jejich kolena se dotýkala. Bill cítil uvolnění, když si uvědomil, že všechno se jeví skoro normální, když Tom pustil tašku plnou sladkostí na podlahu do oválného otvoru mezi jejich nohama a koleny.
Bill sledoval Tomovy ruce, když procházel hromadou sladkostí a promíchával je. Mohl jen předpokládat, že jejich rozhovor ve městě o tom, co se mezi nimi stalo, zamíchal některé vzpomínky a pocity, jež potlačoval, protože když sledoval, jak se Tomovy ruce pohybují sladkostmi, cítil v části těla brnění. Stále mohl prakticky cítit způsob, jakým se polštářky Tomových prstů pohybovaly na jeho kůži.
Bill si vcucnul svůj spodní ret mezi zuby, když sledoval Tomovy prsty pohybující se v hromadě sladkostí, když nakonec vylovily kousek pro Billa – světlou fólií obalený kousek čokolády. Bill svraštil nos a zavrtěl hlavou.
„Já vím, že nemáš rád čokoládu,“ řekl Tom a nadšeně pohyboval prsty, aby rozbalil sladkost skrývající se za fólií. Bill byl uchvácen, vzpomínal si teď, jaké to je, chtít tak strašně moc, aby Tom rozbalil jeho těmi prsty. „Ale tohle je tak dobré. Bude to stát za to, slibuju. „
Byl tak ohromen prsty a slibem, že se přistihl, jak přikyvuje hlavou, i když čokoládu opravdu nenáviděl, a Tom to věděl. Tom si nechal fólii spadnout na stůl ve svém klíně, vytvořeným jeho příliš velkými džínami, a pak zvedl nyní rozbalenou čokoládu k Billovým rtům, které se instinktivně rozdělily. Vsál čokoládový čtvereček do úst, a i když si docela užíval, jak se mu roztékal v teple jazyka, jeho oblíbená část byla způsob, jakým se špička Tomova prstu nacházela mezi jeho rty. Když sladkost vsál, přejel jazykem přes bratrův prst a přitiskl kuličku ve svém jazyku proti té mozolnaté kůži. Tom se zachvěl a poslal tak vlnu elektřiny skrze ně v místě, kde byli spojeni. Bylo to tak dobré, tak silné, že se Bill už nedokázal ovládnout. Čekal čtyři roky, a teď když měl Toma celého pro sebe, nemohl si nechat ujít tu příležitost jen proto, že měl trochu strach.
Bill polkl zbytek čokolády a pak se zvedl na kolena a chytil Tomovi ruku, aby ji udržel na místě. Tom na svého bratra zíral, jak se nad ním nyní Bill tyčil ve své nové pozici. Bill zíral do Tomových očí a dříve, než si to mohl rozmyslet, vsál celý Tomův prst do úst do zadní části krku. Vysál všechen vzduch ze svých úst, aby vše, co Tom cítil kolem svého prstu, bylo hedvábné vlhko Billových úst. Bill prst propustil, zatímco sledoval, jak Tom protočil oči do zadní části své hlavy potěšením.
S Tomovou hlavou zakloněnou vzad Bill využil své pozice nad svým bratrem a sklonil svá ústa ke spojení s Tomovými. Tomův jazyk ihned vyrazil ven a zval Billův ke společným hrátkám. Bill se otřásl rozkoší. To byla ta jediná věc, kterou postrádal – potřeboval – během posledních čtyř let. Tomovy polibky byly naprosto magické. Tomovy ruce pevně svíraly zadní část Billova krku a Bill se svíjel rozkoší a vzrušením.
„Bille,“ slyšel, jak někdo vyslovil jeho jméno, ale nebyl to Tom, takže to ignoroval, protože v tuto chvíli byl Tom jediná věc, na které opravdu záleželo. „Bille!“ Ozvalo se znovu, a on zasténal, protože ta věc s Tomem byla až příliš dobrá, aby byla přerušena. Tom si jej přitáhl blíž, zpevnil sevření a Bill zjistil, že vklouzl do Toma a dvě těla se stala jedním. Cítil se lehký jako pírko. „Bille Kaulitzi,“ řekl hlas přísně a on až teď poznal, že patří jeho matce. Usoudil, že by měl panikařit, možná odskočit od kompromitující situace se svým bratrem, ale nepanikařil a neudělal to. Lehký pocit se proměnil v o něco těžší, a uvolněný. Tom jej držel, takže vše bylo okay. To byla jediná věc, která opravdu dávala nějaký smysl. „To, že máš domácí vězení, ještě neznamená, že nejdeš do školy.“
Bill zavrčel a natáhl pod sebou nohy. „Je to až moc dobré,“ zasténal nešťastně. „Běž pryč.“
„Sakra, Bille,“ slyšel, a pak ucítil pevné ruce na rameni, které s ním střídavě třásly a plácaly jej. „Pokud dnes nepůjdeš do školy, dozvím se to a na to opravdu nemám náladu.“
Bill otevřel oči a zjistil, že leží v posteli se známým pnutím mezi nohama. „Do prdele,“ zasténal, jak jej to poznání zasáhlo, a zakryl si tvář oběma rukama. Zrovna měl sen o muchlování se svým bratrem a byl z toho tvrdý. A uprostřed toho všeho přišla jeho matka.
„Je mi jedno, jestli máš kocovinu nebo střevní chřipku,“ odsekla Simone stojící vedle Billovy postele. „Dnes do školy jdeš, tak vstávej.“
„Já jsem vzhůru!“ Zasténal Bill a nadzvedl se na loktech. Simone tam stála a sledovala, jak se posadil a spustil nohy z postele na zem, s dekou stále v klíně.
„Úplně vstaň,“ dožadovala se Simone. „Ven z postele.“
Bill nespokojeně zavrčel. „Trochu soukromí, prosím?“ Vyštěkl.
Jeho matka obrátila oči v sloup a dala si ruce v bok. „Je mi jedno, jestli jsi nahý. Není to nic, co jsem už neviděla. „
„Nejsem nahý,“ tvrdil, a byla to pravda. Nikdy nespal nahý s Tomem v domě. „Prostě běž! Budu dole, až se osprchuju. „
Matka jej podezíravě pozorovala, než povolila, ustoupila a zavřela za sebou dveře. Poté, co byl Bill při smyslech a o samotě, vložil si hlavu do dlaní. Byl královsky v hajzlu, jestli se chystal začít mít sexuální sny o svém bratrovi.
Bill se odmítl sám sebe ve sprše dotknout. Místo toho udržoval vodu o několik stupňů chladnější než obvykle a přál si, aby jeho erekce zmizela pryč, jak si umýval zbytek těla rekordní rychlostí. Netěšil se do školy nebo na to, až bude čelit Andreasovi, ale po tom snu cítil, že se na chvíli potřebuje dostat od Toma pryč. Což byla škoda, protože věci mezi nimi začaly být o mnoho lepší.
Poté, co se zastavili na benzince pro sladkosti, zamířili do domečku na stromě, jak Tom navrhl. Zpočátku to bylo divné, že je tam zase s Tomem, obklopen všemi vzpomínkami, na které se snažil zapomenout, ale Tom jej brzy přinutil na to nemyslet. Mluvili, smáli se a jedli, dokud nemohli dýchat. Tom Billa nechal udržovat konverzaci směřující na cokoliv jiného kromě sexu a Bill byl velmi vděčný. Ale zřejmě to nestačilo na to, aby tím směrem nezamířilo jeho podvědomí.
Když nakonec slezli ze stromu a šli dovnitř, Bill měl pocit, jako by konečně získával svého bratra nazpět. A teď, s jedním stupidním snem se chystal ztratit útěchu, kterou našel.
Simone s Tomem byli v kuchyni, když se objevil Bill připravený jít do školy o necelou hodinu později. Cítil na sobě Tomovy oči, když se natáhl pro potřebné věci na svou misku cereálií k snídani, ale nedokázal se na něj podívat. Když se na Toma podíval, mohl prakticky cítit chuť čokolády na jazyku, cítit Tomův prst mezi svými rty, Tomův jazyk tlačící na patro jeho úst. Bill zrudl, když se posadil ke stolu naproti svému bratrovi. Proč musel snít o blbostech a všechno tím posrat?
„Dnes ráno vypadáš příjemně,“ škádlil jej Tom a Bill si ho nevšímal. Samozřejmě, že se kvůli tomu cítil špatně, ale jen o hodinu dříve snil o tom, že se muchloval se svým bratrem a cítil všechny ty věci, na které se snažil v posledních letech zapomenout.
„Potřebuješ dnes ráno svézt?“ Chtěla vědět Simone, když Billova mdlá ruka zvedala cereálie do úst.
Zavrtěl hlavou. „Půjdu pěšky.“
„Bille,“ začala, ale on to opravdu nechtěl slyšet. Jít pěšky znamenalo, že musel odejít dřív, a on se rozhodně chtěl dostat z domu brzy. „Vím, jak nedokážeš opustit dům o samotě, aniž by ses nedostal do problémů.“
Za normálních okolností by byl uražen tím komentářem – problémy si nacházely jeho, a ne naopak – ale byl příliš psychicky vyčerpaný, aby se bránil. Místo toho jednoduše odpověděl: „Chci jít pěšky.“
„Půjdu s ním,“ nabídl se Tom, a tím jen zvládl rozdráždit Billa ještě víc. Měl pocit, jako by s ním bylo zacházeno jako s dítětem, a existovalo jen pár věcí, které nenáviděl víc než tohle. Věděl, že to není Tomova vina, že to byl on, kdo byl obtížný, ale to nic neměnilo na tom, jak se cítil, a když se o něčem cítil tak silně, dal to všem okolo vědět. „Stejně musím jít ven a hledat práci.“
„Ne!“ Vyštěkl Bill a podíval se na Toma přes stůl poprvé od chvíle, kdy se posadil. „Já nejsem zasrané mimino. Dokážu někam jít sám.“
Bill ignoroval způsob, jakým sebou Tom trhl. Nechtěl přemýšlet o tom, jak oči jeho bratra zmateně potemněly, když se Tom zdál být mnohem veselejší než Bill, když se probudil. Věděl, že způsoboval krok zpátky a rychle tím ztráceli veškerý pokrok, který udělali o den dříve. Ale ten sen byl v jeho mysli stále živý. Stále cítil Tomovy ruce pevně přitisknuty kolem zadní části jeho krku, mohl ještě cítit jeho horký dech na své kůži.
„Vy se, kluci, znovu hádáte?“ Zeptala se jejich matka na zřejmou otázku. Bill koutkem oka viděl Toma, jak se na něj dívá a čeká na odpověď. Cítil se špatně – opravdu špatně – ale nemohl nic udělat. Cítil se sám v sobě v pasti. Byl si jistý, že kdyby se k nim choval příjemně, byli by schopni vidět skrz něj, do dementních obrazů jeho snu.
„Ne,“ zamumlal a míchal svou lžící cereálie a mléko. „Jen potřebuju nějaký čas o samotě,“ dodal a doufal, že by je to mohlo oba uklidnit.
„Bille,“ uslyšel svou matku začít a v duchu zasténal, jak se připravoval na další přednášku, ze které bude rozladěný.
„Je to velký kluk,“ přerušil ji Tom dřív, než mohla začít. Ale jeho hlas byl jiný, napjatý, jako by se nutil zastat se svého malého bratra proti jejich matce. „Dokáže se o sebe postarat.“ Simone se na Toma chvíli dívala, než se bez dalšího slova otočila směrem ke konvici na kávu. Takže to bylo vyřešeno.
Sólo procházka do školy Billově náladě vůbec nepomohla. Jediné, co udělala, bylo, že mu dala čas navíc svobodně přemýšlet o tom snu, a vybavit si všechny drobné detaily. A byly to právě všechny ty drobné detaily, které udržovaly jeho tepovou frekvenci zvýšenou a dlaně zpocené. Ve chvíli, kdy se dostal do školy, chtěl zemřít – skočit pod autobus, nebo aby na něj spadla značka a rozdrtila jeho tělo. Nenáviděl ten pocit, který měl hned poté, co Tom odešel. Nenáviděl ten pocit, tak bezmocný a mimo kontrolu.
Ten den byl jeden z nejdelších, jaké kdy měl. Ačkoliv Billovi ta párty ze sobotní noci připadala už tak vzdálená, v myslích všech ostatních byla stále čerstvá, a ta největší věc, která se stala, kromě přerušení párty policisty, byla rvačka, jíž byl Bill součástí. Podle jeho spolužáků byl jen pitomý teplouš, který přinutil svého ´přítele´ a bratra, aby za něj bojovali, a sám ze rvačky vyšel nezraněn.
Andreas vešel do třídy uprostřed toho, kdy spolužáci o tom všem Billa laskavě informovali, a oči se mu rozšířily překvapením, když vklouzl do lavice za Billem. „Ty ses dostal do rvačky?“ Zasyčel na něj Andreas zezadu. Bill jej ignoroval, dokonce i když cítil jeho prst, jak mu klepe na rameno. „Bille, co se stalo?“
Bill silně pokrčil rameny, jak ucítil Andreasovu dlaň na zadní straně svého krku. Kromě skutečnosti, že byl stále naštvaný za to, co se stalo na párty, ten dotek byl jako Tomův. Bylo to jako teplo Tomovy dlaně ležící konejšivě na jeho krku a on mohl slyšet broukání Tomova hlasu, namísto Andreasových slov. Zdálo se, že se nemůže od Toma dostat pryč, dokonce ani když je ve škole.
A zbytek vyučování pokračoval tímto způsobem. V každé hodině, kterou měli spolu, si jej Andreas snažil naklonit na svou stranu a během dne se dozvěděl více detailů o rvačce. Nicméně Bill k němu byl po celý den chladný. Měl až příliš věcí, které se právě teď děly v jeho životě, aby se vypořádával s přítelem, který jej chtěl testovat, zkoušel balit jeho bratra a poté se choval, jako by se vůbec nic nestalo. Byl až příliš v háji na to, aby se vypořádával s takovým dramatem.
Bill chtěl cítit úlevu, když byl den u konce a on tak mohl jít domů a dostat se pryč od Andrease, ale nemohl. Protože doma byl Tom a tomu se v žádném případě nemohl vyhýbat stejným způsobem, jako se celý den vyhýbal Andreasovi. Ale rozhodně se o to pokusí.
Jeho vůle byla otestována hned, jakmile vešel do domu a našel tam Toma na pohovce, jak sleduje televizi. Vzhlédl k němu, ale neprojevil známky žádného druhu emoce. Jeho tvář byla bez výrazu, takže Bill po něm střelil svým vlastním bezvýrazným pohledem a proklouzl do patra, aby začal pracovat na svých domácích úkolech, pro nedostatek čehokoliv lepšího na práci.
Při večeři se snažil ignorovat neustálé volání jeho matky, ale když nereagoval na prvních deset zavolání, poslala posily. Bill se přikrčil, když Tom vešel do jeho pokoje, aniž by se obtěžoval zaklepat, a zavřel za sebou dveře. Zírali na sebe v tiché bitvě o nadvládu. Nakonec Tom promluvil.
„Chováš se jako hlupák, víš.“
„Nechovám se jako hlupák,“ odsekl Bill defenzivně, s prásknutím zavřel knihu a dupl chodidlem o podlahu pro důraz.
„Jsi jako mimino, rozhodně,“ dodal Tom s přikývnutím. Založil si ruce na prsou a opřel se zády o zeď.
„Já jsem-“ Začal Bill protestovat, ale Tom pokračoval v mluvení a nedovolil mu to dokončit.
„Co se stalo?“
„Nic se nestalo.“
„Blbost,“ prohlásil Tom klidně. Přimhouřil na svého bratra oči. „Včera jsme byli v pohodě, a dneska se na mě, kurva, ani nepodíváš.“
„Jsem jen podrážděný z Andrease, okay?“ Vymlouval se Bill, i když to o tom vůbec nebylo.
„Dokonce i kdyby tohle byl ten problém,“ začal Tom, přičemž postoupil o dva kroky ke svému bratrovi a Bill sebou při každém z nich trhnul, „pak ne, není to okay si to vylívat na mně.“
„To je ten problém!“ Vykřikl Bill frustrovaně. Pěstmi si promnul oči, aby zabránil pohledu na další Tomovy kroky směrem k němu.
Tom se cynicky rozesmál a stál nyní přímo před ním. Dokázal říct, že je Bill napjatý. „To není ten problém.“ Tomova ruka přistála na Billově rameni a Bill sebou trhnul a odtáhl se od toho doteku, který vyvolal tolik vzpomínek na zakázaný sen. „Má to něco společného se mnou.“
„A co tě nutí být tak zatraceně domýšlivý a myslet si, že to má něco společného s tebou?“ Odsekl Bill, podrážděný, že se Tom opět přesně trefil.
„Protože jsi napjatý, kdykoliv jsem blízko tebe,“ řekl Tom se zavrtěním hlavy, jeho vlastní podráždění začínalo být zřejmé.
Bill neodpověděl. Nevěděl, co na to říct. Chtěl popřít, že by to byla pravda, ale věděl, že Tom už zná pravdu, takže tam nemělo žádný smysl plýtvat dechem, který byl potřeba na argumentování. Oba byli několik vteřin zticha, dokud neuslyšeli vlastní podrážděný hlas jejich matky, volající na ně ze schodů.
„Tohle nerozhodné chování, Bille,“ konstatoval Tom a vykročil zpět ke dveřím, zatímco Bill k němu vzhlédl, aby spatřil oheň v jeho očích, „začíná být opravdu zasraně ohrané.“
„Já jsem-„
„Miluj mě, nebo nenáviď,“ dodal a přerušil tak svého mladšího bratra, když otevřel dveře a pokračoval dál na chodbu, „je mi to jedno. Ale musíš si vybrat jedno, nebo druhé. A už, kurva, dospěj.“
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Já jsem jen čekala, kdy zase Bill něco vyvede a pošle tak jejich znovuobnovující se vztah někam zpět. Achjo!
Upřímně jsem si myslela, že je ten začátek pravdivý a jen jsem valila oči, ale zároveň jsem za to byla strašně ráda. A pak se dozvím, že to všechno hezké byl jen sen! 😀 Šílené! 😀 Už jsem si začala myslet, že se opravdu začíá blýskat na lepší časy pro ně dva a ono nakonec nic. 😀
A přesně jsem tušila, že to bude pro Billa znamenat problém. Chápu, že asi není jednoduché mít tyhle sny, obzvláště když se mu už asi Toma podařilo dostat z hlavy a taky chápu, že má problém se na Toma podívat, protože má strach, že by v jeho očích okamžitě přečetl co měl za sen, ale aby se pak choval takhle? Ten Bill je doopravdy hloupý! A je mi to tak líto! Nemůžu ani uvěřit, že se k Tomovi každých 5 minut chová jinak. Napřed chce zakopat válečnou sekeru a teď dělá zase tohle? Tom se moc neplete v tom, když mu říká, že se chová jako mimino. Bill by měl už konečně opravdu dospět, protože s takovou pak nikoho ty jeho výkyvy nálad nebudou bavit. Mě už to taky přestává bavit! 🙁
A Toma mám v téhle povídce moc ráda. Je to takový správňák a mám pocit, že ten má všechno v hlavě srovanané, jen je mi stále záhadou celá ta věc s bydlením u otce a jak se měl ty roky, co byl bez Billa.
Moc děkuji za překlad, Zuzu! 🙂
Tom to pěkně rozsekl, když řekl: 'miluj mě, nebo nenáviď.' Podle mě dobře ví, co se s Billem děje a chce mu dát prostor, aby se už vyjádřil jinak než neustálými výbuchy vzteku.
Děkuji za překlad i betaread.:)
Když Simone nachytala kluky v domečku na stromě, už jsem se hrozila, že Toma zase vypakuje z baráku. Naštěstí má Bil jenom zajímavý sny… Ale že to s ním slušně zamávalo. Zajímavé je, že dělat z trucu jednu blbost za druhou mu nevadí, ale z toho, že se jeho pocity vůči Tomovi od dětsví zas až tolik nezměnily, je na prášky. Hlavně, že dřiv mu to připadalo úplně normální. Jasně, od té doby trochu vyrostl, ale že by dostal rozum mi zrovna nepřipadá. To jeho věčné hysterčení už je opravdu otravné. Vždycky, když už to vypadá, že se věci dávají do pořádku, tak se zasekne a jsme zase na začátku. Akorát Tom mi do toho dneska vnesl trochu světla. Myslím, že je tak naprosto vyrovnáný proto, že už má ve svých citech vůči Billovi jasno a jenom čeká, kdy se bráška laskavě rozhoupe… 🙂
Já vím, že to vypadá, že se Bill chová jako pitomec, ale když se nad tím zamyslím, chápu to. "Miluj mě nebo nenáviď", to se snadno řekne, jenže Bill má problém s tím, že Toma miluje víc než jako bratra a neví, jak ten se k tomu staví. Jestli ho za to nezavrhne. Ačkoliv se zdá, že Tom už se s tím skutečně srovnal a má v tom jasno, Bill to jeho "jasno" nezná.
Měli by si o tom sakra konečně promluvit, ať si v tom udělají pořádek. Ať už budou milenci, nebo jenom bratři, nejhorší je nejistota. To je jejich největší problém.
PS: Andreas je definitivně kretén. 😀
Začiatok bol pekný, len tá pusa bola trošku sklamaním, keďže to bol len sen 😀 Ale radšej to, akoby ich mala znova načapať matka.
Ale Bill to samozrejme musel zas všetko pokašľať. Chápem, že je zmätený, no mal by sa konečne zamyslieť a urobiť si v sebe poriadok. Tom vyzerá, že má jasno a to konečné ultimátum – no dúfam, že to k niečomu povedie a veci sa vyjasnia.
Ďakujem za preklad.
Pani, ja vazne naivne verila, ze na tom stromku spolu jsou a libaji se :/ ach jooo, to bylo nefer. Nicmene vtipne 😀 ale uz vubec nebylo vtipne, ze to Bill zase podelal a zase se snazi od Toma vzdalit. Mel by si pripustit, ze ma sexy brasku, kteryho proste brutalne zboznuje. Andreas je vterka, opravdu ho nechapu, ale je mi nejak cim dal protivnejsi :/
Samozrejme, ze i me naprosto okouzlila posledni veta, doufam, ze Bill si vybere to "miluj me" :)))
Dekuji za preklad 🙂
Moc mi u toho chyby Tomův náhled Billa mi je líto má strach dát tomu volný průchod proto že on je průhledný ale Tom ne.
Už to začíná být nějaké moc natáhlé :/
Byla jsem na dovolené, tak jsem teď zhltla 4 díly zaráz a od párty přes rvačku až po "zabijácký" sen 😀 je tento díl nej 🙂 Toma v téhle povídce zbožňuju, to jeho sebevědomí a jednání narovinu… doslova Billa vždycky nachytá na švestkách 😀 je jasný, že ti dva spolu nebudou jen tak a to mě na tom baví, jak se to pomalu vyvíjí 🙂 moc díky za překlad
Rada by som vedela, či mal Tom taký istý sen a preto vie, čo sa odohráva v Billovej hlave. Mrzí ma, že sa to zase kazí. Tak som sa tešila, že to bude už lepšie. Snáď si Bill vezme Tomove slová k srdcu a začne dospievať a prestane sa správať ako trucovité decko.
Ďakujem za kapitolu.
Kdyby tak Tom věděl, co způsobilo Billovu změnu v chování 😛 To, že neví, co se děje, musí bejt hrozný… Nedivím se mu, že vybuchnul… Ale i Billa je mi tentokrát líto, vůbec bych na jeho místě nevěděla, jak s věcí, co se mu stala, naložit, zvlášť s ohledem na jeho a Tomovu minulost :/
Jdu hned číst dál, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat 🙂
Díky za překlad 🙂