autor: Sayurii
Co jsem vám zapomněla říct? Možná si někteří z vás pamatují, že se Tom jmenuje celým jménem Thomas Samuel Hadden. To jméno jsem nějak dala dohromady tak, že Tom by mohlo být Thomas, logicky, Samuel je jméno, které se mi vždycky líbilo a Hadden, to jsem někde vyhrabala… ani nevím kde 😀 Možná z filmu, proč vám to sem strkám? PROTOŽE, asi před rokem jsem si to jméno jen tak ze srandy vygooglila a zjistila jsem, že Thomas Samuel Hadden je nějaký vězeň, někde v Americe, kdoví co udělal, ALE… to je neskutečná náhoda, no ne?! Okey, chápu kdyby se jmenoval Thomas, nebo Thomas Hadden, ale abych se trefila do všech tří jmen? :O No tak to mě podržte 😀 No nic, to jen tak pro zajímavost. Užijte si tenhle díl.
BILL
U stolu panovalo ticho. Jedl jsem jako neandrtálec, který nezná vidličku, rukama, byly to jen vafle… se šlehačkou. Jedna taková mi z vafle odskočila na talíř v domněnce, že se vyhne mým žaludečním šťávám, ale bohužel pro ni, byla až moc chutná na to, abych ji dal milost. Setřel jsem ji ukazováčkem a ten si strčil do pusy. Šlehačku jsem sice snědl, ale nějak mi nedošlo, že by bylo vhodné si prst dál necumlat… Bylo to fajn! S přimhouřenýma očima jsem se rozhlížel a pozoroval Hayley, Toma a naše sklenice, bylo zajímavé zkoumat, kdo nejvíc upil, ale ještě zajímavější bylo, že se Tom živil něčím jiným než všichni ostatní. Vypadalo to až nechutně zdravě, bylo to tmavé, celozrnné a uvnitř zelené.
„Ty nemáš rád vafle?“ zeptal jsem se, jen aby řeč neležela.
„Ne,“ odpověděl krátce Tom a s mírně nakloněnou hlavou na mě upřel zrak… Co je? Aha… měl bych si přestat cucat ten prst. Rychle jsem ho z pusy vyndal a utřel do kalhot, vždy jsem byl takový utírač…
„Proč?“
Tom pouze zahýbal hlavou do stran a pokrčil rameny.
„Potrpíš si na zdravou výživu, nebo co?“
„Ne, to ani ne.“
Tom si nasál piercing do pusy, stále se na mě divně díval, pak zazíval, podíval se krátce na Hayley, já měl čas se ušklíbnout, pak se znovu podíval na mě, tak jsem se usmál, jakoby nic… ve zkratce se dělo spoustu věcí…
„Tak co je na nich špatnýho?“
„Jsou sladký.“
„A to je problém?“ pozvedl jsem obočí.
„Pro tebe ne.“
„A proč je to problém pro tebe?“
Tom mlčel, jako by chtěl, abych si na to přišel sám.
„Máš cukrovku.“ Neptal jsem se, prostě jsem to řekl. Tom na souhlas zamručel.
„Já myslel, že cukrovku mají jen starší obézní lidi,“ prohlásil jsem, „a ty nejsi ani jedno z toho.“
„Tak ses spletl.“
„Chce někdo dolít džus?“ Vyhrkla náhle Hayley. Ona tu pořád byla?
„Já, prosím!“
Jelikož kuchyně a jídelna nebyla jedna místnost, zůstali jsme sami. Divné… Tom si ukousl toastu, přežvykoval, a přitom se škrábal na bradě. Pozoroval jsem ho, a když si mého pohledu všiml, pozvedl obočí. Zúžil jsem oči a soustředil se. On nasadil tázavý výraz. Pouze jsem pokrčil rameny. Pak na mě šlo zívnutí, tak jsem mu vyhověl a pustil ho ven. Jsem nevychované dítě, nedal jsem si ruku před pusu, takže si Tom očividně všiml barevné kuličky v mém jazyku. Vyplázl jsem ho, kdyby se náhodou chtěl ujistit, jestli viděl dobře. Dosud narovnaný Tom se mírně předklonil přes stůl. Zaostřil na piercing, a pak se vrátil do původní pozice.
Hayley se vrátila se skleněným džbánem s jemně oranžovou tekutinou uvnitř. Podal jsem jí svoji sklenici a poděkoval, když mi ji plnou vrátila zpět. Začal jsem pít, což znamenalo to samé jako srkat, nějak jsem se nikdy nenaučil pít normálně jako každý jiný člověk. Například, když piju z flašky, vždycky se mi při tom zcvrkne a vydává strašně zvuky, prostě se celá pomačká a já to nechápu…
TOM
Hurikán Bill odjel domů… a já měl problém pochopit, co se stalo. Objal mě. A co hůř… já objal jeho. Proč? To nebylo ve smlouvě. Já ho nepotřebuju, nepotřebuju jeho pomoc, ‚léčbu‘, podporu nebo cokoliv to gesto mělo znamenat. Ne, já potřebuju klid.
„Tome?“ Ozval se Hayleyin hlas za mými zády. „Je noc, co tu děláš?“
„Co tady děláš ty?“
„Probudila jsem se a slyšela televizi z tvého pokoje, chtěla jsem ti říct, abys to ztlumil, ale tys tam nebyl, nebyls nikde v domě,“ vysvětlila.
„Jo.“
„Tak co tady děláš?“
Seděl jsem v Lordově boxu, nebylo by to poprvé, co bych strávil noc na farmě. Večerní projížďky jsou ty nejlepší.
„Sedím,“ odpověděl jsem prostě.
„Tome,“ vydechla, „jednou z tebe Lordovi rupnou nervy. Nedáš mu chvíli pokoj,“ zasmála se tiše, jako by snad nemohla nahlas. „Když už jsme tady,“ odmlčela se, „nikdy jsem se večer neprojela.“ Hayley se jen usmála a já pochopil, o co jí šlo.
Nechtěli jsme budit ostatní koně, Lord byl vzhůru, už když jsem přišel a kůň není dítě, kterému když řeknete ‚spi už‘, usne. Lord byl na noční vyjížďky zvyklý a většinou bez nich dlouho usínal. Byl zkrátka neobyčejný, tak jsem Hayley pomohl do sedla za sebe. Lord měl Hayley rád, nehrozilo, že by nás shodil nebo něco podobného. Jen jsme v tichosti pomalu kroužili po výběhu, chvíli jsem si dokonce myslel, že usnula, když mě objímala kolem pasu a položila si tvář na má záda, ale jakmile promluvila, bylo jasné, že nespala a já měl smůlu.
„Já nejsem blázen jako Lea,“ spustila. A bylo to tu znovu. „Nemyslím si, že jsi s Billem propojený a nevěřím ani těm ostatním blbostem. Ale vím, jaks ho měl rád.“
„Přestaň.“
„Někdy si připadám, že jsem jediná, koho máš. Nechci, abys byl sám, až umřu.“
„Nech toho, Hayley,“ znělo to jako prosba. Sevřelo se mi hrdlo i žaludek.
„Měl by ses smířit s tím, že umřu, dřív než se to stane.“
Zastavil jsem Lorda. „Smířit?!“ nevěděl jsem, jestli se smát nebo křičet. „Hayley s tím se nedá smířit. Je jasný, že pro tebe je to lehčí, ‚smířit se s tím‘, protože to budu já z nás dvou, kdo přijde o dalšího člena rodiny, to já budu muset žít dál, to mě to bude bolet, tebe ne. Ale… ty neumřeš.“
„Odkdy věříš na zázraky?“ Tohle se nedalo poslouchat, sesedl jsem z Lordova hřbetu, Hayley seskočila hned po mně. Odvedl jsem Lorda do jeho boxu, sundal mu sedlo a zavřel box. Rozešel jsem se k vile, Hayley mě následovala. „Já tě tu nechci nechat samotného.“
„Tak, kurva, nenechávej!“ Rozkřikl jsem se. „Co si myslíš, že spravíš tím, že mě donutíš hrát si na Billova kamaráda, Hayley? Tohle se ho vůbec netýká! Je to jen tvoje zasraná věc!“
„Nejsem idiot, nikdy jsi neslyšel jeho hlas, nepodíval ses mu do očí, nikdy se tě nedotkl a teď, když to Bill udělá, když promluví, když se na tebe podívá, ty jsi sakra tak zmatený! A proč? Protože jsi ho miloval.“
„Ty jsi tak mimo.“
„Ne, to nejsem.“
„Já jsem mluvil o tvé zkurvené nemoci, Hayley! Copak tě nikdy nenapadlo, že se nechci nechat vyléčit? Nenapadlo tě, že když se vyléčím, bude mě o to víc bolet, až umřeš? Já to nechci zažít znovu, Hayley.“ Hayley se na mě dívala s překvapením v očích. „Než ti zjistili tu zasranou nemoc, chtěl jsem být normální, chtěl jsem být zdravý, vážně, chtěl jsem, ale pak jsi onemocněla a… já nemůžu, Hayley. Nechci to znovu cítit. A ty, kurva, pořád odmítáš léčbu, tak co po mně sakra ještě chceš?!“
Bez dalších slov jsem odešel a nechal ji za sebou. Někdy mi přišla tak sobecká!
BILL
Bylo krásné letní… příšerně horké, dusné ráno a já nemohl znovu usnout. Probudil jsem se, jakmile mě začaly sluneční paprsky štípat do tváře a už jsem zůstal ležet v posteli a okusoval jsem si nehty, než mi došlo, že si těmi hlodáky ničím manikúru. Jsi tak pitomej, Kaulitzi! Převalil jsem se na bok a zůstal tak do Nathova příchodu, takže asi pět sekund.
„VSTÁ- aha, už jsi vzhůru.“ Pozorný chlapec… „Snídaně je na stole!“
„Odkdy si snídani nepřipravuje každý sám?“
„Od té doby, kdy Nathálie našla naše zásoby čokolády, snědla je a tak získala dvakrát tolik energie.“
„My měli čokoládovou zásobárnu a JÁ o tom nic nevěděl?“ zeptal jsem se pomalu a zúžil oči.
„No,“ Nath se zatvářil, jako by řekl něco, co neměl, „ty bys to všechno sežral!“
„Neshazuj vinu na mě! Lhal jsi mi vždy, když jsem se tě ptal, co si můžu dát k obědu!“
„Nelhal, jen jsem si myslel, že mámina sekaná by byla vhodnější,“ obhajoval se chabě bratr. Úlisný, úskočný, ú… ulhaný bratr.
„Jak myslíš, odplata nebude tak sladká jako čokoláda, o které jsi mi LHAL!“
Zrovna jsem dokončil ranní koupelnový, snídaňový a oblíkací rituál, když někdo zazvonil.
„TO JE MOJE!“ oznámil jsem do domu a doběhl otevřít dveře, abych zjistil, kdo za nimi stojí. Nikdo jiný než Hayley.
„Ahoj,“ usmál jsem se. „Nějak brzo,“ konstatoval jsem.
Hayley vešla dál a já zavřel. Přiřítil se Nath.
„Vidíš toho člověka? Nebav se s ním, je to LHÁŘ!“ ukázal jsem na něj prstem.
„To není pravda,“ nesouhlasil.
„Ale jó, je! Zatajil mi čokoládu a pak ji dal Nathy!“
„Vaše starosti bych chtěla mít,“ prohlásila Hayley, smála se, ale něco mi okolo toho smrdělo. Když tohle někdo řekne, něco se musí dít!
„Co se stalo?“ zeptal jsem se zároveň s tím zapíračem čokolády.
„Nic, co by?“ usmála se, ale stále mě to nějak nepřesvědčilo.
„Někam se chystáme?“
„Jasně! Jsem ráda, že už nejsi v pyžamu.“ Smála se mi a mému včerejšímu incidentu s nočním oblekem. A co jako? To se stává spoustě lidem! Okey? Teď si nikoho nevybavuju, ale kdybych se zamyslel, určitě bych jich vymyslel nejmíň 5!
Byli jsme nuceni přijet k vile taxíkem, jelikož Tom byl lenošný, Kevin byl zaneprázdněný a Nath… nemluvme o něm! Tsss, čokoláda. Seženu si vlastní. Jako správný gentleman jsem zaplatil taxikáři a vyskočil z auta, abych mohla Hayley otevřít dveře, jenže ona už stála nohama na zemi, co na to říct? Snaha byla. Jen co auto zmizelo z dohledu, Tom se objevil ve dveřích.
„Měl bys jet domů, Bille. Už to nemusíš dělat,“ řekl strašlivě klidným hlasem, až z něj zamrazilo. Nechápal jsem ho, ale začal jsem si zvykat na jeho projev náklonnosti. Jestli to ale dělá kvůli tomu Kenovskému objetí, potřebuju čokoládu na nervy! Vynaložil jsem do něj tolik lásky a empatie, že mě to vyléčilo z laskavosti na dva roky. Nejsem milý člověk, vím to o sobě.
„Neposlouchej ho,“ jako by se stalo, „jen se špatně vyspal,“ uklidňovala mě Hayley.
„Ne, Bille, vážně, můžeš se vrátit domů. Už mi nemusíš pomáhat. S Hayley jsme o tom mluvili.“ Nechápavě jsem se na Hayley podíval. Z toho, jak byl Tom klidný, jsem se cítil nesvůj. Už tu zase něco smrdělo.
„To není pravda, nic takovýho jsem neřekla,“ bránila se Hayley a věnovala přitom Tomovi jeden nechápavý pohled, který se mi zdál být jakýmsi zvláštním způsobem i výhružný.
„Okey, co se to tady zase děje?“ chtěl jsem vědět.
„Nic se neděje,“ odpověděla Hayley a toho se hned chytl Tom.
„Nic se neděje? Proč lžeš, Hayley?“ Tom se odlepil od rámu dveří a rozešel se k nám. Drama na obzoru? Měl jsem chuť si sednout a jíst popcorn, ať už by se mělo dít cokoliv. S Tomem člověk NIKDY neví.
„Někdy mi přijde, že ho jen využíváš, že nás využíváš všechny, Hayley. Doufám, že se pletu.“ Řekl Tom, stále poněkud moc klidný na svou osobu, jestli on nespolkl sedativa nebo co to je…
„Tak to není-„
„Ne? Tak mu řekni pravdu, Hayley. Řekni mu, cos řekla včera mně.“ Naléhal Tom. Popcorn prosím! Hayley od Toma odvrátila pohled, tak se Tom zaměřil na mě. Výborně, Hayley, děkuji ti, chtěl jsem být pouhý divák!
„Co?“ nechápal jsem.
„Hayley umírá, Bille.“
…
Konec srandy. CO TO TEN TOM ZASE MELE? Vytřeštil jsem oči.
„Co to meleš?“ jinak se to říct nedalo.
„Neměl jsi právo to říct!“ ohradila se Hayley, já jako bych neexistoval.
„Cože? On… Hayley?“
„Jako tys neměla právo říct Billovi vše o mně. Nikdy jsem ti na to ale nic neřekl, přestože jsi věděla, jak mi to vadí.“ Tom se na mě krátce podíval, ale já byl myslí jinde. CO. SE. TO. DĚJE? O čem to ti lidi mluví? „Když už jsme s Billem velicí kamarádi, jak sis Hayley přála, myslel jsem si, že by bylo fér být k němu upřímný, nemyslíš si? Nebo jsi to takhle nechtěla?“
Byla to hodně nepříjemná chvíle, bavili se o něčem, o čem jsem neměl ani páru, a ještě dělali, že nejsem přítomný.
„A sahalas mi do věcí?“ tím nejspíš poukázal na řetízek s Andílkem, asi jsem si ho neměl brát s sebou, ale ta věc je návyková! Měl bych mu to vrátit? Nebo utéct pryč? Uteču pryč, to bude nejrozumnější…
„Nech si to, je to tvoje.,“ řekl Tom, jako by snad věděl o mých rozpacích. No děkuju… to řeší situaci. Tom ještě jednou probodl Hayley pohledem a pak se odebral do vily.
„Bavte se,“ řekl.
„Ale no tak, Tome-„
„Nech mě být, Hayley.“ Odmítl ji Tom lehce unaveným tónem. „Kašlu na tvoje pitomý poslední přání, jako ty kašleš na to moje,“ a zmizel ve dveřích.
Já zůstal zakořeněný na místě. Nepobíral jsem nic z toho, co se stalo od chvíle, kdy se ty zatracené dveře otevřely. O čem to melou?
„Hayley? O čem to ten blázen mluvil?“ zeptal jsem se. Doufal jsem, že o ničem opravdovém. Tom měl jen nějaké ty svoje halušky. Normálka… ne?
„O ničem,“ pousmála se Hayley, ale já viděl tu sprostou lež v jejích očích a nelíbilo se mi to.
„Nelži mi, Hayley. Dost na to, že mi lže vlastní bratr o čokoládě.“
„Já ti nechci lhát, jen jsem nebyla připravená ti to říct.“
„Co TO?“
„Jsem nemocná, Bille. Mám NHL. Nehodgkinské lymfomy jsou heterogenní skupinou nádorů, vycházejících většinou z mízních uzlin.“
„Bože,“ vydechl jsem. Zakryl jsem si ústa dlaní. Tak ten blázen neměl fatamorgánu?
„Před půl rokem mi nemoc zjistili.“
„Bože,“ vydechl jsem znovu. Já mám halušky, že jo? „To není v klidu, to není v klidu.“ Planeta Země se začala otáčet nějak rychleji. Asi omdlím… tak ne, ale stejně mi nebylo moc dobře. „Kecáš, že jo? Kde máš tu skrytou kameru?“
„Bille, žádnou nemám.“ Hayley si povzdechla. „Tom je idiot. Takové věci se takhle neříkají.“
„Jak dlouho potrvá léčba?“
„To je individuální,“ odpověděla poněkud chladně.
„A přibližně?“
„Žádné přibližně není, buď se vyléčím, nebo ne.“
„Takže je možnost, že se neuzdravíš?“ zděsil jsem se. Okusoval jsem si nehty a byl vyděšený k padnutí.
„Já se neuzdravím.“
„Cože? Jak to? Proč? Cože?“
Než Hayley stihla odpovědět, pokud se vůbec chystala, dveře od vily se znovu otevřely.
„Vy jste pořád tady?“ divil se Tom. „Kecám, poslouchal jsem za dveřmi. Hayley se nechce vyléčit, proto se logicky neuzdravuje. To je pravda, Bille. Pravda je, že ti Hayley celou dobu lhala, ať už ti řekla cokoliv. Jsem si jistý, že tohle ti neřekla,“ spustil Tom. Přešel ke mně tak blízko, že jsem si všiml barvy jeho trička… a počtu řas. „Jediné, co chtěla, bylo, abych tu nezůstal sám, až umře, protože to se stane, když se nezačne léčit. Proto tady jsi. Až umře, budeš moje útěcha, jsi pěkná figurka na její zatracené šachovnici, která vůbec nedává smysl.“ Hayley se snažila něco říct, ale Tom jí nedal prostor, já ji ani neslyšel, vnímal jsem jen to, co mi říkal Tom, jelikož to bylo dost… strašný. „Víš, proč si Hayley myslí, že bys mi mohl nějak pomoct?“ Podíval jsem se Tomovi do očí. Nic bych z nich nevyčetl ani pod mikroskopem. „Je sentimentální. Přecitlivělá. Myslí si, že jsem tě miloval. Jenže mně bylo 14, hovno jsem věděl, jak bych tě mohl milovat, Bille? Přiznávám se, měl jsem tě rád, byls fajn, byls ticho, to mi vyhovovalo. Teď jsi otravný a upovídaný, ale nic proti, tohle neber osobně, jen to prostě není tvoje věc, chápeš? Tohle je mezi mnou a Hayley, to ty nevyřešíš. Tak běž domů a nech to být.“ Poradil mi, poplácal mě po rameni a odešel směrem na farmu.
Když jsem se podíval na Hayley, zdálo se, že chtěla něco říct.
„Nic mi nevysvětluj, Hayley. Myslím, že to chápu. Ty umíráš a nechceš se léčit, Tom je z toho zničený, a tak se taky nechce léčit a já tu dělám co? Tom měl pravdu, je to vaše věc, nevím, co bych s tím mohl udělat.“
„Nechápeš to-„
„Proč se nechceš léčit, Hayley?“
„Nevíš, jaké to je. Tyhle mrchy se moc rády vrací zpátky a já to nechci zažít znovu.“
„Tak to vzdáš?“ Hayley mlčela. „Je mi to líto, Hayley,“ řekl jsem smutně. Byl jsem zmatený. Chtěl jsem se vrátit domů. Co víc bych mohl udělat? A slyšel jsem toho taky dost.
autor: Sayurii
betaread: J. :o)
Začínám se do toho zamotávat čím dál víc, ale to nevadí, stejně se těším na další díl. Snad bude dříve, než zapomenu, co se stalo v tomhle! 😀
Doufám že se Bill vrátí.
😀 😀 😀 bozinku muj. Chudacek slehacka 😀 jak to delas ze pobavis i popisem (ne)obycejne snidane 😀
Miminko bill si cuca prst 😮 to je sladke. Pozor, diva se tom. A ted uz je to sexualni :-O jenom.. Co to sakra tom zere?!
What? On ma cukrovku? Ale to muze jist sladke. Spis musi 😮 aby si udrzel hladinu cukru v krvi 😮 mamka ma cukrovku takze vim :O nebo sladke nemuze a keca mi, abych mohla chodit do kauflandu pro carte door (ci jak se to nazyva) v akci. Beztak!
Ti dva se v tvych povidkach chovaji jak by se chovat nemeli :DD tak on si zivne a ani drzku si nezakryje a tom muze pozorovat jeho rozzvykanou vafli 😮 no fuj. A pak na nej jeste vyplazne jazyk
oh. A on se nakloni aby ho videl
No MAMA MIA. To je dneska generace 😃
Bill pije jako ja 😃😃 taky strka cely otvor do pusy.. Bille, bille…
kůň není dítě, kterému když řeknete 'spi už', usne-a dite snad jo? 😃😃😃😃
Tak sobecka
, tome? A ty jsi tak natvrdly. Hayley umre.. To je nam vsem lito ale za to bill nemuze -.- a ta tomova nemo alá 'nikoho si nepripoustim k telu' ani neni nemoc 😲 boze. Zapomela jsem, co jsem chtela napsat 🙁 jak me muze vytocit povidka o.O
…a tak ziskala dvakrat tolik energie 😃DD
Smála se, ale něco kolem toho mi smrdělo.. Ja jsem si prdla :(((
Kenovske obeti :-DDD na to jen tak nezapomenu.
Vynaložil jsem do něj tolik lásky a empatie, že mě to vyléčilo z laskavosti na dva roky. 😃😃😃😃 jaj. To si taky obcas rikam.
Drama na obzoru? Měl jsem chuť si sednout a jíst popcorn, ať už by se mělo dít cokoliv. S Tomem člověk NIKDY neví. :' D ten bill je takovy vul 😀 tak neempaticky 😮
Neumirejte lidi 😭 nemam rada kdyz se umira. Nemam rada smrt 🙁
Nehodgkinské lymfomy jsou heterogenní skupinou nádorů, vycházejících většinou z mízních uzlin." nevim co to je a vedet to nechcu. Jen se mi nejak zveda kufr.
Myslí si, že jsem tě miloval. Jenže mně bylo 14, hovno jsem věděl, jak bych tě mohl milovat, Bille? -.- tim chces rict co?! Ja byla zamilovana jeste driv.
Tak vesele to zaslo.. Tak smutne skoncilo 🙁 a kde jsou ty stripky nadeje? Vypada to, ze hayley umre, necha za sebou zniceneho toma, ktery se nebude sebemin zajimat o billa, ktery bude neustale tomem odhanen, a tak se na to vsíchni vyserou a ja se muzu s happyendem rozloucit 🙁
Tak teda diky :(((
Toto je pomaly ako gordický uzol, také je to zamotané.
Ale Bill je proste prípad nad všetky prípady a nech sa deje, čo chce, on ma vždy pobaví. A dnes sa konečne dozvedel pravdu aj o Hayley, takže som fakt zvedavá, čo sa bude diať ďalej.
Ďakujem za časť.
Tak teď je mi Billa dost líto. Tomovy slova byly dost bolestivé a jen jsem zvědavá, zda byly všechny pravdivé. Pořád jsem zvědavá, zda ten Tom k Billovi něco cítí a nebo ne, protože mám pocit, že někdy vysílá naprosto smíšené signály. Každopádně bych se Billovi nedivila, kdyby se po téhle Tomově řeči už nikdy nechtěl vrátit, protože dle toho to vypadá, že Bill je tam opravdu naprosto zbytečný a vlastně o něj ani nikdo pořádně nestojí.
Jsem zvědavá na pokračování! 🙂
Toto bolo voči Billovi kruté. Od Haily preto, že mu nepovedala o tom, že je vážne chorá a kašle na liečbu a od Toma preto, že mu povedal tie zlé veci. Cukrovka nie je v dnešnej dobe choroba ktorá sa nedá udržiavať pod kontrolou:( ale psychika je pri nej, ako vlastne pri každej vážnej chorobe dôležitá a to, že Haily zomiera a chce dohodiť Tomovi detskú lásku, nikomu nepomôže:( dúfam, že sa to neskončí tragédiou, lebo k tomu veľmi spejeme…
[7]: ja myslim, ze kdyz uz povidka konci, tak nebude tak spatne rict, ze ne vsechny veci, co Tom rekl, byly pravdive, ale Tom je rekl, protoze jim sam veri. Kazdopadne Tom chtel spis rict, ze Billa neni potreba v tehle veci, jako je Hayleyina a jeho nemoc, tam opravdu pomoct nemuze, pac neni doktor. Jinak si osobne myslim, ze kdyby Tom k Billovi ted nic necitil tak by se tolik nesnazil ho od sebe odehnat. Ale kdovi jak to s tim blaznem je 😀 … Pockat… Ja to vim :O 3:D
[8]: Bill je specialni a spoustu toho snese. Tom se mohl krotit a Billovi vsechno rict vic s citem, ale to by proste nebyl on -_- A Hayley nedostala prilezitost vysvetlit, proc se nechce lecit, takze to se dozvite v prubehu dalsich 2 dilu… Nebo 3. Hayley urcite vubec nemela v planu dohodit Tomovi detskou lasku 😀 Ale taky netusila, ze se s Billem vubec nekdy znovu setkaji a kdyz se tak stalo, tak ji to zkratka napadlo 😀 asi nevymyslela, jak nepromysleny napad to je.
Tak to je totálně v háji…
Nedovedu si představit, že po tomhle bude mít Bill ještě někdy chuť se na někoho z Haddenových byť jenom podívat. Musí mít nutně pocit, že ho oba jenom hnusně využili, ach jo…