autor: anachan87
Oprav mě, já se rozpadám
Tom zazíval, jak se rozhlížel po skladišti se znuděným výrazem. Byli tam už dva dny, pracovali na poslední pódiové zkoušce před tour, ačkoliv Bill stále nebyl nikde k vidění. Tomova matka mu řekla, že Bill je na poslední zkoušce svých kostýmů a podle šířících se drbů by dnes měl dorazit. Tom tím nebyl nijak zvlášť nadšený, ale už se rozhodl, že i když se s jistotou setkají, to ještě neznamená, že z nich budou kámoši.
Jeho matka si odešla zavolat svému šéfovi a Tom se rozhodl, že si potřebuje zakouřit, a tak opustil skladiště a rukou už šátral v kapse pro balíček cigaret. Prošel zadním východem a posadil se na požární schodiště, než si zapálil cigaretu a dlouze potáhl. Vzhlédl k obloze, pozoroval pohybující se mraky a uvažoval, jestli bude mít víc zábavy, jakmile turné začne. Pojednou přes největší města po celé Evropě a Tom opravdu doufal, že se mu podaří některé z nich navštívit.
Vylekal ho nějaký hlas a Tom vzhlédl směrem, odkud to zavolání přišlo.
„Máš oheň?“
Tom nakrčil obočí a prohlédl si postavu před sebou. Stál tam vysoký kluk s bledým obličejem a nezapálenou cigaretou mezi rty. Na sobě měl volné tepláky a oficiální tour tričko, které dostali všichni z týmu. Tom byl překvapený, že vidí tak mladého kluka – očividně byli asi ve stejném věku, ale Tom neviděl v týmu nikoho, komu by bylo méně než 25.
Kluk s očekáváním pozvedl obočí a kývl hlavou k zapalovači v Tomově ruce.
„Oh, jasně,“ vyhrkl Tom, uvědomil si, že se zamyslel. „Tady,“ natáhl ruku a nabídl tomu klukovi zapalovač. Dvakrát zamrkal při pohledu na jeho ruku, nehty měl nalakované černým lakem.
„Děkuju,“ řekl kluk a zářivě se na Toma usmál. „Uvidíme se,“ dodal s mávnutím a otočil se na patě, svázané černé a bílé dredy mu poskočily na zádech.
Tomovi vypadla cigareta ze rtů, zatímco sledoval toho kluka mizet zadními dveřmi.
„Do prdele!“
Právě se setkal s Billem Kaulitzem.
***
Tom už podesáté během pěti minut zkontroloval svůj telefon, žádné nové zprávy nenašel. Ne že by byl překvapený. Bylo léto a většina jeho přátel odjela někam na pláž, kde byli až příliš zaneprázdněni večírky na to, aby mu zavolali nebo napsali.
Prsty si bubnoval o stehno a vyhlížel do chodby. Byl v televizním studiu, protože Bill se chystal vystupovat a pak dát rozhovor, bude to jeho poslední promoční kousek, než začne turné.
Tom si nervózně okusoval ret a přemýšlel, co se stane, až Billa znovu uvidí. Po tom jejich malém setkání se už znovu neviděli. Tomova matka mu zavolala brzy poté, co ukončila hovor se svým šéfem, řekla mu, že nastal problém s hotelem a že budou muset opustit zkoušku a zamířit do města, kde turné za dva dny začne, aby přeobjednali všechna místa.
„Bude to pro tebe dobré,“ řekla, než mu předala seznam všech hotelů ve městě a nařídila mu do všech zavolat a zjistit informace o cenách a volných místech.
O třicet šest hodin později si celý tým užíval poslední den volna, zatímco Tom byl uvězněn na nepohodlné plastové židli a poslouchal Billovo stěžování na druhé straně zdi.
„O tomhle jsi mi neřekl!“ Vykřikl jeho hlas zevnitř a Tom sebou trhnul. Jeho matka mu řekla, aby zůstal mimo šatnu, než zavřela dveře a nechala jej venku, kde mohl jen poslouchat dohadování mezi Billem a Davidem, jeho manažerem, s příležitostnými prosbami Natálie, jeho vizážistky, aby se zpěvák nehýbal.
„Já tohle nechci dělat,“ zasáhl Tomovo ucho další Billův výkřik a Tom otráveně protočil oči. Takhle to pokračovalo už půl hodiny, Bill si stěžoval a David se mu vše snažil odůvodnit.
„Musíš,“ řekl David hlasitě. „Teď už to nemůžeme zrušit, za necelou hodinu musíš vystoupit.“
„Neřekl jsi mi, že tu show bude uvádět ten zmrd,“ přišel další Billův výkřik.
Tom si překřížil paže na hrudi a v duchu se zpěvákem souhlasil. Ten muž, který celou show uváděl, Frieder Schneider, byl jednou z nejnepříjemnějších celebrit v německé televizi. Na všechny měl sarkastické a cynické poznámky a nutil své hosty cítit se nepříjemně a nemístně. Ale přesně z tohoto důvodu jej lidé sledovali a jeho show tak byla jednou z nejsledovanějších v televizi.
„Fajn!“ Ozval se konečný výkřik a Tom vzhlédl právě včas, aby viděl, jak se rozlétly dveře, a zděšeně polkl. Billův pohled byl propalující a Tom přísahal, že sebou jeho propíchnuté obočí škublo, když se jejich oči setkaly. Tom ucítil, jak mu po zádech přejel mráz, a musel se odvrátit, držení očního kontaktu bylo až příliš. Když zaslechl kroky pokračující dál chodbou, úlevně si oddechl a otočil hlavu právě včas, aby spatřil Billa mizet za rohem, následovaného Davidem, Natálií a Tomovou matkou.
Tomovi do uší vyřvávala hudba z jeho iPodu. Stále byl ve stejné hale a čekal, až show skončí, a oni se tak budou moct konečně vrátit do hotelu. Tom se cítil podivně vzrušený, za dva dny začne turné a on konečně okusí život na cestách.
Pokud ta nudná show vůbec někdy skončí. Ze stropu tam visela televize, která celou show živě vysílala, a Tom k ní vzhlédl, zrovna když se Bill ukláněl a děkoval publiku. Tom si vytáhl sluchátka z uší a slyšel, jak Friedger zpěváka přivítal a nechal jej posadit se na pohovku. Bill se očividně cítil nepohodlně a Tom s ním soucítil, dokázal si představit, jak nepříjemný by tenhle rozhovor mohl být.
„Takže,“ řekl moderátor, opřel se do svého křesla a očima se potuloval po Billově těle se zvráceným úšklebkem na tváři. „Chystáš se začít s letním turné, mám pravdu?“
Bill přikývl s falešným úsměvem na rtech. „Pozítří,“ upřesnil.
„Je tohle tvoje…“ Friedger si prohlédl své poznámky na stole. „Tvoje první evropské turné?“
„Ano,“ řekl Bill pyšně a znovu přikývl. „Propaguju své první album v angličtině.“
Na mužově tváři se objevil úsměv. „Pak tedy doufám, že až budu na své příští zahraniční dovolené, tak na mě lidé nebudou házet shnilá rajčata, jakmile zjistí, že jsem Němec,“ zavtipkoval a podíval se do publika, které se rozesmálo spolu s ním.
Tom otráveně pozvedl obočí, to byl opravdu ubohý vtip. Viděl, jak si Bill poposedl a nervózně se poškrábal na krku.
„Tak jsem uvažoval,“ řekl pak Fiedger, „budou tvé koncerty večer?“
Bill se zamračil a podíval se na něj zmateně. „Co prosím?“
Muž se rozesmál. „Nebude to pro tvé fanynky moc pozdě? Totiž, být vzhůru až do půlnoci. Většina z nich je jak stará? Deset, jedenáct?“
Publikum se znovu rozesmálo a Tom protočil oči. Byl si naprosto jistý, že Bill má osmnáctileté fanynky i starší.
„Vlastně,“ řekl Bill a odkašlal si. „Většina z nich je starších,“ řekl a Tom měl pocit, že Bill má opravdu co dělat, aby zůstal v klidu.
„Vážně?“ Zeptal se moderátor, zdál se být opravdu překvapený. „Uznání pro Billa Kaulitze!“ řekl náhle a zatleskal. „Je milován malými holčičkami a jejich babičkami!“
Bill doširoka otevřel oči a tváře mu zčervenaly, jak se mu publikum začalo smát.
Tomovi ho bylo líto, ta show se vysílala živě, takže nemohli dokonce požádat ani o střih. Sledoval Billa, jak tam sedí na pohovce, vypadal opravdu malý s nahrbenými rameny a rukama svírajícíma sklenici vody.
„Takže,“ dodal pak Friedger se stálým úšklebkem na rtech. „Pomyslel sis vůbec někdy, že to jednou dotáhneš takhle daleko? Evropské turné je pro mladého Němce dost důležitá věc, že? Totiž, kdo by si vůbec pomyslel, že se dostaneš takhle daleko, před třemi lety, když jsi začínal s hloupoučkou písničkou o počasí a bouřkách…“
Tom opravdu nevěděl, co se v tom okamžiku stalo, protože kamera ukazovala moderátora náhle zmáčeného vodou a ozval se i zvuk rozbíjejícího se skla.
„Ty zasraný bastarde!“
Kamera oddálila obraz a Tom spatřil Billa stojícího a třesoucího se, se sevřenými pěstmi. „Jdi do prdele!“ Zařval. „Jsi tak pitomý, že nedokážeš ani přečíst správný název písně, jak by sis mohl myslet, že porozumíš textu složenému z metafor?! Jsi jen ztroskotanec bez života, který říká pouze to, co mu někdo jiný napíše!“ Zakřičel Bill, než odkráčel z pódia a zmizel za závěsem.
Rozběhla se reklama a kolem sebe slyšel mumlající hlasy. Náhle uviděl zuřícího Billa kráčejícího směrem k němu a Tom vstal, skoro se bál a byl připravený se někam schovat. S očima jako přilepenýma Billa sledoval, jak kolem něj prošel a naprosto jej ignoroval. Tom jej pohledem následoval a jeho tělo se pohybovalo jako z vlastní vůle a kráčelo ke dveřím. Překvapeně poskočil, když se dveře brzy poté otevřely a Billova tvář se objevila jen pár centimetrů od té Tomovy.
„Máš nějaké cigarety?“ Zeptal se ostře.
Tom zamrkal a polkl. „Co?“
Bill si odfrkl a protočil oči. „Máš nějaké cigarety?“ Zeptal se znovu a nervózně se rozhlédl po hale.
„Jo, tady,“ vyhrkl Tom, když se konečně vzpamatoval. Zalovil rukou v jedné ze svých kapes a vytáhl téměř plnou krabičku cigaret.
„Díky,“ řekl Bill a vytrhl Tomovi krabičku z ruky, než opět zmizel do své šatny.
Ten večer Tom seděl na chladných dlaždicích na balkóně svého pokoje. Technicky nebyl jen jeho, musel ho sdílet se svou matkou, jelikož museli vše přeobjednat tak rychle, že spousta lidí byla přinucena sdílet pokoje. Tom unaveně zazíval, bylo už dost pozdě, v žaludku mu kručelo a on čekal na svou matku, až se vrátí a oni tak budou moct jít na večeři. Tom toužil po cigaretě, ale žádnou neměl, Bill mu je nevrátil a Tom za ním opravdu nechtěl jít jen proto, aby o ně požádal. Brzy poté, co Bill zmizel ve své šatně, dovnitř vkráčel i jeho manažer spolu s Tomovou matkou a Tom slyšel jen výkřiky a řvaní a dohadování se ohledně toho skandálu a zničeného turné.
„Tome?“ Zavolal Simonin hlas a Tom vstal a nahlédl do pokoje. Jeho matka se na něj unaveně usmála. „Dej mi pět minuta a můžeme jít, ano?“ Požádala.
„Jasně,“ Tom se usmál nazpět. Díval se, jak jeho matka zašla do koupelny a pak se opřel o zábradlí a rozhlížel se kolem.
Nebydleli v žádném luxusním hotelu, takže výhled byl pěkně nudný, jen ulice s ničím zvláštním k obdivování. Jeho pozornost přitáhlo malé oranžové světýlko a Tom přimhouřil oči, snažil se zaostřit. Na balkóně po pravé straně mohl vidět vysokou kouřící postavu, a když o krok ustoupila a dostala se tak do světla vycházejícího z vedlejšího pokoje, Tom poznal, že je to Bill. Na sobě měl čisté bílé tričko a kolem krku ručník.
Náhle Bill otočil hlavu a Tom ztuhl, jakmile se jeho oči setkaly s Billovýma.
Byly červené a napuchlé.
Bill brečel.
autor: anachan87
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 38
Oh,naprosto Billa chápu, že se mu do té show nechtělo… Někteří lidé se prostě vyžívají v zesměšňování těch, co dokázali víc než oni sami – a národ to s nadšením sleduje.
Jsem zvědavá jestli se Tom s Billem dá do řeči nebo bude předstírat, že ty slzy nevidí.
Díky za překlad 🙂
Myslim ze toto bude nadherna cesta k spolocnej laske. Ze si chlapci najprv vybuduju k sebe uctu a potom to cele prepukne. Naozaj sa tesim. Snad sa trraz daju do reci a pozhovaraju sa o naozaj zlom dni.
To bylo ubohý od toho reportéra moc se těším na jejích zblížovaní.
How is this blog still surviving HOLYSHIT last time I’ve been here was 2011
[4]: Well, we are persistent 😀
Narážajú na seba poriadne často. A nikdy to nie je len tak. Bill pred Tomom vyzerá ako normálny chalan a nie ako namyslená hviezda a to je dobre. A Bill v ňom snáď nájde niekoho, s kým sa môže v pokoji porozprávať. A to je na začiatok dobre. Len tak ďalej. Ďakujem za preklad.