Live my life 27.

autor: Neilinka
(Tom)

Po odjezdu Billa jsem zašel za trenérem. To, co říkal Daniel, už byla poslední kapka. Proto jsem se rozhodl, že abych ho nezabil, přestěhuju se do jiné chatky. Bylo mi to úplně fuk, s kým budu. V jedné byli kluci jen po třech, takže jsem se k nim prostě nakýbloval. Nevadilo jim to, u večeře se na mě furt usmívali, a když jsme nakonec zalehli na palandy, všiml jsem si, že obě horní hlavy visí dolů.

„Co je?“
„Ty fakt chodíš s Billem?“
„Kluciii… to je to fakt tak zajímavý téma?“
„Noo… já myslim, že i jo. Netušil jsem, že jsi bisexuál.“
„Já víceméně taky ne, než se objevil ten černovlasej ďáblík.“
„To je hustý. Aa… přestěhoval ses, protože Daniel ti leze do zelí?“
„Tak nějak. Vlastně to je slabý slovo. Kdybych ovšem vyjmenovával všechno, co už mi proved, tak se okamžitě seberu a půjdu mu to vrátit i s úrokama. Takže zkrátka a dobře mi už došly nervy, tak budu radši tady s váma.“
„V pohodě, místa dost. Chytej.“

Nastavil jsem ruce, do kterých mi přistála peněženka. Z Markusových pohledů jsem poznal, že se mám podívat dovnitř. Rozepnul jsem tedy patentku a rozevřel ji. Byla v ní fotka jeho s nějakým klučinou. Kouknul jsem nahoru.

„To je Bruno. Můj přítel. Jsme spolu dva roky.“
„Wow. Je moc hezkej, fakt. Netušil jsem, že máš kluka.“
„No jo… na minulý škole jsem si prošel kvůli svojí orientaci šikanou. Tak se tím zkrátka zrovna dvakrát nechlubím. Respektive na sebe zbytečně neupozorňuju. Ale… tady v téhle chatce jsme na tom všichni podobně, jak se zdá.“
Trochu překvapeně jsem se podíval na zbylé dva spolunocležníky. Ti souhlasně přikývli hlavami. Pravda, my jsme se spolu nikdy nijak extra nebavili, ale teď jsem teprve koukal, jak málo toho o nich vím. Nakonec jsme si povídali celou noc a já zjistil spoustu dalších zajímavejch věcí.

Uvědomil jsem si, že tenhle coming out mi začínal přinášet do života nové pohledy na okolní svět a lidi v něm. Sice jsem byl jen poloviční gay, ale ostatní na tom byli stejně. O to víc mě zajímalo, jak se s tím vyrovnávali. Smál jsem se, když Fabian poznamenal, že zkrátka člověk nikdy neví, „odkud to přijde.“
Zbytek pobytu jsem dost často přemýšlel. Myslím, že bylo dobře, že jsem měl možnost přiznat barvu nejdřív v téhle početně omezené komunitě. I to pro mě ale byl úspěch a byl jsem rád za to, že se našly pozitivní, nebo jen neutrální názory. Někteří to zkrátka nekomentovali. Bylo mi jasné, že v celém životě to nebude vždycky tak snadné, protože lidí je spousta a bohužel se mezi nimi stále nacházejí zabednění nevzdělanci a pokrytci. Zároveň mi ale bylo jasné, že teď už je to úplně jedno, jak se na mě kdy kdo bude tvářit, protože jsem v tom byl až po uši. Žádná nemístná poznámka, pohled, nebo nadávka mě nemohla odradit od toho, abych byl s Billem.

Počasí se díkybohu udrželo na uzdě a tak jsem měl každý večer možnost ho slyšet. Naše telefonáty se nenápadně prodlužovaly, jak jsme od sebe byli pořád delší dobu. A i přesto, že jsme spolu mluvili denně, jsme si vždycky měli co říct. Vlastně jsem měl pocit, že by mi stačilo i zavřít oči, mlčet a jen vědět, že je na druhé straně drátu. Slyšet, jak dýchá a občas se překulí na posteli.

Přemítal jsem o tom, že rodiče to doma už asi vědí a neskutečně se těšil na to, že se budu moct konečně s Billem třeba mazlit a líbat i před nimi. Poslední noc před odjezdem jsem vůbec nemohl usnout. Pořád jsem se převaloval, zkoušel všechny možné polohy, hraní her na mobilu, čtení… nic nezabíralo. Šimralo mě dole jen z toho, že zítra už pojedu domů. Vykradl jsem se z chatky a procházel se po areálu. Došel jsem až za jídelnu a vzpomněl si na jeho návštěvu. Opřel jsem se o tu zeď a vybavoval si v mysli, jak nádherně vypadal, když tu stál.
Skousl jsem si ret a ruka mi sjela do trenek. Fantazie pracovala a orgasmus mě příjemně unavil. Došoural jsem se zpátky a konečně se uvelebil a usnul. Ráno jsem cítil, jak mě budí jemné hlazení rukou. K mému zklamání to byl jenom Markus, co mi oznamoval, že nestihnu snídani a balení. Trochu rozmrzele jsem se pousmál a protáhl. Pak jsem si ale plně uvědomil, co říkal a to mi vlilo energii do žil.

Narval jsem do sebe sotva jeden rohlík se sýrem a hrnek čaje, na víc jsem tam neměl místo. Přesunul jsem se rychle do chatky a začal si skládat věci do tašky, co jsem hodil na postel, abychom se tu s klukama mohli vůbec hnout.

Měl jsem hotovo v rekordním čase. Prošel jsem si ještě, jestli jsem nenechal něco v umývárnách a pak jsme znovu prohlídli celou chatku a vyházeli bordel, co tu zbyl. Každá minuta se mi zdála jako hodina. Ze zoufalství jsme vytáhli karty a mastili aspoň nenáročné „Prší“. Měl jsem pocit, že hodiny kontroluju co pět minut. Pak jsem ale konečně uslyšel venku rozruch a začala přijíždět první auta. To už jsem se s věcmi postavil na plac a chodil sem a tam jak v čekárně porodnice.
Konečně jsem se dočkal. Na tváři se mi rozlil široký úsměv. Nejen, že přijeli oba rodiče, ale i Bill, Pumba a Baron. Rozběhl jsem se k nim a nejdřív jim věnoval hromadné objetí, přičemž hafani po mně skákali jako smyslů zbavení. Dal jsem jim všem pusu a pak si přitáhl Billa. Jestli se štěstí měřilo na konkrétní okamžiky, pak tenhle byl jeden z těch nejvíce oceňovaných.

(Bill)

Po zbylou dobu našeho odloučení to už nebylo tak strašné. Andy si udělal čas a přijel mi dělat společnost. Vyráželi jsme buď ve dvou, nebo i ve třech s Achimem různě po městě a bavili se. Každý den jsem slyšel Tomův medový hlas, a i když to bylo dlouhé, každým okamžikem se to krátilo. Až konečně jsem se probudil toho osudného rána a honil všechny okolo, abychom vyjeli co nejdříve. Evidentně to zabíralo, protože jsme vyráželi hned po snídani. Psi byli natěšení, jako by taky cítili, že se něco děje. A co teprve, když uviděli na té loučce Toma. Vrhli se na něj, lísali se, oblizovali mu každou část těla, i tu pokrytou oblečením a oba se snažili vyškrábat mu do náruče. Tu jsem ale bezpečně obsadil já.

„Ahoj lásko.“
„Ahoj… chyběls mi, šátečku.“
„Ty mně taky a moc. Vypadnem odtud, ať jsme brzy doma, hm?“
„Rozhodně souhlasím.“

Nechali jsme vyvenčit hafany, naložili věci, rozloučili se s trenérem a ostatními a vyrazili k domovu. Hromadně jsme si povídali, co se dělo a tak dále. Prakticky celou dobu jsme se drželi za ruku. Když jsme konečně dorazili k baráčku, vyložili jsme věci a připravili si skvělý oběd na grilu na zahradě. Od včera byl připravený i moučník, a tak jsme si dali i tuhle sladkou tečku. Ještě jsme se chvíli ráchali v bazénu a opékali na sluníčku, ale pak jsme se uklidili nahoru do pokoje a zamkli za sebou.

„Tak vítej doma.“ Natulil jsem se těsně k němu začal ho obsypávat polibky. Bloudili jsme navzájem rukama po našich tělech a vysvobodili se z navlhlé látky plavek. Přimkli jsme se k sobě, až se naše přirození otřela a v objetí krůček po krůčku mezi líbáním couvali k posteli. Věděli jsme, že konečně nemusíme spěchat. Mazlili jsme se a hýčkali bez ohledu na čas. Zdálo se mi, že jsme nevynechali jediný milimetr kůže, samozřejmě ani na intimních místech. Ale bylo to spíš celkové bližší zkoumání, než zaměřování se na konkrétní části. Nešli jsme ani na večeři. Neměli jsme hlad. Byl jsem dokonale nasycený přítomností Toma a platilo to i naopak.

„Mohli bychom si dát vanu, co říkáš?“
Rasťáček souhlasně přikývl a cestou do koupelny mi pohladil zadek. Předklonil jsem se, abych nastavil teplotu vody, a najednou mi jeho ruka lehce promnula varlata v dlani.
„Ahmm… víš, že takhle se nedá soustředit?“ Pousmál jsem se a sedl si na okraj vany.
„Odpust, nedalo se tomu odolat.“
„Mhm… no když nedalo, tak nedalo. Bránit ti nebudu.“

Prstem jsem naznačil, ať jde blíž a on ochotně poslechl. Začali jsme si hrát s jazyky a on pokračoval ve svém předešlém škádlení. Od pouhého mnutí varlat a penisu ovšem přešel i k masírování bodu těsně mezi dirkou a šourkem, z čehož jsem popravdě totálně vyšiloval. Slast mi vystřelovala v různých intenzitách snad až do nohou. Musel jsem mu dát pokyn, ať výrazně zrychlí ruční práci, jinak se z toho zblázním. Obratně mě uchopil a vytrvale mě honil, dokud jsem se neudělal. Dýchal jsem jak po vyběhnutí osmi pater a trošku poplašeně zjistil, že vana už nám málem přetekla. Vypnul jsem vodu a trošku z ní upustil, abychom se tam vůbec mohli nasoukat.

Opřeli jsme se každý zády o jeden konec. Ponořil jsem si na chvíli hlavu a promnul obličej. Když jsem se vynořil, otřel jsem oči od přebytečné vody a trochu natáhnul nohu. Prsty jsem se dostal až do Tomova rozkroku, který se tam pěkně tyčil v pozoru. Trochu sebou cuknul, jak to nečekal, ale pak jen pozoroval můj zvídavý výraz, jak se mu bude tahle netradiční technika líbit.

Něžně jsem ho opracovával, ale sem tam jsem i přitlačil. Zdálo se, že ho to celkem rajcuje, ale bylo to příliš málo, aby mohl vyvrcholit. Přesunul jsem se tedy na jeho půlku a při sání pokožky na krčku ho začal opečovávat rukama tam dole. Rozdíl byl patrný okamžitě. Přidal jsem a jazýčkem lechtal jeho ušní lalůček.

„Ooh… Billee…“
Slyšet, jak vzdychá moje jméno, bylo neskutečné. Ještě to párkrát zopakoval, ale pak už se mu podlamoval hlas zoufalstvím z nadcházejícího orgasmu. Netrápil jsem ho a dopřál mu zasloužené uspokojení.
Chytil se mě oběma rukama a hrudník mu divoce klesal a stoupal. V horké vodě byl prožitek ještě intenzivnější. Ještě jsme se navzájem omývali a pak se rozhodli, že cachtání bylo dost. Vyčistili jsme si zuby a příjemně unavení se vrátili nazí zpátky na lůžko. Zavřel jsem oči a poslouchal tlukot jeho srdce, jak jsem mu ležel hlavou opřený o hruď. Pro dnešek nám to stačilo. Usnuli jsme propletení nohama jeden s druhým a mně bylo nádherně jako už dlouho ne.

Během noci jsem se vzbudil. Bylo slyšet pravidelné oddechování. Pozoroval jsem jeho tvář, kterou osvětloval měsíc skrz okno. Neubránil jsem se a jemně ho líbal na krku a kolem klíčních kostí. Cítil jsem, jak mě pohladil po zádech, a setkali jsme se pohledem. Políbil mě a změnili jsme polohu. Lehli jsme si za sebe na bok.

Chvíli mě jenom hladil, ale pak se jeho polibky posouvaly od šíje přes ramena až na boky. Zpočátku byly lehounké jako dotek motýlích křídel, ale prohlubovaly se a s tím i můj dech. Skousl jsem si ret. Opatrně jsem sjel po délce Tomovy ruky a nasměroval si ji k pozadí. Pohladil mě tam a na chviličku se odtáhl. Vrznul šuplík a cvakl uzávěr tubičky. Poté už mě trošku zastudil gel. Pokrčil jsem jednu nohu, aby měl lepší přístup a uvolnil se.
Dával si opravdu záležet, byl jemný a pečlivý. Pomaloučku mě hladil okolo, dokud kluzká hmota pěkně nezteplala a on se pohodlně dostal dovnitř jedním prstem. Spokojeně jsem vrněl a užíval si to. Každé tělo promlouvá a on byl pozorný posluchač. Přesně věděl, kdy už si může dovolit přidat, aby mě to nebolelo. Byl to ze začátku mírný tlak, ale po určité době se vždycky ztratil. Začínal jsem cítit, jak mi tvrdne penis. Zbožňoval jsem, když byl se mnou propojený. Zdálo se, že se na počtu dvou prstů trochu zasekl, možná neměl odvahu jít dál.

„Tomi?“

„Ano?“
„Mmm… přidej ještě.“
„Dobře.“
Věnoval mi polibek na krk a opatrně vsunul další. Zalapal jsem po dechu vzrušením a přetočil se na bříško. Postel se zhoupla, jak si klekl nade mě a pokračoval v mapování mých útrob. Špatně se mi odhadovalo, jak dlouho to mohlo trvat. Vlastně jsem to ani počítat nechtěl. Vnímal jsem jeho a přemítal si, jak nádherný den dnes byl. A jak moc po něm toužím.
„Tome…“
„Lásko?“
„Chci se milovat.“
„Opravdu? Já můžu klidně ještě počkat, jestli potřebuješ.“
„Ne. Chci tě… chci tě cítit.“
Jeho ruka se vzdálila a já se obrátil na záda. Věnovali jsme si několik dlouhých polibků. Roztáhl jsem nohy a nechal ho, aby si mě trošku přitáhl k sobě. Podložil mi bedra polštářem a nanesl dostatečnou vrstvu gelu na svou chloubu. Znovu se ujistil pohledem do mých očí a postupně do mě začal pronikat žaludem.
Snažil jsem se pravidelně dýchat a svíral v dlaních peřinu. Nebylo to úplně nejsnadnější. Tom se na mě ale přívětivě usmíval a jemně mě hladil po stehnech. Nespěchal a dával si pozor na každý pohyb. Sžívali jsme se postupně, po kouskách, až jsem jemně přikývl, a on do mě vstoupil celou délkou.

Byl to absolutně nádherný pocit. Cítil jsem, jak mne naplnil a zvedl jsem se k polibku. Chvíli jsme tak vytrvali a jen si užívali to spojení. Bláznivě mi bušilo srdce. Tom se trochu zavrtěl a ze mě okamžitě vyšel hluboký výdech. Fascinovalo mě, jak intenzivní to je.

Asi po pěti minutách jsme přešli k obezřetným pohybům pánví z jeho strany. Neustále jsem laskal jeho rty a on mé. Polibky byly čím dál náruživější, až jsem pomalu ovinul nohy kolem jeho boků a zahákl je o sebe. Vyčkal jsem si a šel mu do protipohybu, až to mlasklo. Jak jsme to slyšeli, něco se v nás prostě zlomilo. Pevněji jsem se držel nohama a Tomovy ruce mě chytly za boky. Celá matrace se vlnila s námi a po houpavých pohybech se zapřel rukama vedle mě a přirážel.
V tu chvíli jsem už neměl ani sílu ho líbat, skoro jsem křičel slastí a po pár minutách jeho vytrvalého snažení vyvrcholil. Když viděl, jak na tom jsem, stačilo mu už málo a rozlilo se ve mně jeho sperma.
Teď už jsme patřili k sobě. Byl jsem jeho a miloval ho srdcem i duší.

autor: Neilinka

betaread: J. :o)

6 thoughts on “Live my life 27.

  1. Tak toto bola parádna časť. Najskôr Tom zistil, že v tíme nie je jediný, kto má vzťah s chlapcom a získal tak nové informácie 🙂
    Zvyšok sústredenia prebehol rýchlo, čakala som, že to budeš viac naťahovať a ešte nejako rozpisovať, ale vôbec mi nevadí, že to tak nebolo. Takto sú chalani konečne zase spolu a že teda to privítanie stálo za to. 🙂
    Ďakujem za krásnu kapitolu.

  2. Je fajn, že kluci v nové chatce byli takoví, jací byli. Bylo docela vtipné, jak přesně věděli, o co kráčí. Tím líp pro Toma, nemusel se po zbytek pobytu handrkovat s Danielem. Nakonec to uteklo docela rychle a kluci už jsou zase spolu.
    Díky za kapitolu a těším se na pokračování.

  3. Potešilo ma, že sa Tom odsťahoval od Dana a ešte viac ma potešilo, že chlapci ho prijali medzi seba a porozprávali sa s ním, že nie je sám:) Bolo to pekné. Verím, že si Tom našiel dobrých kamarátov. Zvítanie s Billom bolo krásne:)
    Ďakujem za peknú kapitolu a teším sa na ďalšiu.

  4. Od Toma byl skvělý tah, že se nechal přeřadit na jinou chatku. Lepší než Danielovi oplácet jeho vylomeniny, protože pak by to nemělo konce! Čekala jsem, že Tomovo soustředění zabere ještě pár dílů, ale nevadí mi, že už se to posunulo. Alespoň nemusím tesknit spolu s klukama! 😉

    Přivítání Toma bylo krásné. Jak od pejsků, tak i od Billa! 🙂 Není nic hezčího než se vrátit do nějaké době domů a zjistit, že jste všem chyběli. 😉 Kluci měli krásný den a ještě krásnější završení dne! 🙂 Mám z nich radost! 🙂

    Mám tuhle povídku strašně moc ráda, takže snad nás ještě čeká spousta dílů! 🙂

  5. Stejně jako holky jsem čekala, že budeme spolu s klukama trpět ještě pár dílů, než těch nekonečných deset dní konečně uplyne a ejhle, on už je konec soustředění 🙂 Jsem ráda, že se Tom přestěhoval do jiné chatky a věřím, že si tím našel do budoucna opravdu dobré kamarády. Daniel se může jít vycpat.
    No a přivítání a cesta dobů byla samozřejmě krásné, ale nejnádhernější byla soukromá noční oslava ve dvou 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics