autor: Sisa
Bledý čiernovlasý chlapec nervózne prechádzal po cele. Jeho pocity boli tak zmiešané. Bol nervózny a nedočkavo čakal na príchod svojho spolubývajúceho. Posledné dni neboli veľmi pekné a on sa cítil… odstrčený. Pozrel ku dverám, keď sa otvorili a okamžite dopadol na kolená.
„Pane!“ zašepkal a túžobne sa mu zadíval do očí.
Oslovený prekvapene zdvihol obočie a dlaň zaboril o dlhej čiernej hrivy. „Danil?“ Pomaly skĺzol prstami po jemnej tvári a za bradu ho vytiahol na nohy.
„Nevšímate si ma.“ Šepol a tvár oprel do jeho dlane. „Chýbate mi.“ Väzeň sa pobavene uškrnul a viac ho k sebe pritiahol. Pevne v dlani zovrel sexy zadoček a vlasy mu dal zaucho.
„Naposledy si plakal.“ Pripomenul mu ich poslednú nočnú akciu. Pamätal si, ako sa chlapec ustrašene krčil v kúte, keď sa vracal zo sprchy.
„Už nebudem. Nechcem, aby ste ma ignoroval.“ Zamumlal a prstami jemne skĺzol na gombíčky Tomovej košele, kým si opäť poslušne kľakol na kolená.
Tom sa spokojne uškrnul. Vedel, že za ním príde s prosíkom. Sledoval, ako mu nešikovne rozopína pracku opasku a zaklonil hlavu, keď sa ocitol hlboko v jeho ústach. Vzrušene zavrčal a bez čakania hlboko prirazil.
„No tak, maličký. Ukáž mi, jak poslušný vieš byť.“ Zavrčal a pevne stisol korienky jeho vlasov. Nechával sa fajčiť a tvrdol v jeho ústach. Nechal ho hrať sa pár minút, kým ho opäť vytiahol na nohy a pritisol ku stene. „Popros.“ Šepol mu nadržane do ucha a pevne stisol tenké zápästia. Chlapec poslúchol a zastenal zopár tichých prosíkov.
Miloval svoje miesto. Miloval, ako s ním Tom zaobchádzal. Miloval byť hračkou v jeho rukách.
Zakňučal, keď zacítil tvrdý príraz. „Prosím!“ zastenal a sám proti Tomovi prirazil. Potreboval viac. Potreboval ho cítiť.
Svetlá v cele zhasli a oni sa ponorili do úplnej tmy. Ani jednému to nevadilo. Tom pridal na dravosti a mladý čiernovlások pod ním mu viac než ochote vychádzal v ústrety.
***
Ráno vypadalo pochmúrnejšie ako obyčajne. Len čo Bill otvoril oči, privítal ho zvuk dažďa silne prehlušujúci budík. Otrávene zastenal a zaboril tvár do vankúša. Skutočne sa mu nechcelo vstávať. Celú noc takmer nespal a bezmyšlienkovite sa prehadzoval. Frustrovane vydýchol a neochotne vstal. Aspoň, že je dnes piatok. Flákal sa, jak sa len dalo, ale do práce nakoniec prišiel včas.
„Vypadáš strašne.“ Privítal ho Mike so smiechom.
„Vďaka. To som potreboval počuť.“ Odsekol Bill nafúknuto a požmolil si slabo namaľované oči.
„Oh, ktorou nohou si dnes vstával? To je vlastne jedno. Musím ísť do knihárne, takže to tu máš dnes na starosti.“
„Zase? Nastúpil som sem ako grafik, nie ako tlačiar.“ Zavrčal otrávene. Blonďatý kolega mykol plecami. „Povedz to Petrovi nie mne.“
Bill niečo nezrozumiteľné zavrčal a radšej sa pustil do práce. Jeho nálada sa dnes pohybovala hlboko pod bodom mrazu a on mal pocit, že stačí chvíľka a vyvraždí všetkých naokolo.
Nesústredene ťukal do klávesnice a mysľou lietal niekde v posteli.
„Čo je?“ zavrčal, keď sa ozvalo klopanie na dvere a následne niekto vošiel dnu. Pozrel ku dverám a zamračil sa na drzého skladníka. Nechcel ho vidieť! To, čo sa medzi nimi v poslednej dobe dialo, nebolo správne.
„Oh. Vypadáte naštvane.“ Uchechtol sa mladý väzeň a vykročil k nemu.
Bill vstal a ukázal na neho prstom. „Stoj! Nemám na teba čas, takže sa otoč a vypadni!“ zavrčal.
Na Tomovom čele sa objavila šokovaná vráska. Na takéto jednanie skutočne nebol zvyknutý a… prekvapilo ho. „Čože?“
„Že si máš dať okamžite odchod!“ sykol stále bojovo naladený blondiačik.
Vykríkol, keď sa o pár sekúnd ocitol natisnutý na stene.
„Pusť ma!“ šepol a jeho odvaha sa vyparila do neznáma. Chvel sa. Táto situácia sa mu vonkoncom nepáčila a on mal strach.
„Nie!“ odsekol väzeň vzdorovito a pevne v prstoch stisol krehké zápästia. „Nebudeš na mňa kričať a ani mi rozkazovať!“
„Zabúdaš na svoje miesto!“ Bill sa pokúsil o tichý vzdor, ale nepomohlo to. Cukol sa, keď začul zvuk rozopínajúcej pracky opasku.
„Nie…“ šepol.
„Pššt.“ Nezaváhal ani na okamih a stiahol mu z bokov upnuté rifle. „Obaja vieme, ako veľmi to chceš. Tak ako ja, tak si prestaň klamať.“ Pritisol ho ku dverám a otočil kľúčom. Tu ich nebude nikto vyrušovať. Blondiačik na malý okamih stisol jeho zápästie. Chvel sa. Nebol si istý, či je skutočne pripravený, ale Tomove dotyky boli natoľko dobré, že len slabo prikývol.
autor: Sisa
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0
V tejto poviedke sú fakt všetci na hlavu!
Ľutovala som Tomovho spolubývajúceho, ale po dnešku, keď vysvitlo, že si to užíva aj on a dokonca volá Toma "Pane".. fakt trafené.
A k Billovi sa už radšej ani nevyjadrujem. Bojí sa skoro každého okolo a aj Toma, ale napriek tomu si jeho dotyky užíva..
Táto poviedka je fakt divná, ale som zvedavá, kam to všetko povedie 😀
Ďakujem za časť.
No tak dobře no… Tak je všechno, co Tom dělá, je vlastně v pořádku, protože i když jeho "oběti" odmítají, prosí a dokonce pláčou, tak to vlastně strašně chtějí a hrozně se jim to líbí…ehm. Ty mi teda hraješ na nervy :DDD
Bill se mi dneska moc líbil, jak byl protivný a dokonce i na Toma si otevřel pusu, ale bohužel mu to moc dlouho nevydrželo. Škoda, že ho nedokázal z té kanceláře vykopat, protože to je tak odpornej týpek…
Mimochodem, jak to, že si volně chodí po budově a nikdo se o něj nestará? Neměla by ho mimo celu hlídat eskorta?
Rozesmály mě komentáře holek nademnou, ale vlastně s nimi ve všem souhlasím. Vážně jsem zvědavá, kam tenhle děj bude směřovat!
[2]: Ireth: Na pracovisku nie, tam majú voľný pohyb. Samozrejme von z budovy sa nedostanú. 🙂
Už jsem se radovala, že se Bill trochu sebral… a zcela zbytečně. Škoda. To že je Tom takový macho přece neznamená, že mu podrží každý, nebo ne? V téhle povídce zřejmě ano, podrží. Přitom by bylo moc pěkné, kdyby Billa musel aspoň trochu dobývat a svádět. Hm, tak nic.
Tom si myslí že může vše a všechny včetně Billa jej v to utvrzuji
Byla jsem na Billa pyšná, že se Tomovi alespoň na chvilku postavil a doufala jsem, že u toho i zůstane. Bohužel mě v závěru lehce zklamal…