Ranní probuzení vedle milované osoby je něco, co si musí člověk patřičně užít. Ten pocit, když pod vlivem slunečních paprsků, jež dopadají na vaši tvář, otevřete snově zamlžené oči a první, co spatříte, je ten, pro něhož byste byli schopni obětovat i vlastní život… ta emoce nemá obdoby. V ten moment se cítíte tak nádherně, že to slovy ani nejde popsat. Vaše srdce zrychleně bije a dech máte mělký. Vaše tělo šílí… ale duše a mysl je klidná, pokojná a mírumilovná jako nezčeřená hladina jezera. Jste tak šťastní a celý svět vidíte skrz růžové brýle euforického opojení… Každému bych přál, aby měl možnost zažít to, co já. I když rozhodně ne s osobou, která je jenom moje! Řeknu vám to na rovinu… za to bych vás asi zabil…
„Dobré ráno…“ zašeptal tiše, když po dlouhé době, během které jsem ho se zatajeným dechem sledoval, otevřel oči.
„Dobré…“ hlesl jsem a naše pohledy se do sebe zaklesly. Nevěděl jsem, co víc bych měl říct a ani jsem nemusel. Slova byla zbytečná. A nám to bylo jasné.
Po chvíli uhnul pohledem na stranu a do tváře se mu vehnala červeň. V ten moment mi bylo jasné, že se mu do mysli prodraly vzpomínky z noci a sám jsem také lehce znejistěl. Ne, že bych toho litoval, to mě rozhodně ani nenapadlo, ale bylo to přece jenom docela znervózňující. Doteď jsem měl v mysli jasně vyryté ty horké doteky, žhavé polibky a vášnivou něhu topící se v moři lásky…
Nikdy bych nevěřil, že je možné někoho milovat tak moc, jako jsem já miloval Billa. Budu znít sice namyšleně, ale věděl jsem, že stejně to má i on se mnou. Splynutí našich těl i duší mě o tom přesvědčilo.
„Sakra…“ zamumlal jsem a nahlas jsem si povzdechl. Nějakou dobu jsem ho nechal vibrovat, ale Billův vyčítavý pohled mě nakonec přinutil ho sebrat a i přes nápis ‚mamka‘ hovor přijmout.
„Kde seš?!“ rozkřikla se na mě okamžitě. V jejím hlase zazníval vztek, ale i lehká panika.
„Hádej…“ zamumlal jsem suše a bez jakékoliv emoce. I když jsem věděl, že mě nemůže vidět, stejně jsem se mračil.
„Ihned se vrať domů! Nemůžeš s ním být! Už to pochop!“
„To spíš ty radši pochop, že mi tvoje zákazy jsou u prdele…“ s tím jsem hovor ukončil. Normálně bych si tohle nedovolil, ale to, že mi opakovaně zakazovala být s osobou mně nejdražší, pro mě byl dostatečný důvod na ni kašlat. Sice jsem z toho mohl mít vážné problémy a byl jsem si toho vědomý, ale taky jsem si uvědomoval, že ona mi vztah s Billem prostě neschválí. Ať už pro to měla jakýkoliv důvod…
Všiml jsem si Billova smutného pohledu a obrátil jsem k němu svou tvář. „Copak…?“ zeptal jsem se tiše.
Zavrtěl nešťastně hlavou a pročísl si prsty vlasy. „Běž domů…“ vyzval mě šeptem.
„Proč?“
„Má o tebe strach. Musíš se tam přece ukázat…“ přesvědčoval mě.
„Nemusím nic, co nechci. A ukázat se doma rozhodně nechci,“ stál jsem si umanutě za svým. Dokázal jsem být paličatý jako malé děcko, když jsem chtěl.
Chytl mě za ruku a propletl si se mnou prsty. „Prosím…“ zněl opravdu sklíčeně. Zadíval se mi hluboko do očí tím nejvíc štěněčím pohledem, jaký jsem kdy viděl. „Kvůli mně…“ šeptl.
Na některé věci prostě nelze říct ne…
***
Zabodl jsem pohled do vchodových dveří. Sice se mi sem vůbec nechtělo a stokrát raději bych zůstal ještě zachumlaný pod dekou a přitulený k Billovi, ale nemohl jsem zamítnout jeho žádost, když ji pronesl s tak smutným tónem…
Mechanicky jsem zvedl ruku a zazvonil jsem. Třikrát za sebou. Mohl jsem sice rovnou vejít, ale takhle to mělo větší nádech odtažitosti.
Počkal jsem, dokud mi matka neotevřela a já nečelil tváří v tvář jejímu vzteku.
„Co si o sobě jako myslíš?!“ pustila se do mě už ve dveřích.
S ledovým výrazem jsem se kolem ní protáhl do domu a opřel se o stěnu. „Že jsem synem psychopatky…“ zadíval jsem se jí pevně do tváře a čelist se mi napjala. Neměl jsem v plánu být milý.
„Koukej se laskavě uklidnit!“ prudce práskla dveřmi.
„Proč? Já jsem z nás dvou ten naprosto klidný…“ pokrčil jsem rameny a začal si pohrávat s jedním ze svých dredů.
„Přestaň se mnou jednat jako s nějakou kamarádkou, já jsem tvoje matka!“ zuřila.
„Já vím. Ke kamarádce bych byl milý…“ ubezpečil jsem jí. „Ale k někomu, kdo se mi snaží zničit vztah, nedokážu být vstřícný, i když je z mojí rodiny…“
„Ty nic nechápeš, hlupáku! To, do čeho jsi tak po hlavě skočil, je naprostá šílenost!“ v obličeji byla celá rudá.
„A proč by to byla šílenost?!“ vyletěl jsem. Můj klid byl ve vteřině pryč. „Je snad šílené se zamilovat?! Mluvíš o tom, jako by to bylo něco nelidského! Ani zatvrzelý homofob by se nezachoval jako ty! Jsi moje vlastní rodina, jak tu stále opakuješ, ale nedokážeš mi dopřát štěstí! Mnohokrát jsi mi předhazovala, že nikoho nemám a říkala jsi, abych si konečně někoho našel! A teď, když se to stalo, mi Billa chceš vzít?! Možná pochází ze špatného prostředí a je zvyklý na něco jiného, ale to nic nemění na tom, že je úžasný! Je zlatý a já ho miluji! Tak co ti je?!“
Její vztek vyprýštil na povrch v podobě slz, co se jí začaly koulet po tvářích a skapávaly na zem u jejích novou. „Ty tomu vůbec nerozumíš!“ vykřikla jako už mnohokrát.
„A čemu bych měl rozumět?!“ zařval jsem, ale to jsem neměl vůbec dělat. Udělala krok směrem ke mně, popadla mě za límec a vmetla mi přímo do tváře věc, kterou bych raději vůbec neslyšel:
autor: Ann
Tak a je to venku. Teď se teprve začnou dít věci. Chudáci kluci…
Jsem opravdu zvědavá, co se vlastně v minulosti seběhlo. Proč a za jakých okolností byli bráškové v dětství rozděleni? Tipuju, že Tom je adoptovaný, protože si neumím představit, že by si přivedl domů Billa a jejich mámu by nezajímalo nic víc, než že spolu nemůžou chodit a ještě by na něj měla kecy, když za to, v jakých žije podmínkách, by mohla i ona sama. Ale zase pokud hned napoprvé poznala, že je Bill Tomův brácha, tak o něm asi musela vědět celou dobu, ne? Takže si adoptovali jenom jedno z dvojčat a co bude s tím druhým je nezajímalo? Fakt nevím. Už se těším, až se to konečně vyjasní.
V každém případě mu to měla říct hned, když pochopila, jakým směrem se věci ubírají. Sice chápu, že to pro ni není snadné, ale teď budou trpět všichni. A už dopředu se děsím, co na tuhle situaci řekne Samantha…
Už podľa názvu kapitoly som tušila, že dnes to bude zlé.
Začiatok bol ešte zlatý, ako boli chalani nervózni, no potom nastala hotová smršť.
Tu sa pripájam k Ireth, že som tiež zvedavá, čo sa vlastne v minulosti stalo, pretože je tam niekoľko možností a ani jedna nie je dobrá.
A bojím sa aj toho, aký to bude mať dopad na chalanov. Toma tá informácia isto zničí, no ak sa dostane k tomu, prečo jeho matka celý čas tajila Billovu existenciu, tak to ešte viac pokazí vzťah medzi ním a jeho matkou, ktorý je už teraz poriadne nalomený.
Ďakujem za časť a dúfam, že ďalšia tu bude čo najskôr.
I když jsem to samozřejmě věděla, že to takhle bude, tak i tak i je mi teď Toma strašně líto. Mamka mu to dle mého mohla raky říct trochu jinak a v klidu. Nevím, proč mu to prostě neřekla už dávno, když stejně věděla, kam to všechno směřuje. A měla to říct nějak normálně a ne mu to v závalu hněvu takhle říct. Navíc mě kdyby někdo z rodičů zazval idiotem, ať už za jakýchkoli okolností, nikdy bych jim to neodpustila. 😀 Ale tak já jsem hold přecitlivělá holka, no! 😀
Každopádně jsem teď zvědavá jak to bude pokračovat a hlavně jak se s tím Tom popere. Řekne to Billovi nebo ne? Zabrání mu to v lásce s Billem? A hlavně chci vědět, proč jsou kluci sami a všechno to okolo!
Děkuji za další díl! 🙂
No… Tohle je hodně studená sprcha. Chápu její vyšilování, ale může si za to sama. Kdyby hned na začátku kápla božskou, možná (opravdu jen možná) by to tak nedopadlo. Teď jsme zvědavá, jak Tomovi vysvětlí, jak je možné, že Bill je jeho bratr a nežije s nimi. Ten důvod mě vážně zajímá. Otázka je, jak se s tím Tom vyrovná.
Díky, těším se na pokračování.
No nazdar to jsem zvědava jak to vyřeší.
Taky mi už podle názvu bylo jasné, co se stane. A teď mě ještě více zajímá, co se bude dít dál. Já na Tomově místě bych byla pěkně naštvaná, že něčem takovém nevím, ale zároveň si nedokážu představit, že bych se kvůli tomu měla vzdát své lásky. Vážně se moc těším na další díl!