autor: Emilia
„V pohodě, kámo?“ Ben plácl Thea po zádech a zadíval se směrem, kam mířil Theův pohled. Pozoroval Toma, Erica a Ser, jak stáli v řadě a vybírali, co si dají k jídlu. Rozhodli se zajít na oběd do bistra, kam si Eric s Tomem po škole někdy chodili dát netradičně něco extra nezdravého.
„Já nevím.“ Zakroutil Theo hlavou.
„Co se děje?“ Zeptal se s obavami Ben. Slyšel v Theově hlase závan vážnosti.
„To jenom… Tom, víš… chová se poslední dobou jinak, víc odtažitě.“
„Jak to myslíš?“
„Víš, když jsme byli u tebe na chatě, bylo to skvělý. Všechny ty zprávy a telefonáty, jak se na mě těšil, nabraly na realitě. Byl do toho víc položenej. Věřil jsem mu to. Sex byl taky fajn. A od té doby, co jsme přijeli sem, je jiný. Vyhýbá se tomu, když s ním chci, no vždyť víš… včera se dokonce zamknul v koupelně, to nikdy nedělal.“
„Možná je to pro něj víc intenzivní. Vidíváte se málo, prakticky jednou za měsíc a někdy i méně. A najednou jste spolu každý den. Člověk je zvyklej na nějakej svůj prostor, a najednou je vedle tebe člověk, co ti ho zabírá až příliš. Možná je toho na něj trochu moc. Víš, tak trochu ponorka.“ Ben se snažil Thea uklidnit. Koneckonců tohle byly i důvody, proč on sám trvalý vztah neměl. Nechtěl se vázat, pořád být zodpovědný za to, jak se ten druhý cítí, dělat ho šťastným, věnovat se mu. Bylo to moc práce. A po tom, co tak dlouho musel potlačovat vedle Ser to, kdo opravdu je, nechtěl po hlavě vletět hned do dalšího závazku.
„Asi máš pravdu. Možná, že na něj moc tlačím.“ Theo uznal, že Benova myšlenka měla reálný základ, a pravděpodobně měl pravdu.
„O čem tu drbete?“ Ser s ostatními se k nim vraceli s objednávkou.
„Zrovna jsme si tady s Theem říkali, že tvoje vlasy dnes vypadají mimořádně mdle.“ Zašklebil se Ben a za to mu přistála na obličeji hranolka.
„Mě do toho nepleť, já bych si v životě nic takového říct nedovolil.“ Vycouval z toho okamžitě Theo. Všichni přítomní věděli, jak byla Serina na svůj vzhled citlivá a háklivá.
„Vyřídím si to s tebou později, Hellere, až kolem nebude tolik svědků.“ Mrkla na něj a upila ze svého jahodového shaku. Ostatní se jen zasmáli.
„Jseš mrtvej.“ Dodal Tom se škodolibým úsměvem. Popadl hranolku, vymáchal ji v kečupu a přiložil ji Theovi k ústům. Trochu ho s ní umazal. Ten ji se smíchem snědl.
„Počkej, máš tu kečup.“ Zachichotal se Tom a prstem mu kečup setřel.
„Jste tak sladcí, až mě z toho bolí zuby.“ Utrousil Ben a vědoucně se na Thea podíval. Theo jen pokýval nenápadně hlavou na znamení souhlasu ohledně předchozí konverzace, kterou vedli. Bude muset dát Tomovi trochu prostoru a všechno bude v pořádku.
…
Bylo krásné letní odpoledne, a tak se celá parta rozhodla, že stráví nějaký čas u vody. Usídlili se v Serinině domě u bazénu. Její matka byla zrovna obchodně na nějakém jednání, a tak měli celý dům pro sebe. Theo s Ericem blbnuli v bazénu, Serina se opalovala a Tom s Benem si pouze máčeli nohy a popíjeli vychlazené ovocné džusy. Tom měl telefon na stole, a když mu zabzučel, Serina na něj zavolala, že mu přišla zpráva. Líně se zvedl a dokráčel k telefonu. Byla to mms zpráva.
B: Pumba se ptá, jestli s náma půjdeš venčit….
Tento text doprovázela fotka Pumby, který se tvářil jako šíleně smutná princezna. Tom se musel pousmát a zakroutil hlavou.
T: Snažíš se mě citově vydírat?
B: Mě z toho vynech, to ten malej uslintanej tlusťoch. Říkal jsem mu, ať to nedělá, ale von si nedal říct. Jen tak pro zajímavost, funguje to? O:)
Tom se usadil na lehátko a znovu mu přeběhl úsměv přes rty. To byl celý Bill.
T: Bohužel, což svědčí o tom, že jsem velmi politování hodný :/ Tak kde si ho mám vyzvednout?
Tom schválně nezmínil kytaristu. Musel ho trochu popíchnout za to jeho neustálé provokování.
B: Doufal jsem, že se k vám budu moct přidat.
T: Když budeš slušný.
B: Nejsem vždycky?;)
T: Myslím, že v rámci zachování našich přátelských vztahů se k této poznámce nebudu vyjadřovat 😛
B: Nemám absolutního tucha, o čem to mluvíš, Panenko 😉 Můžeš přijet ke mně?
T: Jak bys mohl, pane slušný 😛 Jo, ale budu si muset zařídit alibi. Dám ti vědět, až budu na cestě.
„Přestaň si tam hrát s telefonem a pojď do vody, Křehotinko.“ Zavolal na Toma Ben, který už se také nacházel s ostatními v bazénu.
„Nemůžu, stala se taková malá nepříjemnost. Aduška by potřebovala, aby ji někdo doprovodil. Chtěla nakoupit dárek pro jednoho známého, co bude mít narozeniny, a odpadla jí její dobrá kamarádka. Cítím se kvůli tomu špatně, a tak bude lepší, když s ní pojedu já.“ Vychrlil ze sebe Tom. Mohly být jeho výmluvy horší?
„Tak fajn, můžu jet s tebou.“ Nabídl se pohotově Theo a vylezl z bazénu.
„Néé… teda nechci, aby sis kazil odpoledne. Navíc by tě určitě nebavilo zdlouhavé běhání po obchodech.“ Tom mluvil ležérně, jako by o nic nešlo. Nechtěl, aby Theo pojal sebemenší podezření. Všichni se zdáli být v klidu, jenom Eric ho probodával pichlavým pohledem.
„Jsi si jistý?“ Ujišťoval se Theo.
„Jasně, užij si to tu. Uvidíme se pak doma. Pokud teda stihneme dorazit dříve než ty.“ Tom ze sebe vymáčkl nucené uchechtnutí, aby tomu dodal na uvěřitelnosti.
„Fajn, dávejte na sebe pozor. A pozdrav ode mě Adušku.“ Theo se k Tomovi naklonil pro rychlý polibek. Tom všem ostatním zamával a zamířil do domu, kde se začal převlékat.
„Tak Aduška, jo?“ Uslyšel za sebou. Otočil se a uviděl Erica, jak stojí u prosklených dveří. Z vlasů mu crčela voda.
„Nezačínej.“ Tom s ním tyhle věci neměl rozhodně náladu ani čas rozebírat.
„Není správný to, co děláš, Tome. Tohle nejsi ty, takového tě neznám. Od té doby, co se vrátil, se měníš k horšímu. Probouzí v tobě jenom ty špatné vlastnosti.“
„Nemluv o něm, jako bys ho znal, protože neznáš!“ Vyhrkl Tom ochranitelsky. To, co Eric řekl, ho pěkně dopálilo, ale věděl, že určitým způsobem měl pravdu. Vždycky se s Billem musel plížit potají, aby je spolu nikdo nezahlédl. Musel kvůli němu lhát. Ale to vše proto, že Konstantine by se nejspíš zbláznila, kdyby přišla na to, že se Tom stýká s někým takovým. A Theo… ach Theo… ten by z toho nebyl také rozhodně nadšený.
„Znám tebe. To mi stačí.“ Odvětil Eric. Tom si zapnul džíny, přehodil si tričko přes hlavu a zbytek věcí popadl do ruky.
„Měj se, Ericu.“ Nehodlal se s Ericem dál hádat ani mu nic vysvětlovat. Nebyl povinen, přestože to byl jeho nejlepší kamarád.
Tom se před cestou za Billem stavil ještě rychle domů a dal se dohromady. Slunce dnes opravdu žhnulo, a tak se rozhodl pro bílé plátěné kalhoty, které byly velmi prodyšné a lehké. K tomu si oblékl pruhované tílko. Svázal si copánky do culíku a potom už si zavolal taxíka a zamířil směr ďáblovo doupě. Ještě ani nezazvonil a už slyšel Pumpu štěkajícího za dveřmi. Zanedlouho na to se otevřely dveře a v nich stanul samotný zdroj jeho veškerých myšlenek, obav, přání a tajných tužeb. A byl bez trička. Tom sjel pohledem po vypracovaném potetovaném těle a polkl. To mu dělal schválně nebo co? Ne, že by Theo neměl hezkou postavu, ale ve srovnání s Billem… Nemohl si pomoct. Bill byl mnohem vyspělejší, svalnatější a mužnější. Pravděpodobně to všechno nesouviselo jenom s jeho vzhledem. Díval se tak na něj, protože ho znal a věděl, jaký byl.
Pumba na něj zahájil skákací útok. Začal vrtět ocasem a olizovat ho. Přitom si libě chrochtal.
„No jóó, to víš, že tě taky rád vidím, ty jeden malý chrochtající motorku.“ Smál se Tom.
„Ne že bych chtěl rušit vaši intimní chvilku, ale já jsem tady taky.“ Zatvářil se kytarista na oko dotčeně. Tom zvedl svůj pohled, věnoval mu oslňující úsměv a pozdravil ho. Billovi se sevřel hrudník. Byl to ten nejoslnivější a nejkrásnější úsměv, jaký kdy viděl. Dokázal rozzářit i tmu.
„Měl by ses obléct, nebo tě zavřou za obnažování na veřejnosti.“ Rejpnul si do staršího muže Tom. Ve skutečnosti jenom potřeboval, aby se už rychle zahalil, protože kdyby takto zůstal ještě chvíli, Tom neručil za svoje chování.
„Spousta lidí by byla vděčná za tenhle pohled. Ale nebudu jim dávat falešné naděje.“ Ušklíbl se kytarista a šel na sebe natáhnout tílko. Cestou ven popadl vodítko, skočil do svých gládů se zašmodrchanými tkaničkami a mohli vyrazit. Bill musel Pumbu snést ze schodů. Nesl ho pod paží jednou rukou, jako by nic nevážil. Tom by se s ním z těch schodů nejspíš zřítil.
„Tyhle schody jsou pro psa pěkně nepraktické.“ Podotkl.
„No jo, ale buldoci stejně nesměj moc lítat do schodů, není to v cajku pro jejich páteř.“
„Co taková péče? Neříkej mi, že sis o nich něco načetl.“ Tom nestačil vycházet z údivu. Tuhle stránku kytaristy neznal. Otázkou ovšem bylo, jestli se změnil, anebo jestli takový byl celou dobu, ale jenom se před Tomem nechoval tak otevřeně.
„Když už to chrochtající čuně mám na krku, tak mi nic jinýho nezbylo.“ Pokrčil Bill rameny a choval se, jako by mu to bylo jinak úplně ukradený.
„Máš ho ráááád, tak se přiznej.“ Protáhl s úsměvem Tom.
„Hádám, že je v pohodě.“ Kytaristovi po tváři také přeběhl nepatrný úsměv. „Alespoň si moc nevymejšlí. Stačí mu dobrej žvanec, místo na spaní a moje společnost.“
„Ideální polovička pro tebe.“ Usmíval se dál Tom.
„Přesně. Na takový vykutálený Panenky by museli sepsat tisícistránkovej manuál a pořád by to nestačilo.“ Bill dloubl Toma do žeber a ten nakrčil nos.
„Pche, náhodou já jsem vůbec ten nejnenáročnější tvor.“
„Jsi pěkně náladovej, kousavej, drzej a nevrlej.“
„Jsi si jistý, že nepopisuješ sebe?“ Vrátil mu Tom.
„Vždyť to říkám, že jsi drzej jak opice.“
„A komu za to můžu poděkovat? Kdo mě to naučil?“
„Evidentně ti chyběla moje pevná ruka.“ Ušklíbl se kytarista. Tom si představil všechny významy téhle dvojsmyslné věty a trochu se začervenal.
„A najednou hraje zdrženlivou stydlivku. To fakt umíte jenom vy Panenky.“ Protočil Bill oči.
„Víš, že spolu vlastně nemáme žádnou fotku?“
„Speciálně pro tebe jednu vyfotím, můžeš si ji prohlížet před spaním.“
„Ty jeden perverzáku. Měl jsem na mysli fotku, kde budeš mít všechno oblečení na sobě.“
„Jak nudné. Takový fotky nedělám.“
„Takže se vyfotíme?“ Zamrkal na něj Tom.
„Potom je tu ještě druhá varianta.“
„A to?“
„Můžeš na ní být bez oblečení ty.“
„Bille!“
Takhle blbnuli ještě nějakou dobu, než se Tomovi podařilo nafotit spoustu momentek. Na většině z nich se oba tvářili jako blázni a do záběru jim často lezl i slintající Pumba. Bylo to skvělé a Tom si přál, aby tenhle den nikdy neskončil, aby nemusel domů. Ale čas neúprosně ubíhal a on se musel vrátit dřív než Theo.
„Měl bych jít.“ Řekl Tom, když stanuli před schodištěm u domu, ve kterém Bill bydlel.
„Hodím tě. Jenom vynesu tohle malé prase nahoru.“ Starší muž pokýval směrem k Pumbovi, který zrovna očuchával krtinec na trávníku blízko u domu.
„To nemusíš, nedělej si starosti, vezmu si taxíka.“ Mávl Tom rukou. Pravda byla, že si moc přál, aby ho kytarista odvezl, ale nechtěl vypadat zoufale.
„Když chceš…“ Pokrčil Bill rameny.
„Co má tohle znamenat?“ Tom nakrčil nos a zadíval se staršímu muži do očí.
„Nic, řekl si, že si vezmeš tágo. Mám si tu kleknout a prosit tě?“ Ušklíbl se Bill.
„To po tobě nikdo nechce.“ Tom si zamračeně založil ruce na prsou.
„Ne?“ Kytarista pozvedl provokativně obočí a z jedné strany se opřel o zábradlí schodů, před kterými Tom stál. Pumba zmateně koukal z jednoho na druhého a snažil se vydedukovat, co je tohle za druh hry.
„Ne.“ Vydechl Tom téměř neslyšně. Zase cítil slabost v kolenou. Ten zmetek si s ním pohrával, jak se mu zlíbilo.
„Tak proč jsi potom naštvaný?“
„Já nejsem.“ Oponoval Tom statečně.
„Nejsi moc dobrý lhář, Panenko.“ Kytarista zkroutil rty do pro něj typického provokativního ušklíbnutí.
„Začal jsem se díky tobě zdokonalovat.“ Oplatil mu Tom. A koneckonců to byla jedině pravda.
„Ani bych neřek.“ Zakroutil starší muž hlavou.
„Ty jsi vždycky tak…“ Tom měl v zásobě nejmíň tisíc slov, kterými by jej nejradši počastoval, ale už to nestihl, protože si ho kytarista přehodil přes rameno.
„Co to, sakra, děláš?“ Zapištěl Tom.
„Jako co to vypadá?“ Odpověděl kytarista otázkou a Toma to rozdurdilo ještě víc.
„To nevím, jinak bych se tě neptal! Dej mě dolů!“ Tom mu bušil svými malými pěstmi do zad. Nečekal, že kytarista tak rychle uposlechne jeho přání a spustí ho dolů. Leknutím vyjekl. Postavil ho na nohy. Stáli před garážovými vraty.
„Tady počkej. Vezu tě domů a už nechci slyšet ani slovo.“ Zavelel starší muž a v očích se mu ďábelsky blýsklo. Toma jako když utnulo. Hlasitě si odfrkl a podupával nohou, ale zůstal stát tam, kam ho kytarista postavil.
„Co si o sobě, sakra, myslí ten chuligán jeden…“ Bručel si Tom pod vousy.
„Jestli chceš, abych tě přivázal a táhnul za sebou, tak stačí říct.“ Starší muž se za Tomem vynořil odnikud. Vrátil se rychle.
„Vsadím se, že by sis to užíval.“ Řekl Tom už klidně a vstoupil s Billem do garáže, když ji odemkl. Byla mnohem prostornější než ta v ghetu.
Tom si nasadil helmu a nadšeně přicupital k ďáblově krásce.
„Na to, že jsi chtěl jet tágem, vypadáš nějak natěšeně.“ Neodpustil si kytarista rejpavou poznámku. Tom na něj pouze vypláznul jazyk a hned na to se usmál. Bill jen zakroutil hlavou a vytlačil motorku před garáž. Za chvíli už si to drandili směrem k Tomovu domu. Udělali cestou větší okruh, protože Tom kňoural, že chce ještě o chvíli déle jezdit. Tentokrát kytaristu poprosil, aby zastavil dál od domu, protože bylo možné, že se již Konstantine vrátila domů.
„Díky za svezení.“ Řekl Tom, když si sundal helmu a vracel ji kytaristovi.
„Žádný strachy. Vyberu si to později.“ Ušklíbl se kytarista a Tom se usmál.
„To se vsadím. Měl bych jít.“
„Jo.“ Pokýval kytarista hlavou.
„Uvidíme se.“ Tom Billovi mávnul, věnoval mu poslední úsměv, než se otočil a kráčel k domu. Bill si povzdechnul. Sledoval jeho záda, než zašel, a teprve poté se rozjel domů. Ach ty sladké Panenky… přinášely občas spoustu hořkosti.
Theo s Tomem seděli večer v posteli a koukali na nějakou komedii, co právě hrála v televizi. Ani jeden jí však nevěnoval příliš pozornosti.
„Co jste vybrali za dárek?“ Zeptal se Toma najednou Theo a ten se zarazil. Zrovna si v hlavě přehrával dnešní odpoledne s Billem.
„Dárek?“
„Šli jste přece s Aduškou kupovat dárek k narozkám pro jejího kamaráda, nebo ne?“
„Oh, jasně, dárek. Promiň, jsem trochu mimo.“ Zasmál se nervózně Tom. „Víš, bylo to docela vyčerpávající. Nakonec jsme vybrali ehm… no… hodinky.“ Plácl Tom první věc, která ho napadla.
„Jo? Tak snad bude mít radost.“
„Jo, jsou docela hezký.“ Dodal Tom a doufal, že se ho Theo nezeptá na značku a na to, jak vypadaly. Absolutně se v hodinkách nevyznal, protože je sám nikdy nenosil. Lhaní bylo opravdu vyčerpávající. Do čeho se to dostal? Jeho život se prostě rozhodl být šíleně zamotaný a Tom měl pocit, že místo, aby se ho snažil rozmotat, uvízl ve spleti provázků někde uprostřed a s každým dalším pohybem se víc a víc zamotával.
„Tomi jelikož se můj odjezd blíží, rád bych si s tebou o něčem popovídal.“ Začal Theo najednou a Tom se na něj překvapeně otočil. Znělo to vážně, ale Tom neměl nejmenší tušení, o čem s ním chce Theo mluvit.
„Dobře.“ Pokýval Tom hlavou a s obavami vepsanými v očích čekal na to, co z Thea vypadne.
„Nemusíš se bát, není to nic zlého.“ Theo uchopil do dlaně Tomovu ruku a pohladil ji. Chtěl ho trochu uklidnit.
„Víš, tohle bude tvůj poslední rok na střední a já jsem přemýšlel, co bude dál, až odmaturuješ. Napadlo mě, že je celkem nepraktická ta vzdálenost mezi námi.“ Theo se odmlčel a Tomovi se rozšířily zorničky, jak trochu vykulil oči. Co tím chtěl Theo říct? Vzdálenost mu přece nikdy nevadila. Chtěl se s ním rozejít? Ale to je hloupost, protože by jinak neříkal, že to není nic zlého. Ale možná to není nic zlého pro něj? Naopak pro Toma… Tomovi začaly hlavou létat myšlenky jako zběsilé. Celou dobu, co byli zpět, se zabýval Billem a jeho návratem. Ovšem teď, když si představil, že by měl Thea ztratit, se cítil hrozně.
„Napadlo mě, jestli by ses nechtěl nastěhovat do Mnichova? Mohli bychom si vzít privát jako Serina s Ericem a taky by bylo fajn, že bychom si zase všichni byli na blízku, ačkoli na jiných školách.“ Dodal Theo. Tom měl na krajíčku z představy, že by ho Theo opustil, a v momentě, kdy mu navrhl, aby s ním bydlel, nedokázal zadržet slzy. Připlácl si ruku na pusu a trochu vzlykl.
„Ty… ty chceš, abychom spolu… my dva.“ Koktal Tom. Theo mu uchopil obličej do dlaní a palci mu setřel slzy.
„Promiň, Tomi, nechtěl jsem tě tak rozrušit. Nebyl jsem si jistý, jestli to na tebe není moc brzy.“ To poslední, co Theo chtěl, bylo Toma rozbrečet.
„Theo, já… páni, já… nevím, co na to říct. Ještě jsem o tom nějak nepřemýšlel. Rok je dlouhá doba. Ještě ani nevím, kam bych se hlásil na školu a…“ Tom začal o překot mluvit. Tahle novinka mu v hlavě vyvolala dalších asi tisíc otázek.
„To je další věc, kterou jsem s tebou chtěl probrat.“ Řekl Theo.
„V Mnichově je hudební konzervatoř a táta se zná s děkanem… já jsem si tam tak nějak dovolil zaslat nahrávky tvé práce. Já vím, já vím… pravděpodobně jsem to neměl dělat bez tvého vědomí, ale nechtěl jsem, abys byl zklamaný, kdyby to nevyšlo, a taky jsem tě chtěl překvapit. No a hádej co, líbilo se jim to. Zaručeně tě vezmou, až odmaturuješ a dělal bys tak, co tě baví.“
„Theo.“ Tom nevěděl, co na to říct.
Tohle byl Tomův sen již od malička. K hudbě měl vždy blízko a rozhodně se nechystal na žádnou obchodní školu, jak pro něj plánoval otec. Nyní se pro něj objevila nová příležitost začít nový začátek daleko od svého otce, se svým přítelem v novém městě. A také jako bonus k tomu se svými přáteli. Domů mohl jezdit o prázdninách. A teď když máma měla Alda, nemusel se o ni tolik strachovat. Tak proč mu nadšeně neskočil kolem krku a nesouhlasil s tím? Proč se mu hrudník stahoval úzkostí jen při pomyšlení na to, že by měl opustit Berlín? Protože by to nebyl jenom Berlín, který by opouštěl…
„Nelíbí se ti to? Jsi naštvaný?“
„Já jenom… nevím, co na to všechno říct, hádám, že jsem pořád tak trochu v šoku.“ Pousmál se Tom a otíral si zaslzené oči.
„Doufám, že to není nepříjemný šok. Samozřejmě máš spoustu času na to to vstřebat a vznést si k tomu svoje připomínky.“ Theo Toma ujistil, že na něj nechce rozhodně v ničem tlačit a že bude plně respektovat jeho vyjádření.
„Dobře, budu o tom přemýšlet.“ Pokýval Tom hlavou a zvedl se z postele. „Půjdu si dát sprchu.“
„Jasně. Půjdu po tobě, jsem z dneška docela unavený.“ Zívnul Theo a rozvalil se víc na posteli. Tom zaplul do koupelny. Tentokrát za sebou nezamykal. Byl vděčný, že Theo pochopil, že po těchhle novinkách chtěl být chvíli o samotě.
Theo mezitím koukal na televizi, ale pak ho napadlo, že mu Tom nepřeposlal fotky ze dne, kdy byli na pouti. Fotili převážně jenom na jeho telefon, protože Theův se po cestě vybil. Zapomněl si ho dát v noci na nabíječku. A tak se rozhodl, že si fotky přepošle přes fb. Tomovi by to jistě nevadilo. Najel do galerie, ale když ji otevřel, vyskočily na něj fotky s Tomem a nějakým cizím mužem. Ten obličej, byl mu povědomý. Kde ho jenom viděl? No jistě! V momentě ho to trklo. Byl to přece ten chlápek, co ho potkali v baru. Bill. Najel na informace k fotce a viděl, že datum pořízení byl dnešek. Ale kdy se s ním stihl sejít? Poté, co skončili nakupování s Aduškou? Proč o tom Theovi neřekl? Bylo to poprvé, co se takto sešli? Theo nechtěl dělat unáhlené závěry, ale byla pravda, že Tom párkrát zmizel, protože se měl s někým sejít. S někým, koho Theo nikdy neznal a Tom mu danou osobu nechtěl představovat ani mu pořádně neosvětlil, kdo to má být. Nechtěl čmuchat v Tomově telefonu, ale hlodaly ho otázky, které se mu po zhlédnutí těchhle fotek, rojily v hlavě. Najel do sms zpráv a rozkliknul poslední konverzaci. Teď už nepochyboval, o tom dnešním odpoledni mu 100% lhal. Usvědčil se sám, když napsal, že si bude muset zařídit alibi. Lhal mu úmyslně? Ale proč by to dělal? Možná si myslel, že by Theovi vadilo, kdyby se o tom dozvěděl. Ale proč tedy jejich zprávy vyznívaly tak dvousmyslně? Člověk si mohl přestavit cokoli, nevypadaly úplně čistě kamarádsky. Bylo snad mezi Tomem a tímhle Billem něco víc?
autor: Emilia
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
😈😈 prasklo to brzo… ale nevadí…. ono Tom by si měl vybrat… a ne … ok nápisu “chudaka” thea trápit. Co se tyka Ďábla… ten se podle me taky nebude doprosovat věcně. Aby nakonec Panenka nezůstal sam
Teda, povím ti, že se mi při posledních řádcích pekelně sevřelo hrdlo.
Tomova a Billova chvilka s Pumbou byla něco krásného. Nemohla jsem si čtení užít víc.
Hrozně se mi líbí, jak se Billem pořád kočkují. Neustále to připomíná první povídku, ale v této mi to všechno přijde… o dost dospělejší, ani nevím proč. Takový časový skok tam vlastně ani není, ale i tak… zatraceně, Ďábel se dostane pod kůži i čtenářům. To na tvém psaní tak zbožňuju ^^
No, ale k tomu odhalení: Smím-li se svěřit, čekala jsem, že Theo narazí na ty dva osobně, ačkoli mám takové tušení, že ani to není zcela vyloučeno. Takto přes telefon to je ale takové… intenzivnější. Nedokážu si ani v nejmenším představit, co se bude dít dál. Buď bude Theo dělat jakoby nic a Toma bude při dalším jeho zmizení sledovat – což se mu ale nepodobá – Anebo se zeptá přímo, což je druhá možnost, ze které mám asi ještě větší strach, protože i když Tom Theovi lhal, pořád je to v jádru neskutečně hodný, slušně vychovaný kluk, takže mám o něj strach.
Ah, nevím, jak vydržím týden bez dalšího dílu. Nejspíš mi do té doby pukne hlava ':D
Mockrát ti děkuji za další část, která byla jako vždy perfektní ^^
Já po dnešku a hlavně po těch posledních odstavcích začínám mít strach, že se Tom nakonec rozhodne pro jistotu a skutečně s tím Theem do toho Mnichova odjede… 🙁
Ale to přece nemůže Billovi udělat, když už si tam pro něj takhle dojel, že ne?!
A to nemluvím o tom, že bych takový konec nepřežila ani já!!!
Jsem zvědavá jak tohle Tom Theovi vysvětli.