autor: Diamonairways
Tom se opět probudil vedle zpěváka. Byli v autobuse, na cestě do dalšího města, kde bylo pódium už zkompletované. Zíral na Billa, pohledem přetrvával na rysech zpěvákova obličeje. Ve spánku Bill vypadal jemněji, tak nějak mírně andělsky, což byl termín, který na něj nemohl být aplikován, když byl vzhůru. Tom odvrátil pohled a zvedl se. Nechtěl, aby Bill náhle otevřel oči a našel Toma, jak jej pozoruje při spánku. Nebylo pochyb, že by mu to přišlo děsivé nebo divné, a to Tom nechtěl. Nicméně před odchodem do malé koupelny si pořídil obrázek spícího Billa.
Připravil jednoduchou snídani a dal dohromady pár sendvičů. V jeho myšlenkách se objevily vzpomínky na minulou noc a musel se usmát. Po show byli oba tak vyčerpaní, že jen doklopýtali do autobusu a zakotvili na gauči. Tom pustil nějaké DVD, ale sotva věnovali pozornost filmu, raději se věnovali sobě navzájem. Poté jej Bill zatáhl do postele, na kterou padli zapleteni do sebe. Ale vlastně se nikdy nedostali k hlavní metě, přemohlo je vyčerpání a oni si jen povídali, líbali se a mazlili, dokud neusnuli.
Tom si nikdy nemyslel, že by byl mazlící typ, dokud se neobjevil Bill. Mazlení s Billem bylo skvělé, no, vlastně dělání čehokoliv s Billem bylo skvělé. Ale myslel si to zpěvák taky? Tom se lehce zamračil a pohlédl k uličce v autobusu. Ani známka po zpěvákovi. Povzdechl si. Opravdu si potřebovali promluvit, otevřeně vše vyložit na stůl. Vzhledem k tomu, že turné se blížilo ke konci a s ním skončí i to, co mají teď. Tom nechtěl, aby to skončilo. Chtěl víc než to, co měli, něco, co nikdy dříve opravdu nechtěl. Vztah. Někdo někde se mu rozhodně vysmíval, ale Tom si prostě nemyslel, že to bylo vtipné.
Potřeboval si připravit jakousi řeč, aby se ujistil, že si Bill nebude myslet, že si jen dělá srandu nebo tak něco. Tohle bylo vážné, Tom nikdy předtím nic takového nedělal. Obvykle, holky dělaly všechnu práci a on si prostě jen užíval jízdu, dokud se nezačal nudit a nevyměnil společnost, ale teď to bylo na něm, aby sdělit Billovi, jak moc ho má rád a jak moc touží po šanci na vztah.
Sakra, já nejsem dobrý v těchhle romantických sračkách. On vykládá celý zatracený čas v rozhovorech, jaký je romantik, ale možná, že prostě lže? Co je vůbec romantické? Vsadím se, že kdybych mu přinesl kytku, tak by se mi vysmál, nebo mi jednu vrazil. Sakra. Tom se kousl do rtu. Takže možná, že by si mohl jen připravit malý projev a tím začít. Byli prostě jen dva chlapi, určitě by stačilo to jen prodiskutovat? Bill nebyl holka, i přes jeho pochybný vzhled, takže ve skutečnosti nevyžadoval žádné namlouvání. Tom jen věděl, že si musí promluvit, protože začínal mít skutečné city a nedokázal pokračovat jako nějaký nedůležitý šuk pro kdykoli, kdy jen Bill dostane chuť.
Buď řekne ano, nebo ne; buď mě má rád, nebo ne. Ale musíme si promluvit. Končím s hraním v hádankách.
Ve chvíli, kdy se Tom posadil se svou snídaní, Bill doklopýtal dovnitř. Zpěvák měl na sobě tepláky a nějaké tričko, které mu bylo příliš krátké a vystavovalo jeho kyčle. Tom těžce polkl a odvrátil se, poté zazíral na Billův obličej, na kterém měl stále ospalý výraz. Zpěvákovy vlasy byly rozcuchané a Tomovi to přišlo zábavné. Bill se svalil na sedadlo naproti malému stolku, u kterého seděl. Tom k němu přisunul talíř a nabídl mu sendvič, který si Bill s malým úsměvem vzal.
Zatímco jedli, Tom na zpěváka vrhal tajné pohledy a snažil se zapamatovat si, jak Bill vypadal dobře. Možná, že po rozhovoru, který plánoval, už nikdy nebude mít šanci vidět Billa takhle. Bill nemluvil, jen mechanicky žvýkal a zíral z okna. Několikrát se Tom snažil zachytit jeho pohled, ale zpěvák se zdál být na míle daleko.
Stěží spolu vyměnili pár slov po zbytek dopoledne. Bill se zdál být odtažitý a strávil hodně času ve svém takzvaném pokoji, zatímco Tom byl ve společenské místnosti se svým laptopem. Nechápavě zíral na obrazovku. Nemohl se soustředit na svůj blog, všechny jeho myšlenky mířily rovnou k Billovi. Tom si všiml, že vždy, když byl na zpěváka příliš sladký, Bill spěchal pryč. Co to znamenalo? Pravděpodobně se mu to nelíbilo, neměl ho rád. Vzpomněl si na všechny holky, které kdy odmítnul a cítil se ještě hůř.
Skousl si ret mezi zuby a přemýšlel, co se stalo. Včera v noci spolu měli skvělý čas, dokonce strávili nějakou dobu mluvením. Tom chtěl vědět o Billovi všechno, měl tak mnoho otázek a zpěvák vypadal ochotný odpovídat, v očích měl měkký výraz. Společně se smáli, Billovi dokonce přišly Tomovy vtipy legrační, prostě si sedli takovým způsobem, jakým si kytarista ještě nikdy předtím s nikým nesedl. Zdálo se mu, že byli na stejné vlně, měli rádi vzájemnou společnost, opravdu nepotřebovali nikoho jiného. Tom si myslel, že to je pokrok, že možná jej má Bill taky rád. Avšak dnes ráno Bill tyto naděje efektivně zabil svým chladným a vzdáleným chování a Tom neměl tušení, co si o tom má myslet.
Fanoušci křičeli tak hlasitě, až si Bill myslel, že mu exploduje hlava. Vždycky říkal, jak to miluje, ale pravda byla, že to nenáviděl. Nemohl vystát to řvaní. Možná, že na samém počátku, když se teprve dostával na výsluní, to bylo lichotivé mít lidi, kteří na něj takhle reagovali, ale teď to nebylo nic víc než jen osina v zadku. Věnoval jim několik zamávání a ztuhlých úsměvů, než proklouzl davem a do hotelové haly, opět prakticky nesen bodyguardy.
Dostali se na recepci, kde už David mluvil rychlostí několik mil za minutu a zapsal je. Dal jim karty od pokojů a Bill se déle nezdržoval a hned zamířil k výtahům. Bylo mu chladno a byl unavený. Včerejší den byl jedna velká katastrofa, zdálo se, že nic nefunguje tak, jak má, a dokonce jeden z jeho kostýmů byl nějak poškozený. Bill se cítil vyčerpaný, veškerá jeho energie byla pryč a zůstala jen dutá schránka. Podíval se na Toma, jak sebou výtah prudce trhl směrem vzhůru. Strávili spolu nějaký ten kvalitní čas v autobuse, i mluvili, skutečně mluvili a ne se jen vzájemně popichovali. Bill mohl říci, že věci mezi nimi se začaly dostávat trochu mimo kontrolu a byli trochu příliš sladké pro dva pouze šuk-přátele. Sevřel rty do úzké linky a zíral na podlahu, přál si, aby mohl přestat přemýšlet, úplně.
Jakmile byl ve svém apartmá, přešel k posteli a klesl na ni. Sundal si sluneční brýle a položil je na noční stolek, než zabořil obličej do netknutého polštáře. Za pár dní bude doma v Hamburku, zpátky ve svém bytě. Už se nemohl dočkat, potřeboval to. Chtěl navštívit svou matku, promluvit si. Byla dobrý posluchač a vždy mu dala radu, která mu pomohla vidět věci z jiného úhlu.
Ale zatím tady byl stále dnešek a on se potřeboval usmívat, bez ohledu na to, jak byl vyřízený.
Zaklepání na dveře ho probralo z jeho snění a on vstal z postele a táhl za sebou své tělo, jako by to byl pytel písku. Chůze byla obtížná, v tu chvíli se všechno zdálo obtížné. Nebyl vůbec překvapený, když spatřil Toma, jakmile otevřel dveře. Bill se beze slova otočil a zamířil se posadit. Padl na židli a popadl láhev vody ze stolku.
Tom se posadil na gauč, vypadal dobře jako vždycky. Bill si prohlédl pytlovité oblečení, které se ke kytaristovi opravdu hodilo, a spletené vlasy hadovitě dopadající na jeho široká ramena. Zvedl pohled a podíval se na Tomovu tvář, všiml si vážného výrazu v těch hezkých rysech.
Bill opravdu chtěl být v tuto chvíli sám, měl opravdu ubíjející bolest hlavy, nemluvě o tom, že byl ve velmi špatné náladě z dnešního interview, kde ho tazatel opravdu naštval. Zvedl obočí v tiché otázce a věděl, že Tom mu porozumí i beze slova. To je pěkně v prdeli, že už mě zná tak dobře, pomyslel si Bill. Nemůžu uvěřit, že jsem to dopustil. To bylo zasraně hloupé. Tohle musí přestat. My musíme přestat.
„Nedívej se na mě tak zle,“ zasmál se Tom, ale atmosféra byla těžká, jako by prostor byl naplněn smogem namísto čistého vzduchu. Bill si opravdu přál, aby kytarista prostě odešel. Proč jsem ho jen pustil dovnitř? Povzdechl si a usrkl vody.
„Co chceš?“
„To je sugestivní otázka,“ ušklíbl se Tom. „Měli bychom si promluvit,“ kytarista zatahal za svůj šátek a konec si omotal kolem prstů.
„Nechci mluvit.“ Bill stiskl láhev s vodou v ruce tak silně, až plast zapraskal.
Tom mu věnoval podrážděný pohled. „Takže chceš utíkat?“
To Billa trochu vyvedlo z míry a jen zíral. „Cože? Hele, podívej, já neběhám, je to zasraně nudné.“
To prohlášení Toma rozesmálo, jako by to byla ta nejzábavnější věc, kterou kdy slyšel. Bill na něj mlčky zíral, rty měl sevřené. Už se cítil dost na dně, a teď se mu Tom vysmívá? Nakonec se Tom přestal smát a věnoval mu teplý, pobavený pohled. Bill se odvrátil, prostě chtěl být sám.
„To není to, co jsem myslel, já jen říkám, jestli si chceš promluvit, nebo od toho všeho chceš prostě utíkat? Protože chci, abys věděl, že já nejsem ten, kdo zavírá oči a předstírá, že to, co se děje, se neděje, víš, co tím myslím?“
Zpěvákova ústa se sevřela do tenké linky. To byl přesně ten druh věci, se kterou nechtěl mít nic společného. Věděl, o čem chce Tom mluvit, ale opravdu museli? „Jaký to má smysl? Myslel jsem, že je docela jasné, kde si stojíme.“
„Věci se mění…“ Tom se odmlčel a rychle si olízl rty, „city se mění.“ Naklonil hlavu a díval se na Billa způsobem, který nutil zpěváka se na židli nepříjemně zavrtět.
„Nemám žádné city, to není moje věc. Myslel jsem, že jsme byli na stejné lodi. Pletl jsem se?“
Tom se podíval dolů na své tenisky a kousal se do spodního rtu. „Zřejmě. Takže, co, ty tohle nechceš?“
„Nechci co, Tome? Můžeš přestat mluvit v zasraných hádankách? Co chceš?“ zeptal se Bill. Tom vzhlédl a Bill spatřil v jeho očích zmatek a ještě něco dalšího. Poskočilo mu srdce a chtěl zaklít. Vše se bořilo jako domeček z karet.
„Myslím, že to, co se snažím říct, je, že chci zkusit ehm, tu věc, víš? Randit a podobně, jako na vážno. Myslím, že jsme si sedli, víš? Ty a já, je nám spolu dobře, tak proč ne?“
„Proč bychom měli? Jak jsi řekl, je nám spolu dobře tak, jak jsme. Já nechci randit, myslel jsem, že nerandíš? Rande… je hloupé slovo. Je to prostě hloupý nápad. Ty jsi hloupý, tak prostě odejdi. Běž!“ Bill byl na hraně a už chtěl jen křičet, protože to všechno nenáviděl. Potřeboval čas, proč to Tom nemohl vidět? Musel si na mluvení vybrat zrovna dnešek? Idiot.
„Jo, ehm, okay. Chci říct, že předtím jsem s nikým nechodil, no, ne vážně. Ale jak jsem řekl, víš, věci se mění.“ Tom zastrčil ruce do hlubokých kapes a propadl se ve svém křesle ještě hlouběji. „Hele, jsi královská mrcha, ale já tě mám rád. Okay?“
Bill si odfrkl, rezolutně ignoroval hřejivý pocit, který se šířil jeho tělem. „Myslíš, že když mě nazveš mrchou, tak mě to přinutí chtít s tebou chodit? Neuvěřitelné. A máš mě rád? To je fuk, každý mě má rád. Během několika týdnů to přejde.“
„Už to je několik týdnů. Takže, tvoje odpověď je teda ne?“ Tom si znovu pohrával s koncem svého šátku. Bill si v tu chvíli pomyslel, že kytarista vypadá jemně, hřejivě, a dokonce i roztomile, protože tam nebylo jeho obvyklé samolibé sebevědomí, ale na tom nezáleželo. Tom měl dnes jednoznačně nějaké mylné představy. Každý, kdo někdy řekl, že ho má rád, pak najednou otočil a udělal něco strašného. Jak by Tom mohl být jiný? Ne, i kdyby Bill opravdu chtěl chodit s tím rádoby-rapperem, což bylo samo o sobě docela směšné, nemohl, protože by se stal zranitelným, a když by přišel Tomův čas mu ublížit, rozdrtilo by jej to na milion kousků. To Bill nemohl dopustit.
„Ne, nechci s tebou chodit. Možná bychom měli prostě přestat. Stejně už to zašlo příliš daleko. Jo. Měl bys prostě odejít. Jdi pryč.“ Loupal si lak na nehtech, aniž by se na Toma vůbec podíval.
„Dobře. Myslíš, že bych mohl dostat ještě jeden polibek?“ Bill vzhlédl a nenáviděl výraz na Tomových hezkých rysech. Nechtěl Toma políbit, to vždy vedlo k dalším věcem, ale kývl a kousal se do rtu. Oba vstali ve stejnou chvíli a kytarista přišel blíž, paže omotal kolem Billova pasu. Jejich oči se setkaly a Bill si pomyslel, že by se v nich mohl utopit. Tom zrušil mezeru mezi nimi a políbil jej jemně, pomalu a sladce.
Bill si povzdechl a podvolil se. Tento polibek byl zcela odlišný od těch, které sdíleli dříve. Tohle bylo jen líbání, neuspěchané setkání rtů a jazyků, sdílení dechů. Zpěvák si přál, aby to mohlo trvat věčně, stejně jako ve filmech, ale život byl jiný, a ne tak růžový. Nechal Toma nastavit tempo a převzít vedení a jen se ponořil do polibku. Bylo to tak teplé a dokonalé, až to pekelně bolelo a Bill se odtáhl. Snažil se o krok ustoupit, ale Tom zvedl ruce a držel Billův obličej, palcem přejel přes jeho zarudlý spodní ret.
„Mám tě rád, a myslím to vážně. Jen abys věděl. A není to jen nějaká fáze, ať už vystupuju jakkoliv, jsem seriózní člověk.“ Tom vtiskl další rychlý polibek na Billovy rty, než poodstoupil. „Já půjdu. Uvidíme se později.“
Zpěvák stál jako zmrzlá socha a sledoval Toma odcházet. Pak hodil láhev s vodou proti zdi a díval se, jak spadla na koberec, který pomalu nasakoval vodou. Bill na to jen bezvýrazně zíral.
Tu noc v hotelu Tom nemohl usnout. Seděl u pootevřeného okna a kouřil. Celý den byl chaotický, jako když kytarová struna byla příliš napnutá a připravena prasknout. Bill taky vypadal připravený prasknout a několikrát vylítnul. Všechno se zdálo být špatně, Billovy kostýmy se po cestě téměř ztratily a jeden byl ještě poškozený a pyrotechnické efekty nebyly v průběhu show povoleny, což zpěváka naštvalo. Fanoušci na meet&greet byli příliš dotěrní a neměli tušení, co to je osobní prostor. Nějaká holka se pokusila propašovat do Tomova hotelového pokoje, ale byla chycena ochrankou. Novináři pokládali stále stejné zatracené otázky znovu a znovu, a pak propásli večeři, když uvízli v dopravní zácpě.
Tom věděl, že zpěvák byl mimořádně unavený a rozrušený, a nevěděl, jak pomoci, a tak se mu klidil z cesty, i když vše, co opravdu chtěl udělat, bylo přitáhnout si Billa do objetí. To samozřejmě nyní neměl povoleno. Šel, vyložil všechny karty na stůl, a prohrál ve hře, kterou hráli. Byl to hloupý krok, říkal si, měl držet jazyk za zuby a věci by pokračovaly, teď by byl s ním. Ale hra pro něj přestala být jen hra, stala se něčím velmi reálným a Tom nedokázal dál pokračovat.
Tom vyhodil cigaretu z okna a přešel k posteli. Zítra dorazí domů a budou mít den volna. Stýskalo se mu po jeho psovi, chyběl mu otec. Potřeboval nějakou normálnost, nějaký čas jen existovat. Už věděl, že to bude obtížné, nevědět, kde je Bill, vůbec jej nevidět. Nebude s ním moct neustále vtipkovat nebo si ukrást polibek, protože Bill bude někde jinde, a Tom ani nebude vědět kde. Nenáviděl představu, že není s Billem. Tak si na to zvykl, že chtěl být kolem zpěváka neustále.
Teď s ním Bill nejspíš nechtěl mít nic společného. Tom se kousl do rtu. Šel a všechno zničil, ale kdyby mohl vrátit čas a znovu prožít ten den, udělal by to znovu. Bill to musel vědět, Tom nemohl dál pokračovat, jako by pro něj zpěvák nic neznamenal. Pomalu, ale jistě, se mu Bill dostal pod kůži a Tom nelitoval ani jediné vteřiny. Přemýšlel, co teď, říkal Bill pravdu, nebo lhal, když řekl, že s ním nechce chodit? Tom věděl, že to nemůže jen tak prostě vzdát, musel se pokusit Billa přimět, aby viděl, jak dobré by to mohlo mezi nimi být.
Ráno Tom rychle prováděl svou rutinu, ale jeho myšlenky byly na míle daleko. Když se dostal do hotelové haly, všichni kromě Billa už tam byli. Zpěvák brzy dorazil, s obrovskými slunečními brýlemi, šátkem a kloboukem, táhl své kufry a byl pobledlý. Tom chtěl jít k němu a obejmout ho, ale místo toho se odvrátil. Byli provedeni skrz ječící dav, venku byla zima a Tom chtěl prostě jen několik dní spát. Když jeli na letiště, viselo nad nimi těžké ticho. Tom zíral z okna a přemýšlel, proč ho Bill odmítl.
V letadle seděl sám, přes uličku od Billa. Poslouchal hudbu, ale šla mu jedním uchem tam a druhým ven. Dělal, co mohl, aby se neotočil a nepodíval se na zpěváka, který vypadal velmi zaujatý svým iPodem. Proč o mě nemá zájem? Tom si myslel, že to je vzájemné, že na tom jsou stejně, ale zdálo se, že se mýlil. Navzdory kňučení o opravdové lásce a o tom, jak Bill chce najít tu pravou osobu, zpěvák nechtěl randit. Možná, že je to mnou. Hádám, že nejsem ten pravý, ale do prdele se vším, jak to může vědět tak jistě? Mám ho rád, možná to není ten pravý, ale když to nezkusím, tak mi to bude navždy vrtat hlavou. Copak to nevidí? Idiot. Hádám, že nemůžete být talentovaní a krásní a navrch k tomu i chytří. A to jsem si myslel, že by to s klukama mohlo být jednodušší!
Tom si ukradl jeden pohled na Billa a zjistil, že se na něj zpěvák dívá. Na zlomek vteřiny se jejich pohledy střetly a bylo to, jako by mezi nimi vystřelil proud elektřiny. Bill si skousl ret a odvrátil se. Tom se usmál. V žádném případě se jej Bill jen tak nezbaví. Tom se nenechá. Zkusí to znovu a ukáže zpěvákovi, jak moc ho má opravdu rád, jak moc mu na něm záleží. V mysli se mu už rýsoval nápad a on otevřel svůj laptop, připraven pracovat na všech detailech. Možná, že namlouvání nebylo jen pro holky, možná by to mohlo fungovat i na kluka.
V Hamburku pršelo. Bill zíral ze širokých oken a sledoval lidi pod sebou, spěchající někam pod pestrobarevnými deštníky. Bill neměl kam jít, byl doma. Jejich poslední show z tohoto turné byla naplánovaná na pozítří, což jim dalo nějaký čas na odpočinek, aby byli plni energie při ukončení turné. Pro tuto chvíli neměl Bill nic na programu a bezcílně přecházel po svém bytě jako tygr v kleci.
Myslel na Toma. Přál si, aby to tak nebylo. Zpěvák si povzdechl, otevřel okno a posadil se na okenní parapet. Zapálil si cigaretu a hleděl nepřítomně na obrazovku svého telefonu, ale nebyly tam žádné nové zprávy nebo zmeškané hovory. Když byli na turné, sdíleli spolu autobus, a i tehdy dostával od Toma alespoň deset zpráv denně, vždycky to byly hloupé maličkosti a připomínky, které mu na tváři nicméně pokaždé vyvolaly úsměv. Ale od toho jejich rozhovoru mu Tom nenapsal ani jednou.
Teď Bill přemýšlel, kde Tom je; na setkání s nějakou holkou, možná? Ušklíbl se a vyhodil cigaretu z okna. Tom řekl, že ho má rád, řekl, že to myslí vážně, ale Bill si prostě nebyl jistý, jestli mu věří, prostě to znělo tak moc jako to, co by chtěl slyšet. Jeho telefon zazvonil a oznámil tak novou zprávu a Bill jej překvapením téměř upustil. Rychle zprávu otevřel, ale bylo to od Andrease, ne od Toma. Jeho přítel mu psal, že je prý v Berlíně. Skvělé, prostě skvělé, pomyslel si Bill. Teď se nemohl svěřit ani Andymu se všemi svými problémy. Rozhodně potřeboval navštívit svou mámu. Co jiného mohl dělat? Sotva měl nějaké přátele a Natálie teď trávila čas se svou rodinou a dalšími přáteli, přece jen měla svůj vlastní život. Bill měl jen Duality, nic víc, kapela byla jeho život.
Zíral z okna s pažemi omotanými kolem sebe a vůbec to nebylo jako Tomovy teplé paže a pevné, ale pečující objetí.
autor: Diamondairways
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
Bože, ten Bill je taký idiot!! Normálne mám chuť mu otrepať ten jeho mikrofón aj s tými spešl kostýmami o hlavu!! Chápem, že sa bojí toho, že by mu Tom raz ublížil, ale to nemôže vedieť naisto. Však sa hovorí, že lepšie je lásku zažiť a o ňu prísť, ako ju nikdy nespoznať. Ale to on asi nikdy nepočul 🙂
Toma mi je trošku ľúto, že ho Bill tak odmietol, ale strašne sa mi páči, ako sa od začiatku zmenil. Teda, ako ho Bill zmenil. A som rada, že sa nehodlá vzdať a napriek odmietnutiu o Billa bojovať. Som zvedavá, čo vymyslel a držím mu palce, nech mu to vyjde 🙂
Ďakujem za preklad.
No tak vážný rozhovor nedopadl podle představ, ale ani jsem to nečekala. Zatímco Tom už si udělal ve svých citech jasno, Bill ještě pořád tápe.
Líbí se mi, že Tom to nevzdává. Je jasné, že kolem Billa nemůže kroužit jako satelit, to by ho jen odradil, takže musí vymyslet něco… spešl. 😀
Díky, těším se na pokračování.
Myslím si, že Bill je idiot, ale zřejmě má k tomu důvod, proč stále tápe ve svých citech a nechce si je připustiti a myslím si, že to zcela nesouvisí s tím, že mu Tom lhal a vsadil se o něj. Spíš by jsem řekla, že má bolestivou minulost…ale nikdy nemůžeš vědět jestli tě to nebude bolet…to je prostě život. Očividně si je Tom tak jistý, že jsem ráda, že se nechce vzdát hned po prvním neúspěchu, protože cítí to správně, že i Bill to má jinak než říká. Snad si to kluci vyříkaní a budou spolu, protože, i když se to nezdá, se k sobě hodí a hlavně jsou spolu šťaytni, rozumí. Jsem zvědavá, co na Billa Tom připraví, aby ho přesvědčil. Hlavně ať má trpělivost a vyjde to. Tome, musíš vydržet. Díky za překlad.
Ja Billa chápem. Tom začal ako pako, len ho využil kvôli stávke a teraz, keď by chcel vzťah, tak verím, že sa Bill bojí dať mu svoje srdce, keď nemá istotu, či mu ho nepoláme. Tom to vymyslel veľmi pekne, som rada, že sa nevzdáva a že sa rozhodol skúsiť Billa zbaliť tak ako to má správne byť:) Síce začali z opačného konca, ale prečo to neopraviť:) Teším sa na balenie Billa, snáď Tomovi nebude ubližovať 🙂 Billa mi je ľúto, jeho osamelosť je smutná:( ale pochopiteľná…
Veľmi pekne ďakujem za krásnu kapitolu.
Bill by se měl přestat bát a věřit Tomovi.
Mně bylo celou dobu nějak prapodivně smutno. Pro mě za mě by bylo nejlepší, kdyby si hnedka kluci padli okolo krku a už bylo všechno jen dobré. Jenže tak to prostě nechodí! 😀 A já jsem pak z toho celá špatná! Někdy mám chuť si nafackovat, abych se vzpamatovala a hlavně už bych tyhle věci měla umět přijímat, ale mě to pokaždé dostane.
V první chvíli jsem měla chuť Billovi něco provst. Opravdu ano! Choval se k Tomovi tak chladně a ošklivě! Na stranu druhou chápu, že má strach, že mu Tom ublíží, protože bolest z lásky je fakt hrozná. Jenže plně souhlasím s názorem od Kirsten, kdy je mnohem lepší lásku zažít a ztratit než to nemít a to i za cenu, že to bude strašně bolet.
Každopádně mě Tomovo rozhodnutí, že to nezvdá, dostalo a potěšilo! Jsem vážně šťastná, jak se Tom změnil k lepšímu. Jak jej láska k Billovi změnila. Je hezké, že je to konečně on, kdo o toho druhého musí bojovat a přemýšlet, jak jej potěšit. Rozhodně jsem zvědavá na to jeho plánované překvápko! A možná mě i napadlo, že Tomovi to odmítnutí prospěje. Nabudí jej to k tomu něco dělat a možná si ještě tím tuplem uvědomí, jak moc pro něj Bill znamená!
Moc děkuji za báječný překlad a krásný, i když pro mě bolestivý díl, Zuzu! 🙂