autor: Darkness069
„Prosím, Andreasi? Nemusíš mu ani říkat, že jsi mi volal nebo že jsem tě kontaktoval. Řeknu jen, že jsem šel okolo a rozhodl se zastavit a navštívit ho. Technicky jsem doktor, a pokud je nemocný, zkontroluju ho a pomůžu.“ Georg to zkoušel po telefonu, když mluvil s kamarádem svého přítele. Uplynul den a půl od chvíle, co naposledy viděl svého přítele, a stále neměl šanci si s ním promluvit. Bill ho stále odmítal a Georg věděl, že to jsou jen výmluvy. Jen si přál, aby věděl proč.
„Bill… šel koupit mléko a zmrzlinu, kterou chtěl. On tady momentálně není,“ lhal Andreas kamarádovi do telefonu a díval se na záda svého nejlepšího přítele, který seděl za kuchyňským stolem s notebookem. Byl to zatracený den, kdy se rozhodl přátelit se s Kaulitzem, a kdy si myslel, že pro něj a jejich poloviční bratrství udělá cokoli.
„Zmrzlinu? To nemůže jíst, pokud je nemocný. Není to zdravé. To pro něj opravdu není dobré. Skončí ještě hůř,“ zasténal Georg, zatímco v jedné ruce svíral volant svého auta a ve druhé telefon. Začínal vzpomínat, které obchody má Bill rád, a ve kterém by mohl být.
„Oh, je to jen žaludeční nevolnost, myslíme si, že to zmrzlina zklidní. Neboj se, Georgu, je v bezpečí a já se o něj postarám a půjčím mu oblečení, nebo cokoliv bude potřebovat. Slibuju, že je v pořádku a není důvod přerušovat práci jen proto, abys ho viděl. Jsem si jistý, že se k tobě brzy vrátí.“ Řekl rychle Andreas, chtěl praštit hlavou o stěnu. Dnešek stál za prd.
Předtím, než Georg stihl říct něco dalšího, Andreas típnul telefon s rozloučením a otočil se na svého kamaráda, mobil stále ještě v ruce. „Nebudu lhát tvému příteli za tebe. Nemůžeš tady bydlet navždycky, Bille! Cokoliv se rozhodneš udělat, stále ještě musíš jít zpátky domů. Teď, nebo později!“
Andreasova slova putovala do Billových hluchých uší, protože ten už byl ztracen ve svém světě. Jeho krásné očí už byly unavené z toho, jak sledovaly prázdné místo na podlaze. Několik myšlenek mu běhalo hlavou. Nebyly to nic než výčitky. Byl to pocit, který odmítal definovat, protože si ho nemohl přiznat, nemohl se s tím vypořádat: líbilo se mu, když mu ho kouřil, a dostal stejné uspokojení. Užil si to, a to byl důvod, proč musel odtamtud utéct pryč, jakmile dostal šanci.
Bill nevěděl, jak se bude chovat, až uvidí svého šéfa, což bude v pondělí. Jeho malý schovávací víkend nebude trvat dlouho. Bál se a neměl strach si to přiznat.
Nejhorší je, že bude muset čelit Georgovi. Bude mu muset říct pravdu dříve či později, ať se mu to líbí, nebo ne. Věděl, že zlomí jeho srdce a bude se za to nesnášet. Bill Georga miloval, ale stejně ho podváděl a líbilo se mu to. Bill měl pocit, že mu vybouchne hlava a vina ho pojídala zevnitř.
Podíval se na Andrease, vstal ze židle a došel do obýváku. Došel k hlavním dveřím a měl přes sebe mikinu a kapuci na hlavě, která mu zakrývala část obličeje. Bill se cítil mizerně, chtěl zmizet. Potřeboval odejít z bytu a být sám. Uvažoval, jak s ním Andy jednal. Samozřejmě, že Bill věděl, že co udělal, bylo špatné, ale stále… neměl pro to žádnou omluvu. Omluvy byly pro slabochy, kteří se nedokázali srovnat s jejich vlastními činy a skutečným světem. On nebyl slaboch.
Andreas zamrzl a sledoval, jak jeho kamarád vstal a odešel z bytu bez jakéhokoliv vysvětlení. Ani jedno slovo nebylo vyřčeno a odešel bez své oblíbené kabelky. Nezáleží, jak moc mužný se Bill snažil být, vždycky ji tahal s sebou. Něco mu řeklo, ať Billa nechá jít, a modlí se, že bude mít telefon v kapse. Nechal dveře odemčené, aby se mohl vrátit zpátky.
Povzdychl si a začal uklízet byt.
Billovi trvalo 20 minut, než došel do parku a sedl si na opuštěnou lavičku, která byla dobře schovaná. Část parku, již si vybral, byla opuštěná. Přišlo mu to vhodné, protože chtěl být sám. Věděl, že je na tom místě něco divného, protože park má být plný smíchu a šťastných lidí, ale Bill se o to ve skutečnosti nestaral. Začal se až moc stresovat ze své nynější situace, která se pravděpodobně v brzké době nezmění.
Změnil pozici a objal si nohy, když si vedle něj někdo sedl. I na místě, kde ho nikdo nezná, věděl, že se lidé, kteří procházejí kolem, budou dívat a soudit ho.
„Jsi v pořádku? Vypadá to, že máš toho v hlavě hodně.“ Promluvil ženský hlas, byl jemný a plný starosti, což Billa překvapilo. Neotočil se, aby se na ni podíval. „Někdy promluvit s cizím člověkem pomáhá. Můžeš dostat radu od nestranné osoby a pravděpodobně tu osobu znovu neuvidíš,“ nabídla mu žena znovu. Bill se musel přemáhat, aby se podíval vedle sebe. Viděl ženu, která mohla být dvakrát starší než on. Něco na ní bylo, co mu připomínalo jeho matku, a to v něm vyvolalo pocit nostalgie. Neviděl ji od té doby, co mu bylo deset.
„Říkáte, že mě nebudete soudit? Každý to dělá. Myslí si, že o mně vědí všechno jen proto, jak vypadám.“ Billův hlas byl slabý a vyčerpaný, přesně i tak se cítil. Nepohnul se ze své pozice a díval se do prázdna. Trvalo delší dobu, než znovu promluvil. „Udělal jsem hroznou chybu. Ublížím lidem, a to jen proto, že jsem idiot a slaboch.“
„Vypadáš jako milý, mladý chlapec. Jsem si jistá, že cokoliv jsi udělal, není tak špatné.“ Zkoušela to žena jemně. Nesnášela, když byli tak mladí lidé zavalení problémy.
„Nemáte ani ponětí. Já…“ Bill začal mluvit. Nebyla to její starost, ale byla ochotná poslouchat a dát mu nějaké užitečné rady. Stálo to za to zkusit, ne? Povzdychl si, věděl, že vyslovení nahlas to udělá jen více reálnějším. Právě teď nesnášel pravdu. „Podvedl jsem svého přítele a nejsem si jistý, proč jsem to udělal. Miluju ho, a přesto jsem šel s jiným chlapem. Bože, jsem ten nejhorší.“ Bill se chtěl ukrýt někde v rohu a umřít tam. To ticho, které nastalo, bylo nesnesitelné, a on měl pocit, jako by trvalo několik hodin, a ne vteřin, než ženský hlas prolomil tu napjatou atmosféru.
„Nechci znít tvrdě, ale… pokud ho miluješ tak moc, neměla by tě možnost být mu nevěrný ani napadnout. Pokud tam není ještě něco jiného, co si nechceš uvědomit?“
„C-CO?“ Tentokrát se Bill na ženu podíval šokovaně. Netušil, že něco takového přijde. „Ale… já Georga miluju. Je to dokonalý přítel a jsme spolu už několik let.“
„Neříkám, že toho Georga nemiluješ nebo že nejste spolu, jen… možná není tak dokonalý a je tam někdo, kdo má to, co hledáš?“ Řekla žena a pokrčila rameny. Podívala se na chlapce upřímně svýma modrýma očima. Nebyla tam, aby ho naštvala nebo tak, jen chtěla pomoct. „Všechno má svůj důvod. Neříkám, že to, cos udělal, bylo správné, ale vypadá to, že potřebuješ ještě hodně přemýšlet.“
„Ne, potřebuju, aby mi Georg odpustil, až mu tohle řeknu. Tom je bezcitný blb, není šance, že s ním budu, v žádném případě.“ Bill zavrtěl hlavou a postavil se. Ta žena musela být blázen. Není šance, že bude s chlapem, který využívá lidi k sexu a nevěří na vztah tak jako Bill. Vkrádal se do Billových myšlenek krok za krokem a kvůli němu se třásl a snil o věcech, o nichž předtím neměl ani páru. Protože to bylo šílené. Není šance, že Bill bude chovat nějaké city k Tomovi a dokáže to. Dokáže to Tomovi, Andreasovi a té ženě.
Ignoroval vystrašený pohled ženy, která seděla na dřevěné lavičce. Bill si dal ruce do kapes a naštvaně odešel. Tak debilní nápady. Bylo šílené přemýšlet o tom, co právě slyšel. Jak debilní rady mohly být, že mu Tom dá něco, co jeho přítel ne? Bylo to šílené a Bill neměl důvod tomu věřit. Ať už to dávalo jakýkoliv smysl.
Šel naštvaně zpátky do bytu a skopával plechovky, které mu přišly do cesty. Bill jen zíral na blonďáka, který ho vřele přivítal, když se vrátil. „Všem vám to ukážu. Nechci Toma Trümpera a nezabouchnu se do něj.“
Vešel do pokoje pro hosty a zamkl se tam po zbytek celého dne a noci.
Měl mokré sny o něm a Tomovi celou noc. Mokré sny s právníkem.
autor: Darkness069
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 20
Ta žena má asi pravdu jen Bill si to neuvědomuje.
Faza zapierania. Bill sa bude teraz trapit no aj tak si nakoniec uvedomi ze je to pravda, co povedala ta neznama zena 🙂