autor: Hitachiin-fangirl
„Tak už je to dva a půl týdne, co chodíš s Panem-polibkem-na-záchodech,“ prohlásil Andreas, když Bill přišel ke stolu, aby obsloužil Brada.
„Má jméno,“ zabručel Bill. „A ty máš pracovat a ne tady sedět se svým přítelem. Dáš si něco, Brade?“
Brad otevřel pusu, aby něco řekl, ale Andreas mu do toho skočil.
„No, možná bych i pracoval, kdyby mě hosteska poslouchala a posadila ho k jednomu z mých stolů,“ odpověděl Andreas.
Bill na něj vteřinu prázdně hleděl. „Tohle je tvůj stůl,“ řekl bezvýrazně. „Byl jsem sem poslán jen proto, že ty ho neobsluhuješ.“
Andreas nad tím výběrem slov pozvedl obočí a Bill jen zasténal a s protočením očí ten dvojsmysl odmávnul. Brad je po celou dobu sledoval s pobaveným úsměvem.
„No, já vím, co Brad chce, takže půjdu a za minutku mu to přinesu,“ řekl Andreas a vyplázl jazyk. „A mezitím mi můžeš říct, kdy se s tím klukem setkám.“
Bill už chtěl začít říkat něco o tom, že Andreasovi možná nikdy nedovolí se s ním setkat, když nad dveřmi cinkl zvonek a někdo vešel. Bill při tom zvuku vzhlédl a spatřil nikoho jiného, než Toma, který se na něj zubil, zatímco byl odveden ke stolu hned vedle toho, u kterého byli usazení Andreas s Bradem.
„Ehm… teď…“ řekl Andreasovi místo toho. Andreas pozvedl obočí a otočil se k Tomovi.
„Ty jsi Tom?“ Řekl, zněl přitom napůl pobaveně a napůl intrikánsky.
„Jo, kdo se ptá?“ Odpověděl Tom s úsměvem, bylo jasné, že ať už to mluví s kýmkoliv, je to jeden z Billových přátel.
„Tome, tohle je Andreas,“ představil je Bill. „Můj nejlepší kamarád a spolubydlící.
„A já už vím, kdo jsi ty,“ řekl Andreas se širokým úsměvem. Pak se otočil k Billovi. „Taky bych ho na těch záchodech políbil,“ řekl mu s mrknutím.
Bill ho plácnul po hlavě a Brad ze sebe vydal hrané rozhořčené ´Hej!´
„Nepolíbil,“ řekl mu Bill. „Protože já jsem byl na rande s Bradem, takže kdybys byl na mém místě, ani by ses na něj nepodíval.“
Brad už samozřejmě za ty tři týdny, kdy s Andreasem chodil, ten příběh slyšel. Nebyl nijak dotčený, řekl, že stejně po celou tu dobu myslel na Andrease, takže v tom si byli kvit. Bill byl rád, že to mezi nimi nezanechalo žádné nepřátelství, jelikož Brad se rychle stával důležitou součástí Andreasova života a rozhodně bylo daleko příjemnější, že spolu všichni dobře vycházeli.
Brad se usmíval, jak Andreas souhlasně zabroukal na Billovu poznámku, a Bill jen pobaveně zavrtěl hlavou, než se rozzářeně obrátil na Toma.
„Ahoj,“ řekl.
„Ahoj i tobě,“ rozesmál se Tom a přitáhl si Billa ke svému stolu blíž za poutka kalhot. „Chyběl jsi mi,“ řekl mu sladce.
„Viděli jsme se dneska ráno,“ připomněl mu Bill, přesto však byl tím komentářem potěšený. „I když, ty jsi mi taky chyběl,“ řekl. „Zvlášť když mi dělal společnost jen tenhle flákač,“ dodal a ukázal palcem přes rameno na Andrease.
„Jen proto, že se na mě nedíváš, to ještě neznamená, že tě neslyším,“ pronesl Andreas, Bill ho ignoroval.
„Takže jsi tady jen proto, abys mě viděl, nebo si dáš něco k jídlu?“ Zeptal se Bill.
„Přišel jsem hlavně za tebou,“ řekl Tom. „Ale asi bych si nějaký ten oběd dal.“
Bill se usmál. „V tom případě, co bys rád?“ Zeptal se.
Tom se ušklíbl. „Tebe,“ zabroukal a přitáhl si jej ještě blíž.
Andreas se za nimi rozplýval, ale oni oba jej ignorovali. „Já nejsem v nabídce,“ řekl Bill hlubším hlasem, očividně tím naznačoval, že pro Toma by mohl být.
Tom zabroukal. „Dám si cokoliv, co mi doporučíš,“ řekl.
Bill se usmál. „Spěcháš?“
„Opravdu ne,“ odpověděl Tom.
„V tom případě,“ začal Bill a nenuceně se Tomovi usadil na klíně. „Myslím, že tady na chvilku zůstanu.“
„Nemám nic proti,“ řekl mu Tom a omotal kolem něj ruce, aby nespadl.
„Možná tady není moc plno, ale jeden z nás musí vstát a obsluhovat,“ pronesl Andreas. Bill jen pozvedl obočí. „Jo, okay, já to udělám. Protože jsem tak dobrý kámoš,“ řekl, a když Bill zvedl obočí ještě výš, dodal: „a protože tys obsluhoval moje stoly, abych já mohl sedět tady.“
Konečně spokojený, že byl dostatečně oceněn, Bill otočil svou pozornost zpátky k Tomovi, zatímco Andreas políbil Brada na tvář a odloudal se pryč.
Tom Billa krátce políbil, než se odtáhl. „Chceš dnes večer něco provést? Georg říkal, že si chce domů přivést Annabel a já tam u toho nijak zvlášť nechci být, takže kdybys chtěl jít někam ven nebo tak něco…“
Bill nad tím přemýšlel celé dvě vteřiny. „Chceš přijít ke mně?“ Zeptal se. „Mohli bychom si dát večeři, nepodívat se na film…“
Tom se rozesmál. „To zní dobře.“
„Skvělé,“ prohlásil Bill nadšeně.
***
Tom byl nervózní, jak tam stál u dveří a sbíral odvahu zazvonit na zvonek.
Jeho nervozita neměla nic společného s pobytem u Billa doma, během posledních týdnů už tam byl hodněkrát. Neměla nic společného ani s tím, že bude poprvé trávit čas i s Andreasem. Andreas ještě nikdy nebyl doma, když si jej tam Bill přivedl, ale měli čas se seznámit v restauraci a on s tím výstředním blonďákem vycházel celkem dobře.
Byl nervózní z úplně jiného důvodu.
Byly to už tři týdny, co s Billem chodil, měsíc od chvíle, co se potkali, a i když to možná bylo pro spoustu lidí trochu brzy, byla jistá slova na špičce jeho jazyka, která tam nikdy dříve nebyla. Nikdo jiný jej nikdy nepřinutil cítit ani zlomek toho, co cítil s Billem, a on měl v úmyslu udělat z dnešní noci tu noc, kdy, poprvé v životě, tato slova vysloví.
Pokud však zbaběle necouvne.
Zhluboka se nadechl a zazvonil.
O tři vteřiny později Bill otevřel dveře a rozzářil se na něj, než jej vtáhl do bytu a směrem ke gauči.
„Sedni si,“ nařídil Bill, zatlačil jej na gauč a opustil místnost bez jakýchkoliv dalších slov.
Tom poslušně seděl a čekal s očima přilepenýma ke dveřím, kterými Bill odešel, a přemýšlel, co má za lubem. Bill byl zpátky během chvilky, hlavou nakukoval do dveří, ale nevešel dovnitř. Vypadalo to, jako by něco schovával.
„Ahoj,“ řekl Tomovi a sladce se na něj přitom usmíval.
„Ahoj,“ smál se Tom, „je tady nějaký důvod, proč trčíš u těch dveří, nebo se tam prostě jen rád opíráš?“
„Ne, ehm, vlastně jsem se tě chtěl na něco zeptat.“ Řekl Bill, vyznělo to spíše jako otázka.
Tom se nad jeho nejistotou usmál. „Tak se zeptej.“
„Ehm, no, spíše ti chci něco dát,“ řekl Bill. „Ale, ehm, ty máš na výběr? Takže je to spíše jako otázka?“
„Bille,“ řekl Tom. „Co se děje?“
Bill povystrčil jazyk. „Okay, no… Je to tak trochu hloupé, a trochu i trapné se takhle ptát, ale ehm… a chci říct, že technicky je to už tvoje,“ řekl, snažil se oddálit ten nevyhnutelný moment. „Ale… takhle to bude jako… oficiální? Takže…“
„Bille,“ řekl Tom znovu se smíchem, vstal a přešel k Billovi, ačkoliv nemohl vidět, co to schovává. „Co?“
„Ehm,“ řekl Bill a zrůžověl. Pak se zhluboka nadechl. „Tady,“ řekl a zvedl celkem velký zabalený předmět a podal ho Tomovi do rukou.
Tom měl trochu potíže to rozbalit, protože ať už to bylo cokoliv, špatně se to drželo a mělo to podivnou váhu.
„Je to šuplík,“ řekl Tom pobaveně, když odtrhnul kus papíru.
„Jo, z mé skříně,“ řekl Bill, kousal se do rtu a tvářil se přitom dychtivě, a přesto i trochu bojácně. „Tvůj šuplík.“
Tom se usmál. „Miluju to,“ řekl. „To je ten nejlepší dárek, jaký jsem kdy dostal.“
Bill se na něj usmál a dal mu pusu.
„Už tam jsou věci, které jsi tady nechal,“ řekl trochu ostýchavě a odsunul poslední kus papíru, aby ukázal malou sbírku Tomova oblečení. „Jak jsem říkal, už byl tvůj.“
Bill vzal Toma za ruku a zatáhl jej do svého pokoje, aby mohli vrátit šuplík zpátky do skříně.
„Ehm, a já jsem taky, mimochodem,“ řekl Bill, když skončili.
„Ty jsi taky co?“ Zeptal se Tom a následoval Billa ven z místnosti.
Bill se na něj přes rameno usmál. „Už tvůj.“
Tom Billa v půli kroku zastavil a přitáhl si jej do náruče. „A já jsem tvůj,“ řekl upřímně, s tváří zabořenou do jeho krku.
Bill šťastně vzdychl a vzhlédl k Tomovi. „Vyděsil by ses a utekl, kdybych řekl, že tě miluju?“ zašeptal.
Tom se usmál. „Taky tě miluju,“ řekl jako odpověď, měl pocit, že mu srdce brzy vyletí z hrudi a začne vesele tančit po podlaze.
Jejich rty se vzájemně našly a šťastně se spojily, dokud si někdo u dveří neodkašlal a nepřerušil je tak.
„Jsem tady s pizzou,“ řekl Andreas a škádlivě se na ně usmíval. „I když nevypadáte, že byste měli moc velký zájem.“
„Máš pravdu, nemám,“ odpověděl Bill. „Běž pryč.“
Vrátil se k líbání Toma a ignoroval, že Andreas neodešel, ale místo toho se přesunul ke skříňce s talíři.
„Ten do nebe volající nedostatek zájmu o okolní svět znám,“ pronesl Andreas, jak se pohyboval kolem. „Právě jste si řekli, že se milujete, že?“
„Nemůžu odpovědět, jsem příliš zaneprázdněný líbáním muže svých snů,“ zamumlal Bill proti Tomovým rtům.
Andreas protočil oči. „Okay, no, já jdu začít s tím filmem. Můžete se ke mně přidat, až skončíte.“
„Bille,“ řekl Tom, jakmile Andreas odešel. „Miluju tě,“ testoval ta slova. „Já tě vážně zatraceně miluju.“
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Andreas je kvítko ale opravdoví kamarad a kluci jsou pěkně zamilovány.
Táto poviedka je úžasná a veľmi vtipná. A tieto dva páriky sa našli. Bola by sranda byť s nimi na spoločnej večeri, by sme sa nasmiali. Dobre napísané. Ďakujem za preklad.