autor: SakuraUchihaHaruno13
Ahojky lidi:),
chtěla bych Vás jenom upozornit, že během následujících dvou měsíců bude moje aktivita nepravidelná a bude se odvíjet od toho, jestli budu mít vůbec čas psát nebo jestli se někde naskytne možnost připojení k internetu. Nesmutněte, nějaký dílek tu (snad) přistane a další aktivita bude záležet na povinnostech atd. Doufám, že vás během té pauzy tahle povídka neomrzí a budete tu i s dalšími díly.
SakuraUchihaHaruno13
Bill tentokrát neměl nic proti tomu, aby s ním Tom sdílel jednu postel. Už mu přišlo zbytečné se od něj neustále odtahovat, když si teď v klidu a beze slov dali jasně najevo, čím pro sebe jsou.
Z Billa jasně zářila spokojenost ve chvíli, kdy uléhal do svojí postele a jenom kousíček od sebe tušil Toma. Lehce se k němu natáhl a rukama nahmatal spodek jeho mikiny. S lehkým úsměvem se opět schoval do jeho mikiny a hlavu nechal na jeho krku. Cítil, že dredáč nemá žádné triko, proto se k němu natiskl ještě o něco víc. Doslova miloval tuhle jejich blízkost, kdy ho Tomovy ruce šimraly na zádech, zatímco on jenom zavřel oči a spokojeně oddechoval.
Tom složil hlavu na tu Billovu a taky zavřel oči. Byl připravený odplout do říše snů, zatímco na svém hrudníku cítil horko Billovo těla.
Oba se ráno probudili kvůli nepříjemnému řinčení budíku. Ani jednomu se nechtělo vstát z té krásně vyhřáté postele, a navíc ještě přetrhnout to láskyplné pouto blízkosti, které si po celou noc udrželi.
Vstát ale museli, takže přerušili lehké ranní líbání a vyhrabali se z postele.
Bill zašel dolů na snídani, aby se mohl Tom dostat do koupelny.
„Dobré ráno,“ popřála Billovi jeho matka a podala mu několik toastů. „Jak se vyspal?“ chtěla vědět.
„Naprosto báječně,“ zašveholil s blaženým úsměvem, zatímco vzpomínal na to, jaký je to nádherný pocit být Tomovi tak neskutečně blízko.
„Sny tě už netrápí?“ pokračovala v kladení svých otázek, zatímco si ke stolu sedla naproti němu a dala se do snídaně s ním.
„Ne,“ odvětil popravdě. „Zatím se mi nevrátily.“
„To jsem ráda,“ řekla a nalila si plný hrnek kafe. „Snad ses s tím vším už srovnal.“
„Jasně,“ odpověděl a natáhl se pro další toast. „Jsem rád, že to konečně vím.“
Po snídani se vrátil k sobě do pokoje s propašovaným zbytkem svojí snídaně. Nabídl Tomovi, zatímco si skočil do koupelny, aby se převlékl. Následně si připravil do školy, namaloval se, učesal a vyslechl si, kolik času během rána stráví u zrcadla. Nechtěl se pouštět do debaty, která by se týkala všech možných procesů, které musí denně podstoupit, aby jeho vlasy vypadaly vždy dokonale.
Když byli oba připravení, Tom zamířil k oknu, aby z něj následně vyskočil, a Bill šel normálně dveřmi. Rozloučil se s rodiči a venku se připojil k Tomovi.
Nedokázal si představit nic, co by mu mohlo zkazit radost. Zbavil se všech těch odporných snů, a navíc si našel někoho, v jehož náručí může klidně usínat. Zbývalo jenom ignorovat znechucené pohledy spolužáků a vyhýbat se vysvětlování rodičům, ale jinak bylo vše v jeho světě přímo pohádkové.
Ve škole si jich zprvu nikdo moc nevšímal. Pár narážek na jejich neustálou blízkost se sice objevilo, ale k žádnému výraznému konfliktu nedošlo.
O hodině je však třídní učitel informoval o tom, že Fredericka, dívka, s níž měl Tom sedět, se rozhodla, že to nepodstoupí, a požádala o přesazení.
Učitel netušil, co Tom těm holkám dělá, že s ním nejsou schopné vydržet, ale došlo mu, že tuhle komedii není ochotný hrát celý následující školní rok. Proto vyhověl Tomovu požadavku a nechal ho sedět s Billem v poslední lavici, aby od něj měl klid. Ač jim zprvu vyhrožoval, že je nechá prohlédnout nějakým expertem, upustil od toho ve chvíli, kdy je nechal sedět spolu. Vzdal ten boj, jelikož Tom byl na něj až moc tvrdý oříšek. Někoho s takovou rozhodností za dobu své práce ještě nepotkal a nebyl schopný mu příliš ztěžovat život.
Bill byl nadšený společně s Tomem, jelikož v poslední lavici u okna nebylo z katedry ani od tabule téměř nic vidět. Mohli tedy společně blbnout a úplně ignorovat vše, co se jim učitel snažil vecpat do hlav.
Tomovi se stále dařilo udržet v tajnosti svou teorii o jejich příbuzenském vztahu. V hlavě se stále soustředil na Billa a udržoval s ním konverzaci, při níž se dozvěděl, že odpoledne má Bill v plánu nákupy. Sám by se toho účastnil jen velice nerad, ale Bill ho svými přesvědčivými argumenty donutil jít taky. Jeho argumenty se skládaly spíše z primitivních výhrůžek týkající se Tomova utajovaného přespávání. Když Tom nepůjde, nebude u Billa dál přenocovávat, což byla pro dredáče dostatečná motivace.
Po škole si Bill odložil učebnice doma, vzal si peníze a společně s Tomem vyrazil. Měl v plánu koupit něco sobě i Tomovi, jelikož si všiml, že za celou tu dobu, co ho zná, na něm viděl snad jen dvě mikiny, což jeho, jakožto módního nadšence, dohánělo k nepříčetnosti.
Ač jejich město nebylo příliš vyhlášené ani nijak moc velké, nějaký obchod s kvalitnějším oblečením se tam přece jenom našel. Bill provedl Toma různými uličkami a zkratkami, až se ocitli přímo před Billovým nejoblíbenějším obchodem.
Pro sebe si vybral hned několik triček doplněných o pár výrazných šperků. Nezapomněl na pásky barevně sleděné s novými tričky, vzal si i nové džíny a dvě kožené bundičky. Jedna byla čistě černá s mnoha cvočky a pásky, zatímco druhá hrála sytě rudou občasně přerušovanou černou. Obě si okamžitě zamiloval.
Tom po celou dobu stál vedle a díval se, co všechno si Bill zkouší. Byl nucen společně s ním posuzovat, zda v nových džínách nemá příliš objemné pozadí, nebo jestli se k tomuhle tričku hodí spíš tenhle pásek nebo ten druhý. Upřímně měl pocit, že se mu za chvíli hlava rozskočí pod všemi těmi nepříliš důležitými otázkami.
Když pak přišla řada na něj, byl víc než zaskočen. Neočekával, že Bill bude chtít koupit i něco jemu a zpočátku se mírně bránil, ale nakonec Billovi podlehl. Sám netušil, zda to bylo kvůli jeho dokonalým lesknoucím se očím, nebo kvůli uvědomění, že má skutečně málo oblečení.
Bill se ihned dal do průzkumu a hledal, co by tak mohlo Tomovi slušet. Zabrousil k mikinám, kde mu vybral jednu z menších velikostí a žádal ho, aby si tento kousek oblečení zkusil.
Tom však naprosto klidně zavrtěl hlavou. „Ale no tak,“ laškovně se pousmál, „do ní by ses přece se mnou nevešel.“
Bill chtě nechtě musel uznat, že má Tom pravdu. Kdyby ho přiměl nosit upnuté oblečení, připravil by se o možnost sdílet společně s ním jednu mikinu. A to byla věc, jíž se skutečně vzdát nechtěl, proto výběr Tomova oblečení nechal čistě na Tomovi.
Tom díky Billovi obohatil svůj šatník o dvoje volné a roztrhané džíny, o čtyři různě barevné, ale prostorné mikiny a o tři volná trička s nezajímavými nápisy.
Bill trval na tom, aby si Tom vzal ještě něco, ale dredáč tentokrát neustoupil. Netušil, jak Billovi tuhle jeho laskavost oplatí a nechtěl si u něj dělat ještě větší dluhy.
Bill to všechno zaplatil a po nákupech Toma zavedl do menší cukrárny, kde se společně najedli. Témata jejich hovoru se neustále měnila, přecházela z jedné oblasti do druhé a zase zpátky. Čas proti jejich vůli plynul neskutečně rychle a oni se vraceli, když už na město začal padat soumrak.
Oba cestou fascinovaně sledovali oblohu, po níž se jako rudá stuha táhl západ slunce postupně přecházející v tajemnou a temnou modř, jež se následně ztratila v nekonečné temnotě, již místy jako nebeské šípy či diamanty protínaly zářící hvězdy spojující se v několik kouzelných souhvězdí.
Městem se nesl nádech podzimu, vítr tiše hvízdal v korunách stromů a provokativně si hrál s Billovým účesem, který neustále přeměňoval k obrazu svému, což se samozřejmě Billovi nelíbilo. Nepomohla mu ani ta tuna laku, kterou své vlasy ráno obdařil. Už po kratší části cesty měl vlasy rozcuchané a neupravené.
Tomovi to přišlo svým způsobem roztomilé. Chvíli Billovy vlasy odstávaly na jednu stranu, pak zafoukal vítr a vlasy se mu přehodily na stranu druhou.
Nemusíš se tomu tak smát, napomenul ho černovlasý chlapec, jemuž na vzhledu přespříliš záleželo.
Jenže to jinak nejde, pokusil se hájit dredáč, který s vlasy problém neměl. Dredy byly moc těžké na to, aby si s nimi vítr jen tak pohrával. Vypadáš legračně.
Nech toho! Okřikl ho Bill. Není to vůči mně fér! Ten lak měl držet! Netuším, proč to nefunguje!
Že by špatná značka chemickýho hnusu, který na sebe denně patláš? Zkusil to Tom.
Nejsou to chemický hnusy, zastával se sám sebe i svých vlasových přípravků Bill. Díky nim jsem vždy okouzlující.
Pokud nezafouká vítr, opravil ho Tom a rukou mu vlasy ještě trochu rozcuchal, čímž uvolnil částečně ztvrdlé vlasy u kořínků. I bez všech těch hnusů bys vypadal dobře, pronesl k němu upřímně. Takhle si svoji přirozenou krásu jenom ničíš, udělal mu kratičkou přednášku, a zatímco se Bill soustředil, aby si své vlasy ještě jakžtakž srovnal, Tom si ho k sobě přitáhl a letmo ho políbil na prochladlé rty. Nedělal si těžkou hlavu s přítomnými chodci nebo obyvateli města. Bylo mu úplně jedno, kdo všechno se dívá, chtěl Billa, a to bylo to jediné, co se rozhodl vnímat a co chtěl taky uposlechnout.
Bill se od něj lehce odtáhl. Nech si to radši na večer.
Což znamená? Tomovým tělem prolétla vlna vzrušení.
No tak! Posteskl si Bill v okamžiku, kdy ve své mysli zahlédl další Tomovy představy. Zas takhle jsem to nemyslel!
Vážně ne? Tom se stále nevzdával. Co ty víš, třeba jednou… za mnoho dní…?
Třeba, Bill jenom pokrčil rameny a do tváří se mu nahrnula červeň. Nezáleželo mu na budoucnosti, on žil skutečností, která se právě teď odehrávala mezi jím a Tomem. Stoprocentně věděl, že není připravený zajít někam dál, ale věděl, že co není, může být. Nechával si budoucnost otevřenou, zatímco se tiskl ke svému milovanému Tomovi. To byl totiž jeho život.
Společně se vydali směrem k Billovu domu. Když dorazili, Tom ho na rozloučenou políbil na čelo a slíbil, že se za chvíli vrátí. Musel si ještě u sebe něco vyřídit, potřeboval se dostat k sobě a taky počítal s tím, že ho bude chtít vidět Amalia.
Celou cestu běžel, aby pak mohl s Billem strávit o to víc času. Skoro ani nevnímal, jak se jeho trénované tělo napíná pod tou téměř zanedbatelnou námahou. V mysli měl obrázek těch hebkých rtů a téměř se mu roztřásla kolena. Bylo to prvně v životě, co k němu skutečně cítil něco jiného než pouhý chtíč. Byla to pro něj taková změna, že netušil, jak postupovat dál. Nikdy dřív netoužil jenom po blízkosti, jediný polibek nikdy neznamenal tolik. Jenom Bill se stal v jeho životě takovou netradiční a roztomilou výjimkou…
Během chvíle dorazil k sobě, kde si zkontroloval vše potřebné, uložil si své nové věci a znovu vyhrabal nefunkční pistoli. Bill se mu dostával pod kůži tolik, že musel přehodnotit všechny svoje priority. Napadlo ho, že kdyby třeba odstoupil od Amalii v době, kdy Bill dokončí studia, mohli by společně odjet někam hodně daleko, kde by je nikdo nenašel a kde by byli spolu skutečně šťastní.
Pistoli opět schoval a vydal se ke své nadřízené, aby ji informoval o tom, jak proběhl další den. Jediné, co mohl říct a co byla pravda, byla skutečnost, že se s Billem hodně sblížili. Jiný pokrok v této operaci nenastal a on za to jenom děkoval Bohu. Klidně by v téhle fázi seznamování a namlouvání zůstal až navěky, kdyby to znamenalo, že bude s Billem a nebude mu muset ublížit.
Jakmile se ocitl v Amaliině kanceláři, pokusil se skrývat své potutelné úsměvy, což šlo jen stěží.
„Mohl bys mi laskavě vysvětlit,“ začala okamžitě, jakmile ho zaregistrovala, „proč se na ulici líbáš s tím, kterého máme okrást? Což je, jak už víš, tvůj bratr?!“
autor: SakuraUchihaHaruno13
betaread: J. :o)
To bola celkom milá kapitola. 🙂 Ako sa Bill počas spánku túlil k Tomovi nakupovanie a ten rozhovor o vlasoch 🙂
Ale záver…zistili sme, že Amalia chce Billa len okradnúť (no len…mohla chcieť aj niečo horšie) a som teraz zvedavá, čo chce robiť, keď zistila, že chalani sú si bližšie ako sa plánovalo.
Ďakujem za časť.
Proč Amalia řeší zrovna tohle? Jí by to mohlo totálně buřt, ne? Chtěla, aby se sblížili, tak to má.
Krásně jim to spolu klape, jenom mě udivuje, jak je Tom klidný, když ví, co je oba ještě čeká. Já bych měla nervy v hajzlu a on je naprosto v pohodě.
Díky, za kapitolu a těším se na pokračování. Počkám si. 😉
Krásná a roztomilá kapitolka. Dokud se nikomu neděje nic špatného, jsem s vývojem spokojená 🙂
Tak že ona je nechává sledovat já si počkám na další díl.
Souhlasím s holkama, protože tohle byla strašně krásná kapitolka! 🙂 fakt jsem si užívala toho, že se nedělo žádné drama a toho, jak se k sobě kluci nádherně chovali. Vždycky mě to dostane! Navíc je sladké, jak se Tom strašně moc těšil zpět za Billem a uvědomil si, že nejde je o chtíč, ale celkově že má Billa ohromně rád. Takové věci mě vždycky zahřejí! 🙂
Ale ta Amalie na konci. 😀 Už by se jí kluci mohli nějak zbavit. 😀 Jsem zvědavá, zda chce Billa ´jen´ okrást nebo něco víc? Každopádně jak tady už bylo psáno – chtěla, aby se Tom s ´obětí´ sblížil, tak to taky udělal! Snad dle toho bude i agrumentovat a nic vážného se mu nestane.
Taším se totiž, až budou kluci zase spolu! 😛
Díky za díl! 🙂
Tiež som si užívala pokojnú atmosféru kapitoly. Bolo to sladké:) od rána, cez nakupovanie a aj cestu domov. Len keby Tom nemal tú odpornú Amáliu na krku:(