Chyť mě, když to dokážeš 5.

Bill

Ztěžka jsem vydechl. To není možné. Marek je svině, ale až taková snad ne, a ten nový? Co o něm vlastně vím? Přejel jsem si dlaní po tváři, kde se mi nejspíš začala tvořit modřina.
„Bille, prosím.“ Natáhnul k mé tváři ruku. „Prosím, dovol mi ti pomoct. To naše příměří, líbilo se mi to.“ Pohlédl jsem na něj. Ach, Tome. Kdybys věděl, jak moc ti chci být nablízku, jak moc toužím po těchto dotycích. Jenže ty si myslíš, že jsem odporný a co když jsi to vše naplánoval ty? Zadíval jsem se do jeho čokoládových očí a hledal aspoň nějaký náznak.
„Můžu si to promyslet?“ Jak jenom zjistím, jak to všechno bylo?
„Jasně.“ Sklopil oči a zvednul se. V ten okamžik každá buňka v mém těle křičela – neodcházej – jen má ústa nevydala ani hlásku. Jen co se za ním zaklaply dveře, schoulil jsem se na zemi do klubíčka a slzy mi téměř v proudech stékaly po lících. Bille, ty jsi takový idiot. Celé roky Tomovi dělám naschvály, jen aby si mě všimnul, aspoň na kratičký okamžik, a když je na dosah ruky, vyhodím ho. Je možné, že si něco namlouvám? Je možné, že celá ta láska k Tomovi je jen má utkvělá představa? A je teď správný čas pochybovat sám o sobě?

Tom

Plácnul jsem sebou na postel a pohledem propaloval strop. Proč jsem takový debil? Možná je na čase se nad sebou zamyslet, Tome. Možná je na čase dospět. Shrňme si fakta.
Fakt č. 1 Bill se do mě zamiloval.
Oprava faktu č. 1 Bill do mě ještě před dvěma hodinama byl zamilovaný.
Fakt č. 2 Ta ochrana Billa se mi zrovna dvakrát nepovedla.
Fakt č. 3 Bill si myslí, že jsem totální idiot a nikdy se mnou nepromluví.
Fakt č. 4 Zamiloval jsem se do Billa.
Fakt č. 5 Všechno napravím a budeme žít šťastně až do smrti.

Tohle bude daleko těžší, než jsem si myslel. Jediné, co mi jde, je provokovat Billa, jinak s ním asi komunikovat neumím. A to je zoufalé! Jo, je na čase dospět. Co to vzít od podlahy? Hezky popořadě, musím dostat rodiče z domu. Což by nemělo být těžké, zítra je pátek a odjíždí do Berlína na víkend. A ta těžší část, překvapit Billa. Bill je romantik, takže něco romantického. Tohle bude hračka!

Po vyčerpávající noci plné přemýšlení a plánování jsem usnul až k ránu, tak se není čemu divit, že se mi nechtělo vstávat. Vlastně se mi nechtělo jen do školy, jinak jsem se nemohl dočkat, až uskutečním svůj plán. Nejdřív jsem z baráku vyletěl jako střela, ale hned za rohem jsem se zastavil, počkal, než projde Bill a šel pomalu za ním.

Celé dopoledne bylo nějaké zamlžené, Bill zůstal sedět vedle mě, ale nebavil se se mnou, on se na mě ani nepovídal! Ale díky bohu to uteklo a já se mohl vydat do města, zrealizovat to moje překvapení, které Billa určitě dojme k slzám, skočí mi kolem krku a vyzná mi lásku. Ha! Jsem optimista. Nepozorovaně jsem Billa doprovodil k domu a potom to vzal směr město.

První malý zádrhel nastal při koupě svíček. Absolutně jsem netušil, kde by ty malé svině mohli prodávat. Na konec jsem našel malinký obchůdek, kde měli aroma cosi, vonný cosi a svíčky. Druhý problém nastal při výběru svíček. Jedny voněly po čokoládě, druhý po jahodách, třetí po něčem, co jsem netušil, že existuje. Takže po důkladném zvážení a radě prodavačky jsem vzal 10 vanilkových a 10 čokoládových. Vím, že Bill žere čokoládu pořád, tak snad nesežere i ty svíčky. Už jsem myslel, že mám vyhráno, ale! Přišel jsem do květinářství a požádal o 100 okvětních lístků růží. Stojím, koukám na prodavačku, ona stojí, kouká na mě.
„Co prosím to chcete?“
„No sto okvětních lístků růží.“ Jeden z nás tu bude natvrdlý, ale já to nebudu.
„To tady neprodáváme. Myslíte si, že jen tak pro nic za nic otrháváme kytky?“ Teď už vypadala nasraně.
„A kdo jiný než vy?“
„Pane, tady žádné lístky neprodáváme.“ A tak skončil nákup okvětních lístků, pro jistotu jsem zašel do květinářství vedle a poprosil o 10 růží. Prostě to oškubu sám. Stačilo už jen zaběhnout do obchodu pro něco k jídlu a hurá domů.

Doma to bylo lehčí, než jsem si myslel. Bill zalezl k sobě a asi neměl v plánu vylézt, rodiče už odjeli a já měl volné pole působnosti. Recept byl jednoduchý. Zapékaná kachní prsa s pomerančovou omáčkou. Vše jsem dělal podle receptu a musím uznat, že to fakt vonělo. Jako přílohu jsem udělal jen zeleninu, protože ta podvýživa toho stejně víc nesní, a zatímco jsem prsa vrazil do trouby, začal jsem chystat stůl. Osm růží jsem oškubal a lístky rozházel po stole, dvě jsem si nechal pro Billa, svíčky jsem strategicky rozmístil po kuchyni a běžel se převléct. Jestli mi ani tuhle romantiku nezblajzne, tak jsem v prdeli. Jídlo jsem hezky naservíroval a teď už stačí jen Billa dopravit dolů.
Teď už doopravdy se mi začaly klepat kolena a třást ruce. Vzal jsem růži a šel k jeho pokoji. Bylo tam až podezřelé ticho, co když spí? Tome, jsi kretén, nedomyslel jsi to. V noci jsem měl trochu času a napsal jsem na lepící lístečky vzkazy, které jsem od kuchyně různě rozlepil po cestě až k Billovi. Růži jsem položil na zem před jeho dveře a zaklepal. Jak jsem uslyšel, že se zvedá, vzal jsem roha do kuchyně, kde jsem na něj čekal s druhou růží. Uslyšel jsem vrznutí jeho dveří a netrpělivě jsem přešlápnul.

Bill

Shodou okolností jsem se vydal do koupelny a zrovna někdo zaklepal. Né někdo. Tom. Nikdo jiný nebyl doma. Otevřel jsem dveře a přede dveřmi mi ležela růže a u ní byl papírek – Odpusť… – vzhlédl jsem a u schodů byl další – byl jsem kretén – a o dva schody dál další –dovol mi to napravit – o dalších pět schodů další – dej mi šanci – o tři schody dál další – ti dokázat, jak moc mi na tobě záleží – na konci schodů ležel další – jak moc toužím po společné budoucnosti s tebou – teď už jsme měl v očích slzy. Co to ten blbec dělá? U dveří do kuchyně ležel další – Když teď neodejdeš, budu to brát jako souhlas – co mám teď dělat? Stál jsem tam, koukal na ten papírek a nevěděl, co si počít. Když jsem zvednul hlavu, Tom tam stál u prostřeného stolu s večeří, v ruce držel růži a nesměle po mně pomrkával. Utřel jsem si slzy, došel k němu a natáhnul se po něm.

autor: Bína