Pár nikotinových polibků 1/3

Stará láska nerezaví… a ta první je nezničitelná.

Chtěl bych se vám svěřit se svým příběhem. Celkově to začalo před necelými šestnácti lety, ale já chci vyprávět od doby, kdy mi bylo sladkých a naivních třináct. Tehdy se totiž stala jedna hodně zásadní věc v mém životě – byl jsem prvně políben.

Abych blíže nastínil situaci, prozradím vám, že se to vše odehrálo na letním táboře, kde jsem měl strávit čtrnáct dní. Někdy v polovině tábora na mě vyšla noční hlídka, což znamenalo, že jsem mohl od dvanácti do jedné ráno chodit po táboře s baterkou a hrát si na nočního hlídače. Samozřejmě mi to dodalo jistý pocit důležitosti, dokud ke mně nepřidělili jedno menší pako. Po notné dávce ignorace se to však dalo přežít. Všechno klapalo až na menší problém – byla to neskutečná nuda. Chodit nočním táborem, kde všichni spí, a jediným zvukem je ozvěna vlastních kroků v doprovodu smíchu opilých vedoucích a praktikantů, nebylo tak skvělé, jak jsem původně zamýšlel.

Došel jsem tehdy k chatce číslo čtyři a svojí baterkou jsem jim posvítil do oken, tiše jsem doufal, že se mi dostane alespoň nějaké odezvy. Uvnitř spal naprosto boží dredatý kluk jménem Tom, dlouhovlasý Georg a brýlatý Gustav.

Když svícení nezabralo, začal jsem jim do okna házet menší kamínky ze štěrkové cesty. Samozřejmě jsem mohl zkusit jít dovnitř, ale jelikož se chatka nacházela v blízkosti chatky, kde se nacházeli nalití vedoucí, neriskoval jsem.

Po několika minutách pilného snažení se mi to konečně podařilo, zevnitř bylo vidět několik světel vycházejících z nočních baterek, záclonka na okně se roztáhla a za sklem se objevila jeho tvář. Postupně se přidali i všichni ostatní.

Okno se skřípavě otevřelo a já si mohl hned vyslechnout, co si to sakra dovoluju, že je tak budím. Byli sice lehce podráždění, ale chladná noc v nich vyvolala touhu po dobrodružství. Nikdo z nich nechtěl vyjít ven dveřmi, protože ty byly hned proti oknu chatky vedoucích, takže se začali cpát ven oknem.

Gustav se zdál být proti celé té akci a řekl, že by všichni měli radši spát. Světlem omámený Georg prohlásil, že bez pusy na dobrou noc už dneska neusne. Tom se vykláněl z okna hlavou napřed, takže kdyby vypadl, pořádně by si natloukl. Oba dva jsme byli ale jakýmsi způsobem vychechtaní a Georgova slova nám oběma utkvěla v mysli. Nejsem si pořádně jistý, jak přesně se to odehrálo, jelikož je to už několik let zpátky, ale Tom se ke mně natáhl a dal mi moji první pořádnou pusu na rty. Jednu jednoduchou pusu na dobrou noc, bez použití jazyka nebo ochmatávání.

Pro mě to byl zcela nový zážitek, který mi změnil život. Možná jsem přemýšlel, že to zkusíme znovu, když se z chatky vedoucích zjevila mužská postava a kluky zahnala zpátky do postele a nás do našich chatek. Věděl jsem, že z toho nejspíš bude nějaká nepříjemnost, ale nedokázal jsem se přimět k tomu, abych na to myslel. Na rtech mě stále hřál můj první skutečný polibek, zatímco mými žilami proudilo to neskutečné teplo a radost. Hormony pracovaly na sto procent a já nebyl schopný usnout. Před očima jsem měl jeho tvář a uvědomoval si, že mě mohl políbit on, stejně jako kdokoli z jejich chatky. Šlo téměř o náhodu, ale to mi bylo v tu chvíli úplně jedno. Tiše jsem si představoval, jak se plíží pryč ze svojí chatky a jde přímo do mojí, kde bez větších potíží překoná dveře a najde mě na dolní palandě. Snil jsem o jeho blízkosti a dalších jemných polibcích tak dlouho, že jsem si nestihl uvědomit, že už svítá. Probděl jsem těch několik hodin jenom s myšlenkou na něj.

U snídaně jsme se pozdravili, sedli jsme si vedle sebe a jen jsme poslouchali Georgovo a Gustavovo remcání o tom, co jsme to v noci dělali.

Jakmile se ale našla nějaká ta volná chvilka, Tom mě zatáhl za chatku a dal mi jasně najevo, že to, co bylo v noci, nebylo jediné. Byl jsem tak strašně naivně zamilovaný, až se nad tím teď musím blbečkovsky usmívat. Líbal jsem se s ním za chatkou, a ač to vypadalo, že on je ten vůdce, byl jsem to já, kdo první zavedl možnost líbání s jazykem.

V následujících dnech jsme si jeden pro druhého našli nějaký ten moment, kdy jsme společně zalezli do spacáku a rukama zkoumali, co má ten druhý pod trikem. Mysleli jsme si bůhvíco, to je pravda. Byla to prostě ta první láska v životě, která už opouští základy platoničnosti.

Po třech dnech však nastal důležitý zvrat. Jednoduše jsem Tomovi řekl, že už s ním dál být nechci. Bál jsem se totiž, že se o tom dozvědí moji rodiče. Měl jsem zakázané i dívky, natož aby se pak k rodičům doneslo něco o Tomovi. Za závojem lásky jsem stále byl paranoidní, proto jsem to s ním ukončil. Rodiče by mě zabili, přinejmenším zbili, kdyby o tom věděli. Neměl jsem jinou možnost.
Tom se s tím nechtěl smířit, snažil si mě získat, neustále byl se mnou a líbal mě i proti mé vůli, až mi to trhalo srdce. Bylo na něm vidět, jak je zoufalý, ale já jsem jednoduše nemohl změnit svoje stanovisko. Proklínal jsem sám sebe, potažmo své rodiče za to, jak musí Tom tak děsně trpět, o mém srdci ani nemluvě.

Následující dny byly jedny z nejhorších a já se modlil, aby tábor už konečně skončil a my dva mohli být daleko od sebe, abychom jeden druhému neubližovali. Doufal, že se vše zklidní, když se rok neuvidíme. Já byl totiž z Prahy a on někde z okolí tábora, někde hodně na severu Čech ze tří stran ohraničen Německem. Hodně daleko ode mě.

Vyšlo to, sice mi ještě dlouho potom psal, ale dokázal jsem ho přesvědčit, aby toho nechal. Všechny esemesky i fotky jsem smazal ze strachu, že by na to moji rodiče mohli přijít. Byl jsem strašný srab a zbabělec. Srdce mi krvácelo, jelikož byl mojí první skutečnou láskou, on měl můj první polibek, on měl moje srdce a to my bylo teprve třináct let.

Další dva roky jsme se pravidelně viděli na táboře. Já měl své přátele, on své. Navzájem jsme se provokovali, jak to mezi kluky bývá, vše vypadalo dobře. Nikdo z nás se o ničem nezmínil, chovali jsme se, jako by se nic nestalo. Neříkal, že mě chce zpátky, vypadal, že na to totálně zapomněl.

Bolestně jsem to přijal a hleděl jsem si svého, až do doby, kdy mi bylo šestnáct. Vedoucí mi nabídl, abych jel jako praktikant a pomohl se vším potřebným. Dohodl jsem se s ním, že v prvním táboře, který se bude pořádat, pojedu jako dítě, a na druhý totéž léto pojedu jako praktikant. Až později jsem se dozvěděl, že Tom pojede jako prágoš na první, kde já budu jako dítě. Na srazech, které se ještě před táborem pořádaly, vyšlo najevo, že budu v oddíle, jehož praktikant bude právě Tom. Na normální život je to až moc náhod, nemyslíte?

Nic jsem nenamítal, jeho společnost jsem dokázal docela dobře snášet, aniž by mi v mysli vytanuly vzpomínky na náš předchozí třídenní románek.

A tady se už konečně dostáváme k tomu hlavnímu. Ve zkratce jsem převyprávěl svou minulost, abych se dostal ke srazu vedoucích a praktikantů, který se udál skoro nedávno. Bylo to kolem dvanáctého června, aby to vyšlo na víkend. Všichni jsme přijeli v pátek večer a zůstali jsme až do nedělního rána. Hned první večer se ale stal hodně zvláštním.

Měli jsme s sebou pití na dvě noci, několik lahví vína – bílého i červeného, vodku, pivo a tak. Zábava se pěkně rozjela. Všichni jsme mluvili o všem, byli jsme rozjaření a veselí. Já však nevydržel víc než do jedné ráno. Popřál jsem všem dobrou noc a šel jsem spát.

Potkal jsem svého spolubydlícího, který na záchodě pořádně zvracel. Ani jsem ho pořádně neznal, byl zase ze severu, ale došlo mi, že neumí pít. Když jsem se snažil usnout, což mi za žádnou cenu nešlo, slyšel jsem ho, jak šel dvakrát v noci zvracet. Všechno by bylo v pořádku, kdyby nám fungovalo světlo. Jenže nám jediným nešla v chatce elektrika, takže si ten chudák nemohl ani rozsvítit. Ze své postele jsem následně slyšel, jak tu šavli hází na zem a teprve druhou várku do záchodu. A tohle se stalo dvakrát. Skoro jsem se bál jít na záchod, jelikož jsem si nebyl jistý, jestli to po sobě uklidil.

Netuším, jestli to bylo alkoholem v krvi, nebo něčím úplně jiným, každopádně jsem nemohl spát. Ani do tří do rána jsem nepřesvědčil svoji mysl, aby konečně vypnula. Byl jsem tedy svědkem toho, jak se Tom společně s dalším klukem, s prominutím, zlili jako dogy.

Z venku byl slyšet bujarý smích, otravné písničky, které ti dva blbečci zpívali, a všemožné nadávky. Věděl jsem, že tohle jen tak neskončí, ale modlil jsem se, aby skončilo.

Prošli kolem chatky, kde jsem byl, a mířili dozadu na hříště, kde jejich zábava pokračovala. Sám jsem náhle stál před velice důležitou otázkou, jestli mám jít ven, nebo se další hodinu snažit spát. Každou vteřinu jsem byl zvědavější, co tam dělají, a chtěl jsem se k té zábavě přidat, proto jsem vylezl z postele. V pyžamových kraťasech a tričku, přes nějž jsem si hodil mikinu, jsem doklusal do předsíně, kde jsem si vzal boty a vyrazil jsem do chladného rána, kde se už v trávě začala tvořit rosa.

Mířil jsem za nimi a byl jsem svědkem, jak ty dvě paka shazují fotbalové branky na zem, pak je zvedají a znovu shazují, přičemž se tlemí jako korunovaní blázni a ještě zpívají nějakou příšernou písničku se sprostým textem, který vychází z Tomova mobilu, jenž zároveň slouží jako baterka.

Přišel jsem k Tomovi a pokusil se zavést řeč, moc to nešlo, jelikož si mě stáhl k sobě v pevném objetí a téměř mi nedovolil se hnout. Snad víc než minutu jsem se tiskl k jeho hrudi. Ze silné mikiny byly neskutečně cítit cigarety, což pro mě nekuřáka nebyl zrovna nejlepší pocit na světě, ale vydržel jsem to. V tom jediném silném objetí jsem si znovu připomněl ty dny, kdy jsme spolu ‚chodili‘.

Pak mě beze slova pustil, podíval se na mě a dal se znovu do zpěvu. Z každého jeho pohybu i pohledu jasně vyzařovalo, jak moc pil. Nechal jsem ho tedy tam a vydal jsem se zpět do chatky. Byl jsem trochu zklamaný, čekal jsem od toho mnohem víc.

Zima rána ke mně plně dorazila a já se začal klepat jako osika.

Ani ne dvacet vteřin po tom, co jsem zmizel z dohledu, jsem za sebou uslyšel jeho přiopile pitomou otázku: „Hej vole, kde je Bill? Teď tu přece byl!“

Pousmál jsem se a kousek jsem se vrátil, aby mě viděl. Jakmile mě zmerčil, posvítil na mě baterkou v mobilu a dal se do běhu. Samozřejmě jsem to vzal jako výzvu a utíkal jsem pryč. Vzal jsem to ještě víc dozadu, kde nebyla posekaná tráva, takže nám oběma dosahovala bezmála ke kolenům.

Jsem si jistý, že bych mu byl býval utekl, jelikož je to silný kuřák a byl opilejší než já, což mu na rychlosti nepřidalo, jenže ranní rosa vykonala své. Buďto za to může osud, nebo moje nepozornost, ale najednou mi podjely nohy a já sletěl z menšího svahu přímo na pískové volejbalové hřiště. Nohy jsem si kupodivu odřel jen trochu a taky jsem věděl, že budu muset doma vysvětlovat, proč mám kraťasy od pyžama zapatlané od trávy a hlíny. To všechno by ještě šlo, jenže ve chvíli, kdy jsem se zvedal, Tom dopadl přímo na mě. Došlo mi, že nějakou pitomou náhodou uklouzl přesně na tom samém místě jako já a uzemnil mě.

Samozřejmě se tomu hodně smál a já se zase smál našemu pokusu vstát. Oba jsme měli lehce upito, takže naše rovnováha stála za starou belu. Když se zvedal, opřel jsem se o něj, abych se mohl postavit, jenže i on bojoval s tím, aby se udržel na nohou, takže jsme se jeden druhému pletli, převažovali jsme se, až byl skoro zázrak, že jsme znovu nesletěli na zem.

Ve chvíli, kdy jsme jakžtakž stáli a drželi se v pevném objetí, aby ani jeden z nás nespadl, se na mě podíval ze svojí výšky. Byl to tak hluboký pohled, jakého je schopný opilý člověk, pak se ke mně sklonil a políbil mě jako před několika lety.

V tu chvíli jsem neměl sílu na to, abych se mu bránil. Všechno, co jsem k němu kdy cítil, a co jsem tak dlouho schovával uvnitř sebe, se najednou dostalo na povrch a já se skoro neovládal.

„Polibek na dobrou noc,“ zašeptal jsem, když vytáhl jazyk z mých úst a já se mohl konečně nadechnout. Z jeho jazyku jsem jasně cítil nikotin, který mě nepříjemně dráždil, chvíli jsem měl dokonce pocit, že se pozvracím, ale vydržel jsem to. Nebyl to jen nikotin, taky víno i vodka, ale nikotin z něj byl cítit nejvíce.

Chtěl jsem se mu lehce vykroutit, jelikož jsem dle svého mínění dostal víc, než v co jsem doufal, když jsem se plížil ven z chatky.

Nenechal mě odejít. Přitáhl si mě k sobě a znovu mě políbil. Bylo to tolik polibků, že jsem to nedokázal spočítat. Rozplýval jsem se v jeho náruči, i když jsem jaksi cítil, že to není správné. Pořád jsem ještě nesměl mít ani holku.

„Je to divný,“ řekl jsem zase, když mi ústa chvilku nechal, „po tolika letech, kdy jsme oba někoho měli, se zase…“ Nemohl jsem doříct vracíme k sobě, jelikož mě přerušil.

„Njn,“ odvětil prostě. Víc jsem od něj ani v jeho stavu nečekal.

Následovaly další a další polibky, při nichž jsme se málem znovu vysekali. Naše stabilita byla vskutku dost nestabilní, proto mě Tom zavedl k nejbližší chatce, o níž mě opřel a začal mě znovu líbat. Tentokrát to ale bylo s větší vervou. Jeho ruce putovaly po mých stehnech a přešly k zadečku. Řekl bych, že se těch dotyků nemohl nabažit, jelikož jsme v téhle pozici, kdy mě prohmatával jako šílený a líbal jako zběsilý, přetrvali hodně dlouho.

Začínal jsem být vzrušený a zatínal jsem mu nehty do mikiny na zádech. Chvilku jsem ho dokonce kousal i do krku, než mi jasně naznačil, že tohle se mu moc nelíbí.

Užíval jsem si, jak se vzrušení mého těla stupňuje. Ač jsem o tom mnohokrát snil, realita byla úplně jiná. Nebylo to tak, jak jsem si přál. Byl stále neohrabaný a neměl v sobě takovou drzost a jistotu, jakou jsem od něj čekal, ale nic jsem nenamítal.

„Ty vole,“ zasténal mi do ucha a vzápětí beze studu přiznal: „Mně stojí.“

Moc jsem si to nebral, jelikož všechno, co z něj zatím vypadlo, byly samé inteligentní hlášky, kterých by se za střízliva nejspíš vyvaroval.

Časem jsem začal vzdychat, když se jeho ruka přesunula z mého pozadí dopředu a začala se mi dobývat do trenek.

Nekladl jsem mu přílišný odpor, když mě svými prsty zkoušel dráždit. Když mi ale ruku obmotal kolem celého penisu, nespokojeně jsem sebou škubl.

„Ne!“ zasténal jsem a pokusil jsem se jeho ruku dostat pryč. Nepřišlo mi, že je správný čas zacházet dál, než kde jsme kdy byli. Zvlášť když byl opilý a já si ani nebyl jistý, jestli si zítra bude něco z toho pamatovat.

Zkusil jsem se vykroutit z jeho sevření a jít už konečně spát, ale znovu jsem se vyválel v mokré trávě. Sešlo se to tak nešťastně, že jsem byl na všech čtyřech a Tom se dostal za mě. Pánví tlačil proti mně, zatímco já se snažil překulit do nějaké normálnější pozice. Jsem si jistý, že kdyby nás někdo v té době viděl, hodně by se divil.

Když se mi konečně podařilo dostat se z toho, ležel jsem na zemi a on se skláněl nade mnou.

Nevnímal jsem, jak mě na nohou studí ranní rosa, hodil jsem za hlavu skutečnost, že už teď mám mokré vlasy a za chvíli budu promočený úplně celý. Nezajímal mě řev přicházející k nám z hřiště. Jednoduše jsem se znovu vpil do jeho rtů a nechal jsem se v nich rozpustit. Nikotin stál ale neustále mezi námi a já měl pocit, že si na to nikdy nezvyknu. Tolik se změnil a jeho kamarád mi přiznal, že Tom je schopný vykouřit třeba i třicet denně. Bylo mi ho kvůli jeho závislosti líto, nikdy jsem to neměl rád a byl bych radši, kdyby přestal, ale v jeho případě to bylo téměř nemožné.

Znovu se mi podařilo dostat z jeho objetí a sápal jsem se do stoje. Kdyby to někdo viděl, nejspíš by se dobře bavil, protože jsme znovu měli co dělat, abychom nesletěli na zem.

Chtěl jsem se už poněkolikáté vrátit do své chatky, ale Tom mě přitáhl na schody jedné z nich, kde mě shodil na sebe a začal do mě znovu cpát nikotin. V tu chvíli jsem si skutečně připadal jako nevinný pasivní kuřák.

Chvilku jsem mu polibky oplácel a pak jsem se zkusil znovu postavit. Díky bohu mi pomohlo zábradlí a já byl na chvíli volný. Chtěl jsem odejít, ale když jsem viděl, jak tam leží s roztaženýma nohama, s pohledem upřeným na mě a v očích jakousi temnou touhu, přemluvil jsem se ještě k dalšímu menšímu polibku. Kolena jsem dal vedle jeho boků, rukou jsem mu párkrát přejel kalhoty v místě rozkroku a zkusil jsem ho uchopit.

Přitáhl si mě k dalšímu polibku a svým rozkrokem se začal třít o ten můj. Očividně chtěl víc než já, proto jsem znovu vstal a řekl jsem mu, že už musím zpátky do svojí chatky.

On ale odporoval s tím, že moje chatka je přesně tahle, na jejímž zápraží se nacházíme a všechno je v pořádku. Tohle byla ale jedenáctka, já spal v sedmičce, ale nedal si říct.

Snažil jsem se dojít mokrou trávou ke svojí chatce, jenže lehká opilost a omámení z Toma zapříčinila to, že jsem se při každém kroku motal a Tom za chvíli došel ke mně.

Zase jsme se začali líbat. Přišlo mi, že tuhle noc se už vážně nevyspím. Snažil jsem se mu vysvětlit, že bydlím v sedmičce, ale on to nechápal a tvrdil, že bydlím tady.

Už poněkolikáté jsem se mu vykroutil a on mi nabídl, že mě teda k sedmičce odnese. Neměl jsem mu to za zlý, nechal jsem ho, aby mě vzal do náručí a pak odnesl, ale zase k jedenáctce. Byl to prostě žalostný případ, proto jsem se mu musel znovu vykroutit a jít zase k sedmičce.

Dohnal mě až na zápraží, kde proběhl další pokus dostat se mi do trenek. Musel jsem krotit svoje vzdechy, jelikož jsem si nebyl jistý, jestli můj spolubydlící už spí. V chatkách bylo slyšet hodně okolních zvuků, proto jsem se mermomocí kousal do rtu, aby mi neunikla ani hláska.

Vzrušeně jsem dýchal Tomovi do ucha a cítil jsem na svém stehně jeho ztopořený penis.

„Prosím,“ zaškemral jsem tiše. „Nech mě jít, nebo se tu ještě udělám!“ zasténal jsem mu do ucha a prohnul jsem se pod další vlnou slasti, která cloumala mým tělem.

Nechtěl mě pustit, naopak dělal všechno proto, abych vrcholu dosáhl, proti čemuž jsem se silně bránil. Vytáhl jsem jeho ruku ze svých trenek, lípl jsem mu poslední pusu na rty jako na dobrou noc a vklouzl do chatky. Nenásledoval mě, což mě trochu mrzelo, ale byl jsem za to rád.

Spolubydla už spal, takže jsem se nemusel bát nějakých pitomých otázek. Sundal jsem si mikinu, prohrábl si mokré vlasy a v mokrém pyžamu jsem vlezl do postele. Neměl jsem náladu ani sílu na to se převléknout. Najednou mi bylo krásně teplo a moje mysl se dokázala rozloučit s bdělostí, takže jsem konečně usnul, což byla Tomova práce.

Ráno jsme se všichni sešli v jídelně. Tom si s kamarádem povídal o těch brankách, takže mi došlo, že si náš zážitek z noci pamatuje. Choval se ke mně jako vždycky – odměřeně a klidně. Nevyhledával mě, nechodil za mnou, netahal mě za chatky, takže jsem si chvílemi připadal jako noční hračka. Na sebevědomí mi to moc nepřidalo, ale co jsem mohl dělat. Měl jsem ho rád, ale smířil jsem se s dotěrnou skutečností, že mu můžu být skutečně blízko, jen když jsme oba namazaní.

Hlavní vedoucí si postěžoval, že pití na dva večery zmizelo už včera. Nejmenoval hlavní viníky, ale jasně naznačil, že tenhle bordel není vhodný ani na srazy ani na skutečný tábor.

Celý den se potom pracovalo a večer už nebylo co pít, takže jsme šli spát docela brzy. K ničemu jinému pak nedošlo. Dva týdny na to se ale pořádal další sraz, kde hned na začátku padlo upozornění Tomovi (jeho kamarád, co s ním minule pil, tentokrát nepřijel), že se má s pitím krotit, aby se v táboře dalo spát. Nemusel úplně abstinovat, ale taky se neměl znovu zlít jako prase.

Tom pokýval hlavou a ukázal na lahev ochucené vody. Tentokrát si nedal ani kapku alkoholu, takže veškeré moje očekávání přišlo vniveč. Žádný bordel venku nebyl a do chatky za mnou taky nepřišel. Tím mi jenom potvrdil, že spolu můžeme být jedině opilí.

Snažil jsem se smířit se vším, na co jsem tehdy přišel. Ještě mi bylo připomenuto, že za tři dny začíná tábor, kde budu jako dítě a on jako praktikant, takže nade mnou bude mít jakousi výhodu. Zde se moje naděje trošičku zvýšily, skoro jsem se až modlil, abychom si k sobě našli cestu i jinak než jenom přes alkohol. Problém byl ale v tom, že na všech srazech jsem ho viděl blbnout se všemi dívkami, které jely, a v tu chvíli jsem si skutečně připadal jako hračička.

On byl moje první láska, já jeho taky. V našich životech jsme se poddali jiným, aniž by došlo k něčemu vážnějšímu, a když jsme se znovu viděli a nalili, zavzpomínali jsme, jak to mezi námi bylo krásné. Nevím, co si o tom mám myslet, nebo jestli je to vůbec normální. O táboře zase příště…