autor: AshesPashes
Washington DC
Poprvé během cesty byly věci mezi Billem a Tomem rozpačité. I když to mezi nimi bylo na počátku napjaté, nikdy to nebylo takhle rozpačité. Bill cítil, jak se z Toma ve vlnách uvolňují obavy. Bylo to, jako by se bál toho, co by otevření svého srdce Billovi mohlo znamenat.
Bill se na druhé straně cítil poraženě. Odhalil své srdce a byl zcela upřímný o tom, jak se cítí. Myslel si, že po dvou nejromantičtějších nocích jeho života v hotelovém apartmá a úžasném rande povedou jejich kroky směrem ke skutečnému vztahu, který by mohl přežít i mimo bublinu jejich cesty.
Bill si nahlas odfrkl, přemýšlel, jak hloupý a naivní byl. Tom mu nikdy nic neslíbil od chvíle, kdy tohle všechno, ať to bylo cokoliv, začalo. Slyšel od Tomova nejlepšího přítele, že má problém se vázat, a přesto stále doufal.
Když dorazili do hotelu, Bill zamířil na recepci a Tom jej následoval, jelikož neměl nic lepšího na práci. Bill se na recepční zdvořile usmál.
„Dobrý den, máme tady rezervaci na jméno Tom Trumper, jednolůžkový pokoj s velkou postelí. Rád bych to změnil na dva samostatné pokoje, prosím; pokud je to možné. „
„Vážně, Bille, oddělené pokoje?“ Zeptal se Tom překvapeně. Doufal, že i když věci mezi nimi nebyly vyřešené, že mu Bill dá šanci, aby to udělal.
„Myslel jsem si, že by to bylo jednodušší, protože ještě nevíš, co chceš. Všechno se tím zjednoduší; žádné závazky.“ Bill překřížil paže a ve tváři měl netrpělivý výraz.
„Ale já nechci oddělené pokoje.“
Bill pouze protočil oči a otočil se zpátky k recepční. „Jeden pokoj, dvě lůžka, prosím.“
Recepční se podívala na Billa, a pak přes jeho rameno na vzteklého Toma. „Ehm, jistě. Mohu vás dát na pokoj 612.“
„To je perfektní, díky.“
Bill vzal nabízený klíč a vykročil směrem k výtahu, kde tvrdě udeřil do přivolávacího tlačítka. Když výtah přijel, vstoupil do prázdné kabiny, stisknul tlačítko s číslem šest a zíral přímo před sebe.
„Budeme o tom mluvit?“ Zeptal se Tom a pohlédl na něj.
„O čem se tady dá mluvit, Tome? Potřebuješ čas, aby sis ujasnil své city, nebo jejich nedostatek. Vezmi si ten čas. Jen vím, že chci víc než jen sex, a nejsem ochoten udržovat neformální vztahy pro příštích pár dní, kdy budeme spolu.“
„Myslel jsem, že nám spolu bylo fajn, Bille.“
Bill se konečně otočil a podíval se na Toma. „Bylo. Ale bylo nám spolu právě tak fajn mimo ložnici, jako i v ní, a já jsem chtěl, aby to pokračovalo.“
„Pořád nechápu, kde je tady problém, Bille. Chceš, aby věci byly tak, jak bývaly, tak proč jsi je stopnul?“
„Chci víc než jen sex, Tome, prostě a jednoduše. Chci, aby věci mezi námi něco znamenaly; myslel jsem, že znamenaly.“
Bill vykročil z výtahu a zamířil ke dveřím jejich hotelového pokoje. Podržel je otevřené pro Toma pomocí nohy a poté si šel zabrat postel. Odložil tašku na první postel a zamířil do koupelny. Dveře za sebou pevně zavřel, opřel se o ně a povzdechl si.
Tiše se zeptal sám sebe: „Do čeho jsem se to dostal?“
Tom čekal na Billa, než vyjde z koupelny. Chystali se pobýt v hotelu další dvě noci, takže si začal vybalovat své věci. Bylo sotva po obědě a tak si vydedukoval, že Bill bude chtít ještě zamířit ven a pořídit nějaké fotky, dokud je světlo. Nastartoval svůj laptop a začal čistit své paměťové karty a rozdělovat snímky do příslušných složek. Musel udělat ještě jeden post na blog a těšil se na chvíli, kdy na tyto týdenní povinnosti nebude muset myslet.
Když se Bill z koupelny vynořil, měl mokré vlasy kolem obličeje a Tom předpokládal, že si myl tvář.
„Chtěl ses ještě dnes dostat ven a pořídit nějaké fotky, anebo už jsi to chtěl pro dnešek zabalit a začít zase zítra?“ Zeptal se Tom a přestal na okamžik psát.
„Nemůžu zůstat po celý den zavřený v téhle místnosti, ale pokud ty nechceš, tak půjdu sám. Jsem si jistý, že to zvládnu.“
„Ne, tak pojďme. Jen jsem nechtěl předpokládat, že chceš zamířit ven, když ve skutečnosti bys byl unavený a chtěl spát.“
„Ne, já jsem v pohodě.“ Bill zvedl tašku se svým fotoaparátem a zadíval se na Toma, který klikal na klávesnici. „Můžu, kdykoliv můžeš ty.“
„Jo, jen minutku. Dokončuju svůj post na blogu.“
Bill přikývl a přešel k oknu. Z hotelu byl krásný výhled a on doufal, že pořídí hodně záběrů. Udělal malý průzkum a zjistil, že zde bude další den pride parade (LGBT průvod), ze kterého doufal, že získá nějaké fotky.
Zatímco se díval z okna, přemýšlel o své předchozí konverzaci s Tomem o tom, co chce od jejich vztahu, a o Gustavových slovech. Věděl, že se Tom potřebuje vyrovnat s tím, co se stalo za oceánem a do té doby opravdu nebude moct pokračovat ve svém životě dál.
Bill nacházel všechny věci nezajímavé, zatímco se procházeli. Nic jej neinspirovalo a počasí bylo horké a vlhké. Pořizování snímků budov a památek pro něj nebylo to, co reprezentovalo léto v Americe. Tyto historické budovy byly samy o sobě dost nezajímavé. Bylo tam několik hemžících se rodin se znuděnými dětmi a rodiči, kteří se snažili vzbudit u svých dětí zájem o historii.
Bill pořídil pár záběrů, ale zjistil, že jej to nijak nezajímalo. Tom byl vedle něj, jejich ruce se občas dotkly, pokud šli příliš blízko, ale moc spolu nemluvili. Bill spatřil zmrzlinový stánek a jeho nálada se okamžitě zvedla.
„Dáš si zmrzlinu?“ Zeptal se Toma.
„Ne, jen jdi. Trochu se tady projdu.“
Bill dostal svou zmrzlinu a posadil se na lavičku, zatímco si užíval sladkou chuť chladné pochoutky. Po dokončení svého občerstvení pár minut sledoval Toma, jak se pohybuje po náměstí. Našel k fotografování skupinku bojujících ptáků. Jeden z nich našel nebo ukradl hot dog a ostatní chtěli svůj podíl.
Tom zamířil zpátky k němu. „Promiň, nevím, proč mi to přišlo tak zábavné. Prostě jsem chtěl pár záběrů.“
Bill se k němu otočil, objal jej kolem krku a políbil jej na ústa. Jeho rty se pohybovaly přes Tomovy ve známém gestu, a když mu Tom přejel jazykem po rtech, ochotně je pootevřel a umožnil mu vklouznout dovnitř. Nakonec se Bill odtáhl a sklopil pohled.
„Omlouvám se, prostě jsem si nemohl pomoct.“
„Kdo řekl, že bychom se nemohli líbat?“ Zeptal se Tom a přitáhl si jej k sobě zpátky.
„Já jsem to řekl a neměli bychom. Nejsem si ani jistý, že spolu mluvíme, natož abychom se líbali.“
„Můžeme dělat obojí, jen ne zároveň,“ ušklíbl se Tom a nadzvedl přitom jeden koutek svých úst.
„Jsi hrozný, víš to?“ Bill se otočil směrem k jejich autu a doufal, že ze své mysli dostane myšlenku na opětovné líbání s Tomem.
Tom se vynořil z koupelny oblečený na spaní a našel Billa už v posteli, obráceného čelem ke zdi. Bill se snažil udržet svůj dech stálý, aby nedal Tomovi nijak najevo, že je vzhůru.
Tom zaváhal vedle své vlastní postele. Věci mezi nimi byly tiché. U večeře sotva promluvili a Bill upřeně zíral na své jídlo nebo z okna, zatímco jedli. Promluvil s Tomem, jen když se zeptal na přímou otázku. Neměli další diskuzi o jejich vztahu či o polibku, který mu Bill v parku věnoval. Bill se choval, jako by se to vůbec nestalo.
Tom vzal šanci a přešel k Billově posteli, kde se posadil na okraj a rukou váhavě přejel po Billově paži, kterou měl nad přikrývkou.
„Bille?“
„Co, Tome?“
„Jen jsem chtěl vědět, jestli jsi myslel vážně to spaní dnes v noci o samotě.“
„Velmi,“ odpověděl Bill stroze.
Tom vstal z Billovy postele a šoural se ke své vlastní, na kterou těžce dolehl na záda. Zavřel oči a marně se snažil vyčistit svou mysl a nepřemýšlet o tom, jak blízko Bill je, a zároveň jak daleko. Nemohl si pomoct, ale pomyslel si, že to byla jeho vlastní chyba, že se prostor mezi nimi tak rozšířil.
Na druhé posteli Bill ležel vzhůru déle než hodinu. Bylo to poprvé po několika týdnech, kdy spal sám a byl už tak zvyklý cítit Tomovo teplé, pevné tělo vedle sebe, že mu chyběl ten kontakt, dokonce i zvuk Tomova dýchání, který jej uspával. Byl frustrovaný, když si uvědomil, jak moc to právě teď potřeboval, když řekl Tomovi ne. Přemýšlel o tom, že by vstal a šel do Tomovy postele; věděl, že by nebyl odmítnut, ale celé tohle rozdělení byl jeho nápad a jen jeho. Tom za ním přišel a on řekl ne, takže bude ležet v posteli sám a bude se co nejvíce snažit najít nějaký ten spánek.
Bill se probudil ze svého neklidného spánku mumláním z druhé postele. Zpočátku si myslel, že Tom telefonuje, ale pak uslyšel Georgovo jméno. Otočil se ke druhé posteli a zjistil, že Tom má ve skutečnosti noční můru. Přikrývku měl zamotanou kolem svých dlouhých nohou, jimiž lehce kopal, a mumlal slova, kterým Bill zcela nerozuměl.
Vstal a přešel k Tomově posteli.
„Tome, Tome, vzbuď se. Je to jen sen, probuď se.“
Bill okamžitě uviděl, kdy jeho slova dorazila do Tomova mozku a jeho oči se začaly otevírat. Několikrát zamrkal a zaostřil pohled na Billa.
„Měl jsi sen. Jsi okay?“
„Jo, myslím.“ Tom si rukama protřel obličej a podíval se na hodiny. Bylo šest ráno a on usnul jen před několika málo hodinami. Vyklouzl z postele a šel ke svému kufru pro láhev s vodou. Zhluboka se napil a pohlédl na rozcuchaného Billa. „Jsem v pořádku, můžeš se vrátit do postele.“
„Jsi si jistý?“
„Jo, bude mi fajn. Půjdu si zaběhat, nebo tak něco. Běž ještě spát.“
Bill se vrátil ke své posteli a posadil se doprostřed se zkříženýma nohama, ale nelehnul si. Sledoval, jak se Tom pohybuje po pokoji a dává dohromady své věci na běhání. Vzal si kartu od pokoje a láhev s čerstvou vodou, než pokoj beze slova opustil. Bill si povzdechl a padl zpátky na postel. Věci mezi nimi nemohly dál pokračovat takhle, prostě nemohly.
Bill znovu usnul, pohyboval se na hranici mezi vědomím a bezvědomím. Nakonec pohlédl na hodiny. Byla to jedna hodina od chvíle, kdy Tom odešel a vše bylo stejně, jako když odcházel. Bill vstal a připravil se na nový den. Chtěl Toma někam vzít. Nebyl si jistý, jak přesně to druhý muž přijme, ale doufal, že se to neobrátí proti němu.
Stál u zrcadla a nanášel si make-up, když Tom prošel dveřmi. Svlékl si potem nasáklé tričko hned, jak vstoupil, a Bill mohl vše vidět v odraze zrcadla.
„Hej, to jsi běhal po celou tu dobu?“
„Jo, nakonec jsem zvládl deset mil.“
Bill zalapal po dechu. „Vážně?“
„Jo, potřeboval jsem přemýšlet a upustit trochu páry. Běh je pro mě snadný. Můžu si vyčistit mysl a prostě běžet, podle mého názoru nejlepší čas na přemýšlení.“
„To je cool. Chceš, abych objednal snídani, než se osprchuješ?“
„Díky. Dal bych si jen bílkovou omeletu, a pokud mají vegetariánskou slaninu, tak tu taky. A pomerančový džus.“
„Objednám to.“
Když Tom vyšel ze sprchy, měl na sobě jen džíny a byl bez trička. Bill si nebyl jistý, jestli to dělá schválně nebo ne, ale zkoušel tuto taktiku už dříve, aby upoutal Billovu pozornost. Vzal si s sebou i ručník a utíral ze sebe poslední kapky, než si oblékl tričko.
Dvojice seděla a jedla snídani a opět se nad nimi rozhostilo ticho. Zdálo se, že komunikace, která začala poté, co se Tom vrátil, teď vyhasla. Bill vzhlédl na Toma, který dojídal svou omeletu.
„Je tady jedno místo, kam bych chtěl dnes zajet, nevadí ti to?“ Zeptal se.
„Ne, můžeme jet kamkoliv budeš chtít.“
Dokončili snídani a zamířili ven z hotelu k autu. Bill si sedl na místo řidiče a vypnul GPS. Už dříve si prohlédl trasu a měl ji v paměti.
Ticho v autě bylo ohlušující a Bill cítil potřebu jej vyplnit.
„Letíš zpátky do LA, nebo přímo do Peru?“
„Zpět do LA, na dva dny. Musím vyzvednout pár věcí a jiné věci vyměnit. Poletíme zítra večer stejným letadlem.“
„Jo, jasně. To dává smysl,“ řekl Bill a zavrtěl hlavou na znamení, které říkalo ´ach, hloupá otázka, Bille.´
Auto znovu vyplnilo ticho, ale tentokrát to bylo proto, že Tom začal na sedadle spolujezdce usínat. Bill jel dál na místo určení, necelé dvě hodiny cesty. Odbočil na dlouhý pruh silnice a byl mírně vděčný, že Tom spí. Kdyby ne, začal by tušit, kam jede, jen podle pohledu na otevřený pozemek na obou stranách auta.
Bill odbočil, aby vmanévroval auto vstupní branou. Rychle zaplatil parkovné a položil lístek za přední okno. Obrátil se k Tomovi a rychle mu zatřásl rukou.
„Jsme tady.“
„Už?“ Zeptal se Tom omámeně.
„Spal jsi asi hodinu.“
„Oh, necítím se tak. Nebylo to moc uspokojující zdřímnutí.“
Bill se lehce usmál a otevřel dveře. Tom jej následoval a otevřel zadní dveře, aby si vzal fotoaparát.
„Pojďme je dát do úschovny, nebudeme je potřebovat,“ řekl mu Bill.
Tom si vzal chvilku se konečně rozhlédnout a jeho tvář ztvrdla. Tak daleko, jak jen oko dohlédlo, byl řádek za řádkem bílých náhrobních kamenů, z nichž každý představoval hrob padlého a respektovaného vojáka. Bill jej vzal na Arlingtonský národní hřbitov, stejný hřbitov, na kterém byl pochovaný Georg.
„Proč jsme tady, Bille?“
„Jen pojď se mnou prosím. Je to důležité.“
„Nechci. Nepůjdu.“ Tom se snažil zachovat klid, ale jeho tvář začala nabírat rozzlobený odstín červené.
„Nemusíme spěchat, je tady centrum pro návštěvníky, můžeme se podívat na věčný plamen, zapálený pro Johna F. Kennedyho, na hrob neznámých vojáků, projít se kolem a vzdát poctu. Pak se můžeme vydat za Georgem, nebo můžeš jít sám, pokud bys tomu dal raději přednost.“
„Nejraději bych tady vůbec nebyl a ty by ses měl starat o své vlastní věci a nechat mě být.“ Tomův hlas měl ostrost, kterou Bill nikdy dříve neslyšel.
Bill k němu přistoupil a sevřel jeho ruku pevně ve své vlastní. „Poté, co jsi měl dnes ráno znovu noční můru, věděl jsem, že bychom sem měli přijít. Udělal jsi tak úžasný pokrok během celé téhle cesty, Tome, myslel jsem, že bys to mohl už navždy uzavřít a Gustav souhlasil.“
„Nevíš o tom, kurva, vůbec nic, Bille. Neopovažuj se mi tvrdit, že to byl Gustavův nápad, byl tvůj. Ty jsi ten, kdo mě sem přivedl. Ty jsi ten, kdo se vklínil do mého života a to není to, co jsem chtěl, když to celé začalo. Byl to jen sex.“
Bill sebou škubnul, ale stále od Toma neodstoupil, ani neodtáhl svou ruku. Ačkoliv jeho mysl křičela, aby couvnul a zachoval si ještě tu trochu hrdosti, která mu zbývala, stejně pokračoval. „Miluju tě, Tome, a chci pro tebe to nejlepší. Potřebuješ tohle udělat, abys mohl pohnout se svým životem, byl šťastný a přestal se obviňovat.“
Někteří z návštěvníků se zastavili a sledovali scénu před sebou, ale Bill si jich nevšímal. Byl to jen on a Tom. Naklonil se a políbil jej lehce na rty, snažil se tím jediným polibkem vyjádřit veškerou lásku a své city. Tom jej hrubě odstrčil stranou a rychle o několik kroků ustoupil.
„Přestaň se mě snažit odstrkávat a pusť pro jednou někoho k sobě. Nebyla to tvoje chyba a ty to musíš pochopit. Prosím, dovol mi, abych ti pomohl, nezavírej se přede mnou, miluju tě.“ Bill věděl, že by měl nechat Toma odejít, ale prostě nemohl.
„Nebudu s tebou mít tenhle rozhovor, Bille. Vlastně si myslím, že ti vůbec nemám co říct,“ řekl Tom a začal odcházet.
Bill jej několika dlouhými kroky dohnal a popadl jej za zápěstí.
„Takže tohle je ono, Tome? Už jsi konečně našel svou výmluvu, takže to se mnou můžeš skončit s čistým svědomím? Nebudeš se muset cítit špatně, že jedeš do Peru a že mi po návratu už nezavoláš. Teď máš svou cestu ven. Měl jsem vědět, že to skončí stejně, jako skončily věci s Michaelem, že si najdeš nějakou výmluvu, i když věci šly skvěle, ale já jsem si opravdu myslel, že jsi mě miloval. Že jsme měli něco, co je důležitější než zeměpis.“
„Nevíš nic o tom, co se stalo mezi Michaelem a mnou. Tohle není výmluva, Bille. Narušil jsi mou důvěru a neměl jsi právo mě sem vzít. Ale v jedné věci máš pravdu, nebudu cítit ani jediný gram lítosti, až nastoupím do letadla, protože jsme byli jen dva lidé, kteří se měli fajn a teď je po všem. Najdu si svou vlastní cestu zpátky do hotelu.“
Tom přešel k zadnímu sedadlu auta a rychle popadl tašku s fotoaparátem, byla to jediná věc, kterou s sebou měl, jež se mu nevešla do kapes. Otočil se na patě a odkráčel od šokovaného Billa, zatímco si vytáhl mobilní telefon, aby si zavolal taxi.
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
To snad ne… Tom se projevil jako ubozak. Chapu, ze byl mimo z toho, ze ho Bill odvezl na hrbitov, ale rekl mu, ze ho miluje! Dokonce dvakrat! A s tim pablbem to vubec nehnulo a odesel 🙁 doufam, ze se mu podari tohle slepit. Nicmene je pravdou, ze proste potrebuje nechat minulost za sebou…
Dekuji za preklad 🙂
Teraz ma Tom naozaj sklamal, ja chápem, že bol v šoku, ale nemusel reagovať zrovna takto. Dúfam, že si uvedomí, že to Bill myslel dobre a uvedomi si aj to že keď sa chce posunúť dopredu musí minulosť nechať za sebou.
Ďakujem za preklad
Ta toto Tom teda riadne prepískol… chápem, že sa cíti zradený, že ho tam Bill vzal, ale pripadá mi, že sa vôbec nezamyslel nad tým, PREČO ho tam vzal… po tej nočnej more mu chcel pomôcť, povedal mu, že ho miluje! a že s ním chce vytvoriť vzťah…a na to mu Tom len vynadá, svojimi slovami mu totálne ublíži a zdrhne preč. Dúfam, že keď sa to Tomovi poriadne rozleží v hlave, tak si uvedomí, že takto reagovať nemusel a že Bill to robil len pre neho.
Ďakujem za preklad.
Toma nechápu…a nemám, co říct…počkám si, jak to bude pokračovat, ale Tom je paličák a štve mě…ale jinak skvěle napsaný dílek, i když svým způsobem smutný…díky za překlad.
Obávám se, že tímhle Bill skončil. Co víc by ještě měl udělat? Prosit na kolenou? To se asi nestane, každý má své hranice a Tom byl ve svém proslovu velmi jednoznačný. Byl to jen sex… hm.
Teď bude na něm, aby udělal další krok, ale on je takový paličák, že se bojím nejhoršího. Snad mu něco spadne na hlavu a rozsvítí se mu. 🙂
Díky, těším se na pokračování.
Bill už víc pro ně udělat nemůže zaleží jak se zachová Tom.
Tohle se mi snad jen zdá! :-/ Tom mě tolik zklamal! Tolik!
Ano, chápu, že pro něj muselo být pořádným šokem, když se ocitl bez svého vědomí na hřibově, kam dle všeho od Geovy smrti ani nevstoupil a věřím, že jej to muselo vykolejit, ale věci, co říkal Billovi, byly opravdu strašné! Tom to přehnal a já být na Billově místě, už se nesnažím věci nějak zachránit, takže čekám, že to bude všechno jen na Tomovi, čehož se teda obávám. Mám strach, že mu vůbec nedocvakne, že je pro něj Bill to nelepší, co si mohl přát.
Tušila jsem, že se v téhle povídce asi něco pokazí, protože byla delší dobu úžasně šťastná a pohodová (což bylo jen dobře!), ale teda že by Tom mohl udělat něco takového, to mě ani nenapadlo. Neumím si představit, jak moc ublíženě a poraženě se teď Bill musí cítit.
Tom mě fakt dneska zklamal! :-/
Moc děkuji za překlad! 🙂
Mne je to tak strašne ľúto. Tom má depresie a obviňuje seba zo smrti Georga a Bill sa mu snažil pomôcť, ale Tom sa zachoval hlúpo nedospelo:( neviem si predstaviť ako sa to dá opraviť. Pre Billa to musí byť obrovská rana. Je smutné, že ľudia si vybíjajú svoje zlé emócie na tých, ktorí ich milujú, žiaľ je to tak aj v živote, a odpustiť sa to dá, ale na duši to zostáva. Som zvedavá čo s tým Bill urobí. Rada by som videla do Tomovej hlavy. Strašne ma sklamal:(
Je mi teraz tak veľmi smutno a ťažko:(
Ďakujem za preklad.
Veď hovorím – Tom sa chová ako idiot. Som fakt zvedavá, ako toto vyzehli. Aj má niečo napadlo, ale uvidíme… Ďakujem za časť!