autor: AshesPashes
Upřímnost je ta nejlepší taktika
Bill a Tom se rozhodli posunout rezervaci v příštím hotelu ve prospěch další noci v Richmondu. Měli úžasné apartmá a Bill chtěl s Tomem vyzkoušet velkou vířivku.
Na návštěvě recepce zjistili, že Busch Gardens je odtud jen hodinu jízdy a Bill si myslel, že by to bylo skvělé místo pro nějaké záběry a trochu legrace.
Když dorazili, Tom viděl, jak se Billovi rozzářily oči. Mohl snadno říct, že to je místo, kde je Bill jako doma a věděl, že skončí tak, že pořídí stejné množství záběrů samotného Billa, jako záběrů ostatních zákazníků v zábavním parku.
Hned u vchodu do parku byl stánek s malováním na obličej. Bill snadno získal povolení od matky malého chlapce, aby pořídil záběry jeho masky superhrdiny, kterou měl namalovanou kolem očí. Bill s potěšením zjistil, že chlapec měl na sobě plášť, bez kterého odmítal kamkoliv jít. Když byla maska hotova, chlapec nabídl, že zapózuje, aby mohl Bill pořídit několik dalších snímků. Bill to se smíchem udělal a mentálně si poznamenal, aby rodičům odeslal fotky, jakmile bude jejich cesta u konce. Udělal ještě jeden záběr chlapce běžícího směrem k horské dráze, zatímco jeho plášť vlál ve větru.
S úsměvem vzal Bill Toma za ruku a vedl ho kolem parku. Tu a tam se zastavili a fotili zákazníky a atrakce, hráli si se světlem a různými úhly. Procházeli kolem stánku, kde prodávali plyšové hračky, a Bill Toma zatahal, aby zastavil.
„Růžový pudl,“ řekl prostě a očekával, že Tom bude okamžitě vědět, co tím přesně myslel.
„Cože?“
„Jessie by ho prostě milovala. Bylo by to ideální společník pro její čajové dýchánky. Můžu jí ho teď vzít a dát jí ho příště, až ji uvidím. Pokud to bude trvat příliš dlouho, tak jí ho pošlu.“
Tom zavrtěl hlavou. „Ta holčička si tě tak omotala kolem prstu.“
„Ne, to ne, ale je prostě sladká; a až se narodí dvojčata, bude mít méně pozornosti, takže potřebuje být trochu rozmazlovaná.“
Když Bill zaplatil za malého psa, Tom zvedl malíček na pravé ruce a zahýbal s ním v malých kruzích, jako by něco omotával. Bill ho hravě zasáhl do ramene, než pokračovali v cestě.
Bylo pro ně snadné užít si počasí a poklidné tempo dne. Pořídili několik záběrů lidí na horské dráze, na kolečkových bruslích, a dokonce i Billa, jak si nechává dělat svou karikaturu. Billovi se podařilo přesvědčit Toma, aby si dal malý smažený koblih a byl rád, že našli celý stánek zaměřený pouze na veganské a vegetariánské potraviny. Tom měl široký výběr jídel a nemusel se bát, že by smažili hranolky spolu s kuřecími nugetkami a rybími prsty.
—
Po obědě bylo na čase, aby si užili trochu zábavy v okolí parku. Uložili své fotoaparáty a pudla do placené skříňky a zapamatovali si, ve které oblasti byli. Tom dal malé oranžové klíče na kroužek s klíči od auta a předal je zpět Billovi, který je schoval do kapsy na zip.
„Pojďme do vodního parku,“ řekl Bill a škubal Tomovou paží směrem k velké vodní skluzavce.
„Ne, ani za svůj život.“ Tom jej držel na místě, jakmile si uvědomil, kam Bill chtěl jít.
Bill trochu našpulil rty a podíval se na Toma. „Ale proč ne?“
„Ze dvou velmi dobrých důvodů. Ani jeden z nás nemá plavky, a druhý-„
Bill přerušil Tomovu větu. „Můžeme si tady nějaké koupit.“
„Za druhé,“ pokračoval Tom, „nikdy nevlezu do bazénu, který není můj vlastní. Víš, co ve všech těch bazénech je, všechny ty bakterie a ostatní věci.“ Tom se viditelně otřásl.
„Tome, v těch bazénech je tolik chloru, že to zabije vše, co v té vodě je.“ Bill protočil oči.
„To není pravda, Bille, je to jen něco, co říkají, aby tě uklidnili. Lidi dokážou do bazénů vypustit příšerné věci. Je mi jedno, kolik chloru tam je, do toho bazénu mě nedostaneš.“
„Co kdybych ti slíbil, že pro tebe budu dělat nemravné věci?“ Řekl Bill a sugestivně se přilepil k Tomovu boku.
„Ne, to nebude fungovat. Kromě toho vím, že mě jen chceš vidět bez trička. Můžu ti slíbit, že na to nepotřebujeme infikovaný bazén; můžeme jen jít zpátky do hotelu a já si ho sundám.“
„Fajn, Tome, budu deprimovat sám sebe svou láskou k tobogánům ve tvůj prospěch, ale teď mi to dlužíš.“
„Budu čekat, pokud tam chceš jít, ale ani se tě nedotknu, dokud nebudeš mít za sebou opravdu horkou sprchu.“
„Ty jsi někdy takový podivín,“ pronesl Bill a táhl Toma za ruku, aby jej odvedl od vodního parku.
Tom miloval vzrušení na Billově tváři nad vyhlídkou jízdy na různých atrakcích. Byl šťastný, že řady nebyly moc dlouhé, ale i pět minut čekání bylo příliš mnoho pro rozvášněného Billa. Poskakoval a mlel sebou, jak se díval na atrakci, na kterou stáli ve frontě, na dráhu plnou křičících zákazníků. Tomovi mírně zavířilo v žaludku. Nebál se horské dráhy, ale nebyl na žádné už roky.
Billovo nadšení se ukázalo být nakažlivé a Tom se přistihl, že je stále více a více nadšený z jízdy, když sledoval usmívající se tváře lidí, kteří vystupovali. Když Bill postoupil dopředu, zvedl se na špičky a vzrušeně zatleskal.
„Jsme na řadě, Tomi.“ Bill se rozzářil. Stáli hned jako první.
Bill požadoval, aby seděli úplně vepředu. Šťastně vylezl do kabiny a sledoval, jak Tom jako mávnutím kouzelného proutku odněkud vytáhl Lysol ubrousky. Rychle otřel boční strany kabiny i bezpečnostní tyč, než dosedl vedle Billa. Bill mu dokonce nevěnoval ani nijak zvláštní pohled, když otíral vnitřek kabiny.
Tom se opravdu dobře bavil a bylo pro něj snadné zapomenout, že tady měli plnit nějaký úkol. Jeli na dřevěné horské dráze dvakrát a pak našli několik dalších atrakcí, na kterých se svezli. Udržet krok s Billem byla práce na plný úvazek. Byl to běh sem a tam, jeho pozornost snadno upoutala další úžasná věc, a to znamenalo, že škubnul Tomovou rukou a táhl ho s sebou. Mířili k východu, když Bill odtáhl Toma ke zdi velkého obchodu.
„Podívej se, stroj na lisování penny. Neviděli jsme žádný už věčnost.“ Bill vzrušeně prohrabával kapsy pro drobné.
Tom se jen zasmál a pořídil několik záběrů Billa, aby zdokumentoval výrobu posledních lisovaných penny. Billův úsměv byl tak jasný a zářivý, že Tom chvíli přemýšlel, jestli si zasloužil, aby tento úsměv směřoval na něj.
Bill se podíval rychle na Toma sedícího tiše na místě spolujezdce a se sklopenou hlavou si pohrával se svými prsty.
„Hej,“ řekl a natáhl ruku, aby ustálil Tomovy dlaně, „je tady něco, co tě trápí? Jsi strašně potichu.“
„Ne, jen unavený, přemýšlím.“
Bill jen přikývl a nechal jej, aby se zaměřil na své myšlenky bez přerušení. Když se dostali do hotelu, Bill si stáhl tričko a zamířil do koupelny. Pohled na velkou vířivku mu jen připomněl, co by v ní chtěl dělat.
Pustil vodu a přidal nějaké z bezplatných koupelových solí. Měl radost, když zjistil, že nebyly nebo nevoněly jako levné šmejdy a byla tu i odpovídající láhev s bublinkovou pěnou. Použil jen malé množství, aby bublinky nedominovaly celé koupeli, a svlékl se do spodního prádla.
„Hej, Tome?“
Tom vešel do koupelny a díval se na telefon ve své ruce. „Jo, Bille?“
Bill jej objal kolem krku a mlaskavě políbil na rty. Tomovy ruce si našly cestu kolem Billova pasu, zatímco mu polibek oplatil, a dotkly se pouze nahého těla. Bill odtáhl svou tvář jen tak daleko, aby mohl mluvit.
„Já znám dokonalý způsob, který ti pomůže zapomenout na to, co tě tížilo na mysli v posledních několika hodinách.“
„Jo? Proč mi ho neukážeš?“
Bill mu stáhl tričko přes hlavu a znovu spojil jejich rty, nasadil naléhavé tempo, zatímco začal pracovat na Tomově opasku. Poté, co nechal jeho kalhoty a boxerky klesnout na podlahu, přitáhl Toma směrem k vaně, která byla téměř plná, a neochotně opět přerušil polibek.
Tom vlezl do vany a sledoval, jak si Bill pomalu stahuje černé boxerky. Byl uchvácený, jeho oči putovaly přes každý centimetr Billova těla. Právě teď nemohl být obtěžován přetrvávajícími myšlenkami, že pro něj není dost dobrý a že si nezasloužil někoho tak laskavého a sladkého, jako je muž před ním. Vše, na co mohl myslet, bylo, jak dostat své ruce zpět na tu teplou kůži.
Bill se usmál nad Tomem, který zíral s otevřenou pusou. Vydal se k okraji vany, aby vstoupil do teplé vody s vanilkovou vůní.
„Wow, neuvědomil jsem si, jak malá ta vana vlastně je,“ řekl Bill, když si rozkročmo sedl na Tomův klín. „Doufám, že ti to nevadí.“
„Ani trochu,“ odpověděl Tom před spojením jejich úst.
Druhý den ráno, když se Bill probudil, byl v posteli sám. Protáhl se a poté uslyšel z koupelny zvuk zapnutí vody ve sprše. Potutelně se usmál. Tom se musel právě vrátit z běhání nebo ze cvičení v hotelové posilovně. Jeho mysl se zatoulala k předchozímu večeru ve vířivce a doufal v odvetu ve sprše. Vstal z postele a přesunul se do koupelny, kde vklouzl do sprchového koutu.
Dvojice se sbalila a naposledy prošla celé apartmá, než se odhlásila z hotelu. Bylo jim řečeno, že zde bude v parku festival vodních melounů a rozhodli se, že si ho prohlédnout, než se vydají na čtyřhodinovou jízdu do hlavního města.
Brzké ráno strávili procházkou po velkém parku, povětšinou ruku v ruce, a užíváním si festivalu víc než samotného focení. Bill se snažil Toma přesvědčit, aby vstoupil do soutěže v pojídání vodních melounů, což Tom vytrvale odmítal, protože nevěděl, jak byly melouny uloženy, nebo které ruce se jich dotýkaly, aby je připravily. Když odmítl, Bill si vzal do hlavy, že by se měl zúčastnit on. Tomovi trvalo téměř celých deset minut, aby mu vstup do soutěže rozmluvil.
Když se rozdělili, aby našli subjekty k focení, kráčeli kolem umělého jezera situovaného v centru parku. Bill pořídil pár záběrů něčeho, co vypadalo jako dvojice matky a syna na vodním šlapadle, jak cestují pomalu napříč jezerem, smějí se a vzájemně si ukazují zajímavé věci. Byly tam rodiny mající piknik s melounem, jako začátek festivalu, a Tom pořídil několik fotografií se sluncem za rodinami tak, aby byly vidět pouze jasně siluety proti slunci.
Brzy odpoledne festival opustili a znovu vyrazili na cestu, směrem k Washingtonu DC. Zbývaly jim pouze tři oficiální dny jejich cesty a plánovali je strávit právě tam. Chtěli navštívit v okolí spoustu historických památek. Bill stále zářil po té úžasné noci, kterou měli v hotelu, a cítil se, jako by měl až příliš mnoho energie na to, aby zůstal zavřený v autě.
„Nikdy jsem si nepomyslel, že tu cestu dotáhneme tak daleko,“ řekl a usmál se na Toma. „Myslel jsem, že jeden z nás už touhle dobou bude určitě mrtvý.“
„Tušil jsem, že to budu já. Neměl jsi mě rád mnohem víc, než jsem já neměl rád tebe. Těch prvních pár dnů jsem si byl docela jistý, že mě zabiješ ve spánku.“
„Užil jsem si těch pár posledních týdnů.“
„Jo, já taky.“
Na minutu nechali ticho, aby vyplnilo auto, než Bill znovu promluvil.
„Takže jsem přemýšlel.“ Bill po Tomovi vrhnul rychlý pohled.
„Jo, o čem?“
„Přemýšlel jsem, že, kdybys chtěl, samozřejmě, mohli bychom si tu cestu prodloužit. Mohli bychom řídit i zpátky a vzít to tentokrát po Dálnici 66*. Však víš,“ Bill se podíval na Toma, zatímco začal zpívat. „Vine se z Chicaga do LA, více než 2000 mil. Nakopni Dálnici 66.“
Tom se rozesmál, ale Bill mohl říct podle jeho chování, že se necítí zrovna dvakrát vesele.
„Tome, co se děje? Pokud nechceš, tak nemusíme.“
„Není to tak, že nechci, ale že nemůžeme. Před několika týdny jsem dostal nabídku na jinou práci. Začíná několik dní po oficiálním konci téhle a já jsem ji přijal, takže se potřebuju hned vrátit do LA a připravit se na další cestu.“
„Aha.“ Bill rychle začal zpracovávat informaci, kterou dostal, jeho mysl a srdce bojovaly proti sobě. „Před pár týdny? Proč jsi mi to neřekl dřív?“
„Prostě se nikdy nezdál být ten správný čas,“ odpověděl Tom rozpačitě.
„Kdy odjíždíš?“
„Dva dny poté, co skončí tahle cesta.“
Bill se zhluboka nadechl. „Kam jedeš?“
„Peru. Byl tam velký nález, takže budou dělat vykopávky.“
„To bude vzrušující. Jak dlouho budeš pryč?“ Zeptal se Bill a předstíral zájem, ačkoliv ve skutečnosti se cítil ublíženě a více než jen trochu zmateně.
Tom mu věnoval rychlý pohled, protože nedokázal určit, jak se Bill cítí pouze z jeho hlasu.
„Tři měsíce.“
„Okay, hádám, že to vysvětluje spoustu věcí.“
„Podívej, Bille, přijal jsem tu práci dřív, než se mezi námi cokoliv dělo, ale už jsem se k tomu zavázal, takže jedu do Peru.“
„Nežádal jsem tě, abys tam nejel. Nemůžu na tebe být naštvaný, nikdy jsme se nebavili o tom, co tohle mezi námi bylo nebo nebylo, takže tě nemůžu vinit, že jsi tu práci vzal.“ Bill se díval dolů a pohrával si s volným vláknem na dece, kterou měl hozenou na klíně. Snažil se mentálně distancovat od konverzace a bolest se rychle šířila jeho hrudí, doufal, že když se uzavře, mohl by zastavit příval svých pocitů.
V autě bylo několik dlouhých minut ticho a oba se utápěli ve svých vlastních myšlenkách. Bill byl první, kdo promluvil.
„Co kdybys před sebou neměl další práci, co pak?“
„Pak bych se vrátil do LA. Mohli bychom zpět řídit, pokud bys chtěl.“
„Myslím mezi námi. Co by se stalo? Byl by konec v okamžiku, kdy bychom byli zpátky, nebo bys chtěl zkusit skutečný vztah?“
„Já nevím, Bille,“ řekl Tom a zamířil na odbočku, která vedla k odpočívadlu. Měl pocit, že by se měl soustředit buď na tento rozhovor, nebo na řízení, ale ne na obojí najednou. Zaparkoval auto a pohlédl na Billův profil. „Mám tě rád, Bille, a to, co se děje mezi námi, je zábava, ale já prostě nevím.“
„Pokud jsi nevěděl, neměl jsi plánovat to speciální rande, které jsme právě měli. Nebo ještě lépe, měl jsi to říct před několika dny, kdy mi tvá neteř začala říkat strejdo Billy. Řekl jsem té holčičce, že je to v pořádku, protože ty jsi mě ujistil, že bylo,“ řekl Bill vážně.
„Já jsem tyhle věci chtěl udělat. Jen proto, že si nejsem jistý, kam chci, aby věci pokračovaly, neznamená, že s tebou nechci trávit čas nebo nedělat speciální věci.“
„Podívej, Tome, mám pro tebe nějaké city, okay? Opravdové. Zamilovávám se do tebe, i když jsi arogantní, sebestředný pitomec, přesto se do tebe zamilovávám. Chápu, že ses zavázal, že pojedeš do Peru a já vím, že to možná zní hloupě, ale jsem ochotný počkat, až se vrátíš.“
„Proč bys to dělal?“
„Protože tři měsíce není tak dlouhá doba. A jak jsem řekl, mé city k tobě začínají být skutečné. Je nám spolu dobře a já nechci, aby ani jeden z nás zahodil šanci na něco dobrého jen kvůli několika měsícům.“
„Potřebuju čas, abych si to promyslel, Bille. Já prostě… Já nevím. Můžeme přesunout rozhodnutí, dokud nebudeme mít oba čas o tom popřemýšlet?“
Bill si jen povzdechl a zavrtěl hlavou. „Opravdu jsem to měl tušit,“ zamumlal, otevřel dveře a vystoupil z auta do teplého letního vzduchu.
*Dálnice 66 = Route 66 – legendární dálnice napříč Amerikou spojující východ se západem.
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
Začiatok bol pekný, ako si užívali ten deň v lunaparku (či kde to bolo) a aj tie Tomove protesty proti bazénu 😀
Ale potom… neostáva mi nič iné, len povedať, že sa to dalo čakať. Tom mohol sú správu o svojej ceste Billovi povedať aj iným štýlom a hlavne s tým mal začať on a nie, že sa to Bill dozvedel, až keď navrhol spiatočnú cestu. A mala som z Toma pocit, akoby sa z celého vzťahu s Billom snažil vyvliecť. Síce chápem, že si nie je istý, kam to smeruje, ale ako poukázal Bill, tak sa mohol nad svojimi činmi zamyslieť skôr (s tou Jessie a tým rande). Som rada, že je Bill ochotný na Toma počkať (aj keď tým nie je nadšený) a dúfam, že sa Tom na tej ceste uvedomí a po návrate sa rozhodne pre vzťah s Billom.
Ďakujem za preklad.
Já teda nevím o čem chce Tom přemýšlet – musel si všimnout, že jejich vztah je jiný než jen zábava a užívání si po zbytek cesty…vztah ani jeho úspěšnost se nedá naplánovat…prostě se to musí zkusit…doufám, že to klukům i přes nesnáze a čekání vyjde…na cestě bez Billa by si mohl Tom uvědomit Billovu důležitost v jeho životě…díky za překlad.
Užívat si tyhle akce s Billem musí být úžasný zážitek, ale taky to může být značně vyčerpávající. 😀
Jak to vypadá, tak Tomova další práce nepřinesla takové zklamání (jasně, vždyť tím se oba živí), jako spíš jeho nerozhodnost v jejich vztahu.
Díky, jsem napnutá, co bude dál.
Bill sa zachoval krásne dospelo, aj keď sa zdalo, že je detinskejší než Tom. V tom lunaparku sa krásne vybláznili, no ale potom… Tom konečne povedal o tej práci, ale nečakala som, že takmer odmietne Billovu ponuku na to, že ho počká a dokonca akoby odmietol aj Billove takmer vyznanie lásky:( je mi z toho strašne smutno. Bill si to vôbec nezaslúžil. Neviem ako to bude ďalej, ale myslím, že tri mesiace by Tomovi na premýšľanie mohlo stačiť. Snáď si uvedomí, že Billa miluje a chce ho, len aby nebolo neskoro, keď Billovi nedal žiadnu nádej. Bill by ho nemusel chcieť čakať:(
Veľmi pekne ďakujem za skvelý preklad a som strašne zvedavá na pokračovanie.
Chtělo se mi brečet snad jim ta odluka hlavně Tomovi prospěje.
Téda! Ten Tom!!! Zachoval sa ako totálny idiot!!! Ale už sa mi to tak trochu zdalo minule, keď sa zdalo, že na jednej strane chce krásny vzťah, aký majú jeho priatelia, ale na strane druhej sa mu bráni. Veď už keď bral tú prácu, ich vzťah sa začínal vyvíjať a hoci nemohol vedieť, ako to dopadne, mala som pocit, že to berie ako dobrý únik. Že nech to už dopadne akokoľvek, on odíde a zo všetkého sa vyvlečie. Aj teraz je to tak – síce má Billa zrejme rád a je mu s ním dobre, sám nevie, čo vlastne chce a tak radšej ujde a bude dúfať, že to zatiaľ všetko vyfučí a on sa vráti do svojej nory a tam sa schová pred svetom. No, som zvedavá čosi na nich ešte autorka vymyslí a kedy a či vôbec ( verím že áno ) Tom dostane konečne rozum.
A tak krásně to začalo! 🙁
na tom festivalu a v lunaparku bylo všechno táák dokonalé! ♥ Jen jsem si libovala v tom, jak krásně celý příběh pokračuje a jak strašně jim závidím celou tu jejich cestu, protože to musela být skvělá podívaná! Čím dál víc jsem odvařená ze vztahu mezi nimi.
A pak!!! Tom mě dostal! 🙁 Když začal o té práci, tak jsem se trošku lekla, co mu na to Bill řekne, protože jsem stejného názoru jako Kirsten, kdy si myslím, že Tom to měl Billovi všechno říct sám od sebe a ne že to z něj Bill dostane až takhle náhodou. Bill byl ale skvělý. Samozřejmě, že jej zamrzelo, že mu o tom Tom neřekl dříve, ale ví, že je tohle jeho práce, baví jej to a tak by byl ochotný na Toma počkat. Jenže s takovou reakcí Toma jsem tedy nepočítala ani v nejmenším. Tom si přeci už sá usel uvědomit, že to ezi nimi není jen zábava, ne? Já nechápu, proč pro něj připravoval takové rande! :-/ Dneska mě opravdu zklamal. Nečekala jsem to. Nevím, myslím si, že Tom v hloubi duše ví, že má stejné pocity jako Bill, ale možná se jen bojí? Možná tím, že přišel o Georga, blízkého člověka a věděl, jak je to dostalo ..tak možná proto má strach si s Billem skutečně něco začít, zamilovat se, být na něm zdravým způsobem závislý a kdyby jej pak měl Bill opustit, tak by jej to vzalo skoro stejně jako s Georgem? Já nevím, tohle je zatím jediné vysvětlení, na které jsem byla schopná přijít a upřímně doufám, že se Tom brzy vzpamatuje, protože jinak o Billa přijde!
A Billa je mi neskutečně líto. 🙁 Ani nevím, co bych měla víc napsat, protože jsem měla na konci slzy v očích, jak odešel z auta. Musí se cítit hrozně a já si neumím předatavit, jak si bude moci sednout zpět do auta a jet s Tomem v autě. Zešílela bych z toho. :-/
Moc děkuji za překlad! 🙂