autor: Steinsgrrl
Dům byl tichý zrovna v tyto chvíle, než slunce zcela vykouklo nad obzorem a studené světlo prosvítalo do ložnice přes mezery mezi závěsy. Tom se zavrtěl a probudil, ale nechal své oči zavřené několik dalších minut.
Bill byl stočený kolem něj, jeho hruď byla zpocená a přitisknutá k Tomovu boku a jejich nohy propletené pod tlustou přikrývkou. Zasténal, když se Tom pohnul a pevněji stisknul paži, kterou měl hozenou přes Tomovo břicho.
„Nechci,“ zamumlal Tomovi do krku, a Tom na oplátku zabroukal. Ležel tu s Billem, bez starostí a stresu a cítil se… tak klidně.
Až do hlasitého, pravidelného zabušení na dveře.
„Tati! Bille! Můžu dovnitř?“
„Nééé, ještě je moc brzo.“ Bill poklepal na Tomovu hruď a pevně zavřel oči, než z Toma sklouzl a strčil hlavu pod polštář, který si pevně přitiskl na uši. „Řekni jí, že je příliš brzy. Ať přijde později,“ zabručel tlumeným hlasem.
„Jo, jasně. Ty víš, že to na ni neplatí,“ odfrkl si Tom. „Pojď dál, Janni,“ zavolal, a dveře se rozlétly a narazily do zdi za nimi, jak Janni zamířila směrem k jejich posteli. Zběsile se zubila, svírala Šotka a popošla kolem postele, než skočila směrem ke středu. Bill zavrčel a vyjekl, jak jej kolenem trefila doprostřed zad a Janni přistála mezi nimi na kolena a poskakovala na místě.
„Ahoj,“ řekl Tom, a neobtěžoval se zadržet svůj úsměv.
„Ahoj!“ zaštěbetala Janni. „Hádej, co je dneska za den!“
„Hmmm,“ Tom se podíval na Billa, který na ně vykukoval jedním okem zpod polštáře. „Hm, no. Já nevím, ty mi to řekni.“
„Neee, tati, hádej!“ Poskočila ještě víc a šťouchla Billa do boku. „Bille, ty hádej. Co je dneska za den?“
„Spací den!“ Odpověděl Bill okamžitě, mrkl na ni a zabořil se zpět pod svůj polštář.
„Ne! Hej!“ Zaprotestovala Janni, poskočila silněji a důrazně zatřásla Šotkem. „Dneska jsou Vánoce!“
Tom jí věnoval ten nejvíce šokovaný pohled, jaký dokázal vytvořit tak brzy po ránu.
„Vánoce?“ Vydechl. „Dneska. Dneska jsou Vánoce?“ Tom zatřásl zběsile Billovým ramenem. „Bille! Dneska jsou Vánoce!“
Bill odhodil polštář z postele, posadil se a vzrušeně se podíval na Toma. „Vánoce? Dnes? Právě teď?“ Otočil hlavu a podíval se na Janni. „Ani náhodou, vážně?“
Janni se zahihňala a popadla Billovu ruku. „Samozřejmě, že jsou Vánoce, ty hloupý! Pojďme se podívat dolů, co nám Santa přinesl.“ Řekla Janni bez dechu, oči se jí rozšířily, jako kdyby si až teď vzpomněla na Santu a jeho červené oblečení a soby a velký kouzelný pytel plný dárků.
„Okay, okay,“ Bill jí dramaticky políbil ruku a pustil ji. „Můžeš jít dolů a podívat se pod stromeček. Táta a já se oblečeme a hned jsme dole. Okay?“
„Jo! Jo! Jo!“ Janni vyletěla z postele, přistála na zemi a vyběhla ven z ložnice.
„A my si nejdřív dáme kávu!“ Zavolal za ní Tom, ačkoliv si byl jistý, že ho neslyšela.
Bill a Tom se na sebe podívali a jen se ušklíbali.
„Jo, to bude zábava,“ řekl Tom a opřel se do paže, kterou mu Bill omotal kolem ramen, a něžně ho políbil.
„Mhm,“ zabroukal Bill proti Tomovým rtům. „Tohle už je zábava. Určitě nemůžeme zamknout dveře a ukrást si pro sebe další půlhodinu?“ Billovy prsty lehce kroužily po Tomových zádech.
Billova slova a doteky rozproudily krev v Tomově těle přímo do jeho slabin a on zasténal, odtáhl se od Billa a vstal, aby popadl tričko z druhého šuplíku.
„Pojď, zlato. Jdeme na to.“ Natáhl ruku a Bill ji přijal, odhrnul přikrývku a vstal z postele s dramatickým povzdechem.
„Okay, když musíme,“ Bill zkroutil rty, ale nakonec taky nedokázal zadržet úsměv.
***
Tom vypil poslední zbytek své kávy a postavil hrnek stranou, když se posunul na okraj křesla zrovna ve chvíli, kdy k němu přiletěl pokrčený balicí papír. Naklonil se a rozesmál se. „Zpomal, Janni. Ty dárky nikam neutečou, víš?“
Janni neodpověděla a Tom si stejně ani nebyl jistý, že ho slyšela. Už rozbalila ty, které přinesla Simone, prohrabávala se skrz ty od Billa a Toma, nyní se dostávala do těch, které byly označeny „Od Santy!“
„Je to…? Je to…?“ Janni zběsile otevřela krabici, která byla pod tím vším papírem a strčila ruku dovnitř. „ANO!“ Vyjekla. „Ano, ano, ano, ano!“ Vytáhla panenku, kterou dříve viděla v televizi, tu, která plakala a mluvila a jedla a spala; tu, po které Janni toužila už měsíce. Tom se díval na Billa, jako by byl kompletní blázen, když jí chce k Vánocům koupit tohle, ale Bill se nenechal přemluvit. Nakonec s prohlášením, že Bill bude ten, kdo bude Janni pomáhat měnit té zatracené panence plínky, Tom ustoupil. Bill doslova zářil, když přišel domů s panenkou.
Zářil tak, jako Janni zářila nyní, tahala panenku z krabice a zoufale lomcovala se všemi malými sponami, kterými byla panenka připevněná k lepence.
„Tati?“ Přinesla panenku ke křeslu a Tom se naklonil dozadu, přičemž si mu sedla na klín, zatímco pracoval na osvobození panenky. Byl tak zabraný do svého úkolu, že ani neslyšel klepání na dveře.
„Já otevřu,“ zavolala Simone z kuchyně, kde připravovala husu na vánoční večeři.
Tom a Bill vzhlédli ve chvíli, kdy dovnitř vešli Gustav a Georg, hřímající „ahoj“ a „Veselé Vánoce“. Georg se širokým úsměvem od ucha k uchu, zatímco nesl velkou krabici zabalenou do jasně červeného a oranžového papíru posetého černými skvrnami.
Janni zapomněla na svou panenku, okamžitě sklouzla z Tomova klína a protáhla se na místo, kde Georg položil krabici pod vánoční strom, jakmile odsunul všechen balicí papír a mašle stranou.
„Tak… pro koho to je?“ Zeptala se, nakláněla hlavu a díval se na Georga.
„Hm,“ zabroukal Georg a strčil do cedulky na horní straně krabice, když si k ní dřepnul. „Možná bychom měli zkontrolovat cedulku.“
Janni se zadívala na malý bílý proužek papíru natočený na velkou červenou mašli na horní straně krabice.
„Je tam napsané Janni. Tak to je pro mě!“ Zavýskla a chytila okraje krabice, zatímco hledala místo, kde by se mohla dostat dovnitř, když se náhle krabice pohnula. Pohybovala se kolem a třásla se na místě a Janni zapištěla a odskočila, nakonec napůl schovaná za Georga. „Co je to? Co je tam?“ Její hlas byl plný úzkosti s trochou zvědavosti a stále se pro jistotu držela Georgovy paže.
Ozval se zvláštní zvuk, krabice se znovu zavrtěla a nakonec se ozvalo zakňučení.
Janni se podívala na rodinné publikum kolem ní, s širokýma očima, když jí došlo, co je uvnitř krabice. Její ústa utvořila těsné „o“ a pak se roztáhla do širokého úsměvu.
„Štěňátka! V té krabici jsou štěňátka!“ Janni vyběhla kolem Georga a začala trhat papír tak rychle, jak jen mohla. „Jsou tam štěňátka v krabici! Tati, štěňátka!“
Tom si přiložil prst ke rtům. „Poslouchej.“ Natáhl se a zastavil její ruce. „Jsi si jistá, že tam je tohle? Mohlo by to být něco úplně jiného a nic zábavného.“ Díval se na ni bočním pohledem a ona střelila očima po Billovi, který vážně přikývl.
Janni zvedla obočí, tak při tom připomínala Billa, že Tom téměř vyprskl. „Tati. Bille. V té krabici jsou štěňátka.“ Ukázala na krabici, aby zdůraznila svá slova. „A já je odtamtud potřebuju dostat.“
Tom se rozesmál a pustil její ruce. „Okay, fajn. Tak se podíváme. Ale pššt, jen pro případ!“
Janni protočila oči a pokračovala v sundávání papíru, i když tentokrát klidněji. Kňučící zvuk byl hlasitější, když zůstala jen velká krabice s otvory na bocích, a Janni k jednomu přitiskla oči.
„Nic nevidím!“ Řekla rozhořčeně, a pak se rozhlédla po místnosti, když se dospělí rozesmáli. „Co?“
„Protože je tam tma. Budeš to prostě muset otevřít,“ řekl Bill, posunul se po podlaze a usadil se na kolena vedle Janni. „Chceš pomoct?“
Janni nepřítomně přikývla a stále se snažila něco uvidět v jedné z děr. Bill jí poklepal na rameno a uchopil vrch krabice. „Pojďme na to.“
Janni ho chytila na druhé straně a společně víko sundali. Jak ho Bill odložil, Janni okamžitě nakoukla dovnitř.
Dva páry hlubokých hnědých oči koukaly zpět na ni, vypadající téměř stejně překvapeně a potěšeně jako Janni, když štěňata uviděla. Jejich elegantní srst byla hnědá a bílá a skvrnitá, se skvrnami tak podobnými, že bylo těžké je od sebe rozeznat.
„Vidíte? Štěňátka! Dvojčata štěňátka!“ Janni se usmála a sáhla do krabice, aby se pokusila jedno zvednout. To se zavrtělo a kroutilo v její ruce a Janni se podívala na Billa s žádostí o pomoc.
Brzy byla obě štěňata venku a válela se na podlaze s Janni, očichávala její uši a tváře a olizovala ji a Tom se zašklebil, když sledoval, jak je jeho dcera obalená ve… štěněčích slinách.
„Janni, neměla bys poděkovat klukům za svá štěňátka?“ Přerušil Tom jejich hru s jemnou připomínkou.
„Oh!“ Janni vstala, štěňata se jí motala kolem nohou, a vyhledala Georga, který seděl v křesle u gauče. Rozběhla se k němu a skočila mu na klín, než mu omotala paže kolem krku v těsném objetí. „Děkuju, děkuju!“ Rychle sklouzla dolů a vrhla se na Gustava sedícího na opěrce gauče. Když se k ní sklonil, stiskla jej kolem krku a také mu poděkovala.
„Jak je pojmenuješ?“ zeptal se Georg.
„Hmm.“ Janni se ohlédla na štěňata, která zápasila na podlaze poblíž Tomovy nohy. „Já ještě nevím. Musí mít opravdu dobrá jména, tak o tom musím popřemýšlet.“
„Aha,“ bylo vše, co Georg řekl, zatímco Gustav dodal:
„Moudré rozhodnutí.“
Simone přišla z kuchyně. „Právě jsem zkontrolovala husu a bude asi za hodinu nebo tak. Nechcete vzít tahle miminka na procházku?“ zeptala se Janni.
„Jo!“ Janni se rozběhla pro své boty, a Georg vzal tašku, kterou Gustav pověsil na jídelní židle, když přišli.
„Její štěňata jsou dobře vybavená obojky, vodítky, kousacími hračkami a miskami z nerezové oceli. Protože,“ zvedl prst, „plastové misky způsobují štěňatům akné.“
„Vážně?“ Tom se na něj podíval nevěřícně, nebyl si jistý, jestli si z něj Georg nedělá srandu.
„Je to pravda. Udělal jsem výzkum. Takže, žádná štěňata s beďary pro Janni.“ Georg se zazubil, když z tašky vytáhl misky a položil je na stůl.
„Mám boty, jdeme!“ Janni vletěla zpět do místnosti, se skluzem zastavila a dala si ruce v bok, zatímco na ni každý zíral. „Uf,“ zavrčela, „no tak, lidi!“
***
Tom a Bill sledovali, jak všichni vyšli ze dveří se štěňaty, která se jim motala kolem kotníků a zamotávala vodítka, a to ještě nebyla venku. Hluk a energie odešly s nimi, dům zůstal tichý a klidný, jako byl těsně před úsvitem. Slíbili, že půjdou s Janni vyvenčit štěňata později, ale z tohohle se vymluvili, jen aby si užili pár drahocenných minut o samotě.
Bill zezadu omotal paže kolem Toma, přitisknul se k němu a nosem jej šimral na krku, dokud se Tom nezachvěl. Cítil na krku Billův úsměv a byl si jistý, že to Bill udělal schválně, protože věděl, že je Tom lechtivý.
„Jsou pryč a je klid,“ zašeptal Bill, jeho dech ovanul Tomovo ucho. „Woo hoo!“ Dokonce i Billovo zavýsknutí bylo tiché a Tom položil své ruce na Billovy, propletl jejich prsty a naklonil hlavu dozadu na jeho rameno.
„Co uděláme s tímto náhlým dárkem času o samotě?“ Zeptal se Tom, ač přesně věděl, co měl Bill na mysli tím, jak se snažil jemně přejíždět svým rozkrokem proti Tomovu zadku. Od soudu neměli moc času na milování, hlavně proto, že Janni stále některé noci přicházela k nim do postele a chtěla být neustále v jejich blízkosti i během dne. Bude ještě nějaký čas trvat, než se bude znovu cítit bezpečně a oni to chápali.
Bill broukal proti kůži na Tomově krku, pootevřel rty a ochutnal jej, jeho jazyk se pohyboval proti pokožce a Tomovi se začala krev hrnout do slabin. A pak jej Bill poškrábal zuby a jemně kousl a Tomovi se téměř podlomila kolena.
„Mmhm,“ zamumlal. „To je skvělý nápad.“
Bill se najednou odtáhl a popadl ho za ruce, oči měl ztmavlé potřebou. Táhl Toma směrem ke schodům, ačkoliv jej nemusel dvakrát přemlouvat, protože bez ohledu na to, kam by šli, nebo co by dělali, Tom by jej následoval. Bill byl jeho; jeho muž, jeho láska, jeho život. A spolu s Janni spolu tvořili rodinu. Ne konvenční rodinu, ne perfektní rodinu, ale byla to Tomova rodina. A on by nikdy nechtěl být bez nich.
KONEC
Tohle je sice konec povídky, ale příští týden bude ještě navazující jednodílka psaná později. J. :o)
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Krásny záver krásnej poviedky. 🙂 Dnes to bol vážne len taký epilóg ako čerešnička na torte. 🙂
Janni bola roztomilá, ako ich zobudila kvôli Vianociam a oni predstierali šok. Ale najlepšie bolo aj tak to, ako bola happy z bábiky, ktorá stratila význam a zaujímavosť vo chvíli, keď sa v krabici ozvali šteniatka – proste deti 😀
Som rada, že sa nakoniec všetko vyriešilo a nakoniec sú šťastná rodina.
Ďakujem veľmi krásne za preklad poviedky a teším sa na tú jednorázovku.
To už máme konec? Škoda 🙂 tole byla moc roztomilá povídka 🙂 konec byl sladký stejně jako samotná štěňátka. Tak nějak jsem si říkala, že Janni asi dostane pejska, ale rovnou dva? 😀 To je trochu šílené… a je mi líto Billovy panenky, teď má silnou konkurenci v žužlajících, slintajících a vše počůrávacích štěňat 😀
Děkuji za překlad celé povídky, stála rozhodně za to 🙂
To bol krásny vianočný koniec. Tom a Bill majú krásnu rodinu teraz už úplne kompletnú aj so šteniatkami:) Ďakujem za skvelý preklad a na bonusovú jednodielku sa teším:)
Krásna povídka děkují autorce a tobě za překlad.
Nádherný závěr krásné povídky. Vánoce strávené se všemi milovanými, to je jako sen. A štěňátka… 😀
Díky za úžasnou povídku. Moc jsem si to užila.
Som rada. Všetko sa skončilo krásne a šťastne a všetci sú spokojný… Len škoda jednej veci. Mňa osobne by totiž zaujímalo, ako to všetko nakoniec dopadlo s babičkou. Predpokladám že Janni jej už tak neverí a by ma zaujímalo, či sa spamätala a oľutovala, čo spravila. No tak či tak je to úžasná poviedka a teším sa na bonus! :-p
Povídka si takovýhle roztomilý závěrečný díl plný radosti a lásky rozhodně zasloužila! 🙂
Musela jsem se jenom usmívat při celém dílu, protože radost a nadšení Janni bylo přímo dokonalé! Díky tomuhle se už zase strašně těším na Vánoce a to ještě není ani polovina léta za náma. 😀 Ale co závidím Janni nejvíce, jsou ta štěňátka! 😀 Hnedka bych alespoň jedno malé chtěla. Vůbec se nedivím, že z toho byla tolik u vytržení. Musím říct, že Georg s Gustavem rozhodně zabodovali na celé čáře!! 😉
Moc se těším ještě na navazující jednodílnou povídku, protože je pro mě lepší přijmout konec povídky, i když jsem věděla, že už povídka končí. I tak se mi ale bude stýskat po těchto postavách. Měla jsem tuhle povídku strašně ráda, protože jsem zbožnovala tu čistou lásku Toma s Janni a pak i s Billem. Jsem ráda, že spolu kluci všechno zvládli ustát a jsou spolu všichni tři nadmíru šťastní!
Nejednou se ještě k povídce vrátím! 😉
Zuzu, tisíceré díky za všechny Tvé překlady! ♥♥♥♥
I'm glad you guys liked the story, and I hope you like the one-shots, too. Thanks for the translation, Zuzu! 🙂