autor: Muckátko :o*
Po dokončení snídaně si oba spokojeně oddychli a Bill odklidil podnos stranou, aby pod ním Tom už nemusel zůstávat uvězněný.
„Navrhuju to teď chvíli rozležet,“ zasmál se Bill, když se otočil zpět na Toma. Ten souhlasně přikývl, napravil zválené polštáře v čele postele a pozvedl přikrývku, aby dal Billovi najevo, aby z postele slezl a vklouzl k němu do tepla. Ten tak učinil bez mrknutí oka. Jeho tělo okamžitě obalilo teplo, které se uvnitř udržovalo. Tom se natáhl po jeho těle a přitáhl si jej do objetí, jak to vždy dělával.
„Chmmm,“ zamňoukal Bill spokojeně a labužnicky se v Tomových pažích zavrtěl.
„Chceš si ještě zdřímnout?“ zeptal se Tom. Navzdory tomu, jak lákavě to znělo, zavrtěl Bill hlavou.
„Radši ne. Vzbudil bych se s trochou štěstí až k večeru,“ zasmál se do Tomova ramene. Musel zabořit loket do polštáře a podepřít si dlaní hlavu, protože kdyby zůstával uvelebený u Toma, usnul by během vteřiny. Hodlal najít pohodlnou polohu a jen se dívat na Tomovu tvář. O to překvapenější byl, když Tom umístil pravou dlaň z části na jeho čelist, z části na krk a přitáhl si Billův obličej k tomu svému, aby jej mohl začít líbat. Přivřel víčka okamžitě, jakmile se střetl s mladíkovými ústy. Potěšeně do polibku vydechl, když Bill okamžitě bez přemlouvání zareagoval a z vlastní iniciativy se naklonil k muži vedle sebe. Oplácel Tomovi vše, čeho se mu dostávalo, ale nesnažil se být ten, kdo určuje, jaký polibek bude. Nechával vše na Tomovi a jen kopíroval jeho pohyby.
Otevřel víčka, když Tomova ústa líbla jeho spodní ret a přitiskla se k jeho tváři. Během chvíle se jeho obličej vznášel nad tím Billovým a část hrudníku se dotýkala toho Billova, když se zničehonic jejich pozice vyměnily. Bill ležel na zádech a Tom se pohyboval polovinou hrudi nad ním.
„Tomi,“ vydechl Bill tiše, aby muže v polibcích povzbudil. Zatím byly jen zkušební, opatrné a zkoumavé, ale byly vkládány na všechna správná místa.
Ten, kterému byla momentálně věnována veškerá péče, zvedl pravou ruku a přiložil ji k hlavě toho staršího. Hladil jej po svázaných vlasech a neváhal se prsty probojovat mezi jednotlivé prameny, které se tím pohybem uvolnily a povytáhly se z pevného sevření hnědé gumičky, která držela vlasy pohromadě na vršku Tomovy hlavy.
Tom neměl nejmenší tušení, co to právě dělá, ale soudě podle Billova tichého mručení, zavřených očí a občasného kousání spodního rtu, to asi dělal dobře, ať už to bylo cokoli.
Přesunul se tváří k Billovu krku a vtiskl drobný polibek na místečko těsně za jeho uchem. Malinko ucukl, když uslyšel hlasité vydechnutí a Bill zničehonic stočil tvář od Toma. Tom zůstal na stejném místě, ale dotýkal se mužovy kůže jen špičkou nosu, čekaje, jestli Bill něco řekne, protože na první pohled to vypadalo, jako by nechtěl, aby Tom pokračoval. Mladík se však nehýbal. Jen hluboce dýchal a čekal. Tom rychle zkontroloval jeho obličej, usmál se lehce nakrčenému čelu a vrátil se ke svému zkoumání.
„Oh, to je tak příjemné,“ zvládl ze sebe Bill vydolovat, aby Toma trochu povzbudil. Měl za to, že by mohl být Tom trochu zmatený, když na jeho počínání nic neřekl, a řeči jeho těla prozatím nerozuměl, tudíž musel Bill uklidnit svůj zrychlený dech a přemoct se alespoň k nějakému vyjádření. Jeho slova opět přerušila Tomovo opečovávání jeho krku.
„Já – mohl bych…“
„Můžeš cokoli,“ zavrněl Bill okamžitě.
„… ti svléknout tričko?“ ozvalo se tiše. Bill zatnul břišní svaly a sám si tričko svlékl. Toma nezajímalo, kam byl svršek odložen. Shlédl na Billův odhalený hrudník, přičemž jeho pohled v mžiku následovala i pravá dlaň, která se rozprostřela na tetování, jež měl Bill v horní části hrudi mezi klíčními kostmi.
Krátkovlasý muž si nebyl jistý, kam až má Toma pustit, protože jeho nevinnost a nezkušenost, s jakou se na Billa díval nebo se jej dotýkal, jej vzrušovala na nejvyšší možnou míru a nemyslel si, že by byl schopný Tomovi vysvětlovat, co se mu stalo v rozkroku, když to jediné, po čem by toužil, by byla Tomova ruka nebo jeho ústa na stojícím penisu.
„Smím?“ pípl Tom a pomalu naznačil pohlazení mladíkovy hrudi. Bill vydechl a snažil se zkoncentrovat. Zkoušel si vtlouct do hlavy, že teď Tomovi slouží jako učební pomůcka a ne jako někdo, koho má Tom za úkol uspokojit.
„Nemusíš se ptát. Udělej cokoli, co chceš zkusit,“ vybídl jej a nechal paže volně položené vedle těla, zatímco Tomova ruka přejela po jeho hrudníku a prsty pošimraly ozdobenou bradavku.
„Uhm, okay,“ vydal ze sebe Bill skřehotavě. Mohl se ovládat, jak chtěl, ale pokud Tom hodlal pokračovat v takovém hlazení, nebylo možné udržet jeho mužství na řetězu. Už teď cítil, že je jeho penis naběhlý. Bude stačit ještě pár dráždivých dotyků na jistých místech a bude tvrdnout jako beton nezávisle na tom, jak moc na něj bude Bill ve své hlavě naštvaný.
„Děje se něco?“ zeptal se Tom, když slyšel Billa vypísknout.
„Ech, jak se to vezme,“ naznačil neurčitě.
„Je ti to nepříjemné?“
„Spíš právě naopak,“ vydechl.
„A tak co se…“
„Uhm okay. Pauza na vysvětlení nového učiva,“ zvedl se na rukách a zhluboka se nadechl. Tom se stáhl od druhého těla a zůstal se dívat do Billova trochu narůžovělého obličeje. „Dej mi ruku,“ přisunul Bill dlaň ke svému příteli a počkal, dokud nedostane to, o co si řekl. Přemýšlel, jak to udělat, aby Toma příliš nepohoršil, a nakonec usoudil, že zrak tentokrát vynechá a spolehne se na jiný smysl. „Nelekni se, dobře?“ upozornil Toma a navedl jeho ruku pod okraj přikrývky, dokud se neztratila pod ní a nedoputovala na Billův podbřišek. Bill polkl a mírně od sebe roztáhl obě nohy, aby byl dotyk co nejzřetelnější. Poté přinutil Tomovu dlaň sklouznout do jeho naběhlého rozkroku a stiskl svůj penis skrz Tomovu dlaň. Druhý muž sebou polekaně škubl. Jednak se pod jeho dlaní dělo něco divného a jednak se Billa dotýkal někde, kde by nejspíš neměl. Cítil, jak mu zahořely uši a doufal, že nejsou červené natolik, aby druhý muž odhalil jeho stud.
„C-Cítíš to?“ zeptal se Bill, držíc jejich spojené dlaně ve svém klíně naprosto v klidu. Už tak bylo příliš, že musel Toma přinutit jeho mužství stisknout v dlani.
„Já – uhm – ano,“ odvrátil Tom pohled od Billa.
„Dobře,“ přikývl Bill a vyjel jejich dlaněmi ven. Jestli si to myslel správně, bylo více než pravděpodobné, že Tomův penis byl momentálně bez známky života. Dal by ruku do ohně, že to, jak Tom nevěděl, co přesně dělá, nezanechalo na jeho těle žádné viditelné změny, tudíž bylo jeho mužství nejspíš úplně klidné. Poškrábal se na hlavě a sbíral odvahu, aby vyslovil následující větu.
„Teď udělej to samé. Dotkni se sám sebe na tom stejném místě, kde ses teď dotýkal mě.“
„Bille,“ zaprotestoval Tom a trhaně se nadechl. Nevěděl proč, ale přišlo mu to naprosto nepřístojné. Něco mu říkalo, že by tohle před Billem dělat neměl.
„To je v pořádku. Jen to udělej,“ ujistil jej Bill a pokýval hlavou, aby jej přinutil k činům. Tom ostýchavě schoval dlaň pod přikrývkou a Billovi se zkroutil žaludek nad tou představou, že se Tom dotýká sám sebe a dělá to před ním, i když nebylo nic vidět. Raději se ani nedíval do Tomovy tváře, protože by nejspíš vyvrcholil okamžitě, jen co by spatřil potěšení z té činnosti v jeho výrazu. Brzy se však Tomova dlaň objevila zpět na denním světle.
„Uhm jo, takže… cítil jsi nějaký rozdíl?“
„No já… moje… můj… tvůj byl…“ koktal Tom a škrábal se na zadní straně krku. Bill jej nechtěl trápit.
„Můj byl ztuhlý, mám pravdu?“
„Byl,“ přikývl Tom, děkujíc mu v duchu, že jej nenechal vypadat jako pako příliš dlouho.
„A to byl ten důkaz, že se mi líbilo všechno, co jsi dělal,“ vysvětlil mu. „Kdybys pokračoval, úplně by ztvrdl a teprve pak by se s ním dalo dál pracovat.“
„D-dál pracovat?“
„Jo. Když chce mít kluk s někým sex, musí mít tvrdý penis, aby to bylo možné.“
„Když chce mít… co?“
„Sex. Milování. Spojení dvou těl v jedno. Pamatuješ? To jsem ti vysvětlovat ve sprše. To je ta věc, kterou musí muž se ženou udělat, aby mohli mít děti.“
„Oh. Už si vzpomínám,“ pokýval Tom hlavou, když se mu vybavila poslední lekce.
„Ty – víš, jak vypadá ženské a mužské tělo bez oblečení, že ano?“
„Já – ano. V encyklopedii mám – je tam oddělení, které se týká lidského těla a jsou tam… no… ano vím to,“ zakončil nakonec. Bill se usmál.
„Takže víš, že různá pohlaví znamenají, že mají dva lidé tam dole něco jiného. Ženy nemají to, co my, a my zase nemáme, to co ženy, tak to bylo naprogramováno. To, že mají v klíně něco jiného, jim umožňuje spojit jejich těla v jedno, a aby se to stalo, musí mít muž tvrdý penis, jako mám teď téměř já.“
„Takže my… totiž jako muži… nemohou spojit svoje těla, když mají… ty víš.“
„Mohou.“ Tom se zamračil a zvedl k Billovi zmatený pohled.
„Ale před chvíli jsi řekl, že…“
„Ano, ale je ještě jedno místo, které to umožňuje.“ Bylo jasné, že Tom nepromluví, protože čeká, že Bill svoji myšlenku dokončí sám, ale ten se necítil na to, aby vyslovil slovo zadek nebo pozadí nebo jiný odbornější název, protože mu přišlo, že se to prostě v tu chvíli nehodilo. Namísto toho se levou paží přeplazil pod přikrývkou přes Tomův bok a dlaní pohladil jeho pevný zadeček. Ujistil se, že pohladil nejen obě půlky, ale že prostředníčkem opatrně zkopíroval i žlábek mezi nimi. Sjel prsty dostatečně nízko, ale ne tak moc, aby dlaní narazil na Tomova varlata.
„Tudy?“ vykulil Tom oči dřív, než Bill svoji ruku odtáhl.
„Jo. Tudy,“ odsouhlasil Bill. Tom se zadíval na povrch povlečení a pak prozřel.
„A když ženy nemají nic?“
„Ženy mají v tomhle bohužel smůlu a musí se spokojit s jinými dotyky.“
„Mohl bych… mohl bych nějak zjistit, jaké to je, když je to… tvrdé?“ Billovo obočí překvapeně vystřelilo málem až k hranici jeho vlasů.
„Teď?“
„Hm. Dokud ještě všichni spí?“
„No dobře. A… chceš to zjistit na svém těle, nebo na mém?“ zeptal se opatrně.
„Já nevím. Co bude lepší?“
„Asi tvoje tělo. Na mém bys to jen viděl, ale necítil, jaké to je,“ zauvažoval.
„A co mám udělat?“
„Já to udělám, jen potřebuju tvé svolení, že se tě můžu dotýkat, kde bude potřeba.“
„Můžeš,“ přikývl Tom.
„Dobře, ale kdyby ti přece jen bylo něco nepříjemného, tak to jen řekni a já toho nechám, můžeme se takhle domluvit?“
„Můžeme,“ kývl znovu a zůstal se na Billa dívat, protože nevěděl, co by měl dělat. Bill si pohladil čelo, prohlédl si čekajícího Toma a rozhodl se trochu vzpamatovat tím, že přelezl přes Tomovo ležící tělo a došel zamknout dveře. Hned na to se vrátil k Tomovi. Posadil se k němu a prohlédl si jej.
„Já jen… seš si jistý, že to opravdu chceš? Myslím tím, na tyhle věci je možná pořád ještě příliš brzy,“ skousnul si ret.
„Tak to můžeme udělat později. V osm hodin? V devět?“ navrhl Tom a Bill se hlasitě zasmál.
„Tak jsem to nemyslel,“ zavrtěl hlavou a nemohl se přestat chechtat. „Chtěl jsem říct, že spolu nejsme tak dlouho, abychom už museli přistoupit k těmto věcem.“
„Jestli nechceš, tak…“
„O mě nejde. Spíš jestli to není příliš rychlé pro tebe.“
„To nevím, ale jsem zvědavý, takže bych chtěl.“
Bill pokýval hlavou jako znak, že rozumí a poprosil Toma, aby se položil na záda a uvolnil se. Shrnul z nich přikrývku tak, aby když se Bill usadil v Tomově klíně, zůstala omotaná kolem jejich boků, zakrývaje dolní končetiny. Zůstala nařasená na Billových bedrech, a když se Bill naklonil k Tomově tváři, táhl přikrývku s sebou nahoru.
„Budu tě líbat a hladit. Zkus nemyslet na to, proč to dělám. Soustřeď se na to, jak to dělám a hlavně, jak se při tom cítíš. Když to bude příjemné, budeš cítit mravenčení v podbřišku. Poddej se tomu a nech ten pocit zaplavit celé své tělo. Kdybys nic z toho necítil, tak mi řekni, ano?“
„Ano,“ přislíbil Tom. Ve skutečnosti měl Bill z té druhé varianty strach. Kdyby jej Tom zastavil, že opravdu nic necítí, byla by to pravděpodobně neklamná známka toho, že přece jen bude heterosexuál a kluk v jeho klíně se rty na jeho hrudi s ním absolutně nic nedělá. Jistě. Vyvrcholil společně s Billem, když o sebe otírali svoje přirození, ale v tu chvíli Tom neměl na vybranou. Důrazná stimulace jej takřka přinutila ztvrdnout a v tu chvíli bylo jedno, kdo mu sedí na klíně. Teď měl Bill strach. Chtěl to nejdřív opravdu zkusit jen přes polibky a hlazení horní části těla od pasu nahoru, aniž by se dotkl nebo otřel o Tomův klidný penis. Pokud z Toma během svého snažení nedostane ani jeden spokojený výdech, jakýkoli tenounký povzdych nebo decentní zasténání, pak nebude mít smysl za každou cenu útočit na jeho rozkrok.
Strnulost těla hnědovlasého muže by mohla způsobit i nervozita, nejistota a neznalost, ale i tak Bill tajně doufal, že z Toma dostane byť jen jediné blažené zašeptání jeho jména na důkaz, že v něm přece jen vzbuzuje nějaké příjemné pocity.
„Kdyby to ale bylo příjemné, neboj se to dát najevo, hm? Když budeš něco chtít říct, tak to řekni. Když budeš cítit, že potřebuješ rychleji a hlasitěji dýchat, nezadržuj to v sobě, hm?“
„Slibuju.“ Na krátko Bill zauvažoval, že možná neměl tak úplně trvat na hlasitých projevech svého milence, protože přece jen ložnice jeho rodičů byla hned vedle, a kdyby se ukázalo, že Tom je jeden z těch požitkářů, kteří neváhají dát opravdu hlasitě najevo, co se jim líbí, mohlo by to skončit pořádným trapasem. Simone by bylo okamžitě jasné, co se v pokoji dělo, kdyby zaslechla nejdřív Tomovo hlasité a nestydaté sténání a posléze by narazila na překážku v podobě zamknutých dveří.
Bill se naklonil nad Toma a s hřejivým úsměvem se mu zahleděl do očí. Viděl v nich lehký opar nervozity, ale ten tam měl i on, když se nad ním poprvé skláněl jeho přítel a sunul přitom dlaň po jeho trupu dolů do jeho klína, aby jej jako první zasvětil do tajů milování.
„Zbožňuju dívat se ti do očí,“ pousmál se. „Je v nich něco tak krásně neobvyklého,“ prozradil mu a pohladil jej konečky prstů po levém líčku. Tom několikrát zamrkal a cítil, jak něco teplého na chvíli zasáhlo jeho žaludek.
„Já… mám moc rád všechna tvoje já. Tvoje krásné já, roztomilé já, spící a brebentící já,“ vyjmenoval krátce a sklopil oči. Cítil se hloupě, že tohle říkal. Od Billa zněla podobná slova tak automaticky a tak zkušeně, ale Tom si přišel nemožně, že něco takového říkal. Stylem, jakým to podal, musel Billa určitě ujistit v tom, že si vymýšlí a lže, ale tak to vůbec nebylo. Tom jen nebyl zvyklý někomu projevovat city, zvlášť když nikdy nic podobného necítil a nevěděl, co si může dovolit říct a co ne.
Bill se zamilovaně usmál a odolal nutkání popadnout Toma, schovat jej v náruči a pokusit se jej láskou rovnou neumačkat. Místo toho vtiskl motýlí polibek na špičku jeho nosu a zadíval se mu do hnědých duhovek.
„Jsi připravený?“ Dostalo se mu jen nejistého přikývnutí. „Neboj se. Jen se uvolni a nezapomeň, že jsem to jen já.“ Sklonil se a zajmul Tomovy rty v polibku. Čekal, že Tom nebude spolupracovat, protože se bude tak jako tak soustředit na to, co udělá Bill dál, o to víc byl překvapený, když muž pod ním okamžitě zareagoval. Bill dobře poznal, co za druh polibku to bylo. To jak Tom odpovídal na jeho nájezdy jazyka, bylo neklamnou známkou toho, že se snažil odprostit svoje myšlenky od toho, co bude následovat a odreagovat se něčím, co zná a co ví, jak funguje. Bill na tom před svým prvním milováním nebyl jinak. Trval na zběsilém líbání během toho, co se jeho milenec chystal vklouznout svým vzrušením do jeho nervózního těla. Nechtěl myslet, co se děje tam dole, proto se soustředil, co se dělo nahoře, a přesně tohoto nezkušeného Billa teď poznal v Tomovi. Zrcadlilo se v něm naprosto všechno, co poprvé prožíval Bill a drobná lítost sevřela jeho hrdlo, jak zoufale se jej Tom pokoušel líbat.
„Tome,“ vydechl Bill a utekl svými ústy od Tomových, které jej ještě kousek následovaly, jak se je snažily znovu zachytit. Tom padl zátylkem zpět na polštář a zastřeně si prohlížel muže nad sebou. Bill měl staženou tvář do starostlivého výrazu. „Tome, máš strach? Jestli ano, tak mi to řekni,“ naléhal.
„Ne já… já jen…“
„Opravdu to chceš? Protože to napětí z tebe úplně sálá. Nemusíme to dělat. Můžu tě obejmout, můžeme si o tom ještě víc promluvit a nechat to na jindy. Nenuť se do toho, pokud se na to necítíš.“ Každé slovo, které pronášel k Tomovi, myslel vážně, ale zároveň něco otravného a nesoucitného v jeho hlavě muselo nechápavě kroutit hlavou. Kdyby pod ním ležel kdokoli jiný, nejspíš by se naštvaně odtáhl a nesnažil se o tom mluvit, protože jestli někdo vyváděl jen z toho, že někdo druhý se ho snažil vzrušit, jak by se pak asi choval, kdyby věděl, že dojde na sex? Zkolaboval by mu pod rukama? Dostal by infarkt? Protože něco tomu podobného chvílemi zahlédl v Tomových očích.
„Omlouvám se, já jen…“ Tomova dlaň vystřelila k jeho obličeji, aby se mohl na chvíli schovat. Bill jej ale příliš dlouho nenechal.
„Tome, koukni na mě. Neboj se říct cokoli, co máš na srdci. Nebudu se ti ani smát, ani ti nadávat. Na to tě mám až příliš rád. No tak,“ pobízel jej.
„Promiň, Bille,“ pípl Tom.
„Mám tedy raději slézt?“ optal se opravdu připravený přehodit nohu zpět a posadit se na postel.
„Ne to ne,“ zadržel jej Tom. „Nemám strach. Jen… nemůžu se uvolnit, když nevím, co se bude dít. Nevím, jestli mám jen ležet, nebo něco dělat, jestli chceš, abych se tě taky dotýkal, a pokud ano, tak kde a jak… prostě nevím,“ kníkl zničeně. Bill hlasitě vydechl a zůstal na Toma zírat. Bylo by pochopitelné, kdyby měl Tom strach, protože nikdy nic intimního s nikým nesdílel, ale tohle spíš vypadalo, jako by byl Tom posedlý kontrolou. Za celé ty roky měl každý den díky jejich neměnnosti přesně nalajnovaný a věděl, jak bude probíhat, a když se najednou objevilo něco, co nezapadalo do plánu, rozrušilo jej to, což se teď ukázalo jako poměrně velká překážka. Mohl Tomovi samozřejmě pokaždé říct, co se chystá udělat a pak to teprve opravdu provést, ale naprosto by tím zničil ten okamžik překvapení, kdy ten druhý neví, kam jeho protějšek vtiskne polibek, kde kůži skousne nebo polaská jazykem. Ani Bill takové věci předem neplánoval. Nevěděl, jestli bude chtít Tomovu bradavku nejdřív olíznout, nebo bude líbat její okolí a pak ji vezme opatrně mezi zuby. Takové věci většinou nechal vyplynout ze situace a především ze svých pocitů, které naprogramovat nemohl.
„Řekni něco prosím,“ zaprosil Tom do tíživého ticha a vytrhl tím Billa z jeho zamyšlení. Díky Tomovu mírně nakřápnutému hlasu se vrátil zpět do reality. Přelétl Tomův obličej, ve kterém se zračil pocit provinění, a zároveň se mu jeho oči omlouvaly, že se chová tak nemožně. Bill mu věnoval uměle vytvořený úsměv, vtiskl mu jednoduchý polibek na ústa, který v sobě nenesl žádný příslib dalšího mazlení dvou párů úst, a odtáhl se.
„Možná je na některé věci opravdu příliš brzy a ani jeden z nás by se je neměl snažit uspěchat,“ pronesl pevným hlasem a sklouzl z Tomova klína.
V ten moment jako by se jeho já přeplo na autopilota, který slezl z postele, vzal do rukou podnos od jejich snídaně a odešel z pokoje.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
A tak pěkně to začalo…
I když jsem chvilkama měla co dělat, abych nevybuchla smíchy a chvilkama bych se zase nejraději propadla studem i za ně až do přízemí 😀
Ale potom mě Bill trochu naštval. Podle mě v tom pitvá až moc. Kdyby se mě takhle někdo desetkrát dokola ptal, jestli jsem si jistá a pořád to takhle rozebíral, tak strachy uteču. Vlastně se i divím, že byl Tom i na konci pořád ochotný pokračovat. Myslím, že tomu měl nechat Bill volný průběh uź když se jej Tom začal sám od sebe dotýkat a zkoumat jeho tělo, místo aby ho zastavil a začal s přednáškou…
Teď je mi Toma strašně líto, jak tam chudák zůstal ležet a ani zřejmě netuší, co udělal špatně 🙁
Vypadalo to tak nadějně…a zase nic…je fakt, že možná má Bill pravdu – není kam spěchat, ale zase, když to pořád rozebírá – to hodně znervózňuje…uvidíme, jak kluci budou postupovat dál. Díky za díl.
Chudáček Tomi, teď je naprosto zmatený a ještě zklamaný. Jééé Bill to zase vymňouknul. Kdyby radši nezkoumal každý Tomův sval a soustředil se na svou práci, Tom by zcela jistě propadl kouzlu okamžiku. Jsem zvědavá, jak se toto vyvrbí a jestli si to kluci vysvětlí. Myslím, že větší strach měl Bill 😀 je zamilovaný a zřejmě nepřipravený na to, že by Tom mohl být hetero. Toho se ovšem bát nemusí, Tom jej má rád! 🙂 Jsem tak napnutá na další díl, to je zase useknutý konec 😀
Děkuji moc za dílek 🙂
A začiatok bol taký sľubný… Obdivujem Billa, že má takú božskú trpezlivosť všetko Tomovi vysvetľovať. Občas je jeho podanie pekne vtipné a niekedy by som sa na jeho mieste už asi prepadla hanbou a nebola schopná zo seba dostať ani slovo. 😀
A dnešok – na jednej strane chápem, že Bill uvažoval nad tým, či Toma vzrušuje a že to bol preňho blbý pocit, že on začínal byť vzrušený z Tonových dotykov, pričom s Tomom sa nič nedialo. Ale na druhej strane musím súhlasiť so Zuzkou, že dnes to možno pitval až moc a tým neustálym uisťovaním Toma len viac vyľakal. A ten je teraz chudák v izbe sám a zmätený, čo sa stalo. 🙁
A pri tom, ako Tom vysvetľoval, že nevie, čo má robiť – či len tak ležať alebo dotyky opätovať a že v podstate nevie, ako také milovanie prebieha… tak ma napadlo, že by mu mal proste Bill možno pustiť nejaké videá (všetci vieme aké :D) miesto toho, aby mu všetko obtiažne vysvetľoval. I keď je otázne, ako by na ne Tom zareagoval 🙂
Ďakujem za časť.
Krásny začátek ale Bill to trochu přehnal z opatrností měl pokračovat a sledovat jak se bude chovat Tom.
Som na tom presne ako zuzu. Bill to prehnal, mal jednoducho Toma trošku pomuchlať a potom ho nechať vydýchať a nabudúce urobiť zase o krôčik viac. Zamrzelo ma, že odišiel. Tom si teraz bude myslieť, že urobil niečo zlé:( som zvedavá ako to bude pokračovať. Veď minule im to šlo tak pekne prirodzene. Teraz z toho robili takú vedu. Už aby tu bolo pokračovanie:) Ďakujem za kapitolu.
A nakonec jsou z toho nervózní oba dva. No, není divu. Tom absolutně neví, do čeho jde a Bill má zase strach, že ho čeká jedno z největších zklamání jeho života. Co když Tom není gay? Jen aby to celé nepokazil.
Díky, těším se na pokračování.
Oh, tak tohle bylo tedy pořádně smutné! 🙁
No, nějak nevím, jak vyjádřit své pocity, protože Billa na jednu stranu chápu. Ano, možná mohl nechat všemu volný průběh, Tom by se s tím pravděpodobně nějak srovnal nebo by mu dovysvětlil věci až po, ale Bill to rozhodně myslel dobře. Ví, jak je na tom Tom a že spoustě těch věcí nerozumí, a tak se prostě rozhodl mu to vysvětlit. Což tedy klobouk dolů, já bych na to nejenže neměla trpělivost, ale studem bych ze sebe pravděpodobně nedostala ani slovo. 😀 Je zvláštní tohle vysvětlovat někomu, kdo tomu nerozumí a já jednoduše nevím, jaká slova bych měla volit, což tedy musím říct, že Bill zvládá nadmíru dobře. 😉 Ačkoli je tedy pravda, že Bill to ses vojí opatrností až moc přeháněl, hlavně s tím, jak se Toma ptal na to, zda si je jistý a tak. kdyby tohle dělal někdo mně, pravděpodobně bych hnedka chtěla přestat. 😀 Ale zase na Billovu obranu musím říct, že je mi jasné, že to nemyslel zle. Bill chce věci prostě řešit, mít v nich jasno a sám je pravděpodobně z Tomovy nezkušenosti trochu nesvůj a tak má strach, že jej může něčím vystrašit. Což je pochopitelné. Navíc naprosto rozumím tomu, jak těžké pro něj musí být s Tomem trpělivý, všechno vysvětlovat a postupovat jen po krůčcích, když by na to s kýmkoli jiným mohl už dávno skočit. 😀
Ale ten konec mě tak strašně moc zamrzel! 🙁 Ale tak! Já chápu, že to už na Billa bylo hodně a že asi potřebuje svůj prostor, možná si něco promyslet nebo nevím. prostě mohl být celkově ze všechno špatný..ale když si vzpomenu na chudáka Toma, který tam teď sedí a trápí se kvůli tomu, že něco řekl či neudělal. 🙁 Tak je mi až do breku. Už tak je toho všeho nového okolo něj strašně moc a teď ještě netuší co se stalo. Je jasné, že musím pocítit Billovu změnu nálady i tón v hlase, a já úplně vidím tu jeho rozbolavělou dušičku, která netuší, co se stalo.
Nemá to jednoduché ani jeden z nich a proto strašně doufám, že bude Bill i nadále tolik trpělivý, aby to spolu kluci dotáhli až do konce. Každopádně se Bill bude muset hodně obrnit. Možná jen Tom potřebuje nějaký ráznější přístup, kdy mu Bill nebude dopředu nic říkat, nechají to všechno na náhodě a kam je až daný moment zanese, nevím. Snad to ale brzy urovnají! 😉
Moc děkuji za díl a těším se opět na další! 🙂